Univerzita palackého V olomouci

2.2 Fyziologie oka

Zrak představuje schopnost organismu vnímat světlo v rozsahu 400 - 750 nm vlnové délky elektromagnetického vlnění. Zrakem jsme schopni rozlišovat nejen světlo a tmu, ale také poznávat předměty v našem okolí, určovat směr, pohyb a rychlost (Mourek, 2005).

Lidské oko se skládá z několika opticky rozdílných prostředí, které charakterizují index světelného lomu (viz. Obrázek 2). Index lomu u rohovky činí 1,37 (lomivost 40 - 42 dioptrií), čočky 1,42 (lomivost přední i zadní stěny 16 dioptrií bez akomodace). Hlavní funkcí čočky je lomit paprsky vstupujícího světla do oka tak, aby dopadaly na sítnici do oblasti žluté skvrny. Snížené či zvýšené zakřivení lomných ploch (rohovka, přední a zadní strana čočky) nebo krátký či dlouhý oční bulbus jsou příčinou sférických dioptrických vad oka (hypermetropie, myopie, astigmatizmus). Čočka dále chrání sítnici před poškozením ultrafialovou složkou světelného spektra. Celková dioptrická mohutnost oka při pohledu do dálky je 59 dioptrií (Mourek, 2005).

Oční čočka má v podstatě tří základní funkce: akomodaci, refrakci, udržení své vlastní transparentnosti (Kuchynka, 2007).

Optická osa čočky probíhá sagitálně od předního pólu méně zakřivené přední plochy k zadnímu pólu silněji zakřivené plochy (Kvapilíková, 2000).