Masarykova univerzita

5.2.2.3Intrakorneální čočky

Intrakorneální čočky jsou biokompatibilní implantáty vyrobené z polysulfonu či hydrogelu. Index lomu polysulfonu je vysoký (n = 1,633) a proto je implantát tenký a poloměr zakřivení malý. Naproti tomu index lomu hydrogelu (n = 1,386) se blíží indexu lomu rohovky (n = 1,376). Dalším velkým rozdílem je, že implantáty z polysulfonu jsou nepropustné pro vodu a výživné látky, což způsobuje velké problémy. Kdežto intrakorneální čočky z hydrogelu obsahují velkou koncetraci vody a výživné látky mohou procházet přes čočku.

Implantát z polysulfonu se vkládá do „kapsy“ vytvořené ve stromatu rohovky. Aby mohla být čočka implantována, byla za hranicí limbu provedena incize délky 6 mm, která se na konci operace zajistí suturou.

Intrakorneální čočky vyrobené z hydrogelu mají větší průměr, a proto je potřeba vytvořit mikrokeratomem rohovkovou lamelu. Implantát je umístěn pod lamelu a okraje lamely jsou následně sešity kontinuální suturou nebo jednotlivými stehy. [2, 13]

5.2.2.3.1Indikace

Dříve byly implantáty využívané pro korekci pooperační afakie, která vznikla při intrakapsulární extrakci zkalené čočky. Později vznikla myšlenka využít tuto metodu pro korekci refrakčních vad. Nejčastěji se využívala pro korigování hypermetropie do + 6 D. Existují i implantáty pro korekci presbyopie či myopie. [2, 13]

5.2.2.3.2Rizika a komplikace

U materiálu polysulfonátu, který není permeabilní pro vodu a živiny, docházelo k intoleranci v rohovkové tkáni. Rohovka přestávala být transparentní a vznikaly haze. Dále se objevovaly neovaskularizace a aseptická nekróza, která mohla způsobit samovolnou extruzi čočky ven z rohovky skrz defekt ve předním stromatu.

Implantáty z hydrogelu jsou lépe tolerovány, přesto se u nich mohou vyskytovat komplikace uvedené výše. Výhodou této metody je částečná reverzibilita, reprodukovatelnost a stálost výsledné refrakce. Výskyt halo efektu a deformace obrazu je díky velké optické zóně (větší než 5,25 mm) malá. [2, 13]