Masarykova univerzita V Brně Lékařská fakulta změna topografie rohovky

5.2 Videokeratoskopie

Videokeratoskopie (nazvaná také videokeratografií) reprezentuje významný pokrok v měření zakřivení rohovky a poskytuje více detailů o možnostech zakřivení přes velkou část rohovkového povrchu, než-li keratometrie.

Obr. 6 Rohovkový topograf

Videokeratoskop zahrnuje cílový terč, obrazový systém (čočku objektivu a kameru) a počítačový systém. Cílový terč je zastoupen diskem nebo kuželem (upravený Placidův disk) a obsahuje řadu koncentrických kruhů. Když je disk umístěn před oko, projikují se na povrch rohovky světelné kruhy. Ty se na rohovce jeví jako konvexní zrcadlo a vytváří virtuální obraz, který je zaznamenáván videokamerou situovanou v ose videokeratoskopu. Pozice, velikost a vzájemná vzdálenost kruhů virtuálního obrazu závisí na povrchu rohovky. Tento dvoudimenzionální obraz je digitalizován a přenesen do počítačového programu pro rychlou kvantitativní analýzu.

Pokud má rohovka ideálně sférický povrch, jeví se kruhy jako stejně vzdálené. Pokud je však tvar elipsovitý nebo je přítomen astigmatismus, světelné kruhy mění svůj tvar na eliptický nebo jinak změněný. Lokalizované změny nebo nepravidelnosti povrchu mohou zapříčinit distorzi světelných kruhů.

Algoritmus přiřazující číslo přiblížení je užíván k rekonstrukci třídimenzionálního obrazu rohovky z dvojdimenzionálního obrazu fotokeratoskopu. Velikost a rozestup kruhů na rohovce je určující pro rekonstrukci povrchu rohovky. Radiální vzdálenost je odvozena z pozice kruhů s ohledem na kužel kruhů světelných. Poloměr zakřivení je získán z velikosti a vzájemné vzdálenosti mezi kruhy. Rohovková topografie je pak převedena na obrazovku v klinicky použitelném formátu.

Tato technika má však několik omezení, které snižují její klinickou použitelnost. Nejprve, abychom získali „pravdivou“ povrchovou informaci, musíme sjednotit měřená data sklonu pro výpočet korneální výšky. Tento integrační proces je zkreslený předpokladem o korneálním povrchu. Za druhé, tyto systémy nebudou pracovat u takových rohovek, které nemají potřebné kvality k zobrazení obrazu disku v závislosti na podmínkách jako jsou: epiteliální defekty, zjizvení nebo vysoce nepravidelný tvar rohovky. Nakonec, tyto systémy jsou citlivé k zobrazení centrace a fokusace chyb.

Videokeratografie poskytuje obě a to – kvalitativní a kvantitativní vyhodnocení korneálního zakřivení. Ačkoli pole měřitelnosti sahá do korneální periferie a je okolo 8-10 mm v průměru, je zprostředkována pouze omezená informace o nejcentrálnějších partiích rohovky (1,5 mm nebo více), protože tato oblast není pokryta světelnými značkami keratoskopu. Tyto metody nemají světelné značky (kruhy) v centrální zóně, jelikož snímací zařízení je umístěno v centru kruhu a tyto kruhy nemohou být vyrobeny průměrově libovolně malé. A tak extrapolace a aproximace dat je v tomto místě nezbytná. Používané matematické modely jako jsou sférické, asférické, kónické a tórické, jsou použitelné pro „normální“ rohovku, ale mohou být zdrojem chyb v případě „abnormálních“ rohovek nebo rohovek po operačních zákrocích.

Přesnost a reprodukovatelnost videokeratoskopu je do 0,25 dpt. V současnosti je v klinické praxi nejpoužívanější Placidův videokeratoskop (obr.6). [22]