3.1Teorie akomodace 3.1.1Helmholtzova (kapsulární) teorie
Tuto teorii představil Hermann von Helmholtz, 1821-1894.
Všiml si, že při pohledu do blízka dochází k anatomickým změnám. Zneostřením obrazu vzniká nervové podráždění, které vede ke stahu ciliárního svalu a k uvolnění závěsného aparátu čočky. Čočka díky své elasticitě a plasticitě změní poloměr křivosti, vyklene se a tím se zvětšuje jak její optická mohutnost, tak i lomivost paprsků a obraz blízkého předmětu se může promítnout na sítnici. Po dokončení akomodace se ciliární sval uvolní, vlákna závěsného aparátu čočky se opět napnou a čočka se vrátí do svého původního stavu – oploští se. Helmoholtzovu teorii doplnil v roce 1937 Finmach, kdy vysvětlil vyklenutí pouze přední plochy čočky. Finmach vyklenutí přední plochy vysvětloval tím, že periferní části pouzdra čočky jsou tlustší v oblasti závěsného aparátu než u ekvátoru. Pouze centrální část se vyklenuje proto, že zadní už je vyklenuta před akomodací. [6, 30]
Dostları ilə paylaş: |
