Obsah Pro dobré trávení 12 Recepty na cukrovku 42 Ledviny a močové cesty 48 Pohybové ústrojí – svaly, klouby, končetiny 58 Trápení s revmatismem 70 Na kožní nemoci a rány 80 Pro zdravé dýchání 100



Yüklə 12,19 Mb.
Pdf görüntüsü
səhifə4/25
tarix07.01.2017
ölçüsü12,19 Mb.
#4523
1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   25

Další recept 

Ve  1/41  vody  krátce  povaříme  1  lžičku  drceného  hřebíčku  a 

necháme 10 minut přikryté vyluhovat. Scedíme a pomalu po částech 

vypijeme. 

 

Fialka na vystřízlivění 

V  případě,  že  potřebujeme  urychlit  střízlivění,  vypijeme  šálek 

silného  odvaru  z  fialky  vonné.  Dvě  lžíce  natě  zalijeme  3  dl  vroucí 

vody, necháme 15 minut vyluhovat a vypijeme najednou. 

 

JÁTRA 

 

Čajová směs na zánět jater 

Připravíme  ji  ze  stejných  dílů  natě  pelyňku,  řepíku,  řebříčku, 

zeměžluče  a  semene  ostropestřce.  Čaj  pijeme  třikrát  denně  před 

jídlem 1-2 týdny. 

 

Cirhoza jater 

Na pomoc při tvrdnutí jater připravíme čajovou směs ze dvou dílů 

rozdrceného semene ostropestřce, k němuž přidáme po jednom dílu 

kořene čekanky, natě řepíku, třezalky, vlaštovičníku a listu jaterníku. 

Dvě  lžíce  směsi  dáme  do  studené  vody  a  necháme  12  hodin 

macerovat. Čaj pijeme 2-3krát denně. 



Jaterní čaj 

Smícháme stejné množství semene ostropestřce  a natě máty, čaj 

připravíme jako v předcházejícím receptu. 

 

Další recept 

K přípravě čaje použijeme bylinkovou směs z listů jaterníku, natě 

vlaštovičníku, řepíku, benediktu, kořene čekanky a pampelišky. 

 


 

 

Vlaštovičník na bolesti jater 

Čerstvou, omytou a ještě mokrou nať odstředíme a šťávu zředíme 

dvojnásobným  množstvím  vlažné  vody.  Je  to  silně  působící  bylina, 

proto ji dávkujeme opatrně, dvakrát denně 1/2 lžičky s troškou vody, 

ne déle než 10-14 dní. Zevně přikládáme na oblast jater teplý obklad 

z přesličky. 

 

Rybíz na játra 

Starý ruský recept doporučuje černý rybíz k léčbě, ale hlavně jako 

prevenci různých jaterních potíží. Chutný čaj z listů můžeme pít jako 

běžný  konzumní  čaj,  čerstvé  plody,  kompot  nebo  sušené,  po 

rozvaření konzumujeme jako potravinu. 

 

ŽLUČNÍK 

 

Čajová směs na zánět žlučníku 

Připravíme  ji  ze  stejných  dílů  natě  máty,  kořene  jehlice,  hořce, 

pampelišky a kůry krušiny. Dvě lžíce směsi dáme do 1/21 teplé vody 

a necháme 12 hodin macerovat. Krátce povaříme a necháme přikryté 

vychladnout. Scedíme a horký čaj pijeme několikrát den-ne. 



 

 

ANÝZ VONNÝ – Pimpinella anisum 

Jeho domovem je jižní Evropa, u nás se pěstuje jen jako prastará 

léčivá  rostlina  s  příjemnou  vůní.  Plody  anýzu  se  běžně  prodávají  v 

lékárnách. 

Silice anýzu mají  výrazné odhleňovací  účinky,  proto  se používá 

jako součást tzv, prsních čajů při různých chorobách plic a průdušek. 

Má  dobré  větropudné  účinky  při  střevních  a  žaludečních  kolikách. 

Podobně  jako  fenykl,  i  anýz  podporuje  činnost  žláz,  čímž  pomáhá 

zvyšovat  tvorbu  mateřského  mléka.  Zevně  se  jeho  léčivé  účinky 

využívají formou obkladů na pohybové orgány. 

V obvyklých dávkách je anýz úplně bezpečný a vhodný i pro děti. 

Dobře  se  také  uplatňuje  v  různých  bylinných  směsích,  přičemž 

zlepšuje jejich chuť i vůni. 


 

 

 



 

 

Anýz používali už staří Egypťané a od těch dob 

je spojen s lahůdkami. Římané prodávali na 

konci bohatých hostin slavný koláč - mustaceu, 

jehož součástí byl kromě anýzu i kmín. Obě 

tyto byliny totiž podporují trávení. Oblíbené 

jsou také voňavé likéry - anýzovky. Podle 

Matthioliho semena anýzu obalená cukrem velmi 

dobře působí proti zápachu z ústa také proti 

nespavosti. 

 

 

 

 

MOCHNA NÁTRŽNÍK – Potentilla erecta 

 

 

Je  to  nenáročná,  v  naší  přírodě  častá  bylinka,  která  roste  na 



loukách a mýtinách od nižších až do horských poloh. Kořen mochny 

svými stahujícími účinky rozšiřuje skupinu rostlin k léčení trávicího 

traktu.  Uplatňuje  se  proti  průjmům,  při  kloubním  revmatismu, 

cukrovce  a  k  zastavení  krvácení.  Samostatně  se  mochna  obvykle 

nepoužívá, do čajových směsí ji můžeme přidávat bez obav. 

 

 

 

Další recept 

Můžeme použít čajovou směs ze stejných dílů listů jitrocele, lnice 

a řepíku. Čaj pijeme 1/2 hodiny před hlavním jídlem. 

 

Čajová směs na žlučové kameny 

Tato  směs  osvědčených  „žlučníkových“  bylin  se  skládá  ze 

stejných  dílů  natě  řepíku,  přešličky,  řebříčku,  kořene  jehlice  a 

omanu. Čaj oslazený medem pijeme 2-3krát denně. 

 

Citron na žlučové kameny 

Žlučové  kameny  pomáhá  vyplavovat  citron,  dvakrát  denně 

konzumujeme  šťávu  z  1/2  citronu  ve  vodě  nebo  čaji.  Stejně  působí 

také meloun vodní, proto ho v sezoně konzumujeme denně. 

 


 

 

Ředkev černá proti žlučovým kamenům 

Ke zmírnění žlučníkových potíží se doporučuje šestitýdenní kúra 

pití  čerstvé  šťávy  z  černé  ředkve.  Začínáme  1  dl  denně,  který 

vypijeme  po  polovině  ráno  a  večer.  Denní  dávku  šťávy  postupně 

zvyšujeme až na 3 dl denně, které pijeme v průběhu dne během 3-4 

týdnů,  potom  denně  dávky  snižujeme  a  ukončíme  1  dl  jako  na 

začátku kúry. 

 

Tinktura proti bolestem u žlučových kamenů 

Čerstvou  nasekanou  nať  vlaštovičníku  a  zemědýmu  zalijeme 

silným  alkoholem,  aby  droga  byla  dobře  ponořená  a  necháme  tři 

týdny  za  občasného  protřesení  vyluhovat.  Scedíme  a  užíváme 

dvakrát denně 15-20 kapek ve sklenici šťávy z černé ředkve zředěné 

vodou  v  poměru  1:1.  Tinkturu  můžeme  použít  také  zevně  na 

bradavice. 

Křenové víno 

Nastrouhaný kořen křenu dáme do 1/4 objemu sklenice, doplníme 

červeným  vínem  a  za  občasného  protřesení  necháme  měsíc 

macerovat.  Pijeme  l-2krát  denně  po  stopce  jako  zdravý  aperitiv  na 

zlepšení trávení a prevenci proti žlučovým kamenům. 

 

Čajová směs na žloutenku 

Smícháme  stejné  díly  natě  rozrazilu,  řepíku,  přesličky,  pelyňku, 

kořene čekanky a pampelišky. Dvě lžíce směsi dáme do 1/2 1 vody a 

necháme  12  hodin  macerovat.  Potom  uvedeme  do  varu  a  necháme 

přikryté  vychladnout.  Horký  čaj  pijeme  v  malých  dávkách  během 

celého dne. 

 

Další recept 

Do  čajové  směsi  dáme  po  dvou  dílech  natě  vlaštovičníku  a 

řepíku,  přidáme  po  jednom  dílu  listu  vachty,  jablečníku  a  kořene 

čekanky. Tento čaj připravíme obvyklým způsobem a pijeme jako v 

předcházejícím receptu. 

 

 

 


 

 

Žlučopudný čaj 

Do  této  čajové  směsi  dáme  po  dvou  dílech  natě  třezalky  a 

komonice, k nimž přidáme po jednom dílu květu heřmánku, kořene 

pampelišky a omanu. Obvyklým způsobem připravený čaj pijeme 2-

3krát denně po 1/3 množství. 

 

Další recept na podporu tvorby žluče 

Smícháme  stejné  díly  kořene  pampelišky,  čekanky,  puškvorce, 

natě  zeměžluče  a  řepíku.  Dvě  lžíce  směsi  dáme  do  studené  vody  a 

necháme  12  hodin  stár.  Přivedeme  k  varu  a  necháme  přikryté 

vyluhovat.  Do  hotového  čaje  přidáme  ještě  lžičku  vlaštovičníkové  

tinktury a pijeme 1/2 hodiny před každým hlavním jídlem. 

 

 

 

 

VACHTA TROJLISTÁ –  

Menyanthes trifoliata 

 

Krása této užitečné bylinky je v naší přírodě zřídkavá, vyskytuje 



se v mokřinách a močálech, které jsou právě kvůli ní chráněny. Když 

ji  najdeme,  pokochejme  se  jen  pohledem,  ale  listovou  drogu  si 

kupme v lékárně, kde je běžně k dostání. 

V příkrém rozporu s krásou vachty je její chuť. Je tak pronikavě 

hořká,  že  ji  řadíme  k  nejvíce  hořkým  rostlinám  vůbec.  Hořkost 

prospívá žaludku, tím je vachta určená především na všechny trávicí 

orgány.  Pomáhá  při  zkaženém  žaludku,  nechutenství,  léčí  játra  i 

žlučník. Její dobrou vlastností je, že normalizuje množství trávicích 

šťáv,  můžeme  ji  užívat  při  jejich  nedostatku  i  přebytku.  Současně 

zlepšuje krevní o-běh, tvorbu krve a celkově posiluje organismus. 

Hořkost vachty vyžaduje i opatrné využívání. Uplatňuje se proto 

v  čajových  směsích  s  dalšími  hořkými  bylinkami,  užíváme  ji  jen 

krátce a úplně vyloučíme v těhotenství. 


 

 

 



 

 

 



 

Ve  starověku  považovali  pachtu  za  jedovatou,  proto  se  mezi 

léčivými  bylinkami  objevuje  až  ve  středověku,  kdy  sloužila  jako 

prostředek proti kurdějím. Ve svém slavném Zelinkáři ji uvádí i J. 

Family.  Vachtu  lidově  nazývají  „vodní  jetel“,  neboť  podobně  jako 

jetel má každá rostlinka tři lístečky. 

 

Pampeliškový sirup 

Do  1  l  studené  vody  dáme  4  hrsti  čerstvých  kvétů  pampelišky. 

Pomalu  přivedeme  k  varu,  odstavíme  a  necháme  12  hodin  stát. 

Potom stavu scedíme a květy vymačkáme. Přidáme 3/4 kg přírodního 

cukru a šťávu z 1 citronu. Ve větším  kastrolu  ohříváme na mírném 

ohni bez pokličky, nevaříme, jen necháme tekutinu odpařovat, dokud 

ne-zhoustne.  Je-li  po  vychladnutí  sirup  ještě  řídký,  pokračujeme  v 

zahušťování. Užíváme třikrát denně po lžíci, sirup můžeme využít i k 

oslazení bylinkových čajů. 

 

Pampeliškový mix 

Tři  hrsti  čerstvých  květů  pampelišky  rozmixujeme  se  3  šálky 

vody.  Scedíme  přes  řídké  plátno  a  vymačkáme.  Přidáme  poloviční 

množství objemu 38-40 procentního alkoholu, zamícháme a uložíme 

v  tmavé  láhvi.  Užíváme  po  lžíci  15  minut  před  každým  hlavním 

jídlem. 


 

Pampeliškový med 

Čerstvou  pampelišku  –  květy,  stonky  i  listy  –  odstředíme. 

Přidáme  poloviční  množství  objemu  medu,  trochu  ohřejeme  a 

zamícháme. Užíváme po lžíci 15 minut před každým hlavním jídlem. 



 

 

 



Vlaštovičníková tinktura 

Čerstvou nať vlaštovičníku nadrobno nařežeme, volně nasypeme 

do 2/3 objemu láhve a doplníme silným bílým alkoholem. Necháme 

2-3 týdny na teplém místě, denně protřeseme. Tinktura tvoří přísadu 

více  druhů  čajových  směsí,  samostatněji  můžeme  u-žívat  při 

onemocněních  žlučníku  i  jater  třikrát  denně  15-20  kapek  v  trošce 

vody, zevně i na bradavice. 

 

 



 

 

 

 

 

MOCHYNĚ ŽIDOVSKÁ – Physalis alkekengi 

 

Tato  pěkná  rostlinka  roste  i  volně,  nejčastěji  se však  objevuje  v 



zahrádkách. Sbírají se plné zralé plody, někdy i mladé listy. 

Hlavní vlastností mochyně je její močopudnost a schopnost čistit 

organismus  od  usazenin  soli  a  dalších  zplodin  látkové  přeměny.  S 

tím  souvisí  její  příznivý  účinek  při  onemocnění  revmatického 

původu, dny a snížené činnosti ledvin. Tato zřídka používaná droga 

není toxická, ale mochyně patří do čeledi lilkovitých rostlin, proto ji 

dávkujeme opatrně. 

 

  

 


 

 

 



 

Mochyni  uvádí  ve  své  knize  o  léčivých  rostlinách  už 

Dioscurides. Známe ji také pod lidovým názvem „židovská třešeň“. 

Ta  je  jedlá  a  skrývá  se  v  červené  „lampičce“,  která  je  oblíbenou 

dekorativní  podzimní  výzdobou  domácností.  Lampičku  si  oblíbili  i 

psychotronici, používají ji jako citlivé hvězdné kyvadelko. 

 

 

 

 

VANILKA PLOCHOLISTÁ –  

Vanilla planifolia 

 

 



 

Známá  i  chuťově  oblíbená  vanilka  je  plodem  popínavé  tropické 

rostliny.  Prodává  se  v  obchodech  s  potravinami,  celá  nebo  mletá, 

oblíbená je i ve formě vanilkového cukru. Kromě širokého použití v 

potravinářství  a  kosmetice  slouží  také  jako  přísada  do  léčivých 

čajových  směsí,  kde  se  využívá  její  příjemná  chuť  a  účinky 

povzbuzující organismus. 

 


 

 

SPORÝŠ LÉKAŘSKÝ – Verbena officinatis 

Při  pohledu  na  tuto  bylinku  máme  pocit,  jako  by  nedodržovala 

obvyklý  poměr  velikosti  květů  k  celé  rostlině,  neboť  drobné  bílé 

květy jen těžko objevíme na koncích dlouhých stonků. Sporýš roste v 

nižších polohách na teplých místech, na úhorech, mezích, pasekách, 

rumovištích a smetištích, ale není příliš rozšířený. Sbírá se horní část 

kvetoucí rostliny, která se dá občas i koupit. 

Sporýš  obsahuje  především  hořčiny,  proto  jej  lidové  léčitelství 

používá jako prostředek k zlepšení chuti do jídla. Současně slouží i 

na  povzbuzení  nervové  soustavy,  proti  migréně  a  vyčerpanosti.  Čaj 

ze sporýše s troškou medu je o-svědčeným lékem při chudokrevnosti. 

Některé recepty jej doporučují i jako náhradu pravého čaje. 

Sporýš má jen dobré vlastnosti. Čaj  v obvyklých dávkách nemá 

vedlejší  účinky,  kvůli  silnému  působení  na  dělohu  se  však 

nedoporučuje v těhotenství. 

 

                     



 

 

                    



 

 Ve  starém  Řecku  byl  sporýš  zasvěcený  bohyni  Venuši  a  tvořil 

součást  nápojů  lásky.  Římští  vyslanci  nosili  větvičku  sporýše  jako 

ozdobu  při  důležitých  diplomatických  setkáních.  Jako  léčivá 

rostlina  sloužil  sporýš  v  té  době  k  regeneraci  žaludku  po  velkém 

hodování. 

 


 

 

 



 

 

 



TOPOLOVKA RŮŽOVÁ – Alcea rosea 

 

Svojí  výškou  a  dekorativními  květy,  jejichž  barva  se  mění  od 



světle růžové přes červenou až po černou, je topolovka dominantou 

okrasné  předzahrádky,  proto  se  s  ní  často  potkáváme.  Méně  ji  už 

známe jako velmi užitečnou léčivou rostlinu. Topolovka je příbuznou 

ibišku, má téměř stejné účinky, obě drogy se prodávají v lékárnách a 

můžeme je vzájemně nahrazovat. 

Nejhodnotnější na topolovkové droze, kterou tvoří květy i kořen, 

je  vysoký  obsah  slizovitých  látek.  Ty  vytvářejí  na  povrchu  sliznic 

tenkou vrstvičku, která je chrání před drážděním a urychluje hojení. 

To  se  příznivě  projevuje  při  léčení  dýchacích  orgánů,  kde  dobře 

působí  i  u  dětí.  Jejím  dalším  uplatněním  je  působení  na  vředy 

žaludku a dvanácterníku. 

Účinné  slizovité  látky  topolovky  se  vařením  ničí,  proto 

připravujeme jen studený koncentrát, ve směsích ho přidáváme až do 

vlažného čaje. Její další dobrou vlastností je, že tuto rostlinu můžeme 

používat bez obav. 


 

 

 



 

 

 



 

Už  ve  starověku  považovali  topolovku  za  všemocný  lék.  Tomu 

odpovídá i její název odvozený od řeckého slova althó, což znamená 

léčit. Dnes ji vídáme jako dekorativní rostlinu v předzahrádkách ale 

nezapomínejme na její mnohostranné vlastnosti. Výtažkem z květů 

topolovky se přibarvují různé sladkosti a likéry. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

VLAŠTOVIČNÍK VĚTŠÍ–Cbelidonium majus 

 

Patří  k  našim  nejčastějším  plevelům.  Najdeme  ho  téměř  všude, 



jeho  sytě  žluté  květy  dokáží  na  místech  bohatého  výskytu  zkrášlit 

okolí.Vlaštovičnik  při  zlomení  býlí  vylučuje  jedovaté  mléko,  proto 

jej  nespásá  dobytek,  při  manipulaci  s  ním  si  musíme  chránit  ruce. 

Drogu tvoří celá rostlina, můžeme ji i koupit, má však velmi krátkou 

životnost, nejlépe ji užívat čerstvou. 

Stejně jako kopřiva nebo pampeliška, i tento plevel se řadí mezi 

výborné  rostlinné  léky,  přičemž  nejlépe  působí  na  žlučník.  Pomáhá 

při žloutence, bolestech, písku a žlučových kamenech. Současně léčí 

i  játra,  dvanácterník  a  slezinu,  obnovuje  vynechanou  menstruaci  a 

příznivě  ovlivňuje  její  pravidelnost,  uvolňuje  křeče  hladkého 

svalstva,  uklidňuje  nervovou  soustavu,  má  protibakteriální  i 

protirakovinné účinky. Zevně je osvědčeným lékem na bradavice. 

Kvůli  své  mírné  jedovatosti  patří  vlaštovičnik  k  nebezpečným 

rostlinám.  Při  vnitřním  užívání  se  poradíme  s  odborníkem, 

neužíváme  jej  samostatně,  ale  přidáváme  nanejvýš  do  1/4  objemu 

čajové směsi. 

 

                   



 

 

 

 



 

 


 

 

Vlaštovičnik  byl  jednou  z  nejoblíbenějších  rostlin  alchymistů, 



kteří věřili v jeho silnou magickou moc a používali ho při hledání 

kamene mudrců. Jako prastará léčivá rostlina byl nazývaný „darem 

z nebes“. Byl také považován za ochrannou rostlinu, lidé ho nosili 

u sebe jako prostředek proti zlým silám. 

 

ANDĚLÍKA LÉKAŘSKÁ– 

Archangelica offiánalis 

 

Její  mohutný  vzhled  upoutav  každé  bylinkové  zahradě  už 



zdaleka,  neboť  dorůstá  do  výšky  až  dvou  metrů.  Protože  ve  volné 

přírodě  neroste,  její  mimořádně  léčivý  kořen  můžeme  získat  jen  z 

pěstovaných rostlin, ale také běžně koupit v lékárně. Příbuzný, volně 

rostoucí děhel lesní (Angelica sylvestris), má podobné účinky a mů 

žeme  jej  používat  stejně.Kvůli  výrazně  posilňujícímu  působení  na 

celý  organismus  řadíme  andělíku  do  společenství  tak  slavných 

rostlin, jako jsou ženšen nebo puškvorec. Staré recepty ji doporučují 

užívat  před  náročným  dnem,  například  zkouškou,  vystoupením, 

rokováním, k získání dobré fyzické i  duševní  pohody.  Hořký kořen 

andělíky můžeme užívat i při poruchách trávení, migréně, zavra-tich, 

bývá  také  součástí  hořkých  likérů.Jako  všechny  povzbuzující 

prostředky,  také  andělíka  může  ve  větších  dávkách  působit  opačné, 

což  by  při  doporučeném  použití  mohlo  znamenat  neúspěch,  proto 

dávky zásadně nepřekračujeme. 

 

 

 



 

 

 



 

 


 

 

Anděliku pěstovali už středověcí mniši v klášterních zahradách 



jako lék proti moru. Středověké herbáře píší že andělíka dostala své 

pojmenování podle archanděla Michaela– – archangelost pochází z 

řečtiny a znamená archanděl – neboť stejně jako on chránila před 

zlem. I lidově andělíku nazýváme „rostlina andělů“. 

 

BAZALKA PRAVÁ – Ocimum basilicum 

Tato  milá, u nás jen pěstovaná rostlinka se u milovníků bylinek 

objevuje  často  v  truhlíku  na  okně,  kde  po  celý  rok  kvete  a  voní. 

Přitom ji máme vždy po ruce a můžeme několika lístečky okořenit a 

zkrášlit obložené chlebíčky a saláty. Prodává se jako léčivá rostlina i 

jako  koření.Bazalka  nemá  jednoznačně  určené  léčebné  použití,  ale 

kvůli  svým  všestranně  příznivým  zdravotním  účinkům  se  uplatňuje 

jako  přísada  do  různých  čajových  směsí.  Na  prvním  místě  patří  do 

čajů  proti  křečím,  preventivně  ji  můžeme  pít  i  samostatně,  šálek 

denně. Zlepšuje tvorbu mateřského mléka, mírně zvyšuje krevní tlak 

a prospívá i  žaludku, zvlášť při  poruchách po  u-žívání syntetických 

léků.Dobré  vlastnosti  bazalky  se  projevují  také  tím,  že  nemá  žádné 

nepříjemné účinky. Měli bychom ji proto užívat častěji, zvlášť jako 

koření.    

                     

 


 

 

 



 

 

 



 

Pro  svou  příjemnou  chuť  a  vůni  si  našla  bazalka  v  různých 

kulturách  odlišné  uplatnění.  Ve  starověkém  Řecku  ji  užívali  jako 

vzácné  koření  a  sloužila  také  jako  lék  při  u-štknutí  hadem  nebo 

Škorpionem. V řecké církvi je součástí svěcené vody, kterou kladou 

k  oltářům,  protože  prý  jako  první  vyrostla  u  Ježíšova  hrobu.  V 

Mexiku nosí lidé nať bazalky v pytlíku na krku, aby byli bohatí a 

neopouštělo je Štěstí. 

 

 


Yüklə 12,19 Mb.

Dostları ilə paylaş:
1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   25




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©azkurs.org 2024
rəhbərliyinə müraciət

gir | qeydiyyatdan keç
    Ana səhifə


yükləyin