6ANESTEZIE
Operace katarakty se provádí v místní nebo i v celkové anestézii. Celková anestézie bývá indikována pouze v menším množství případů, především u malých dětí, u dementních či mentálně retardovaných pacientů, pacientů s neutišitelným kašlem nebo výrazným třesem hlavy.
U anestézie místní neboli lokální rozlišujeme několik druhů anestézií – topickou, subtenonskou, subkonjuktivální, retrobulbární a peribulbární.
Operace katarakty se prostřednictvím topické a intrakamerální anestézie stává ambulantní záležitostí. Při topické anestézii se instalují anestetika na povrch rohovky. Používají se krátkodobě působící preparáty ( 0,5%-1,0% tetrakain ) a dlouhodoběji působící anestetika ( 1-2% lidokain, 0,5-0,75% bupivakain ). Výhodou této anesteziologické techniky je snížení rizika perforace bulbu, nevyskytuje se retrobulbární krvácení, ptóza víček, diplopie, zvýšení nitroočního tlaku, hojení je urychleno.
Vyskytnou-li se během operace komplikace, kombinuje se topická anestézie s intrakamerální anestézií ( používá se 1% izotonický roztok lidokainu, anestézie nastává již po 10 s ).
Retrobulbární anestézie má nevýhody, ke kterým patří perforace bulbu, poranění optického nervu a anestézie mozkového kmene. Je používána samostatně nebo v kombinace se svodnou anestézií VII. mozkového nervu.
Peribulbární anestézie teoreticky snižuje možnost poranění optiku. Provádí se vpichem jehly do jednoho či více míst. (10, 12)
Dostları ilə paylaş: |