Masarykova univerzita V brně Lékařská fakulta

6NITROOČNÍ ČOČKY

Umělé nitrooční čočky jsou trvalé plastické čočky chirurgicky implantované do oka tak, aby nahradily, výjimečně doplnily vlastní nitrooční čočku. V dnešní době je nejčastější indikací k implantaci IOL náhrada pacientovy zkalené oční čočky.

Vývoj nitroočních čoček

První zmínka o implantaci nitrooční čočky (NOČ) je z roku 1795. Jejím autorem je drážďanský oftalmochirurg Casaamata. Vzhledem k tomu, že tehdy implantace neměly dobré výsledky, bylo od nich na dalších 150 let upuštěno.

Rozvoj moderní techniky implantace NOČ začal v roce 1949, kdy anglický oftal-molog Sir Harold Ridley pozoroval u zraněných pilotů dobrou toleranci polymethyl-metakrylátových (PMMA) fragmentů (úlomků), které se při úrazu dostaly do před-ního segmentu oka. Na základě této zkušenosti začal implantovat PMMA nitrooční čočky ve tvaru disku do zadní komory u pacientů po ECCE (exktrakapsulární ex-trakce).

Později byly implantovány do přední komory jak rigidní, tak i flexibilní čočky po intrakapsulárních operacích – tzv. iris-clip čočky (čočky uchycené na duhovku). Shearing modifikoval flexibilní typ Strampelliho čočky pro implantaci do zadní ko-mory. Následnými modifikacemi této čočky (Pierce, Sinsky, Shearing) se stala ECCE s implantací čočky do zadní komory standardní metodou.

U nás se ve čtyřicátých a padesátých letech zabývali vývojem a implantací nitro-očních čoček profesor Vanýsek společně s J. Altmanem, jednalo se o zadněkomoro-vou čočku ze superakrylu (tvrdý materiál).

Za tvůrce myšlenky vyvinout a implantovat nitrooční čočku jsou považováni Wichterle, Dreyfus a Lim.

Vývoj zadněkomorových nitroočních čoček šel souběžně s vývojem nástrojů a přístrojů užívaných při ECCE a fakoemulzifikaci.

Zavedením nitroočních čoček do klinické praxe získala chirurgie katarakty zcela jiný rozměr a současně pokroky ve vývoji nových materiálů a tvarů těchto implantátů učinily operaci čočky jedním z hlavních směrů refrakční chirurgie 19].