Univerzita palackého V olomouci

2.6.4 Umělé nitrooční čočky, historie jejich implantace a používaný materiál

První informace o provedené implantaci nitrooční čočky byla zaznamenána v roce 1795 a jejím autorem je německý oftalmochirurg Casaamata. Jelikož implantace v té době nedosahovaly dobré výsledky, bylo od nich na dalších 150 let upuštěno (Kraus, 2000).

Moderní historie umělých nitroočních čoček je z konce 40. let minulého století, kdy anglický oftalmolog Harold Ridley provedl v Londýně první implantaci nitrooční čočky z plexiskla.

Profesor Ridley během 2. světové války pracoval jako lékař na vojenské základně, kde se setkával s letci, kteří se aktivně účastnili bojů. Během vzdušných soubojů docházelo k úrazům, při kterých zůstávaly v očích zasekané kousky plexiskla ze štítů kabin stíhaček. Cizí těleso v oku ve většině případů znamená vážné komplikace s možným rizikem úplné ztráty zraku, ale v uvedených případech právě kousky plastu nevadily a oko je přijalo.

Na základě těchto zkušeností nechal profesor Ridley vyrobit čočku z akrylátu (PMMA) a dne 29.11.1949 ji implantoval po extrakapsulární extrakci do čočkového vaku. Tato průkopnická práce byla důležitá v tom, že stimulovala další oční chirurgy k dalšímu bádání a rozvoji oboru  implantologie.

Velkého uznání a pocty se profesoru Ridleymu dostalo v roce 2000, kdy mu za zásluhy udělila královna Alžběta II titul rytíře (Tihelková, 2010; Kuchynka, 2007; Kraus, 2000).

Dalším lékařem, angažujícím se ve vývoji implantologie byl Strampelli, který v roce 1958 publikoval své zkušenosti s implantací IOL do přední komory. V roce 1967 Binkhorst a v roce 1976 Worst publikovali práce o implantaci IOL fixované na duhovku. Jelikož docházelo k dekompenzaci endotelu a dislokaci čočky, vrátil se Binkhorst k ECCE a vyvinul iridokapsulární IOL, která byla implantována do pouzdra čočky a fixována pomocí zornice.

Vzápětí v roce 1977 John Pierce úspěšně implantoval IOL do čočkového pouzdra bez další fixace. Následnými modifikacemi dalšími autory - Shearing 1978, Simcoe 1983, došlo k vývoji IOL do podoby jakou známe dnes (Kuchynka, 2007; Kraus, 2000).

V současné době se nitrooční čočky využívají také jako jedna z metod refrakční chirurgie při korekci vysoké myopie (krátkozrakosti), hypermetropie (dalekozrakosti) a astigmatismu (Tihelková, 2010; Anton, 2006).