E-news informace pro média Číslo 2 / 2007 Oddělení pr a komunikace PhDr. Jitka Kalousková – tisková mluvčí nnh



Yüklə 221 Kb.
tarix18.12.2016
ölçüsü221 Kb.





E-NEWS

Informace pro média



Číslo 2 / 2007

Oddělení PR a komunikace


PhDr. Jitka Kalousková – tisková mluvčí NNH

tel. 25727 3056 jitka.kalouskova@homolka.cz



Nemocnice Na Homolce, Roentgenova 2, Praha 5, 150 30

http://www.homolka.cz


Homolka je jedním z center, kde se transplantují
oční rohovky

Rohovka tvoří průhlednou přední stěnu očního bulbu a představuje nejdůležitější dioptrické, čili lomivé médium na oku. Přes ni vstupují do oka světelné vjemy z okolního prostředí. Při onemocnění nebo postižení rohovky mohou vzniknout různé refrakční vady, jako je krátkozrakost, dalekozrakost či například astigmatismus a v nejhorších případech hrozí i úplná ztráta zraku.
Jednou z možností léčby, po vyčerpání konzervativních postupů, je transplantace rohovky. Nemocnice Na Homolce je jedním ze šesti center v České republice, kde se tyto operace ve větší míře provádějí. „Rohovka jako jedna z mála tkání neobsahuje cévy. Její transplantace mají tedy odlišný charakter od transplantací jiných orgánů – organismus novou rohovku poměrně dobře přijímá,“ vysvětluje MUDr. Petr Novák, primář Očního oddělení Nemocnice Na Homolce, který se na tyto operace specializuje. „Ve většině případů není třeba se obávat imunitní reakce, která by vedla k odmítnutí dárcovské rohovky, a proto se ani standardně nepoužívají léky, jež tuto reakci potlačují.“
Rohovku mohou lékaři transplantovat dvěma způsoby. Lamelární metoda znamená, že se vyměňuje pouze část rohovky v určité tloušťce. Tím se řeší případy, kdy je třeba rohovku zpevnit nebo kdy je patologicky změněna pouze její přední, nebo naopak vnitřní část. Penetrující neboli totální keratoplastika transplantuje rohovku v plné tloušťce, která činí zhruba 0,55 milimetru.
Pro transplantace se využívají rohovky od mrtvých dárců z tkáňové banky, které jsou důkladně vyšetřeny na přenosné infekční choroby a je garantována jejich kvalita. „Zkušený operatér provede výkon totální výměny rohovky zhruba za 40 až 45 minut. Operace probíhá pod mikroskopem a využívají se při ní speciální nástroje,“ upřesňuje primář Novák. Úplná rekonvalescence trvá jeden rok. Během té doby lékař postupně odstraňuje z oka jednotlivé skupiny stehů. Ke zlepšení vidění ale zpravidla dochází již během prvních tří měsíců. Výkon je hrazen ze zdravotního pojištění.
Důvodů, pro které medicína musí pro záchranu vidění sáhnout k transplantaci rohovky, je řada. K nejčastějším u nás patří keratokonus neboli patologické vyklenutí rohovky. To má za následek značnou krátkozrakost a nepravidelný astigmatismus, což není řešitelné brýlemi ani měkkými čočkami a v pokročilých stadiích nemoci leckdy ani pro tyto účely používanými čočkami tvrdými. Keratokonus postihuje především mladé pacienty a transplantace rohovky u nich bývají úspěšné v 90–95 procentech případů.
K dalším příčinám vyžadujícím transplantaci rohovky patří endoteliální dystrofie - velký úbytek buněk nejvnitřnější vrstvy rohovky, jenž způsobí zešednutí, a tedy neprůhlednost rohovky – dále jsou to zánětlivé změny rohovky, jizvy na rohovce způsobené úrazy a konečně poleptání rohovky chemickou látkou. Právě posledně jmenovaná poškození způsobí, že rohovka zešedne a vrůstají do ní cévy, což značně komplikuje pooperační hojení. Proto je někdy po opakovaných neúspěšných transplantacích rohovky lidské třeba využít rohovku umělou.
***

Syndrom spánkové apnoe nezpůsobuje jen chrápání, může být příčinou hypertenze či cévní mozkové příhody
Syndrom spánkové apnoe představuje nejdůležitější poruchu pro současnou spánkovou medicínu, je nejčastější příčinou nadměrné denní spavosti. „Jedná se
o opakované uzavření horních cest dýchacích ve spánku, které má za následek přerušení dýchání na 10 či více sekund, vedoucí k probuzení. Tohoto probuzení si pacient nemusí být a většinou ani nebývá vědom. Takových událostí ale mohou být i stovky za jednu noc. Spánek je pak nekvalitní, nazýváme jej spánkem s narušenou architekturou, protože kvůli opakovanému probouzení mu chybí hluboká stadia,“ vysvětluje vedoucí lékař Spánkové laboratoře Nemocnice Na Homolce, neurolog MUDr. Tomáš Procházka.
Nejčastěji postihuje obézní muže

Syndrom spánkové apnoe postihuje asi 4 % mužů a 2 % žen, nejčastější je u mužů mezi 40-59 lety věku. „Výskyt tohoto syndromu je ale minimálně dvojnásobný, pokud započteme i jedince, kteří nemají výraznější příznaky,“ varuje lékař. Hlavním rizikovým faktorem pro vznik syndromu je obezita (apnoí trpí 40 % obézních pacientů), a to zejména centrální, androgynní typ obezity, spojený s ukládáním tuku v oblasti krku, hrudníku a břicha. Mezi další rizikové faktory patří střední věk, ustupující dolní čelist (ptačí profil), tzv. metabolický syndrom (syndrom X), tedy kombinace hypertenze, obezity, cukrovky a vysokého cholesterolu, a další.


Apnoe je zpravidla provázena chrápáním, tj. zvukem tvořeným turbulentním prouděním vzduchu v horních dýchacích cestách. Chrápání se objevuje asi u 30 % dospělých, tedy mnohem častěji než vlastní spánková apnoe. Zdaleka ne každé chrápání znamená spánkovou apnoi, a naopak nepřítomnost chrápání tuto diagnózu nevylučuje. „U tohoto příznaku jsou důležité informace od ložnicového partnera, který může odlišit chrápání pravidelné a explozivní, jež právě bývá spojeno s apnoí. Apnoe je pak často popisována jako zadržení dechu nebo přestávka v chrápání, ukončená právě oním explozivním zachrápáním, případně zalapáním po dechu. Jen malá část pacientů si je probouzení vědoma, a udává pak naopak problémy s nespavostí,“ popisuje neurolog. „Lidé s apnoí častěji popisují spánek jako neklidný, provázený zvýšeným pocením, někdy pocity dušení, pálením žáhy, častým nočním močením. Ráno mívají tito pacienti pocit neosvěživého spánku, jako by vůbec nespali, případně v noci fyzicky pracovali, často mají sucho v ústech, bolí je hlava. Denní spavost je doprovázena pocity zhoršené paměti, často také sexuálními problémy.“
Apnoe může nést vážná zdravotní rizika

Podle doktora Procházky zůstává vysoké procento případů spánkové apnoe nerozpoznáno a velká část již správně diagnostikovaných pacientů si není vědoma, jaká rizika tato choroba přináší. „Srdeční a cévní choroby mají řadu dobře známých rizikových faktorů, řada laiků si uvědomuje, že kouření, vysoký krevní tlak, cukrovka, zvýšená hladina cholesterolu, nedostatek pohybové aktivity a obezita jsou škodlivé. Méně lidí však již ví, že k těmto faktorům patří i spánková apnoe,“ upozorňuje lékař na závažnost tohoto syndromu, který se může podílet na vzniku hypertenze (40 % pacientů s vysokým tlakem má spánkovou apnoi a u části z nich může být apnoe vlastní příčina problémů s tlakem) či cévní mozkové příhody (apnoe se vyskytuje až u 75 % pacientů s již prodělanou mozkovou příhodou, a pokud není léčena, zhoršuje následky a zvyšuje úmrtnost na tuto příhodu). Neléčená spánková apnoe trojnásobně zvyšuje riziko infarktu myokardu, u pacientů se srdečním onemocnění dokonce 20x, vyskytuje se u 50-60 % pacientů se srdečním selháním. „Přitom se jedná o léčitelný, odstranitelný rizikový faktor a správně léčení pacienti mají nižší riziko úmrtí na srdeční a cévní choroby,“ poukazuje MUDr. Procházka na důležitost včasné léčby.

Lidé, u nichž existuje podezření na syndrom spánkové apnoe, by měli být vyšetřeni ve spánkové laboratoři, kde se podrobí tzv. polysomnografii. „Jedná se o celonoční registraci EEG (elektrické aktivity mozku), pohybů očí, aktivity svalů brady. Tímto způsobem můžeme odlišit jednotlivá spánková stadia a sestavit tzv. hypnogram, podle kterého posuzujeme architekturu spánku,“ přibližuje MUDr. Procházka. Sleduje se i proud dýchaného vzduchu před nosem a před ústy, dýchací pohyby hrudníku a břicha, nasycení krve kyslíkem, EKG. Pacient by měl podstoupit také podrobné ORL vyšetření, při kterém se pátrá zejména po zúženích v oblasti horních dýchacích cest.
Apnoi léčí přístroj, který vytváří přetlak v dýchacích cestách

Léčbu syndromu spánkové apnoe lze rozdělit na režimovou, chirurgickou a na léčbu pomocí přístroje CPAP (trvalý přetlak v dýchacích cestách). Základním opatřením je snížení tělesné hmotnosti. Pacient by měl přestat kouřit, dodržovat zásady spánkové hygieny, nepít alkohol a neužívat léky na spaní. U některých pacientů může mít efekt zubní aparátek předsunující dolní čelist. ORL operační léčba má za cíl odstranit nosní neprůchodnost, a tím umožnit správné dýchání nosem ve spánku, často se provádí operace odstraňující prodloužené měkké patro a případně i zvětšené mandle, méně často složitější výkon posunující dopředu jazyk nebo upravující dolní čelist.


Základní léčbou těžkých forem spánkovém apnoe je trvalý přetlak v dýchacích cestách pomocí přístroje CPAP, který pacientovi nosní maskou dodává proud vzduchu pod předem určeným tlakem, a tím brání v uzavření dýchacích cest. Jedná se o finančně náročnou, ale velmi účinnou léčbu, která jednak pacienta zbaví denní spavosti, jednak eliminuje uvedená rizika srdečních a cévních chorob. „Vývoj velmi pokročil, dnešní přístroje jsou malé, snadno přenosné, velmi tiché a nosní masky komfortní,“ uvádí MUDr. Procházka.

Obezita – důsledek nedostatku spánku?

Je neoddiskutovatelným faktem, že obezita je hlavním rizikovým faktorem pro rozvoj spánkové apnoe. Poslední výzkumy však naznačují, že spojení může být i opačné – nekvalitní spánek vést k obezitě, neboť apetit a spánek jsou úzce spojeny. Produkce leptinu, hormonu produkovaného tukovými buňkami, který mozku signalizuje, že organismus je nasycen, je u lidí s nedostatkem spánku snížena. Naopak produkce ghrelinu, hormonu vznikajícího v žaludku a stimulujícího chuť k jídlu, je zvýšena. Lidé s nekvalitním spánkem nejenže více jedí, ale mají také tendenci si k jídlu vybírat dietně nevhodná jídla se zvýšeným obsahem cukrů.


Informace o dalších typech spánkových poruch, možnostech jejich diagnostiky a léčby a o Spánkové laboratoři v Nemocnici Na Homolce naleznete na adrese:

http://www.homolka.cz/common/files/2006-11-01_tm_poruchy_spanku.doc

***


Pacienti s kardiostimulátorem budou moci podstoupit vyšetření na magnetické rezonanci
V Nemocnici Na Homolce byl v dubnu poprvé v České republice implantován kardiostimulátor zcela nové generace, který umožní jeho nositelům podstoupit vyšetření na magnetické rezonanci. Homolka se tak jako jediná česká nemocnice zapojila do mezinárodní klinické studie firmy Medtronic na potvrzení bezpečnosti a účinnosti stimulačního systému EnRhythm® MRI SureScan™ v prostředí magnetické rezonance, které se účastní nemocnice v Rakousku, Švýcarsku, Německu, Francii, Itálii, Belgii, Nizozemí, Dánsku, Velké Británii, USA a Kanadě. Během dvou let se tyto systémy mají stát standardem pro všechny nemocné.
„Jednou z absolutních kontraindikací pro vyšetření na magnetické rezonanci je dnes přítomnost některých kovových implantátů v těle pacienta, například některé cévní svorky či třeba kochleární ušní implantát. V kardiologii jde o kardiostimulátory, kardiovertery-defibrilátory a celou řadu dalších implantátů,“ objasňuje docent MUDr. Miloš Táborský, CSc., FESC, vedoucí úseku elektrofyziologie Kardiologického oddělení Nemocnice Na Homolce, který první kardiostimulátory tohoto typu implantoval. Magnetická rezonance (MR) přitom dnes představuje standardní vyšetřovací metodu pro kardiologické pacienty a je v mnoha ohledech nenahraditelná.
Jako úplně první dostala nový typ kardiostimulátoru třiasedmdesátiletá pacientka z Karlových Varů, která trpěla poruchou pomalého srdečního rytmu v kombinaci se záchvatovými fibrilacemi síní. „Výkon proběhl bez komplikací, pacientka je v pořádku a bude pravidelně sledována. Shodou okolností se u ní vyskytují problémy s bederní páteří, takže pokud bude někdy v budoucnu potřebovat vyšetření páteře na magnetické rezonanci, bude jej moci bezpečně podstoupit,“ vysvětlil docent Táborský.
Právě vyšetření páteře patří na magnetické rezonanci k velmi četným a také klíčovým, neboť rezonance umožní provést během několika minut vyšetření celé páteře vcelku. „Máme řadu pacientů, kteří vyšetření rezonancí nutně potřebují a není možné jej kvůli implantátu provést. Tito pacienti musí projít jiným typem vyšetření, které v určitých diagnózách nemá takovou výpovědní hodnotu jako magnetická rezonance. Nejčastěji jde o pacienty s mozkovou metastázou, kde rezonanci nahrazujeme počítačovou tomografií, ale to je v tomto případě pouze hrubě orientační metoda,“ uvádí doc. MUDr. Josef Vymazal, DrSc., vedoucí lékař pracoviště magnetické rezonance Nemocnice Na Homolce.
Na druhém místě uvádí zmiňovaná vyšetření páteře a dále vyšetření kloubů či diagnostiku pacientů s prokázanou alergií na jodové kontrastní látky, kteří nemohou podstoupit vyšetření, při nichž se tyto látky podávají (např. počítačovou tomografii). „Implantáty kompatibilní s magnetickou rezonancí tedy představují obrovský pokrok,“ shrnuje docent Vymazal.

Běžný kardiostimulátor versus přístroj kompatibilní s MR

Každý kardiostimulační systém (KS) tvoří samotný kardiostimulační přístroj a elektrody. U běžného KS dochází při působení magnetické rezonance k zahřívání systému přes elektrody a k vytvoření krevní sraženiny či fibrózy, přístroj dočasně přestává fungovat. Nedochází tak k efektivnímu dráždění srdeční svaloviny, a pacient by mohl utrpět srdeční zástavu. Součástí nového typu KS jsou speciálně konstruované elektrody, které minimalizují tepelnou zátěž v místě ukotvení v srdeční svalovině. Kardiostimulátor má také speciální operační režim pro vyšetření na MR (tzv. MR safe), který je před vyšetřením nutné aktivovat. Nový systém je pro pacienty maximálně bezpečný.

Éra implantace bezpečných systémů


V budoucnu by veškeré implantáty měly být kompatibilní s magnetickou rezonancí. „My jsme jako první v ČR zahájili éru implantace těchto bezpečných systémů, které vyšetření na magnetické rezonanci umožní bez rizika poškození pacienta. V první fázi se jedná o kardiostimulátory, kterých plánujeme implantovat zhruba 50-100 ročně, prozatím na úrovni vědecké studie. Po získání potřebných certifikátů bychom nový typ kardiostimulátoru chtěli zavést jako standard. Ve druhé fázi počítáme i s defibrilátory, tato studie by se zde měla rozběhnout za několik měsíců.

„Jeden z nejvýznamnějších světových kardiologů, britský profesor A. John Camm, na loňském evropském kardiologickém sjezdu v Barceloně řekl, že do pěti let asi 10 % všech kardiologických pacientů bude mít nějakou formu implantátu. To dosvědčuje důležitost existence a rozvoje technologicky kompatibilních systémů,“ uvádí docent Táborský. Pro tuto myšlenku hovoří i skutečnost, že ročně je v ČR implantováno 6800 kardiostimulárů (na celém světě cca 1 milion) a že v naší populace žije 30-50 tisíc lidí, kteří v sobě nosí nějakou formu implantátu.



Jak klinická studie probíhá?


Pacienti pro studii jsou vybíráni tzv. konsekutivním způsobem (tj. po sobě přicházející pacienti). Pro zařazení do studie je nutný jejich písemný souhlas. Zhruba za měsíc po implantaci kardiostimulátoru pacient přichází na kontrolu a za krátkodobé hospitalizace je mu provedeno vyšetření na magnetické rezonanci, na něž dohlíží i kardiolog. Standardně se provádějí MR scany hlavy a bederní páteře. Pacient je po dobu více než 12 měsíců sledován v rámci studie a dále kontinuálně v kardiostimulační ambulanci. Vyšetření na MR se provádí pouze jednou, sledují se však všechna data z elektronické paměti kardiostimulátoru a v rámci studie se vyhodnocují.

Nemocnice Na Homolce se stala výukovou nemocnicí firmy Medtronic v oblasti srdeční arytmologie pro střední a východní Evropu.

***

Zdroj:

Archív Nemocnice Na Homolce


Redakce:

PhDr. Jitka Kalousková, Mgr. Iveta Havlíčková, Mgr. Zdena Lacková


Odborní poradci čísla 02/2007:

Doc. MUDr. Miloš Táborský, CSc., FCSE

Doc. MUDr. Josef Vymazal, DrSc.

MUDr. Petr Novák

MUDr. Tomáš Procházka


E-NEWS Informace pro média

Strana (celkem )




Yüklə 221 Kb.

Dostları ilə paylaş:




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©azkurs.org 2020
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə