Obsah 1 katarakta 4

4.4.1Fakoemulzifikace

Metoda fakoemulzifikace zavedená Charlesem Kelmanem v 60. letech vstoupila do oftalmologické praxe definitivně až v 80. letech, kdy se prováděla stále častěji. V 90. letech už byla dominujícím způsobem operace katarakty. Dosáhla značné obliby především v souvislosti s implantací nitroočních čoček. Na zvládnutí však fakoemulzifikace není nijak snadná a především v počátečních obdobích se objevuje větší počet peroperačních a pooperačních komplikací, které se u zkušených operatérů při klasických extrakapsulárních extrakcích nevyskytují tak často. Také přístrojové vybavení je nákladné a jeho obsluhu může provádět pouze dobře zaškolený operační tým.

První zkušenosti s fakoemulzifikační technikou v 90. letech jsou velmi příznivé. Ve spojení s tunelovým řezem představuje fakoemulzifikace pravděpodobně nejlepší způsob operace katarakty také vzhledem k možnosti velmi rychlé zrakové rehabilitace, rychlému hojení a praktický okamžité mobilitě pacienta. Lékaři se také domnívají, že z hlediska pooperačního astigmatismu vychází lépe operace se sklerálním tunelovým řezem bez stehu než operace se stehem. Drtivá většina pacientů je velmi spokojena, protože už krátce po operaci dobře vidí, nemívají žádné větší subjektivní potíže a mohou se normálně pohybovat. (7, 17)

V roce 1972 vstupuje do oční mikrochirurgie viskelastický materiál používaný za účelem náhrady sklivce a komorové tekutiny. Tento materiál obsahoval látku hyaluronát sodný. Jeho použití zvýšilo bezpečnost chirurgického zákroku a některé fáze operace byly značně usnadněny. V chirurgii katarakty slouží k udržování hloubky přední komory. (20)