Masarykova univerzita

4PŘEDOPERAČNÍ VYŠETŘENÍ

Předoperační vyšetření je velice důležitou součástí operačního zákroku. Díky tomu může lékař vyhodnotit, zda je pacient vhodný pro operaci a jaký typ operace zvolit.

Vyšetření začíná anamnézou pacienta. Zjišťujeme, z jakých důvodů chce podstoupit operaci refrakční vady. Dále se ptáme na vývoj jeho oční vady, prodělané oční onemocnění, úrazy a jiná onemocnění a užívání léků, které by mohly ovlivnit průběh oční operace. Nezbytnou součástí je i rodinná anamnéza, protože některé nemoci mohou být dědičné.

Abychom mohli posoudit úspěšnost provedeného zákroku, je potřeba znát jak naturální vízus tak vízus s optimální korekcí. V ideálním případě po operaci dosáhneme stejné hodnoty zrakové ostrosti jako před operací s nejlepší korekcí refrakční vady. Pro zjištění optimální korekce je potřeba provést jak objektivní tak subjektivní refrakci očí. Provádíme refrakci manifestní, bez rozkapání očí, ale také refrakci cykloplegickou, při které je vyřazena schopnost akomodace a projeví se latentní refrakční vada. Pokud bychom korigovali nesprávné hodnoty refrakce, mohlo by při zákroku dojít k překorigování nebo podkorigování zákroku. [2, 8]

Na štěrbinové lampě vyšetřujeme přední segment oka nejdříve při normální šíři zornice a poté v mydriáze. Zkoumáme postavení víček a případné blefaritidy, které by se měly přeléčit, aby se nestaly zdrojem infekce. Hodnotíme slzný film, postavení řas, výskyt neovaskularizací, transparenci či zjizvení rohovky, opacifikaci čočky, projevy zánětu spojivky, šířku zornice a barvu duhovky. Také se zaměříme na jednotlivé vrstvy rohovky, zda nedochází k degenerativním změnám nebo dystrofiím. Před implantací nitroočních fakických čoček je důležité zjistit počet endoteliálních buněk, hloubku přední komory a její pravidelnost.

Nesmíme opomenout vyšetření sítnice. Prohlížíme celý fundus až do periferie a pozorujeme, jestli na sítnici nedochází k degenerativním změnám a vzniku trhlinek, které by mohly vést k odchlípení sítnice, obzvlášť u myopů. Při vitreoretinálním vyšetření pozorujeme také změny ve struktuře a případnou patologii sklivce. [2, 8]

Refrakční chirurgie by se neobešla bez rohovkové topografie, která nám umožní detailně zmapovat povrch rohovky. Díky této metodě si můžeme udělat představu o rohovkovém astigmatizmu a o tom, zda je rohovka moc strmá nebo naopak plochá. Lze také odhalit počínající stádia keratokonu, který je kontraindikací pro provedení refrakční chirurgie. Rohovková topografie je založená na odrazu Placidova disku, který je promítán na rohovku a následně snímán kamerou. Počítačová analýza, při které se hodnotí tloušťka, pravidelnost Placidových kroužků a jejich vzdálenost, nám vytvoří 2D nebo 3D obraz povrchu rohovky. Můžeme si také zobrazit barevné mapy, které vypovídají o zakřivení rohovky. Modrá barva značí plochou část rohovky, červená naopak strmou. Výhodou je možnost archivace jednotlivých měření a jejich porovnávání.

Jiná metoda, které se dá využít k analýze rohovky, pracuje na principu skenování rohovky světelnou štěrbinou. Tuto metodu využívá například ORBSCAN. Můžeme díky ní zjistit zakřivení přední i zadní plochy rohovky a také její tloušťku v jakémkoli místě. Dokáže odhalit i raná stádia keratokonu, která bychom při provedení standardní topografie nezjistili.

Pro určování tloušťky rohovky využíváme také kontaktního ultrazvukového pachymetru. Toto vyšetření provádíme nejen předoperačně, ale i peroperačně a pooperačně. Musíme totiž počítat i s tím, že dezinfekční prostředky či anestetika mohou změnit tloušťku epitelu z 50 - 60 μm na hodnoty kolem 70 - 80 μm. [2] Tyto změny je třeba zohlednit při operaci.

Z dalších vyšetření provádíme tonometrii, Schirmerův test a biometrii, která je důležitou součástí předoperačního vyšetření u nitroočních refrakčních operací. [2, 8]


Obr. : Štěrbinová lampa [9]



Obr. : Topograf Oculus [10]



Obr. : Pachymetr [11]