Univerzita palackého V olomouci

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Pedagogická fakulta

Ústav speciálněpedagogických studií

RADKA MICHALICZKOVÁ

II. ročník – prezenční studium

Obor: Speciální pedagogika navazující

INTERVENČNÍ PROGRAM PRO OSOBY ZÁVISLÉ NA PERVITINU

Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Michal Růžička, Ph.D.

OLOMOUC 2013

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Intervenční program pro osoby závislé na pervitinu“ vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucího diplomové práce a za použití pramenů uvedených v závěru diplomové práce.

V Olomouci dne

…………………………

Poděkování

Ráda bych poděkovala panu Mgr. Michalu Růžičkovi Ph.D. za odborné vedení diplomové práce, za užitečnou metodickou pomoc, za cenné rady a informace, které mi poskytl při zpracování mé diplomové práce na téma „Intervenční program pro osoby závislé na pervitinu“.

Radka Michaliczková

Obsah

Úvod 5

I. TEORETICKÁ ČÁST 7

1 Pervitin 7

1.1 Charakteristika 7

1.2 Akutní intoxikace 8

1.3 Odvykací stav 9

1.4 Historie 9

1.4.1 Historie užívání metamfetaminu v České republice 10

1.5 Výroba 12

1.5.1 Prekurzory 12

1.5.2 Výroba metamfetaminu 13

1.6 Neurobiologie působení 15

1.7 Zdravotní důsledky 15

1.7.1 Tělesné zdraví 15

1.7.2 Účinky na mozek 17

1.7.3 Duševní zdraví 19

1.8 Předávkování a mortalita 19

2. Závislost 21

2.1 Co je to závislost? 21

2.2 Bio-psycho-socio-spirituální model závislosti 23

2.2.1 Biologická úroveň 23

2.2.2 Psychologická úroveň 24

2.2.3 Sociální úroveň 24

2.2.4 Spirituální úroveň 25

2.3 Jiné modely závislosti 26

2.4 Neurobiologie závislosti 27

2.4.1 Teorie vzniku závislosti na psychoaktivních látkách 29

2.4.2 Důsledky neurobiologického modelu na pojetí závislosti a terapie 31

2.5 Faktory vzniku a rozvoje závislosti 33

2.5.1 Rodinné faktory 33

2.5.2 Psychologické a psychosociální faktory 34

2.5.3 Vývojové aspekty 35

2.6 Psychopatologie závislosti 36

2.6.1 Mezinárodní klasifikace nemocí 38

2.7 Stadia užívání drog 40

2.8 Sociální důsledky závislosti na nealkoholových drogách 42

3. Ambulantní léčba osob závislých na pervitinu 44

3.1 Ambulatní programy 45

3.2 Psychiatrická ambulantní léčba 46

3.3 AT ambulance 46

4. Projekt „Dokážu to?“ 48

4.1 Krátký intervenční program pro uživatele kokainu a cracku 48

4.1.2 Nízkoprahový dvoutýdenní program 50

4.1.3 Dvanáctitýdenní krátký intervenční program 51

4.2 Intervenční program pro uživatele pervitinu 55

4.2.1 Krátký intervenční program pro uživatele pervitinu 57

4.2.2 Terapeuticko-intervenční program pro uživatele pervitinu 58

II. PRAKTICKÁ ČÁST 60

5. Popis výzkumu 60

5.1 Téma výzkumu 60

5.2 Cíle práce 60

5.3 Kvalitativní výzkum 61

5.4 Výzkumný soubor 61

5.5 Sběr dat 62

5.6 Zpracování a analýza 64

6. Výstupy výzkumu 66

6.1 Identifikované kategorie 66

6.2 Závěry výzkumu 78

6.3 Diskuze 80

Závěr 82

Seznam použité literatury 84

Seznam příloh 88

Úvod

Látky ovlivňující vědomí provází lidstvo již od nepaměti. V průběhu historie

a vývoje lidstva se okruh užívaných látek měnil, stejně jako záměr, se kterým je jedinci užívali. Psychoaktivní látky se zpočátku vyskytovaly v přírodní podobě v určitých regionech, v průběhu času a s vědeckým pokrokem ovšem vznikaly látky syntetické, které byly často účinnější.

Dnešní moderní doba klade na člověka velké nároky, životní styl je rychlejší

a jedinec se často nachází pod velkým stresem. V těchto případech člověk často sahá
po alternativě, jak se snadno a rychle odreagovat. Tato situace může být jednou příčinou užívání drog, ta druhá je však dnes mnohem častější a spočívá především ve způsobu, jak mladí, dospívající lidé tráví čas. Aktivní trávení volného času se vyskytuje stále méně, často také proto, že rodiče nemají finance na zajištění různých kroužků. Mladí lidé tak tráví čas potulováním se a často experimentují s drogami, což je především v mladém věku rizikové.

V České republice představuje jedno z největších rizik právě užívání pervitinu. Jedná se o látku poměrně snadno dostupnou a to jak místně, tak cenově. Bohužel se jedná

o látku s vysokým potenciálem pro závislost, což si lidé, kteří s drogami experimentují, neuvědomují, nebo tomu nevěnují pozornost. Neustále tedy vzrůstá potřeba léčebných programů, které by užívajícím pomohly zbavit se závislosti, se kterou si sami nevědí rady. Základní alternativy, které u nás můžeme nalézt, je léčba pobytová či ambulantní.

Obecně můžeme říci, že pobytová léčba, v rámci které je jedinec izolován

od okolního světa, je účinnější, než léčba ambulantní. Ne každý jedinec je však ochoten všechno opustit a zmizet do léčebny či komunity na půl roku až rok. V těchto případech
je možné využít právě ambulantní formy léčby, která ovšem vyžaduje skutečné odhodlání
i ochotu činit v rámci léčby jisté ústupky (vyhýbat se určitým místům, lidem apod.). Výhodou ovšem je, že jedinec může chodit do práce, nenarůstají mu dluhy, může udržovat kontakty s rodinou a přáteli apod. Nevýhodou je fakt, že stav ambulantní léčby závislostí
u nás není na vysoké úrovni.

Práce, kterou právě čtete, se zabývá ambulantním programem, který je v Čechách relativně nový. Jedná se o program s názvem „Intervenční program pro osoby závislé

na pervitinu“, který pochází z Velké Británie a v současnosti se používá v olomouckém
p-centru, vojenské nemocnici Olomouc a v Podaných rukou. Původní metodika byla zaměřena na crack a kokain, které jsou v Anglii aktuálnější, u nás byla postupně transformována na pervitin. Podrobně se o vývoji metodiky i o jejím obsahu dočtete v poslední kapitole teoretické části.

Práci jsem doplnila dvěma rozsáhlejšími kapitolami, které v podstatě tvoří předmět léčebného programu. První kapitola se zabývá pervitinem, popisem jeho účinků i dalších fenoménů, které s jeho užíváním souvisejí. Zároveň se zabývá jeho historií, což může být pro českého čtenáře zajímavé téma, především proto, že velká část historie pervitinu

je spjata právě s Českou republikou. Druhá kapitola se věnuje závislosti jako takové, což je velice složitý a komplexní fenomén, který se dodnes nepodařilo úplně objasnit. Kapitola vymezuje co je to závislost, faktory, které mohou vést k jejímu vzniku, či teorie, které
se ji snaží vysvětlit.

Třetí kapitola se zabývá možnostmi ambulantní léčby závislosti na pervitinu. Všechny čtyři kapitoly, které jsem zde zmínila, tvoří teoretickou část a dle mého názoru

na sebe logicky navazují. Samozřejmě by bylo možné zmínit mnoho dalších témat, které s užíváním pervitinu, i drog obecně, souvisejí, nebyly už by však nutné k vymezení tématu práce a teoretická část by byla zbytečně rozsáhlá. Takto má čtenář k dispozici potřebnou teorii, která mu pomůže pochopit část praktickou. V praktické části se zabývám dvěma konkrétními moduly metodiky, pomocí kterých se snažím zjistit, zda by bylo možné metodiku využít i u jiných typů závislostí. Tato část obsahuje informace o provedeném výzkumu, jeho cílech, použitých metodách sběru dat, analýzy, i samotné výsledky výzkumu.

Cílem následující práce je podat pravdivé a odborné informace o pervitinu

a závislosti, protože se často jedná o témata, kolem kterých koluje mnoho mýtů. Hlavně starší osoby a rodiče mají často zkreslené představy o tom, jak závislý jedinec vypadá (často si představí extrémní variantu) a přitom závislé může být jejich vlastní dítě. Zajímavý je také fakt, že sami uživatelé mají vědomosti neúplné či špatné. Věřím, že právě informovanost je cestou, jak minimalizovat tragické následky užívání. Ze stejného důvodu je důležité informovat o možnostech léčby a nových přístupech, kterým ‚Intervenční program pro osoby závislé na pervitinu‘ bezesporu je.