Farmakokinetika



Yüklə 37 Kb.
tarix31.01.2017
ölçüsü37 Kb.
#6818

Farmakokinetika


Farmakokinetické metody se snaží matematickými vztahy vystihnout časovou závislost pobytu léčiva v organismu. Vychází z analýzy koncentrací léčiva a jeho metabolitů v dostupných tělních tekutinách (krev,moč a sliny).


Nejdůležitější jsou informace:

  • o množství léčiva, které dosáhlo systémového oběhu a o rychlosti, s jakou se tak stalo (biologická dostupnost)

  • o distribuci léčiva v organismu

  • o rychlosti eliminace léčiva

Matematické vztahy se využívají k predikci koncentrace léčiv a k individualizaci dávkování. Koncentrační profil léčiva ( závislost koncentrace léčiva na čase od podání) je v nich vystižen pomocí základních farmakokinetických parametrů. To jsou proměnné, které závisí na řadě fyziologických a patofyziologických faktorů organismu a i na faktorech na straně léčiv.




Farmakokinatické parametry:
Primární- jejich změny lze přímo vysvětlit změnami fyziologických proměnných – např. průtokem krve, vazbou na bílkoviny, glomerulární filtrycí.

  • distribuční objem Vd = objem, ve kterém by se muselo léčivo přítomné v těle rozptýlit, aby bylo dosaženo stejné koncentrace léčiva jako v krvi. Využívá se pro výpočet nárazové dávky, pro odhad množství léčiva v těle (při předávkování, v soudním lékařství), pro posouzení vlivu hemodialýzy a hemoperfúze na farmakokinetiku léčiva

  • clearance CL = poměr rychlosti eliminace léčiva a jeho koncentrace v krvi (obecně i v jiné biologické tekutině, např. v plazmě nebo v séru). Celková clearance rozhoduje o koncentraci léčiva v krvi v ustáleném stavu při opakovaném perorálním podání nebo kontinuální infúzi léčiva. Používá se pro výpočet udržovací dávky nebo rychlosti infúze, které jsou potřebné pro udržování cílové koncentrace léčiva v krvi v ustáleném stavu.


Sekundární- jejich velikost závisí na primárních parametrech.

  • biologický poločas eliminace t1/2 = čas potřebný k tomu, aby se koncentrace léčiva v plazmě snížila na polovinu počáteční hodnoty. Podle t1/2 a dávkovacího intervalu τ můžeme předpovědět stupeň kumulace léčiva v krvi při opakovaném podávání. t1/2 umožňuje odhadnout velikost změn koncentrace léčiva během jednoho dávkovacího intervalu. Pomocí t½ odhadujeme čas potřebný k dosažení ustáleného stavu koncentrací léčiva při jeho kontinuálním nezměněném podávání.

  • plocha pod křivkou koncentrace léčiva v krvi AUC = plocha vymezená křivkou koncentrace vs. čas a to v časovém intervalu pro jednorázové podání léčiva nebo při opakovaném podávání léčiva.

  • biologická dostupnost léčiva F = je množství léčiva z dávky obsažené v podaném léčivém přípravku, které se dostává ve farmakologicky aktivní formě do systémového krevního oběhu.

Fáze farmaceutická rozhoduje o biologická dostupnost léčiva, tj. o množství léčiva uvolněného z podaného léčivého přípravku, které se dostává do kontaktu s biologickými membránami, a rychlost, kterou se tento děj uskutečňuje. Rozhoduje o množství léčiva, které je dostupné pro průnik biomembránou. Absorpci uvolněného aktivního léčiva předcházejí farmaceutické děje desintegrace, desagregace a disoluce, které mohou biologickou dostupnost léčiva významně ovlivnit. Fáze farmakokinatická zahrnuje základní farmakokinetické děje: absorpci (pouze u extravaskulárních lékových forem), distribuci a eliminaci ( biotransformaci a exkreci).


Pro dávkování léčiv má zásadní význam vztah mezi velikostí clearance a koncentrací léčiva v krvi (tedy nepřímo i dávkou). Pro většinu léčiv je clearance v rozsahu koncentrací (dávek) používaných v klinické praxi konstantní.

Farmakokinatické metody



Farmakokinetika bývá nejjednodušeji definována jako matematický popis osudu léčiva v organismu, Její prudký rozvoj v poslední době byl podmíněn rozvojem a rozšířením citlivých analytických metod (plynová a kapalinová chromografie, hmotnostní spektrometrie, imunologické metody), dále dostupností výpočetní techniky a potřebou efektivního a bezpečného dávkování léčivých přípravků v praxi.
Matematický popis osudu léčiva v organismu je usnadněn tím, že většina fakmakokinetických dějů (difúze, filtrace, v rozmezí terapeutických koncentrací léčiv často i biotransformace a aktivní transport) se řídí kinetikou 1. řádu. Pro tyto děje platí:

  • rychlost děje je v každém okamžiku přímo úměrná koncentraci léčiva( jde-li o filtraci) nebo koncentračnímu rozdílu ( jde-li o difúzi)

  • tuto rychlost děje lze vyjádřit rychlostní konstantou 1. řádu nebo dobou poločasu tohoto děje.

Méně často některé děje ( biotransformace, aktivní transport) probíhají zejména v oblasti vyšších koncentrací podle kinetiky 0. řádu, tj. stále stejnou rychlostí. Dochází k tomu při saturaci nosičového systému v biologické membráně nebo při saturaci biotransformačního enzymu. Např. eliminace alkoholu.

Pro praktické účely lze farmakokinetiku většiny léčiv v rozsahu terapeutických koncentrací aproximativně považovat za tzv. lineární, tzn. řídící se výhradně kinetikou 1. řádu.
Skutečný pohyb léčiva v reálném organismu je často velmi komplikovaný, léčivo se distribuuje nehomogenně, koncentrace v různých orgánech, tkáních, buňkách nebo i buněčných organelách bývají různé. Zachytit a popsat tuto složitou realitu matematicky ve všech detailech je prakticky nemožné, proto musíme použít určitého zjednodušení. Při sledování farmakokinetiky u lidí máme obvykle k dispozici pouze údaje o plazmatických koncentracích léčiva v průběhu času, nebo množství léčiva vyloučeného močí v různých časových úsecích. Proto organismus nahrazujeme co nejjednodušší hypotetickou strukturou, tj. modelem, v němž by podobný průběh jako v plazmě reálného organismu.

Faktory určující odpověď (reakci) na léčivo

Faktory se vztahem k léčivu:




  • vliv fyzikálních a chemických vlastností léčiva: prostupuje-li léčivo biomembránou volnou difúzí, pak bude její mohutnost dána poměrem rozpustnosti léčiva v lipidech a ve vodě. Bude záležet také na pH prostředí v případech, že je léčivo slabým elektrolytem. V případě prostupu filtrací bude rozhodující rozpustnost ve vodě, molekulová hmotnost a tvar molekuly léčiva.

Např.: zvětšením velikosti molekuly (prokain + G-penicilin), prodloužíme podstatně

účinek G-penicilinu ( o několik hodin). G-penicilin v suspenzi jako benzatin-

benzylpenicilin má prodloužené působení až na dva týdny

  • vliv lékové formy: je konečná forma zpracování léčivé látky a látek pomocných, která svým složením a tvarem je přizpůsobena místu a cíli podání (tableta, injekce, čípek, mast). Rozhoduje o tom, jak velká část z podané dávky se stane dostupnou pro vstřebání – farm. dostupnost. Studiem těchto vztahů se zabývá biofarmacie.

  • vliv současně podávané potravy: podaná potrava současně s léčivem může ovlivnit významným způsobem jeho kinetiku i dynamiku ( na úrovni receptorů, mediátorů včetně jejich prekurzorů aj.) a tím i výsledek léčby.

Faktory se vztahem k léčivu i k organismu:




  • dávka: u naprosté většiny účinných látek účinek a působeni závisí přímo úměrně na velikosti dávky. Tento vztah má zásadní význam pro praxi, protože vzhledem k inter- a intraindividuálním odchylkám v odpovědi na léčiv přípravek musí lékař často upravovat dávku na začátku léčby i v jejím průběhu. Individuální úprava dávky je nutná jak pro nedostatečný účinek, tak pro nežádoucí a toxické působení léčiv.

  • kombinace léčiv

  • opakované podání

  • faktory podmiňující pozdní účinky: jsou charakterizovány především relativně dlouhým intervalem mezi expozicí látkou a fenotypicky prokazatelným účinkem. Patří jsem účinky mutagenní, teratogenní, kancerogenní, jež mají některé společné rysy: změnu genetické informace vlivem na DNA, citlivost dělící se a rostoucí tkáně, ireverzibilnost vyvolaných změn, nespecifičnost a různorodost zevních podnětů schopných vyvolat podobné účinky.

Faktory se vztahem k organismu:




  • věk

  • pohlaví

  • hmotnost a tělesná konstituce

  • cirkadiální rytmy

  • patologický stav organismu

Yüklə 37 Kb.

Dostları ilə paylaş:




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©azkurs.org 2024
rəhbərliyinə müraciət

gir | qeydiyyatdan keç
    Ana səhifə


yükləyin