Perforující keratoplastika

I. TEORETICKÁ ČÁST 

 

1. Perforující keratoplastika 

 

Perforující  keratoplastika  prošla  za  posledních  40  let  bouřlivým  vývojem  a 

v současnosti  patří  k nejúspěšnějším  a  nejčastěji  prováděným  alogenním  transplantacím  v 

humánní medicíně. Principem perforující keratoplastiky je odstranění rohovky v celé tloušťce 

a její náhrada dárcovskou rohovkou [11,22]. 

Operace rohovky ve smyslu transplantace má dlouhou historii, je straší než dva tisíce 

let.  Již  řecký  lékař  Galen  (130  –  200  př.n.l.)  se  zabýval  problémem  návratu  transparence 

neprůhledné  rohovky.  Prvenství  myšlenky  transplantace,  stejně  jako  název  ,,keratoplastika“ 

patří  Franz  Reisingerovi,  který  počátkem  19.století  jako  první  nahradil  zkalenou  lidskou 

rohovku  rohovkou  zvířecí.  První  skutečně  úspěšnou  alogenní  trasnplantaci,  jejíž  terč  si 

zachoval  přijatelný  stupeň  transparence,  provedl  na  očním  oddělení  Zemské  nemocnice 

v Olomouci v roce 1905 doktor Karl Eduard Zirm [30]. 

Důvodem  vysoké  úspěšnosti  této  transplantace  je  imunologická  privilegovanost 

rohovkové  tkáně,  která  je  zapříčiněna  její  avaskularitou,  chybějící  lymfatickou  drenáží  a 

nízkým  počtem  antigen-prezentujících  buněk.  Na  této  úspěšnosti  se  též  podílí  jistou  měrou 

ACAID  fenomén  (anterior  chamber  acquired  immunodeviation),  který  se  projevuje  určitým 

stupněm  inhibice  buněčné  imunity  v přední  komoře.  Každé  trauma,  infekce  či  jiné 

onemocnění  rohovky,  znamená  příliv  antigenů  a  možnost  snížení  imunologické  úspěšnosti 

takové transplantace [11].  

Zdokonalení  operační  techniky  spolu  s pokroky  v odběru,  uchovávání  a  testování 

dárcovských terčů přispělo k význačnému zlepšení výsledků těchto tkáňových transplantací. 

Přesto  není  dosud  mnoho  aspektů  dostatečně  objasněno  a  je  nutno  pokračovat  ve  výzkumu 

zejména v oblasti prevence a terapie rejekčních reakcí a pooperačních refrakčních vad [22].