Časopis 112 číslo 4/2015 analýZY•hodnocení 16



Yüklə 103.3 Kb.
PDF просмотр
tarix28.04.2017
ölçüsü103.3 Kb.

Časopis 112 číslo 4/2015

ANALÝZY•HODNOCENÍ



16

Historie a současnost chemických zbraní



Lidstvo prožilo v minulém století dvě světové války, ve kterých zahynuly milióny lidí, ale které také způsobily velké 

utrpení dalším miliónům lidí. Za počátek „chemické války“, jejíž sté výročí si připomínáme, je všeobecně považována 

událost ze dne 22. dubna 1915, kdy německé vojsko vypustilo na francouzské pozice kolem 180 tun plynného chlo-

ru. Velmi jedovatý plyn tehdy zasáhl přibližně 15 000 francouzských vojáků, z nichž do tří dnů 5000 zemřelo.

První světová válka (28. červen-

ce 1914 až 11. listopadu 1918) postihla 

39 států. V jejím průběhu byly masově 

nasazeny chemické zbraně, které způ-

sobily celkem téměř 93 tisíc zdravotnic-

kých ztrát (mrtvých). Po první světové 

válce došlo k rozvoji výzkumu, výro-

bě a zavádění nových chemických bo-

jových látek do výzbroje armád. Ruku 

v ruce s tím se rychle rozvíjely, a to už 

v období první světové války všechny 

oblasti protichemické ochrany, jako 

chemická detekce, varování před che-

mickým napadením, ochrana dýcha-

cích orgánů i povrchu těla, kolektivní 

protichemická ochrana, protichemická 

ochrana koní, odmořování otravných 

látek, diagnostika a léčení otrav způso-

bených otravnými látkami.

Pod pojmem chemické zbraně chá-

peme  zbraňové  systémy,  jež  zahrnují 

prostředky dopravy na cíl, a chemic-

kou munici. Chemická munice ob-

sahuje bojové chemické látky (dříve 

nazývané otravné látky nebo bojové 

otravné látky), které jsou hlavní ničivou 

náplní chemických zbraní. Z hlediska 

použití jsou nejpodstatnější ničivé nápl-

ně chemických zbraní, čili bojové che-

mické látky.

Odborná literatura připouští i jiná 

pojmenování, jako např. „otravné lát-

ky“, „bojové otravné látky“, „che-

mický bojový agens“,  „chemický 

válečný agens“,  „válečné chemické 

látky“, apod.  v anglosaské literatuře 

pak „chemical warfare agents“.

Bojové chemické látky mohou být 

plyny, kapaliny nebo pevné látky, kte-

ré působí nejčastěji ve formě plynu, 

par nebo aerosolu. Za nejúčinnější for-

mu použití bojových chemických látek 

se všeobecně považuje působení aero-

solu  bojové  chemické  látky  na  osoby. 

Většina těchto látek je za normálních 

podmínek (teplota vzduchu 20 °C a at-

mosférický tlak 1,01325.10

5

 Pa) kapali-



nami.

Vývoj, výroba, použití a transfer che-

mických zbraní a bojových chemických 

látek je zakázán téměř na celém svě-

tě  od  roku  1997  mezinárodní  úmluvou, 

v České republice i národním zákonem 

č. 19/1997 Sb., a jeho prováděcí vyhláš-

kou č. 208/2008 Sb., které z mezinárod-

ní úmluvy důsledně vychází.

„Přesto, že jsou dlouhodobě hle-

dány obecné zákonitosti mezi struk-

turou látek a toxicitou chemických 

sloučenin, nelze dodnes vyslovit jed-

noduché obecné zákony, a tudíž 

neexistuje jednoduchá klasifikace to-

xických látek ve vztahu k jejímu che-

mickému složení“.

 

I

Krátká historická ohlédnutí

Odborná literatura shodně uvádí, že 

již v hluboké minulosti se používaly jedy, 

případně toxické dýmy, dusivé dýmy 

apod. Známý je také tzv. „řecký oheň“.

Nejznámější příklad je z období ob-

léhání hradu Karlštejna, kdy byl v roce 

1422 do hradu vhazován obsah praž-

ských žump. Sirovodík z fekálií způsobil 

řadu  intoxikací  (otrav),  posádce  obrany 

hradu začaly vypadávat vlasy, dostavily 

se hromadné žaludeční a střevní potíže. 

Takových příkladů bychom našli v histo-

rii více.

Všechny akce do počátku chemické 

války je možné považovat jen za „přede-

hru“ použití chemických zbraní. Němec-

ko bylo skutečnou světovou chemickou 

velmocí, vyrábělo totiž v roce 1913 cel-

kem 139 778 tun chemických výrobků, 

což bylo přibližně neuvěřitelných 86 % 

světové produkce. Kromě toho Němec-

ko v té době získalo řadu Nobelových 

cen za chemii a jiné příbuzné vědy. Ně-

mečtí chemici neměli v předvečer prv-

ní světové války v podstatě v Evropě ani 

v zámoří významnou konkurenci.

Z toho jasně plyne, že Německo mělo 

největší jak materiální, tak i intelektuální 

předpoklady pro rozpoutání a následné 

vedení „chemické války“, což se záhy 

potvrdilo.

 

I

Vznik novodobých chemických 



zbraní

Již na počátku první světové vál-

ky byly provedeny první pokusy pou-

žití chemických zbraní, a to na obou 

stranách fronty. V malém měřítku byly 

použity jako bojové chemické látky 

bromoctan etylnatý a chloracetofe-

non.


Chemické zbraně byly poprvé maso-

vě nasazeny v době 1. světové války. V té 

době se používala poměrně velká škála 

bojových chemických látek.

Po útoku chlorem to byly další bojové 

chemické látky jako fosgen, kyanovodík, 

difosgen, chlorkyan a 12. července 1917 

byl poprvé použit (opět německou stra-

nou) yperit. Celkem bylo v období 1. svě-

tové války použito kolem 70 bojových 

chemických látek.

Podle údajů amerického plukovníka 

A. M. Prentisse v jeho knize „Chemicals 

in War“  (1937)  byly  následky  použití 

chemických zbraní v období první světo-

vé války následující:

•  počet osob zasažených chemický-

mi zbraněmi: 1 296 853

Rakousko-uherští vojáci 

v zákopech s ochrannými 

maskami proti plynovým útokům 

(1916)


Oběti plynového útoku (1916)

Časopis 112 číslo 4/2015

ANALÝZY•HODNOCENÍ



17

•  počet mrtvých osob (způsobeno 

chemickými zbraněmi): 91 200.

Reakcí  na  masové  používaní  che-

mických zbraní v období první světové 

války všemi hlavními válčícími strana-

mi (Německo, Rakousko -Uhersko, Rus-

ko, Francie, Itálie, Anglie, Spojené státy 

americké) bylo následné jednání s cí-

lem zakázat používání chemických zbra-

ní. To se podařilo zakotvit v Ženevském 

protokolu v roce 1925.

Bývalé Československo podepsalo 

Ženevský protokol dne 17. června 1925, 

ale ratifikovalo ho až v předvečer druhé 

světové války 16. srpna 1938 s výhra-

dou na odvetné použití chemických zbra-

ní v případě útoku proti němu těmito 

prostředky vedení války. Ženevský pro-

tokol však zakazuje jen použití chemic-

kých zbraní, nikoliv jejich vývoj, výrobu 

a skladování, proto je tato mezinárodní 

dohoda považována sice za významnou, 

ale také nedokonalou. Na druhé straně 

je nutné objektivně přiznat, že přes svou 

nedokonalost sehrál Ženevský protokol 

v historii mezinárodních vztahů velmi 

významnou pozitivní roli.

Zásoby bojových chemických látek 

byly v bývalém meziválečném Českoslo-

vensku (rok 1937) na této úrovni:

•  yperit – 20 t, vyrobeno ve Vojenské 

továrně č. 4 v Žilině,

•  chloracetofenon – 2,7 t, dovezeno 

z Itálie,

•  adamsit – 1 t, dovezeno z USA,

•  clark I – 2,5 t, dovezeno z USA.

Jako prostředky pro použití chemic-

kých zbraní byly k dispozici pouze dráž-

divé dýmovnice, ruční rozstřikovače, 

rozstřikovací automobily a chemické 

miny. Prostředky pro obranu k doplně-

ní pohraničních opevnění chemickými 

zátarasy byly zavedeny vesměs v létě 

1938. Dělostřelecká a letecká munice 

měla být vyvíjena až v roce 1939.

Uvedené údaje nejsou běžně dostup-

né, přesto již byly publikovány na zá-

kladě rozsáhlého archivního výzkumu 

profesora Jiřího Matouška publikované-

ho v zahraničí. Bývalé meziválečné Čes-

koslovensko, Československo po druhé 

světové válce a nástupnické státy měly 

kapacity pro výrobu bojových chemic-

kých látek.

Ve druhé světové válce nebyly che-

mické zbraně prakticky použity, přes-

tože byly v arsenálech válčících stran 

udržovány ve vysoké pohotovosti znač-

né kapacity chemických zbraní. O tom, 

proč nebyly chemické zbraně použity ve 

druhé světové válce, se pouze spekuluje

většinou v odborné literatuře (např. od-

borný vojenský časopis „Historie a vo-

jenství“ z roku 1993, číslo 3).

Podle staršího odborného pojetí se 

do chemických zbraní zahrnovaly kro-

mě bojových chemických látek (dříve 

nazývaných otravné látky nebo i bojo-

vé otravné látky) látky dýmotvorné a zá-

palné. Uvedené dělení bylo opuštěno asi 

v polovině 80. let minulého století.

Během studené války (1949–1990) 

byly zbraně hromadného ničení, tedy 

jaderné, chemické, bakteriologické (bio-

logické) a toxinové zbraně drženy ve vy-

soké pohotovosti k bojovému použití. 

Obě strany, NATO a Varšavská smlou-

va, disponovaly především množstvím 

raket s jadernými hlavicemi, jaderných 

bomb, jaderných min a jiných zbraní. Je-

jich ničivá síla byla schopna několikaná-

sobně zničit život na planetě Zemi, což 

bylo vědecky dokázáno a podrobně pu-

blikováno ve speciální zprávě Světové 

zdravotnické organizace.



 

I

Chemické zbraně 



a Česká republika

Česká republika nevlastní chemic-

ké zbraně ani bojové chemické látky. 

Chemické zbraně a bojové chemické 

látky jsou v České republice zakázány 

zákonem č. 19/1997 Sb. a prováděcí vy-

hláškou č. 208/2008 Sb. V některých 

výzkumných ústavech a zařízeních 

v České republice jsou pouze malá 

množství bojových chemických látek, 

která jsou určena pro testování detekč-

ních prostředků, ochranných masek, 

ochranných filtrů, ochranných oděvů, 

dekontaminačních prostředků, profy-

laxe osob, apod. Tyto aktivity nejsou 

zakázány Mezinárodní úmluvou o che-

mických zbraních z roku 1993. Národní 

zákon a prováděcí vyhláška pak vychází 

z požadavků mezinárodních smluv, do-

hod a konvencí.

V  současné  době  se  jeví  pravděpo-

dobnost použití chemických zbraní pro-

ti České republice jako velmi malá. To 

platí také pro euroatlantický prostor, 

neboť od roku 1999 (12. března) je Čes-

ká republika členem NATO a všechny 

okolní země jsou spřátelené. Česká re-

publika  je  od  1.  května  2004  členem 

Evropské unie a kromě toho je členem 

řady celosvětových i regionálních orga-

nizací od Organizace spojených národů 

až po organizace středoevropského vý-

znamu.

Na druhé straně není možné nevi-



dět, že bezpečnostní rizika byla po roce 

1990 a dále pak v roce 1999 vstupem 

České republiky do NATO a následně 

do  Evropské  unie  značně  modifiková-

na. Česká republika se jako nový stát 

ve středu Evropy stala součástí eu-

roatlantického společenství s převze-

tím všech atributů moderní svobodné 

a demokratické společnosti, jako je 

soukromé vlastnictví, volný pohyb ka-

pitálu, svobodný obchod, svoboda a de-

mokracie.

Tato skutečnost může být trnem 

v oku „nepřátelům západní demo-

kracie“, ať se rekrutují z jakékoliv čás-

ti světa nebo společenského zřízení, 

ideově 

-politických orientací případ-



ně náboženského vyznání. Právě proto 

vznikla a nyní existuje reálná možnost 

chemického terorizmu, kdy by mohly 

být použity přinejmenším ničivé náplně 

chemických zbraní, neboli bojové che-

mické látky a toxiny.



 

I

Rozdělení a stručná 



charakteristika bojových 

chemických látek

Rozdělení bojových chemických lá-

tek je možné z různých hledisek, která 

se vyvíjela od vzniku chemických zbra-

ní. Základní a nejjednodušší je fyzikální 

klasifikace podle skupenství bojových 

chemických látek za normálních pod-

mínek a jejich dělení na plynné, kapalné 

a pevné skupenství látek. Chemická kla-

sifikace rozděluje bojové chemické látky 

podle chemické struktury látek. Ani tato 

klasifikace není v současné praxi příliš 

obvyklá.

Bojové chemické látky se rozdělují 

nejčastěji podle účinku na lidský orga-

nismus, podle fyziologického působe-

ní (toxikologická klasifikace) na několik 

základních skupin (tabulka 1).

Uvedené dělení látek je schematic-

ké, a tím i ne zcela přesné, přesto se 

nejčastěji používá. Některé bojové che-

mické látky mají vlastnosti dvou nebo 

i více základních skupin. Důležitá je vý-

znamná skutečnost, že první čtyři sku-

piny látek jsou bojové chemické látky 

způsobující usmrcení osob, zatímco 

dráždivé a psychoaktivní bojové che-

mické látky pouze dočasně vyřazují 

osoby z činnosti.

Při používání této klasifikace, která je 

výhodná z metodického hlediska a kte-

rá se proto nejběžněji používá, je nutné 

vzít v úvahu, že i toto dělení je schema-

tické a samo zařazení látek do jednotli-

vých skupin podává v řadě případů jen 

hrubou toxikologickou charakteristi-

ku látky s vyznačením vnějšího obrazu 

účinku. Některé látky jsou zařazovány 



Otravná látka

Datum použití

Stát, který OL poprvé použil

chlor


4/1915

Německo


bromaceton

7/1915


Německo

fosgen


11/1915

Německo


difosgen

5/1916


Německo

chlorpikrin

6/1916

Německo


kyanovodík

7/1916


Francie

bromkyan


9/1916

Rakousko-Uhersko

chlorkyan

10/1916


Rakousko-Uhersko

difenylchlorarzin

7/1917

Německo


yperit

7/1917


Německo

etyldichlorarzin

3/1918

Německo


metyldichlorarzin

3/1918


Německo

difenylkyanarzin

5/1918

Německo


brombenzylkyanid

7/1918


Francie

Použití otravných látek během první světové války



Časopis 112 číslo 4/2015

ANALÝZY•HODNOCENÍ



18

proto různě, např. chlorpikrin je jednak 

silným lakrimátorem (slzná látka), jed-

nak látkou s výrazným dusivým účin-

kem. Některé zpuchýřující látky mají 

dráždivý účinek, všechny mají při za-

sažení  dýchacích  cest  dusivý  účinek 

apod. Každé zasažení organismu bo-

jovou chemickou látkou představu-

je (vzhledem k jednotě a souvislostem 

jeho fyziologických funkcí) zasažení or-

ganismu jako celku a nelze je reduko-

vat pouze na typický projev, který je 

základem pro uvedené třídění. Naopak, 

zasažení může vést i k některým sekun-

dárním projevům, které nelze do výše 

uvedené jednoduché klasifikace zahr-

nout.


V tabulce 2 jsou uvedeny jen bojo-

vé chemické látky (celkem 26 bojových 

chemických látek), které byly zařazeny 

do chemické výzbroje některé z armád. 

Kódové značení bojových chemických 

látek, původně používané jen v armádě 

Spojených států amerických, bylo bez 

úprav přejato do NATO a je v součas-

né době všeobecně rozšířené. Uvedené 

označení bojových chemických látek se 

nyní běžně používá také ve světové od-

borné literatuře.

Některé  starší  bojové  chemické  lát-

ky, jako difenylchlorarsan (Clark I, 

DA), difenylkyanarsan (Clark II, DC), 

10-chlor-5,10-dihydrofenarsazin (adam-

sit,  DM),  methyldichlorarsan  (MD), 

ethyldichlorarsan (ED) nebyly do této 

tabulky zahrnuty. Přitom se uvádí, že jen 

v období první světové války bylo pou-

žíváno celkem 75 bojových chemických 

látek, nebo jejich směsí.

Bojové chemické látky se mohou dě-

lit podle určení s ohledem na účinek na 

živou sílu a z tohoto hlediska se rozdělují 

na smrtelné a oslabující látky.

Rozdělení podle účinků na člověka:

•  smrtelné (případně usmrcující, ni-

čivé) látky – nervově paralytické, zpu-

chýřující, dusivé a všeobecně jedovaté 

bojové chemické látky,

• zneschopňující (oslabující, případ-

ně vyčerpávající) látky – dráždivé a psy-

choaktivní bojové chemické látky,

•  se speciálním určením.

Podle rychlosti účinku na lidský orga-

nismus se bojové chemické látky rozdě-

lují na látky s okamžitým účinkem (např. 

sarin, cyklosarin, soman, tabun, CS a CR 

látka, chloracetofenon), který nastupuje 

v  řádu  sekund  až  minut.  Zpožděný  úči-

nek bojových chemických látek je v řádu 

desítek minut nebo až hodin. V daném 

případě jde o látky se skrytou (latentní) 

periodou účinku se zpožděním nástupu 

některých typických příznaků intoxika-

ce, jako je sirný yperit a dusíkové ype-

rity, kdy po zasažení organismu vzniká 

nejprve zarudnutí kůže, až později vznik 

puchýřů v řádu několika hodin. Konkrét-

ní příklady pro vybrané bojové chemické 

látky uvádí převzatá tabulka 3.

Podle stálosti v terénu (persistence) 

se bojové chemické látky dělí na tři zá-

kladní skupiny:

• trvalé (stálé), například látka VX 

nebo sirný yperit, stálost v terénu je řá-

dově dny až týdny,

• polostálé (poloprchavé), například 

tabun, soman, cyklosarin,

•  prchavé (nestálé), kam patří kyano-

vodík, chlor, fosgen, chlorpikrin, ale i sa-

rin, jejichž stálost v terénu je řádově jen 

několik minut nebo maximálně do dvou 

hodin.

Fyzikální, chemické a toxické vlast-



nosti obecně nebezpečných che-

mických toxických látek (bojových 

chemických látek i nebezpečných prů-

myslových toxických chemických látek) 

jsou velmi významné a značně ovlivňují 

a modifikují možné použití a chování 

všech nebezpečných toxických chemic-

kých látek v různém prostředí (ovzduší, 

voda, půda).

 

I

Vlastnosti chemických látek

•  fyzikální vlastnosti:  bod tání a bod 

varu, tenze nasycených par, těkavost, 

hutnota par, rozpustnost, povrchové na-

pětí, měrná hustota, viskozita, tepelná 

roztažnost, tepelná stabilita;

•  chemické vlastnosti: hydrolýza, oxi-

dace, chemická stálost, reaktivita, te-

pelná stálost, stálost vůči obalovým 

materiálům;

•  toxické vlastnosti: toxicita, rych-

lost působení, mechanismus půso-

bení, detoxikace látky v organismu

střední prahová koncentrace, střední 

účinná koncentrace, střední smrtelná 

koncentrace, střední prahová dávka, 

střední účinná dávka, střední smrtel-

ná dávka.

Bojová chemická látka (BCHL)

Slunečno, slabý vítr [15  °C]

Vítr, déšť [10  °C]

Slunečno, sníh [-10  °C]

sarin


15 minut–4 hodiny

15 minut–1 hodinu

1–2 dny

tabun


1–4 dny

30 minut–6 hodin

1 den–2 týdny

soman


2,5–5 dní

3–12 hodin

1–6 týdnů

sulfidický yperit

2–7 dní

12 hodin–2 dny



2–8 týdnů

látka VX


3–21 dní

1–12 hodin

1–16 týdnů

Triviální název BCHL

Značení

Chemický název BCHL

sarin


GB

O -isopropyl  methylfosfonofluoridát

cyklosarin

GF

O -cyklohexyl  methylfosfonofluoridát



soman

GD

O -pinakolyl  methylfosfonofluoridát



látka VX, Spojené státy 

americké


VX

O -ethyl  S-[2-(diisopropylamino)ethyl] 

methylfosfonothiolát

VX -R látka (R-33), Ruská 

federace

R-33


O -isobutyl  S-[2-(diethylamino)ethyl] 

methylfosfonothiolát

tabun

GA

O -ethyl  N,N -dimethyl  fosforamidokyanidát



látka GP

GP

N,N -dimethylamodoO-[(2-dimethylamono)ethyl] 



fosforofluoridát

sirný yperit (destilovaný)

HD

bis(2-chlorethyl)sulfid



lewisit

L

2-chlorvinyldichlorarsan



dusíkový yperit N-1

NH-1


bis(2-chlorethyl) ethylamin

dusíkový yperit N-2

NH-2

bis(2-chlorethyl) methylamin



dusíkový yperit N-3

NH-3


tris(2-chlorethyl) amin

o -yperit

T

bis{2-[(2-chlorethyl)sulfanyl]  ethyl}ether



sesquiyperit

Q

1,2-bis[(2-chlorethyl)thio]ethan



fosgen

CG

karbonyldichlorid



difosgen

DP

trichlormethyl -chlorformiát



chlorpikrin

PS

trichlornitromethan



kyanovodík

AC

kyanovodík



chlorkyan

CK

chlorkyan



chloracetofenon

CN

fenacylchlorid



brombenzylkyanid

CA

nitril fenylbromoctové kyseliny



látka CS

CS

2-chlorbenzylidenmalonnitril



látka CR

CR

dibenz[b,f]-1,4-oxazepin



látka LSD-25

diethylester kyseliny lysergové

BZ látka

BZ

chinuklidin-3-yl -difenyl(hydroxyl)acetát



Tabulka 2 Nejvýznamnější bojové chemické látky

Tabulka 3 Stálost některých bojových chemických látek v terénu v různých meteorologických podmínkách



Základní skupiny bojových 

chemických látek (BCHL)

Příklady konkrétních bojových chemických látek

nervově paralytické BCHL

sarin, cyklosarin, soman, látka VX, VX -R látka (R-33), tabun, DFP

zpuchýřující BCHL

sirný yperit, lewisit, dusíkové yperity, o -yperit, yperit-

-lewisitová směs

dusivé BCHL

fosgen, difosgen, chlorpikrin

všeobecně jedovaté BCHL

kyanovodík, chlorkyan, dříve i oxid uhelnatý

dráždivé BCHL

chloracetofenon, brombenzylkyanid, látka CS, látka CR

psychoaktivní BCHL

látka LSD-25, BZ látka

Tabulka 1 Základní toxikologická klasifikace bojových chemických látek


Časopis 112 číslo 4/2015

ANALÝZY•HODNOCENÍ



19

Způsoby průniku bojových chemic-

kých látek do lidského organismu (způ-

soby intoxikace) mohou být následující:

•  dýchacím ústrojím (ústy nebo no-

sem) neboli inhalačně,

•  přes kůži (jedná se jak o neporuše-

nou, tak i porušenou kůži) čili perkután-

ně,


• oční 

spojivkou,

•  pozřením zamořené potravy nebo te-

kutin neboli ingescí.

Rychlé a spolehlivé zjišťování přítom-

nosti bojových chemických látek a to-

xinů v prostředích je možné především 

na základě detekce pomocí speciálních 

přístrojů,  zařízení  a  prostředků  chemic-

ké  detekce,  identifikace  a  monitoringu. 

Tyto přístroje, zařízení a prostředky však 

nejsou zpravidla běžně dostupné na mís-

tě chemického teroristického napadení 

(jsou k dispozici například u hasičského 

záchranného sboru a speciálních jedno-

tek armády).

Přítomnost některých bojových che-

mických látek je však možné orientačně 

určit podle vnějších příznaků (projevů). 

Dříve byly tyto metody označovány jako 

subjektivní.

Nejnebezpečnější bojové chemic-

ké látky jako sarin, cyklosarin, soman, 

látka VX nemají v čistém stavu žádný 

výrazný zápach ani vůni. Subjektivní 

způsob zjišťování přítomnosti bojových 

chemických látek je dosti nespolehli-

vý a používá se pouze jako doplňkový 

k již uvedenému zjišťování nebezpeč-

ných toxických chemických látek růz-

nými přístroji a zařízením chemického 

průzkumu. Objektivní zjišťování přítom-

nosti bojových chemických látek podle 

příznaků uvádí tabulka 4.

Charakteristický zápach (vůně) nebo 

jiný příznak při použití se v odborné li-

teratuře objevuje i v různých i značně 

nesouhlasných verzích. Stačí porovnat 

publikované údaje v odborné literatuře.

Podstatný vliv na používání chemic-

kých zbraní a jejich efektivnost mají 

místní členitost terénu, jeho pokrytost 

a povětrnostní podmínky, kde je možné 

určit hlavně směr a rychlost přízemního 

větru, vertikální stálost atmosféry, tep-

lotu vzduchu, teplotu půdy, oblačnost, 

apod.

 

I

Závěr

Ačkoliv se podařilo v roce 1993 po 

dvou dekádách složitých a náročných 

jednání přijmout mezinárodní úmlu-

vu, která zakazuje jak vývoj, tak i vý-

robu, použití, skladování a transfer 

chemických zbraní, chemické zbraně se 

nepodařilo úplně vymýtit. Uvedená me-

zinárodní dohoda vešla v platnost po 

předepsaných mechanismech až v roce 

1997. V roce roku 2012 měla být dokon-

čena likvidace nejrozsáhlejších chemic-

kých vojenských arzenálů, a to arzenálů 

Spojených států amerických a Ruské 

federace. Tato likvidace chemických 

zbraní ještě stále probíhá, nepodařilo se 

splnit stanovený termín.

Jisté obavy vyvolává také možné 

a připouštěné propojení chemických 

zbraní, nebo pouze bojových chemic-

kých zbraní s terorizmem. V této sou-

vislosti jsou velmi známé případy 

použití sarinu v japonském městě Ma-

cumoto v roce 1994 a následně zne-

užití sarinu v tokijském metru v roce 

1995, které si vyžádalo 12 lidských 

obětí, ale celkové počty zasažených, 

evidovaných v policejní vyšetřovací 

zprávě je 4460 osob.

Věřme, že lidstvo nepozná ničivou 

sílu chemických zbraní a jejich použití 

bude navždy patřit jen do historie.

 

I

Použitá a doporučená odborná 



literatura

[1] Ettel V.: Chemická válka, Praha 1932

[2] Prentiss A. M.: Chemicals in War, 

New York 1937

[3] Mika  O.:  Chemické zbraně v první 

a druhé světové válce, Historie a vojen-

ství, č. 6, ročník 1993, str. 132-151

[4] Matoušek J., Mika O. J., Vičar D.: 

Nové hrozby terorismu: Chemický, 

biologický, radiologický a jaderný te-

rorismus  [vysokoškolská skripta], Uni-

versita obrany, Brno 2005

[5] Mika O. J., Patočka J.: Ochrana 

před chemickým terorismem[vysoko-

školská skripta], Jihočeská universita, 

České Budějovice 2007

[6] Mika O. J.: Ochrana obyvatelstva 

před chemickým terorismem v České 

republice, [habilitační práce], Vysoké 

učení technické v Brně, Fakulta chemic-

ká, Brno 2011

[7] Mika O. J., Říha M.: Ochrana obyva-

telstva před zbraněmi hromadného ni-

čení, [monografie], Námořní akademie 

České republiky, Praha 2011

doc. Ing. Otakar Jiří MIKA, CSc.,

 doc. Ing. Ivan MAŠEK, CSc.,

 prof. Ing. Dušan VIČAR, CSc., 

Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně,

 foto archiv HZS ČR

Bojová chemická 

látka

Charakteristický zápach (vůně) nebo jiný příznak při použití

yperit


po česneku, po hořčici, po spálené gumě

fosgen


po hnijícím ovoci, po zatuchlém seně, čerstvě posečené trávě nebo 

senu


kyanovodík

po hořkých mandlích

lewisit

po pelargoniích



dusíkové yperity

po rybách

chlorpikrin

slzný účinek

chloracetofenon

slzný účinek

brombenzylkyanid

slzný účinek

CS -látka

slzný  účinek

CR -látka

slzný  účinek



Tabulka 4 Příklady některých bojových chemických látek a jejich příznaků při použití

UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ 

UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ 

Fakulta logistiky

Fakulta logistiky a

 a krizového řízení

 krizového řízení

pořádá

pořádá

vědeckou odbornou konferenci

vědeckou odbornou konferenci  

k 100.

k 100. výročí použití chemických zbraní

 výročí použití chemických zbraní  

na téma

na téma

HISTORIE A SOUČASNOST 

HISTORIE A SOUČASNOST 

CHEMICKÝCH ZBRANÍ

CHEMICKÝCH ZBRANÍ

27. a 28.

27. a 28. květen

 květen 2015

 2015

 UHERSKÉ HRADIŠTĚ

 UHERSKÉ HRADIŠTĚ

další informace budou

další informace budou k

 k dispozici 

 dispozici 

na webové stránce fakulty

na webové stránce fakulty

www.utb.cz/fl kr

www.utb.cz/fl kr


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©azkurs.org 2016
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə