Časopis 112 číslo 4/2015 analýZY•hodnocení 16
Yüklə 103,3 Kb. Pdf görüntüsü
|
- Bu səhifədəki naviqasiya:
- Časopis 112 číslo 4/2015
- Otravná látka Datum použití Stát, který OL poprvé použil
- Bojová chemická látka (BCHL) Slunečno, slabý vítr [15 °C] Vítr, déšť [10 °C] Slunečno, sníh [-10 °C]
- Triviální název BCHL Značení Chemický název BCHL
- Základní skupiny bojových chemických látek (BCHL) Příklady konkrétních bojových chemických látek
- UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ Fakulta logistiky Fakulta logistiky a
- 27. a 28. 27. a 28. květen květen 2015 2015 UHERSKÉ HRADIŠTĚ UHERSKÉ HRADIŠTĚ
|
Časopis 112 číslo 4/2015 ANALÝZY•HODNOCENÍ 16 Historie a současnost chemických zbraní Lidstvo prožilo v minulém století dvě světové války, ve kterých zahynuly milióny lidí, ale které také způsobily velké utrpení dalším miliónům lidí. Za počátek „chemické války“, jejíž sté výročí si připomínáme, je všeobecně považována událost ze dne 22. dubna 1915, kdy německé vojsko vypustilo na francouzské pozice kolem 180 tun plynného chlo- ru. Velmi jedovatý plyn tehdy zasáhl přibližně 15 000 francouzských vojáků, z nichž do tří dnů 5000 zemřelo. První světová válka (28. červen- ce 1914 až 11. listopadu 1918) postihla 39 států. V jejím průběhu byly masově nasazeny chemické zbraně, které způ- sobily celkem téměř 93 tisíc zdravotnic- kých ztrát (mrtvých). Po první světové válce došlo k rozvoji výzkumu, výro- bě a zavádění nových chemických bo- jových látek do výzbroje armád. Ruku v ruce s tím se rychle rozvíjely, a to už v období první světové války všechny oblasti protichemické ochrany, jako chemická detekce, varování před che- mickým napadením, ochrana dýcha- cích orgánů i povrchu těla, kolektivní protichemická ochrana, protichemická ochrana koní, odmořování otravných látek, diagnostika a léčení otrav způso- bených otravnými látkami. Pod pojmem chemické zbraně chá- peme zbraňové systémy, jež zahrnují prostředky dopravy na cíl, a chemic- kou munici. Chemická munice ob- sahuje bojové chemické látky (dříve nazývané otravné látky nebo bojové otravné látky), které jsou hlavní ničivou náplní chemických zbraní. Z hlediska použití jsou nejpodstatnější ničivé nápl- ně chemických zbraní, čili bojové che- mické látky. Odborná literatura připouští i jiná pojmenování, jako např. „otravné lát- ky“, „bojové otravné látky“, „che- mický bojový agens“, „chemický válečný agens“, „válečné chemické látky“, apod. v anglosaské literatuře pak „chemical warfare agents“. Bojové chemické látky mohou být plyny, kapaliny nebo pevné látky, kte- ré působí nejčastěji ve formě plynu, par nebo aerosolu. Za nejúčinnější for- mu použití bojových chemických látek se všeobecně považuje působení aero- solu bojové chemické látky na osoby. Většina těchto látek je za normálních podmínek (teplota vzduchu 20 °C a at- mosférický tlak 1,01325.10 5 Pa) kapali- nami. Vývoj, výroba, použití a transfer che- mických zbraní a bojových chemických látek je zakázán téměř na celém svě- tě od roku 1997 mezinárodní úmluvou, v České republice i národním zákonem č. 19/1997 Sb., a jeho prováděcí vyhláš- kou č. 208/2008 Sb., které z mezinárod- ní úmluvy důsledně vychází. „Přesto, že jsou dlouhodobě hle- dány obecné zákonitosti mezi struk- turou látek a toxicitou chemických sloučenin, nelze dodnes vyslovit jed- noduché obecné zákony, a tudíž neexistuje jednoduchá klasifikace to- xických látek ve vztahu k jejímu che- mickému složení“.
I
Odborná literatura shodně uvádí, že již v hluboké minulosti se používaly jedy, případně toxické dýmy, dusivé dýmy apod. Známý je také tzv. „řecký oheň“. Nejznámější příklad je z období ob- léhání hradu Karlštejna, kdy byl v roce 1422 do hradu vhazován obsah praž- ských žump. Sirovodík z fekálií způsobil řadu intoxikací (otrav), posádce obrany hradu začaly vypadávat vlasy, dostavily se hromadné žaludeční a střevní potíže. Takových příkladů bychom našli v histo- rii více. Všechny akce do počátku chemické války je možné považovat jen za „přede- hru“ použití chemických zbraní. Němec- ko bylo skutečnou světovou chemickou velmocí, vyrábělo totiž v roce 1913 cel- kem 139 778 tun chemických výrobků, což bylo přibližně neuvěřitelných 86 % světové produkce. Kromě toho Němec- ko v té době získalo řadu Nobelových cen za chemii a jiné příbuzné vědy. Ně- mečtí chemici neměli v předvečer prv- ní světové války v podstatě v Evropě ani v zámoří významnou konkurenci. Z toho jasně plyne, že Německo mělo největší jak materiální, tak i intelektuální předpoklady pro rozpoutání a následné vedení „chemické války“, což se záhy potvrdilo.
I
zbraní Již na počátku první světové vál- ky byly provedeny první pokusy pou- žití chemických zbraní, a to na obou stranách fronty. V malém měřítku byly použity jako bojové chemické látky bromoctan etylnatý a chloracetofe- non.
Chemické zbraně byly poprvé maso- vě nasazeny v době 1. světové války. V té době se používala poměrně velká škála bojových chemických látek. Po útoku chlorem to byly další bojové chemické látky jako fosgen, kyanovodík, difosgen, chlorkyan a 12. července 1917 byl poprvé použit (opět německou stra- nou) yperit. Celkem bylo v období 1. svě- tové války použito kolem 70 bojových chemických látek. Podle údajů amerického plukovníka A. M. Prentisse v jeho knize „Chemicals in War“ (1937) byly následky použití chemických zbraní v období první světo- vé války následující: • počet osob zasažených chemický- mi zbraněmi: 1 296 853 Rakousko-uherští vojáci v zákopech s ochrannými maskami proti plynovým útokům (1916)
Oběti plynového útoku (1916) Časopis 112 číslo 4/2015 ANALÝZY•HODNOCENÍ 17 • počet mrtvých osob (způsobeno chemickými zbraněmi): 91 200. Reakcí na masové používaní che- mických zbraní v období první světové války všemi hlavními válčícími strana- mi (Německo, Rakousko -Uhersko, Rus- ko, Francie, Itálie, Anglie, Spojené státy americké) bylo následné jednání s cí- lem zakázat používání chemických zbra- ní. To se podařilo zakotvit v Ženevském protokolu v roce 1925. Bývalé Československo podepsalo Ženevský protokol dne 17. června 1925, ale ratifikovalo ho až v předvečer druhé světové války 16. srpna 1938 s výhra- dou na odvetné použití chemických zbra- ní v případě útoku proti němu těmito prostředky vedení války. Ženevský pro- tokol však zakazuje jen použití chemic- kých zbraní, nikoliv jejich vývoj, výrobu a skladování, proto je tato mezinárodní dohoda považována sice za významnou, ale také nedokonalou. Na druhé straně je nutné objektivně přiznat, že přes svou nedokonalost sehrál Ženevský protokol v historii mezinárodních vztahů velmi významnou pozitivní roli. Zásoby bojových chemických látek byly v bývalém meziválečném Českoslo- vensku (rok 1937) na této úrovni: • yperit – 20 t, vyrobeno ve Vojenské továrně č. 4 v Žilině, • chloracetofenon – 2,7 t, dovezeno z Itálie, • adamsit – 1 t, dovezeno z USA, • clark I – 2,5 t, dovezeno z USA. Jako prostředky pro použití chemic- kých zbraní byly k dispozici pouze dráž- divé dýmovnice, ruční rozstřikovače, rozstřikovací automobily a chemické miny. Prostředky pro obranu k doplně- ní pohraničních opevnění chemickými zátarasy byly zavedeny vesměs v létě 1938. Dělostřelecká a letecká munice měla být vyvíjena až v roce 1939. Uvedené údaje nejsou běžně dostup- né, přesto již byly publikovány na zá- kladě rozsáhlého archivního výzkumu profesora Jiřího Matouška publikované- ho v zahraničí. Bývalé meziválečné Čes- koslovensko, Československo po druhé světové válce a nástupnické státy měly kapacity pro výrobu bojových chemic- kých látek. Ve druhé světové válce nebyly che- mické zbraně prakticky použity, přes- tože byly v arsenálech válčících stran udržovány ve vysoké pohotovosti znač- né kapacity chemických zbraní. O tom, proč nebyly chemické zbraně použity ve druhé světové válce, se pouze spekuluje, většinou v odborné literatuře (např. od- borný vojenský časopis „Historie a vo- jenství“ z roku 1993, číslo 3). Podle staršího odborného pojetí se do chemických zbraní zahrnovaly kro- mě bojových chemických látek (dříve nazývaných otravné látky nebo i bojo- vé otravné látky) látky dýmotvorné a zá- palné. Uvedené dělení bylo opuštěno asi v polovině 80. let minulého století. Během studené války (1949–1990) byly zbraně hromadného ničení, tedy jaderné, chemické, bakteriologické (bio- logické) a toxinové zbraně drženy ve vy- soké pohotovosti k bojovému použití. Obě strany, NATO a Varšavská smlou- va, disponovaly především množstvím raket s jadernými hlavicemi, jaderných bomb, jaderných min a jiných zbraní. Je- jich ničivá síla byla schopna několikaná- sobně zničit život na planetě Zemi, což bylo vědecky dokázáno a podrobně pu- blikováno ve speciální zprávě Světové zdravotnické organizace. I
a Česká republika Česká republika nevlastní chemic- ké zbraně ani bojové chemické látky. Chemické zbraně a bojové chemické látky jsou v České republice zakázány zákonem č. 19/1997 Sb. a prováděcí vy- hláškou č. 208/2008 Sb. V některých výzkumných ústavech a zařízeních v České republice jsou pouze malá množství bojových chemických látek, která jsou určena pro testování detekč- ních prostředků, ochranných masek, ochranných filtrů, ochranných oděvů, dekontaminačních prostředků, profy- laxe osob, apod. Tyto aktivity nejsou zakázány Mezinárodní úmluvou o che- mických zbraních z roku 1993. Národní zákon a prováděcí vyhláška pak vychází z požadavků mezinárodních smluv, do- hod a konvencí. V současné době se jeví pravděpo- dobnost použití chemických zbraní pro- ti České republice jako velmi malá. To platí také pro euroatlantický prostor, neboť od roku 1999 (12. března) je Čes- ká republika členem NATO a všechny okolní země jsou spřátelené. Česká re- publika je od 1. května 2004 členem Evropské unie a kromě toho je členem řady celosvětových i regionálních orga- nizací od Organizace spojených národů až po organizace středoevropského vý- znamu. Na druhé straně není možné nevi- dět, že bezpečnostní rizika byla po roce 1990 a dále pak v roce 1999 vstupem České republiky do NATO a následně do Evropské unie značně modifiková- na. Česká republika se jako nový stát ve středu Evropy stala součástí eu- roatlantického společenství s převze- tím všech atributů moderní svobodné a demokratické společnosti, jako je soukromé vlastnictví, volný pohyb ka- pitálu, svobodný obchod, svoboda a de- mokracie. Tato skutečnost může být trnem v oku „nepřátelům západní demo- kracie“, ať se rekrutují z jakékoliv čás- ti světa nebo společenského zřízení, ideově -politických orientací případ- ně náboženského vyznání. Právě proto vznikla a nyní existuje reálná možnost chemického terorizmu, kdy by mohly být použity přinejmenším ničivé náplně chemických zbraní, neboli bojové che- mické látky a toxiny. I
charakteristika bojových chemických látek Rozdělení bojových chemických lá- tek je možné z různých hledisek, která se vyvíjela od vzniku chemických zbra- ní. Základní a nejjednodušší je fyzikální klasifikace podle skupenství bojových chemických látek za normálních pod- mínek a jejich dělení na plynné, kapalné a pevné skupenství látek. Chemická kla- sifikace rozděluje bojové chemické látky podle chemické struktury látek. Ani tato klasifikace není v současné praxi příliš obvyklá. Bojové chemické látky se rozdělují nejčastěji podle účinku na lidský orga- nismus, podle fyziologického působe- ní (toxikologická klasifikace) na několik základních skupin (tabulka 1). Uvedené dělení látek je schematic- ké, a tím i ne zcela přesné, přesto se nejčastěji používá. Některé bojové che- mické látky mají vlastnosti dvou nebo i více základních skupin. Důležitá je vý- znamná skutečnost, že první čtyři sku- piny látek jsou bojové chemické látky způsobující usmrcení osob, zatímco dráždivé a psychoaktivní bojové che- mické látky pouze dočasně vyřazují osoby z činnosti. Při používání této klasifikace, která je výhodná z metodického hlediska a kte- rá se proto nejběžněji používá, je nutné vzít v úvahu, že i toto dělení je schema- tické a samo zařazení látek do jednotli- vých skupin podává v řadě případů jen hrubou toxikologickou charakteristi- ku látky s vyznačením vnějšího obrazu účinku. Některé látky jsou zařazovány Otravná látka Datum použití Stát, který OL poprvé použil chlor
4/1915 Německo
bromaceton 7/1915
Německo fosgen
11/1915 Německo
difosgen 5/1916
Německo chlorpikrin 6/1916 Německo
kyanovodík 7/1916
Francie bromkyan
9/1916 Rakousko-Uhersko chlorkyan 10/1916
Rakousko-Uhersko difenylchlorarzin 7/1917 Německo
yperit 7/1917
Německo etyldichlorarzin 3/1918 Německo
metyldichlorarzin 3/1918
Německo difenylkyanarzin 5/1918 Německo
brombenzylkyanid 7/1918
Francie Použití otravných látek během první světové války Časopis 112 číslo 4/2015 ANALÝZY•HODNOCENÍ 18 proto různě, např. chlorpikrin je jednak silným lakrimátorem (slzná látka), jed- nak látkou s výrazným dusivým účin- kem. Některé zpuchýřující látky mají dráždivý účinek, všechny mají při za- sažení dýchacích cest dusivý účinek apod. Každé zasažení organismu bo- jovou chemickou látkou představu- je (vzhledem k jednotě a souvislostem jeho fyziologických funkcí) zasažení or- ganismu jako celku a nelze je reduko- vat pouze na typický projev, který je základem pro uvedené třídění. Naopak, zasažení může vést i k některým sekun- dárním projevům, které nelze do výše uvedené jednoduché klasifikace zahr- nout.
V tabulce 2 jsou uvedeny jen bojo- vé chemické látky (celkem 26 bojových chemických látek), které byly zařazeny do chemické výzbroje některé z armád. Kódové značení bojových chemických látek, původně používané jen v armádě Spojených států amerických, bylo bez úprav přejato do NATO a je v součas- né době všeobecně rozšířené. Uvedené označení bojových chemických látek se nyní běžně používá také ve světové od- borné literatuře. Některé starší bojové chemické lát- ky, jako difenylchlorarsan (Clark I, DA), difenylkyanarsan (Clark II, DC), 10-chlor-5,10-dihydrofenarsazin (adam- sit, DM), methyldichlorarsan (MD), ethyldichlorarsan (ED) nebyly do této tabulky zahrnuty. Přitom se uvádí, že jen v období první světové války bylo pou- žíváno celkem 75 bojových chemických látek, nebo jejich směsí. Bojové chemické látky se mohou dě- lit podle určení s ohledem na účinek na živou sílu a z tohoto hlediska se rozdělují na smrtelné a oslabující látky. Rozdělení podle účinků na člověka: • smrtelné (případně usmrcující, ni- čivé) látky – nervově paralytické, zpu- chýřující, dusivé a všeobecně jedovaté bojové chemické látky, • zneschopňující (oslabující, případ- ně vyčerpávající) látky – dráždivé a psy- choaktivní bojové chemické látky, • se speciálním určením. Podle rychlosti účinku na lidský orga- nismus se bojové chemické látky rozdě- lují na látky s okamžitým účinkem (např. sarin, cyklosarin, soman, tabun, CS a CR látka, chloracetofenon), který nastupuje v řádu sekund až minut. Zpožděný úči- nek bojových chemických látek je v řádu desítek minut nebo až hodin. V daném případě jde o látky se skrytou (latentní) periodou účinku se zpožděním nástupu některých typických příznaků intoxika- ce, jako je sirný yperit a dusíkové ype- rity, kdy po zasažení organismu vzniká nejprve zarudnutí kůže, až později vznik puchýřů v řádu několika hodin. Konkrét- ní příklady pro vybrané bojové chemické látky uvádí převzatá tabulka 3. Podle stálosti v terénu (persistence) se bojové chemické látky dělí na tři zá- kladní skupiny: • trvalé (stálé), například látka VX nebo sirný yperit, stálost v terénu je řá- dově dny až týdny, • polostálé (poloprchavé), například tabun, soman, cyklosarin, • prchavé (nestálé), kam patří kyano- vodík, chlor, fosgen, chlorpikrin, ale i sa- rin, jejichž stálost v terénu je řádově jen několik minut nebo maximálně do dvou hodin. Fyzikální, chemické a toxické vlast- nosti obecně nebezpečných che- mických toxických látek (bojových chemických látek i nebezpečných prů- myslových toxických chemických látek) jsou velmi významné a značně ovlivňují a modifikují možné použití a chování všech nebezpečných toxických chemic- kých látek v různém prostředí (ovzduší, voda, půda).
I
• fyzikální vlastnosti: bod tání a bod varu, tenze nasycených par, těkavost, hutnota par, rozpustnost, povrchové na- pětí, měrná hustota, viskozita, tepelná roztažnost, tepelná stabilita; • chemické vlastnosti: hydrolýza, oxi- dace, chemická stálost, reaktivita, te- pelná stálost, stálost vůči obalovým materiálům; • toxické vlastnosti: toxicita, rych- lost působení, mechanismus půso- bení, detoxikace látky v organismu, střední prahová koncentrace, střední účinná koncentrace, střední smrtelná koncentrace, střední prahová dávka, střední účinná dávka, střední smrtel- ná dávka.
sarin
15 minut–4 hodiny 15 minut–1 hodinu 1–2 dny tabun
1–4 dny 30 minut–6 hodin 1 den–2 týdny soman
2,5–5 dní 3–12 hodin 1–6 týdnů sulfidický yperit 2–7 dní 12 hodin–2 dny 2–8 týdnů látka VX
3–21 dní 1–12 hodin 1–16 týdnů
sarin
GB O -isopropyl methylfosfonofluoridát cyklosarin GF O -cyklohexyl methylfosfonofluoridát soman GD O -pinakolyl methylfosfonofluoridát látka VX, Spojené státy americké
VX O -ethyl S-[2-(diisopropylamino)ethyl] methylfosfonothiolát VX -R látka (R-33), Ruská federace R-33
O -isobutyl S-[2-(diethylamino)ethyl] methylfosfonothiolát tabun GA
látka GP GP N,N -dimethylamodoO-[(2-dimethylamono)ethyl] fosforofluoridát sirný yperit (destilovaný) HD bis(2-chlorethyl)sulfid lewisit L 2-chlorvinyldichlorarsan dusíkový yperit N-1 NH-1
bis(2-chlorethyl) ethylamin dusíkový yperit N-2 NH-2 bis(2-chlorethyl) methylamin dusíkový yperit N-3 NH-3
tris(2-chlorethyl) amin o -yperit T bis{2-[(2-chlorethyl)sulfanyl] ethyl}ether sesquiyperit Q 1,2-bis[(2-chlorethyl)thio]ethan fosgen CG karbonyldichlorid difosgen DP trichlormethyl -chlorformiát chlorpikrin PS trichlornitromethan kyanovodík AC kyanovodík chlorkyan CK chlorkyan chloracetofenon CN fenacylchlorid brombenzylkyanid CA nitril fenylbromoctové kyseliny látka CS CS 2-chlorbenzylidenmalonnitril látka CR CR dibenz[b,f]-1,4-oxazepin látka LSD-25 diethylester kyseliny lysergové BZ látka BZ chinuklidin-3-yl -difenyl(hydroxyl)acetát Tabulka 2 Nejvýznamnější bojové chemické látky Tabulka 3 Stálost některých bojových chemických látek v terénu v různých meteorologických podmínkách Základní skupiny bojových chemických látek (BCHL) Příklady konkrétních bojových chemických látek nervově paralytické BCHL sarin, cyklosarin, soman, látka VX, VX -R látka (R-33), tabun, DFP zpuchýřující BCHL sirný yperit, lewisit, dusíkové yperity, o -yperit, yperit- -lewisitová směs dusivé BCHL fosgen, difosgen, chlorpikrin všeobecně jedovaté BCHL kyanovodík, chlorkyan, dříve i oxid uhelnatý dráždivé BCHL chloracetofenon, brombenzylkyanid, látka CS, látka CR psychoaktivní BCHL látka LSD-25, BZ látka Tabulka 1 Základní toxikologická klasifikace bojových chemických látek
Časopis 112 číslo 4/2015 ANALÝZY•HODNOCENÍ 19 Způsoby průniku bojových chemic- kých látek do lidského organismu (způ- soby intoxikace) mohou být následující: • dýchacím ústrojím (ústy nebo no- sem) neboli inhalačně, • přes kůži (jedná se jak o neporuše- nou, tak i porušenou kůži) čili perkután- ně,
• oční spojivkou, • pozřením zamořené potravy nebo te- kutin neboli ingescí. Rychlé a spolehlivé zjišťování přítom- nosti bojových chemických látek a to- xinů v prostředích je možné především na základě detekce pomocí speciálních přístrojů, zařízení a prostředků chemic- ké detekce, identifikace a monitoringu. Tyto přístroje, zařízení a prostředky však nejsou zpravidla běžně dostupné na mís- tě chemického teroristického napadení (jsou k dispozici například u hasičského záchranného sboru a speciálních jedno- tek armády). Přítomnost některých bojových che- mických látek je však možné orientačně určit podle vnějších příznaků (projevů). Dříve byly tyto metody označovány jako subjektivní. Nejnebezpečnější bojové chemic- ké látky jako sarin, cyklosarin, soman, látka VX nemají v čistém stavu žádný výrazný zápach ani vůni. Subjektivní způsob zjišťování přítomnosti bojových chemických látek je dosti nespolehli- vý a používá se pouze jako doplňkový k již uvedenému zjišťování nebezpeč- ných toxických chemických látek růz- nými přístroji a zařízením chemického průzkumu. Objektivní zjišťování přítom- nosti bojových chemických látek podle příznaků uvádí tabulka 4. Charakteristický zápach (vůně) nebo jiný příznak při použití se v odborné li- teratuře objevuje i v různých i značně nesouhlasných verzích. Stačí porovnat publikované údaje v odborné literatuře. Podstatný vliv na používání chemic- kých zbraní a jejich efektivnost mají místní členitost terénu, jeho pokrytost a povětrnostní podmínky, kde je možné určit hlavně směr a rychlost přízemního větru, vertikální stálost atmosféry, tep- lotu vzduchu, teplotu půdy, oblačnost, apod.
I
Ačkoliv se podařilo v roce 1993 po dvou dekádách složitých a náročných jednání přijmout mezinárodní úmlu- vu, která zakazuje jak vývoj, tak i vý- robu, použití, skladování a transfer chemických zbraní, chemické zbraně se nepodařilo úplně vymýtit. Uvedená me- zinárodní dohoda vešla v platnost po předepsaných mechanismech až v roce 1997. V roce roku 2012 měla být dokon- čena likvidace nejrozsáhlejších chemic- kých vojenských arzenálů, a to arzenálů Spojených států amerických a Ruské federace. Tato likvidace chemických zbraní ještě stále probíhá, nepodařilo se splnit stanovený termín. Jisté obavy vyvolává také možné a připouštěné propojení chemických zbraní, nebo pouze bojových chemic- kých zbraní s terorizmem. V této sou- vislosti jsou velmi známé případy použití sarinu v japonském městě Ma- cumoto v roce 1994 a následně zne- užití sarinu v tokijském metru v roce 1995, které si vyžádalo 12 lidských obětí, ale celkové počty zasažených, evidovaných v policejní vyšetřovací zprávě je 4460 osob. Věřme, že lidstvo nepozná ničivou sílu chemických zbraní a jejich použití bude navždy patřit jen do historie.
I
literatura [1] Ettel V.: Chemická válka, Praha 1932 [2] Prentiss A. M.: Chemicals in War, New York 1937 [3] Mika O.: Chemické zbraně v první a druhé světové válce, Historie a vojen- ství, č. 6, ročník 1993, str. 132-151 [4] Matoušek J., Mika O. J., Vičar D.: Nové hrozby terorismu: Chemický, biologický, radiologický a jaderný te- rorismus [vysokoškolská skripta], Uni- versita obrany, Brno 2005 [5] Mika O. J., Patočka J.: Ochrana před chemickým terorismem[vysoko- školská skripta], Jihočeská universita, České Budějovice 2007 [6] Mika O. J.: Ochrana obyvatelstva před chemickým terorismem v České republice, [habilitační práce], Vysoké učení technické v Brně, Fakulta chemic- ká, Brno 2011 [7] Mika O. J., Říha M.: Ochrana obyva- telstva před zbraněmi hromadného ni- čení, [monografie], Námořní akademie České republiky, Praha 2011
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, foto archiv HZS ČR
yperit
po česneku, po hořčici, po spálené gumě fosgen
po hnijícím ovoci, po zatuchlém seně, čerstvě posečené trávě nebo senu
kyanovodík po hořkých mandlích lewisit po pelargoniích dusíkové yperity po rybách chlorpikrin slzný účinek chloracetofenon slzný účinek brombenzylkyanid slzný účinek CS -látka slzný účinek CR -látka slzný účinek Tabulka 4 Příklady některých bojových chemických látek a jejich příznaků při použití UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ Fakulta logistiky Fakulta logistiky a a krizového řízení krizového řízení pořádá pořádá vědeckou odbornou konferenci vědeckou odbornou konferenci k 100. k 100. výročí použití chemických zbraní výročí použití chemických zbraní na téma na téma HISTORIE A SOUČASNOST HISTORIE A SOUČASNOST CHEMICKÝCH ZBRANÍ CHEMICKÝCH ZBRANÍ 27. a 28. 27. a 28. květen květen 2015 2015 UHERSKÉ HRADIŠTĚ UHERSKÉ HRADIŠTĚ další informace budou další informace budou k k dispozici dispozici na webové stránce fakulty na webové stránce fakulty www.utb.cz/fl kr www.utb.cz/fl kr Yüklə 103,3 Kb. Dostları ilə paylaş:
|