CD40
(lokalizace
20q12-q13.2
). Dědí se autosomálně
recesivně. Narušen je tak stejný pochod jako u HIGM1, nedochází k izotypovému přesmyku a nastávají obdobné
klinické projevy.
Syndrom hyperimunoglobulinemie IgM, typ 4 (
608184
)
(HIGM4)
O této formě víme zatím nejméně. Projevy jsou podobné jako u HIGM2
-
aktivita AICDA je však zachována a
celkový průběh je lehčí (zachována částečná produkce IgG). Pravděpodobně půjde o poruchy regulace
izotypového přesmyku nebo defekty reperačních mechanismů DNA.
Syndrom hyperimunoglobulinemie IgM, typ 5 (
#608106
)
(HIGM5)
Tato forma je způsobena mutací
UNG
genu (Uracil-DNA glycosylase, lokalizace
12q23-q24.1
). I zde nach
ázíme
defekt v izotypovém přesmyku a fenotyp nejvíce odpovídající HIGM2 formě.
Vybrané kombinované a buněčné imunodeficience
Kombinovaná imunodeficience (CID)
Kombinované imunodeficience (
CID
- Combined immunod
eficiency) jsou heterogenní skupinou primárníc
h
imunodeficiencí. Od SCID se CID liší zachovanou přítomností T
-
lymfocytů (ty jsou přesto přítomny jen ve
sníţených hladinách). Hlavními projevy jsou chronické infekce respiračního a urogenitálního traktu. Časté jsou i
infekce kůţe a chronické průjmy. Ačkoli je celkový průběh lehčí neţ u SCID, stále se jedná o chorobu se
závaţnou prognózou a mnoho pacientů umírá v dětském věku (přeţívají však déle neţ pacienti se SCID)
Deficit purin nukleosid fosforylasy (
+164050
)
(PNP deficit)
Purin nukleosid fosforylasa (
PNP
) je enzym, který se, podobně jako ADA (viz dále), zúčastňuje metabolismu
purinů. Gen kódující PNP je lokalizován v oblasti
14q13.1
. Dědičnost je autosomálně recesivní. Narozdíl o
d
deficitu ADA nepozorujeme u pacientů skeletální abnormality, vyskytují se však potíţe neurologické a
autoimunitní choroby.
Defekt alfa řetězce Il
-2 receptoru (
#606367
)
(IL2RA deficit, CD25 deficit)
Toto onemocnění je způsobenu mutací v genu pro alfa řetězec receptoru pro interleukin
-2 (
IL2RA
,
lokalizace
10p15-p14
). U postiţeného byla pozorována normální hladina B
-
lymfocytů, avšak zvýšená hladina T
-
lymfocytů (ovšem bez CD25), které infiltrovaly ve značné míře různé tkáně (coţ bylo doprovázeno atrofií těchto
tkání). Potvrzena byla náchylnost k mnoha různým infekčním onemocněním.
X-
vázaná kombinovaná imunodeficience (
#312863
)
(CID X-
vázaný, CIDX)
Tato forma je způsobena mutací v genu pro gama řetězec receptoru interleukinu
-2 (
IL2RG
, lokalizace
Xq13.1
).
Stejnou mutací je způsobena jedna z forem SCID (viz dále)
-
tento typ choroby se však v mnohém liší. Počty B
-
lymfo
cytů a NK buněk jsou v normálu, zatímco počty CD4+ a CD8+ T
-
lymfocytů jsou sníţeny (ovšem buňky jsou
přítomny). Hladiny imunoglobulinů jsou v normálu. Průběh onemocnění je méně závaţný neţ u příslušného typu
SCID, postiţení pacienti byli ve věku od 1,5 do 34 let. Zůstává však výrazná citlivost vůči infekčním
onemocněním, především respiračního traktu.
Těţká kombinovaná imunodeficience (SCID)
Těţké kombinované imunodeficience (
SCID
- Severe Combined Immunodeficiency D
iseases) jsou nejzávaţnější
z primárních imunodeficiencí. Představují skupinu heterogenních genetických onemocnění, která postihují
buněčnou i protilátkovou sloţku imunitního systému. Postiţení jedinci jsou extrémně citliví vůči široké škále
patogenů (zejména intracelulárních), včetně oportunních
mikroorganismů (např.
Candida albicans,Pneumocystis
carinii
…). Závaţnou komplikací můţe být očkování pacienta ţivou vakcínou (BCG vakcína). Těţké, chronické
infekce jsou tak prvním a nejzávaţnějším projevem těchto chorob, které bez adekvátní léčby (v současné době
jde pouze o transplantaci kostní dřeně; genová terapie je stále ve stadiu experimentů) končí smrtí do jednoho
roku věku. Přes shodné projevy je příčina u jednotlivých typů těţké kombinované imunodeficience různá,
způsobená různými mutacemi lidského genomu. Nicméně 50
-
60% mutací je lokalizováno na X chromosomu, coţ
způsobuje znatelně vyšší procentuální zastoupení chlapců mezi pacienty s těţkou kombinovanou
imunodeficiencí.
SCID T-, B-, NK+ (
#601457
)
Tato forma těţké kombinované imunodeficience je charakteristická absencí T i B lymfocytů a přítomností NK
buněk (T
-B-
NK+). Onemocnění je autosomálně recesivně dědičné, způsobené mutací
RAG1
(RAG1 -
Recombination activating gene-1; lokalizace
11p13
) či
RAG2
(RAG2 -Recombination activating gene-2;
lokalizace
11p13
) genu. Rekombinázy produkované těmito geny aktivují proces V(D)J rekombinace
(přeskupování genových segmentů V, J případně i D) a jsou tedy zodpovědné za tvorbu
TCR
(T cell receptor)
a
BCR
(B cell r
eceptor) receptorů.
SCID citlivý vůči ionizačnímu záření (
#602450
)
(SCID T-, B-
, NK+ citlivý vůči ionizačnímu záření, RS
-SCID, Athabaskan SCID)
Tato, relativ
ně nedávno popsaná, forma těţké kombinované imunodeficience je autosomálně recesivně dědičné
onemocnění, způsobené mutací genu Artemis (lokalizace
10p
; produktem je
DCLRE1C
- DNA cross link repair
protein 1C
). Buňky (zejména fibroblasty a kmenové buňky kostní dřeně) pacientů s touto mutací vykazují
zvýšenou citlivost vůči ionizačnímu záření. Důvodem je neschopnost opravovat přerušení dvoušroubovice DNA
(takovéto přerušení nastává i u V(D)J rekombinace, kdy dochází k sestřihu DNA).
SCID způsobený deficiencí
adenosindeaminasy (
#308380
)
(SCID T-, B-, NK-
způsobený deficiencí ADA)
Jde o autosomálně recesivně dědičnou formu, kterou nacházíme přibliţně u 15% pacientů s diagnózou SCID (a u
přibliţně třetiny pacientů s autosomálně recesivně dědičnou formou SCID). Adenosindeaminasa (
ADA
) je enzym
zúčastňující se metabolizmu purinů, který je kódován genem v oblasti
20q13.11
. Přesný mechanismus působení
není doposud znám, předpokládá se, ţe vznikající alternativní metabolity (2
-
deoxyadenosin a jeho deriváty)
působí toxicky na vyvíjející se lymfocyty, především na T typ. Hlavním a nejzávaţnějším projevem je tak těţká
lymfopenie. Další asociované projevy zahrnují různé kostní deformity, především abnormality hrudního koše a
různé defekty osteochondrálních spojení.
Častější je forma s časným nástupem, ale známe i formy s opoţděným nebo dokonce pozdním nástupem, u
kterých můţe být aktivita ADA i částečně zachována.
SCID X-
vázaný (
#300400
)
(SCIDX1, SCID T-, B+, NK-)
U této nejčastější X
-
vázané formy SCID nacházíme mutaci v genu pro gama řetězec receptoru interleukinu
-2.
Tento gen je označován jako
IL2RG
a je lokalizován do oblasti
Xq13.1
. Ukázalo se, ţe tento řetězec je společný i
pro receptory dalších interleukinů (jmenovitě IL
-2, IL-4, IL-7, IL-9, IL-15 a IL-
21). Nejzávaţnějším se ukazuje
defekt v receptoru pro Il-
7, jelikoţ tento interleukin je u člověka důleţitý pro vývoj buněk lymfocytové řady,
zejména však prekurzorů T
-
lymfocytů. Následkem je minimální počet T
-
lymfocytů, a ačkoli je počet B
-
lymfocytů
většinou normální, je jejich funkce omezena právě díky absenci lymfocytů T.
SCID způsobený deficiencí JAK3 kinasy (
#600802
)
(SCID T-, B+, NK-)
Tato forma SCID je fenotypově velmi podobná předcházející X
-
vázané formě (nízké nebo dokonce ţádné T a NK
buňky, B buňky přítomny). Na rozdíl od ní je však tato forma autosomálně recesivně dědičná a způsobená
mutací
JAK3
genu (
19p13.1
), kódujícího Janusovu kinasu 3. Tento enzym je proteinkinasa, která je zodpovědná
za přenos a realizaci biosignálu po navázání patřičné signální molekuly na receptor, jehoţ součástí je i gama
řetězec cytokinových receptorů (právě s ním je asociována aktivita JAK3 kinasy, coţ vysvětluje fenotypovou
shodu této formy s výše popsanou mutací IL2RG genu).
SCID T-, B+, NK+ (
#608971
)
Jde o autosomálně recesivně dědičnou formu SCID, která se od dvou výše uvedených variant liší zachovanou
přítomností NK buněk. Můţe být způsobena mutací v různých genech
-
např. mutací genu pro receptor
interleukinu-7 (
IL-7R
, lokalizace
5q17
), pro CD45 antigen (LCA, lokalizace 1q31-q32) a pro CD3 delta (
CD3D
,
lokalizace
11q23
) či CD3 epsilon antigen (
CD3E
, lokalizace
11q23
).
Retikulární dysgeneze (
%267500
)
(De Vaalova nemoc, hem
atopoetická hypoplasie)
Jde o jednu z nejvzácnějších forem těţké kombinované imunodeficience. Charakteristickým nálezem je vrozená
agranulocytóza a lymfopenie spojená s hypoplasií thymu a lymfatických uzlin. Granulocyty a lymfocyty chybí v
periferní krvi i
kostní dřeni, postiţení diferenciace je jiţ na úrovni kmenových buněk (a postihuje myeloidní i
lymfoidní řadu).
Choroba se dědí autosomálně recesivně, molekulární podstata však doposud není známa.
Omennův syndrom (
#603554
)
(Familiární retikuloendotelióza s eosinofilií, těţká kombinovaná imunodeficience s hypereosinofilií)
Omennův syndrom je autosomálně recesivně dědičné onemocnění, způsobené mutacemi RAG1, RAG2 či
Artemis genu. Syndr
om je charakterizován infiltrací kůţe a střevní sliznice (endotelu) aktivovanými T lymfocyty
olygoklonálního charakteru. Mimo eosinofilii (kterou způsobují T lymfocyty pomocí IL
-4 a IL-
5 interleukinů) u
nemocných pozorujeme různě rozsáhlé postiţení kůţe (erytrodermie), hepatosplenomegalii a urputné průjmy.
Wiskott-
Aldrichův syndrom (
#301000
)
(WAS, imunodeficience s trombocytopenií a ekzémem)
Wiskott-
Aldrichův syndrom je X vázané onemocnění charakterizované trombocytopenií, ekzémem a zvýšenou
náchylností k infekčním chorobám. Odpovědný gen (
WAS
) byl lokalizován na X chromosom (úsek
Xp11.22-
p11.23
). Protein kódovaný tímto genem (
WASP
-Wiskott-Aldrich syndrome p
rotein) se pravděpodobně podílí na
spojování membránových receptorů se součástmi cytoskeletu, přesný význam proteinu pro funkci trombocytů a
lymfocytů nebyl doposud objasněn.
U pacientů (vzhledem k tomu, ţe jde o X
-
vázané onemocnění, jsou téměř všichni pacienti muţského pohlaví) se
syndrom projevuje trombocytopenií (charakteristická je malá velikost trombocytů), která se projevuje zvýšenou
krvácivostí. Dalším projevem je ekzém, který se objevuje jiţ krátce po narození.
Počty T
-
lymfocytů jsou zpočátku normální, jejich počet však posléze klesá kvůli jejich zhoršené proliferační
schopnosti. V séru prokazujeme sníţené hladiny IgM, ovšem normální hladiny IgG. Hladiny IgA a IgE jsou
paradoxně zvýšeny. Jsou popsány i autoimunitní reakce.
Prognóza není dobrá, smrt nastává nejčastěji na následky masivního krvácení nebo kvůli chronickým infekcím.
Dochází i ke vzniku maligních nádorů z lymfatického systému.
Jedinou léčbou je transplantace kostní dřeně; splenektomie můţe pomoci při léčbě trombocytopenie.
X-
vázaný lymfoproliferativní syndrom (
#308240
)
(Purtillův syndrom, Duncanova nemoc, Citlivost na EBV)
Jedná se o X
-
vázané dědičné onemocnění způsobené mutací genu
SH2D1A
(téţ zvaný
SAP
, lokalizace
Xq25
).
Tato mutace vede k ne
kontrolovaným reakcím cytotoxických T
-
lymfocytů na virus Ebsteina
-
Barrové (EBV).
Poškozena je funkce molekuly
SLAM
( Signaling lymphocyte activation m
olecule), která ovlivňuje spolupráci T a B
-
lymfocytů.
Postiţení jedinci jsou zdraví aţ do prvního kontaktu s
EBV, který můţe vyústit ve tři různé reakce:
infekční mononukleóza s těţkými, často fatálními následky (50% případů)
lymfoproliferativní syndrom (postihující především B
-
linii, 25% případů)
hypogamaglobulinémie (25% případů)
U jednoho pacienta se v průběhu času mohou vyskytnout i všechny tři stavy. Celková prognóza není příznivá,
70% chlapců umírá do 10 let ţivota.
Vybrané imunodeficience způsobené poruchami fagocytózy
Chédiak
-Higashiho syndrom (
#214500
)
(CHS)
Onemocnění je způsobeno mutací
LYST
genu ( lysosomal trafficking regulator, lokalizace
1q42.1-q42.2
). Jak jiţ
název napovídá, produkt toho genu se účastní na formování lyzosomů, především ovlivňuje sloţení jejich obsahu,
které je
v případě mutace genu defektní. Lyzosomy i melanosomy jsou zvětšené (někdy aţ do obřích rozměrů) a
dysmorfické.
Postiţení jedinci mají sníţenou pigmentaci
-
kůţe je světlá a vlasy mají světlý aţ stříbrný nádech. Přítomná je
fotofobie a zvýšená citlivost na sluneční záření. Příčinou jsou defektní granula melanocytů.
Defektní sloţení granul neutrofilních granulocytů způsobuje neúčinnost fagocytárního mechanismu, coţ
způsobuje zvýšenou vnímavost vůči určitým infekcím, především bakteriálním a mykotickým.
Abno
rmální granula jsou zodpovědná i za defekty T
-
lymfocytů a NK buněk. U rozvinutého syndromu můţe dojít k
infiltraci tkání následkem lymfoproliferace.
Deficit glukosa-6-
fosfát dehydrogenasy (
+305900
)
(Hemolytická anemie způsobená deficitem G6PD)
Glukosa-6-
fosfát dehydrogenasa katalyzuje úvodní reakci pentosafosfátové metabolické dráhy, kde přeměňuje
glukosu-6-
fosfát na 6
-
fosfoglukonolakton za současného vzniku NADPH. Vzniklý NADPH je nezbytný pro funkci
jiného enzymu
-
glutathionperoxidasy, který v erytrocytech pomáhá odstraňovat škodlivé oxidové radikály.
Gen pro glukosa-6-
fosfát dehydrogenasu (
G6PD
) je lokalizován na dlouhém raménku chromosomu X (
Xq28
).
Pokud jsou obě alely tohoto genu
mutovány (onemocnění se tedy dědí autosomálně recesivně), netvoří se
dostatek redukovaných NADPH. To se projeví zejména v erytrocytech, kde dochází k precipitaci hemoglobinu a
váţnému poškození erytrocytární membrány, která nakonec praská. Následkem je hemolytická anemie.
Na pozadí tohoto závaţnějšího projevu však můţeme pozorovat i poruchu účinnosti fagocytárního mechanismu,
neboť NADPH je nezbytný i pro funkci enzymů, odpovídajících za proces " respiračního vzplanutí" (viz dále).
Můţeme tak identifikovat
i imunodeficitní sloţku tohoto onemocnění.
Chronická granulomatózní choroba X
-
vázaná (
#306400
)
(CGD)
Jde o chorobu způsobenou mutací
CYBB
genu (lokalizace
Xp21.1
), kódujícího Cytoch
rom b(-245). Ten je se
podílí na funkci respiračního vzplanutí u leukocytů (hlavní zúčastněný enzymový systém těchto procesů je
NADPH oxidasa). Porucha tvorby oxidových radikálů pak ovlivňuje i schopnost ovlivňovat pH ve fagolyzosomech,
coţ můţe omezit i aktivaci dalších proteolytických fagosomárních enzymů. To je značné oslabení fagocytů, které
tak mají jen omezenou schopnost likvidovat fagocytovaný materiál.
Sníţená obranyschopnost se projevuje jiţ od raného věku hnisavými infekcemi. Zvýšená citlivost je zejména na
mikroorganismy produkující katalasu.
Terapie zahrnuje profylaktické podávání cotrimoxazolu a itraconazolu. V těţkých případech připadá v úvahu
transplantace kostní dřeně.
Chronická granulomatózní choroba autosomálně recesivní Typ 1 (
#233700
)
(CGD cytochrom b-
pozitivní 1)
Tato autosomálně recesivně dědičná forma chronické granulomatózní choroby je způsobena mutací
NCF1
genu
(lokalizace
7q11.23
). Produktem genu je p47-phox p
rotein, coţ je oxidasa zúčastněná při tvorbě oxidových
radikálů v leukocytech. Respirační vzplanutí opět nenastává, ačkoliv aktivita cytochromu b
-
je zachována. Klinický
projev je podobný projevu X
-
vázané formy.
Chronická granulomatózní choroba autosomálně
recesivní Typ 2 (
#233710
)
(CGD)
Další autosomálně recesivně dědičná varianta chronické granulomatózní choroby je způsobena mutací v genu
pro jinou oxidasu: p67-phox (
NCF2
,
1q25
).
Ko
stmannův syndrom (
#202700
)
(Těţká vrozená neutropenie, SCN)
Jde o autosomálně receivně dědičné onemocnění charakterizované vrozenou agranulocytózou. Genetickým
podkladem je mutace
ELA2
genu (Elastase 2, lokalizace
19p13.3
), případně mutace v
protoonkogenu
GFI1
(Growth factor-independent 1, lokalizace
1p22
).
Diferenciace je zastavena ve fázi promyelocytů. Počty cirkulujících neutrofilních granulocytů jsou velmi výrazně
sníţeny. Projevy
onemocnění zahrnují nekrotizující záněty sliznic a kůţe, které se objevují jiţ krátce po narození.
Pacienti dobře reagují na léčbu růstovým faktorem G
-
CSF. V případě neúspěchu této léčby připadá v úvahu
transplantace kostní dřeně.
Shwachmanův syndrom (
#260400
)
(Shwachman-Bodian-
Diamondův syndrom, SDS, Vrozená lipomatóza pankreatu)
Jedná se o komplexní syndrom s mutací v oblasti 7q11 a projevy zahrnujícími především poruchu funkce
exo
krinní části pankreatu (exokrinní část pankreatu je nahrazena tukem, endokrinní část
- Langerhansovy
ostrůvky
-
jsou však normální), abnormalitami skeletu a abnormalitami hematologické povahy. Popsáno je
zvýšené riziko vzniku maligních transformací, především leukémie. Dědičnost je autosomálně recesivního typu.
Z imunologického hlediska pozorujeme u pacientů neutropenii, navíc pozorujeme poruchy chemotaxe u
polymorfonukleárních leukocytů. Absolutní počty lymfocytů bývají normální, procentuální zastoupení B
-
lymfocytů
však můţe být nízké, nebo tyto vykazují různé defekty. Relativně častá bývá i trombocytopenie. Zodpovědný gen
ani molekulární podstata nejsou doposud známy, v kostní dřeni však prokazatelně dochází ve zvýšené míře k
apoptóze.
Vybrané imunodeficience způsobené poruchami komplementu
Deficit lektinu vázajícího manosu (
+154545
)
Manosu vázající lektin (
MBL2
, lokalizace
10q11.2-q21
) je přirozenou součástí séra a účastní se aktivac
e
komplementového systému, kdyţ se váţe na cukerné sloţky na povrchu různých patogenů, jako jsou bakterie,
viry i plísně. V případě deficitu tohoto proteinu tak nastává zvýšená vnímavost vůči infekcím včetně větší
náchylnosti k autoimunitním a alergickým onemocněním. Obecně však nenastává nikterak závaţná
imunodeficience.
Dědičnost je autosomálně recesivní.
Hereditární angioedém (
#106100
)
(Deficit C1 inhibitoru)
Toto vrozené onemocnění komplementu se dědí autosomálně dominantně. Nejedná se o klasickou
imunodeficienci, kdy by byl postiţený jedinec vystaven vyššímu riziku infekčního onemocnění, ale jedná se o
genetickou chorobu imunitního systému, kdy mutace v genu pro jednu z komponent imunitního systému svého
nositele poškozuje.
Mutace postihuje gen pro inhibitor C1 sloţku komplementu (
C1NH
, lokalizace
11q11-q13.1
). Produkt mutovaného
genu se buď netvoří vůbec nebo je nefunkční. Tato skutečnost znamená, ţe kaţdý (byť minimální a neškodný
jako třeba drobné poranění) podnět vede k aktivaci celé komplementové kaskády. Navenek se onemocnění
projevuje otoky podkoţí a sliznic. Nebezpečné mohou být otoky sliznic respiračního traktu, postiţení sliznic
trávicího traktu se můţe projevit zaţívacími
obtíţemi, u postiţení sliznice močového traktu hrozí retence moči.
Nejlepší léčbou je exogenní C1 inhibitor. Onemocnění má pozdější nástup, někdy aţ v dospělém věku.
Vybrané imunodeficience způsobené poruchami apoptózy
Autoimunitní lymfoproliferativní syn
drom (
#601859
)
(Canale-
Smithové syndrom)
Syndrom je způsoben mutací v genu pro
FAS
nebo
FAS ligand
. FAS antigen neboli
CD95
je kódován
genem
TNFRSF6
, lokalizovaným v úseku
10q24.1
. FAS ligand (
CD95L
) je kódován
genem
Dostları ilə paylaş: |