Příčně pruhovaná tkáň svalová srdeční



Yüklə 32,66 Kb.
tarix29.03.2017
ölçüsü32,66 Kb.
#12868
51. Stavba myokardu, stavba a funkce převodního systému

________________________________________________________________________________________________________

Příčně pruhovaná tkáň svalová srdeční


  • příčně pruhovaná srdečná tkáň se skládá z kardiomyocytů

  • kardiomyocyty

    • kardiomyocyty jsou elongované, na koncích rozvětvené buňky

    • jsou dlouhé 85-100μm a v průměru měří kolem 15μm

    • kolem jednotlivých kardiomyocytů se nachází zevní lamina a velmi jemná pochva řídkého vaziva s bohatou sítí kapilár

    • centrálně položené 1-2 jádra, velká a světlá

    • příčné pruhování není tak nápadné jako u příčně pruhované svalové tkáně kosterní

    • uspořádání tenkých aktinových a tlustých myozinových myofilament je v kardiomyocytech stejné jako ve svalových vláknech, uspořádání je hexagonální, parakrystalické

    • jsou tu vytvořené myofibrily, ale jejich uspořádání není natolik pravidelné jako u svalových vláken

    • sarkoplazmatické retikulum je méně vyvinuto, jeho tubuly se objevují nepravidelně mezi myofibrilami

    • terminální cisterny jsou méně četné, objevují se na úrovni Z linie

    • v okolí centrálně položeného jádra je malý Golgiho komplex

    • v okolí jádra a také mezi jednotlivými myofibrilami najdeme též velmi četné dlouhé mitochondrie (četnější než v příčně pruhované kosterní svalovině)

    • mitochondrie vyplňují v průměru 40% kardiomyocytu, mají také větší počet vnitřních krist, které jsou pravidelně, těsně vedle sebe uspořádané

    • v cytoplazmě buněk najdeme též četné inkluze – lipidové kapénky obsahující triglyceridy a lipofuscinová granula (patří do skupiny lysosomů – reziduální tělíska, objevují se kolem jádra a zmnožují se se stářím jedince)

    • ve srovnání se svalovými vlákny obsahují kardiomyocyty méně glykogenu

    • sarkolema tu také tvoří specializované T tubuly, jsou širší než ve svalových vláknech

    • spolu s T tubuly proniká dovnitř buněk také materiál zevní laminy

    • tubuly jsou více vytvořeny v myokardu srdečních komor

    • vzhledem k menší uspořádanosti sarkoplazmatického retikula se tu triády tvoří jen zřídka, T tubulus častěji naléhá jen na jednu terminální cisternu retikula – diády (na úrovni Z linie, na rozdíl od svalových vláken)

  • nápadné temnější linie transverzálně nebo stupňovitě uspořádané se nazývají interkalární disky

  • interkalární disky

    • speciální spojovací komplexy mezi kardiomyocyty

    • můžeme tu odlišit transversální oblast, orientovanou kolmo k dlouhé ose kardiomyocytu

    • dále oblast laterální, rovnoběžnou s průběhem myofibril

    • v oblasti interkalárních disků jsou fasciae adhaerentes, maculae adhaerentes a nexy

    • fascia adhaerens

      • nejdůležitější součást transversální oblasti interkalárního disku

      • slouží jako místo připojení aktinových myofilament terminálních sarkomer myofibril kardiomyocytů

      • zastupuje vlastně telofragmu (Z linii), na rozdíl od ní tu ale nacházíme kromě α-aktininu také protein vinkulin

    • macula adhaerens

      • desmozom, zajišťuje pevné spojení kardiomyocytů

      • brání odtržení jednotlivých buněk v průběhu neustálé kontrakční aktivity

    • na laterální části interkalárního disku jsou vyvinuty nexykomunikace mezi buňkami a koordinace jejich funkce



Srdce a převodní systém


  • srdce je centrální orgán kardiovaskulárního systému

  • je to dutý, svalový, rytmicky se kontrahující orgán

  • skládá se z levé a pravé předsíně a komory

  • mezi síněmi a komorami jsou ústí atrioventrikulární, která uzavírají chlopně (vpravo trojcípá – valva tricuspidalis, vlevo dvojcípá – valva bicuspidalis)

  • ústí truncus pulmonalis a aorty uzavírají chlopně poloměsíčité (valvae semilunares)

  • srdce obsahuje opěrnou centrální strukturu, nazývanou skelet srdeční

    • tvořen hustým kolagenním vazivem

    • nacházíme tu četná nepravidelně orientovaná kolagenní vlákna a místy i ostrůvky vazivové chrupavky

    • skelet je pevnou oporou srdečních chlopní

    • upínají se sem i kardiomyocyty

  • stěna srdeční je tvořena 3 vrstvami – endokard, myokard a epikard

  • endokard

    • je ekvivalentem tunica intima cév

    • vystýlá vnitřní povrch srdce, lemuje chlopně, chordae tendinae a papilární svaly

    • endokard je různě tlustý na různých místech (méně v komorách než síních, nejtlustší v okolí velkých cév) – rozdíly dány různou tloušťkou vrstvy elasticko-muskulární

    • endokard tvoří 4 vrstvy – endotel, vrstva subendotelová, elasticko-muskulární a subendokardová

    • endotel

      • je tvořen plochými endotelovými buňkami, stejnými jako v cévách

    • subendotelová vrstva

      • tvoří ji řídké kolagenní vazivo

    • elasticko-muskulární vrstva

      • je tvořena kolagenním vazivem, kde se vyskytují vlákna elastická i skupiny myofibroblastů

    • vrstva subendokardová

      • tvoří ji řídké kolagenní vazivo

      • nacházíme tu cévy, nervová vlákna a buňky převodního systému srdečního

      • buňky převodního systému jsou specializované kardiomyocyty, schopny vytvářet a vést impuls, který iniciuje činnost srdeční

      • obsahují v cytoplazmě méně myofibril, než okolní nespecializované kardiomyocyty, myofibrily jsou umístěny převážně na periferii buněk

      • v okolí jádra obsahují tyto buňky více glykogenu

      • nejsou mezi nimi vyvinuty interkalární disky, nýbrž nepříliš četné desmosomy a komunikace probíhá přes četné nexy

  • převodní systém srdeční

    • sestává z celé řady struktur, které umožňují, aby se předsíně a komory kontrahovaly v přesném pořadí – výkonnost srdce jako pumpy

    • impulsy pro srdeční činnost vznikají v srdci samotném

    • vzruch vzniká s sinoatriálním uzlíku (nodus sinoatrialis)

      • funguje jako pacemaker

      • je umístěn v blízkosti ústí horní duté žíly do pravé předsíně

      • uzlík tvoří specializované kardiomyocyty, které jsou menší než buňky okolní (v průměru 10μm, délky 25μm)

      • jsou koncentricky uspořádané kolem velké nodální artérie

      • jsou uloženy ve vazivovém stromatu a jsou bohatě zásobeny krví

      • nacházíme tu i četná nervová zakončení

    • byly popsány 3 internodální atriální trakty, tvořené specializovanými kardiomyocyty, vedoucí vzruch ze sinoatriálního uzlíku k uzlíku atrioventrikulárnímu (nodus atrioventricularis)

      • je uložen pod endokardem septální stěny pravé předsíně

      • uzlík má obdobnou strukturu jako uzlík první, jen kardiomyocyty mají více výběžků

      • také v oblasti atrioventrikulárního uzlíku nacházíme velké arterioly a tukovou tkáň

    • svazek atrioventrikulární (fasciculus atrioventricularis) proniká skeletem srdečním a dělí se na 2 větve – crus dextrum et sinistrum

    • tyto útvary jsou tvořeny svazky Purkyňových buněk

      • Purkyňovy buňky mají charakter specializovaných kardiomyocytů, ale jsou zřetelně větší než buňky okolní (v průměru 50μm, délky 150μm)

      • mají objemnou sarkoplazmu, spojeny jsou pomocí gap junctions – rychlé vedení, jinak jsou od okolního myokardu izolovány vazivem

      • svazky Purkyňových buněk uložené v subendokardové vrstvě se anatomicky jmenují Purkyňova vlákna – lze je vysledovat až k apexu srdce, kde se otáčejí, dělí a přicházejí do kontaktu s ostatními nespecializovanými kardiomyocyty

    • vzhledem k tomuto uspořádání je impuls pro kontrakci komor velmi rychle převeden až k apexu srdce, který musí kontrahovat jako první

  • chlopně srdeční

    • jsou tvořeny centrální ploténkou hustého kolagenního vaziva, která je na obou stranách kryta fibroelastickou tkání lemovanou vrstvou plochých endotelových buněk

    • fibroelastická vrstva je tlustší na straně předsíní

    • ohraničená ztluštění fibroelastické tkáně najdeme i v místě dotyku chlopní

    • za fyziologických podmínek jsou chlopně zcela bezcévné

    • jsou pevně připojeny k elementům srdečního skeletu

    • upínají se do nich chordae tendineae, které představují pokračování papilárních svalů (toto uspořádání brání everzi chlopní)

  • myokard

    • nejtlustší vrstva stěny srdeční

    • tvoří jej příčně pruhovaná svalovina srdeční

    • mezi kardiomyocyty síní a komor jsou rozdíly

    • síních jsou buňky menší s menším počtem T-tubulů

    • v cytoplazmě kardiomyocytů lokalizovaných zejména v pravé síni najdeme membránou ohraničená granula (0,2-0,3μm), jsou uložena blízko GK u obou pólů jádra kardiomyocytu

    • tyto buňky se někdy nazývají myoendokrinními buňkami - granula těchto buněk obsahují prekurzor hormonu, který se nazývá předsíňový natriuretický faktor nebo auriculin

    • dojde-li ke zvýšení množství krve v srdci, mění se tento prekurzor v aktivní hormon, který v ledvinách působí zvýšení vylučování sodíku a vody

    • každý kardiomyocyt je obklopen zevní laminou a jemnou vrstvou endomysia, kde se vyskytují četné kapiláry

    • věkem přibývají v endomysiu elastická vlákna

    • kardiomyocyty jsou uspořádány do vrstev, které obklopují dutiny srdeční

    • uspořádání těchto vrstev je velmi složité, vrstvy jsou zakotvené do skeletu srdečního

  • epikard

    • tvoří vnější vrstvu srdeční stěny

    • na povrchu obráceném do dutiny perikardové je pokryt jednovrstevným plochým mezotelem

    • pod mezotelem je řídké kolagenní vazivo s četnými elastickými vlákny, kapiláry a nervová vlákna

    • hlubší subepikardová vrstva obsahuje větší cévy a tukovou tkáň

    • jsou tu uloženy koronární arterie, tato vrstva přechází plynule do endomysia myokardu

  • perikard

    • má obdobnou strukturu jako epikard

    • je tvořen tenkou vazivovou vrstvou, která je na ploše obrácené do perikardové dutiny vystlána opět mezotelem

  • dutina perikardová obsahuje asi 50 ml tekutiny

Yüklə 32,66 Kb.

Dostları ilə paylaş:




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©azkurs.org 2024
rəhbərliyinə müraciət

gir | qeydiyyatdan keç
    Ana səhifə


yükləyin