Epistemologie hromadných vymírání a biotických krizí

Epistemologie hromadných vymírání a biotických krizí

• Definice HV: Vymizení relativně velkého procentuálního podílu druhů různých taxonomických skupin během krátkého úseku geologického času v globálním měřítku

• Problémy: měření vymírajících druhů, rychlost („náhlost“) vymírání, problém taxonomie

• Korelace mezi záznamy velkých událostí a biotickými krizemi (empirická zjištění):

• 1) eustatické změny mořské hladiny (příčiny: desková tektonika, změny klimatu)

• 2) černé břidlice (ohřátí mořské vody, anoxie, ochlazení mořské vody)

• 3) posun v poměrech stabilních izotopů (18O/16O, 13C/12C, 34S/32S, 87Sr/ 86Sr)

• 4) zvýšené obsahy prvků v horninách (siderofilní, chalkofilní)

• 5) magnetická polarizace (normální, reverzní)

• 6) desková tektonika (konfigurace kontinentů a oceánů)

• 7) vulkanická aktivita (trapy)

• 8) zalednění (ice-house, green-house)

• 9) mimozemské impakty

• . Provázání a vzájemné vztahy většiny událostí.

Biotické korelace HV

• Z historie planety vyplývá (empirie):

• ve vývoji nedochází k opakování téže cesty, neexistuje cesta zpět (viz evoluce)

• životnost druhů je omezená

• druhy s malými populacemi vymírají velmi snadno

• velmi rozšířené a individuálně početné druhy není snadné vyhubit. Likvidující faktor musí působit v celém areálu

• taxony s jedinci velkých rozměrů těla jsou citlivější k nárazům vyvolávajícím HV (menší reprodukční rychlosti, většinou vyšší stupeň specializace)

• citlivější na HV jsou organizmy tropické (žijí u tropické zdi)

• je-li správný argument, že HV je proces na úrovni druhů, potom celá řada druhových znaků ovlivňuje citlivost k HV („bad luck“ : „bad genes“)

• druh se stává citlivým k vymírání v důsledku tzv. prvního úderu (náhlá změna snižující výrazně počet jedinců)

• - vymírání zvyšují zátěže, s nimiž nemá druh běžnou zkušenost (normální stresy svého prostředí zvládá)

• - vymírání postihuje spíše skupiny specializované, než skupiny univerzalistů

• - v posledních 3,5 (?) Ga nedošlo na planetě nikdy k totální eliminaci života

„Klasifikace“ vymírání (Raup 1994)

• A) podle intenzity a rychlosti:

• - pozaďové (fonové) (+- konstantní rychlost, běžné

• zemské faktory a jejich kombinace)

• - HV (nepříznivá kombinace silných zemských

• faktorů, mimozemské faktory – impakty)

• B) podle způsobu vymírání:

• - „pěšák v poli“

• - „ poctivá hra“ (přírodní výběr – darwinismus)

• - „záludné vymírání“ (selekce eliminuje

• některé nevybavené skupiny, nepůsobí však

• konstruktivně a dlouhodobě)

HV = vymizení relativně velkého procentního podílu druhů různých taxonomických skupin během krátkého úseku geologického času v globálním měřítku

• HV = vymizení relativně velkého procentního podílu druhů různých taxonomických skupin během krátkého úseku geologického času v globálním měřítku

• při HV nejde většinou o jednotlivou a náhlou událost, spíše se většinou rozprostírá na ekologicky dlouhé časové škále ( 10. 000 –100. 000 let, většinou řada vln v rozmezí 1- 2 Ma

• HV jsou spouštěna různou kombinací environmentálních výkyvů, určitá úroveň změny pak vede ke kolapsu zemského ekosystému.

• HV říkají hodně o původu globálních ekosystémů a úrovni jejich nestability. Ukazují konečnou rezistenci vůči celkovému kolapsu (obrovská variabilita života a prostředí)