Čestné prohlášení

Právnická fakulta Masarykovy univerzity
obor Teorie a praxe přípravného řízení trestního
Katedra trestního práva

Bakalářská práce

Česká republika jako pervitinová velmoc – problematika obchodu s metamfetaminem v kriminologickém kontextu
Petr Svatoň

2015

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci „Česká republika jako pervitinová velmoc – problematika obchodu s metamfetaminem v kriminologickém kontextu“ vypracoval samostatně. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil/a k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod

arou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.
Ve Žďáře nad Sázavou dne 11. března 2015
.....…….………...…………….

Abstrakt
Bakalářská práce v hrubých rysech nastiňuje problematiku zneužívání omamných a psychotropních látek s důrazem na metamfetamin. V textu je zevrubně popsáno chemické složení a historie výroby a zneužívání této látky v rámci celého světa i České republiky. Práce se zabývá specifiky české pervitinové scény, přičemž je ve stručnosti popsána její aktuální situace a nejnovější trendy ohledně nelegální výroby a distribuce této látky. Zevrubně je popsán rovněž alarmující vzestup vývozu metamfetaminu do zahraničí, organizovaný ponejvíce cizojazyčnými zločineckými strukturami. Čtvrtý oddíl popisuje postupný vývoj trestněprávní úpravy drogové kriminality, a v závěrečné části se bakalářská práce informativně zabývá výčtem útvarů jednotlivých bezpečnostních složek České republiky, které se bojem proti drogové kriminalitě v současné době zabývají.

Klíčová slova:

Omamné a psychotropní látky, metamfetamin, pervitin, drogová závislost, organizovaný zločin, prodej a distribuce, pašování drog do zahraničí, policejní orgán, trestní represe.

Abstract
Bachelor´s thesis roughly depicts the problem of drug abuse with distress on metamphetamine. The text contains chemical formula of metamphetamine, history of it´s origin and abuse worldwide as well as in the Czech Republic. The thesis deals with specific problems of actual Czech “pervitin” scene and contains basic information about it´s actual status and newest trends in illegal production and distribution of metamphetamine. Also depicted is alarming increase in export of metamphetamine abroad, mostly organized by foreign criminal groups. Fourth chapter contains basic information on progress in law aspects of drug crime and it it´s final part, the bachelor´s thesis brings information about specific units from the Czech Republic government law enforcement agencies which are nowadays committed into actions against drug crime.

Keywords:

Narcotics, metamphetamine, “pervitin”, drug addiction, organized crime, selling and distribution, drug smuggling abroad, police force, criminal law.

Obsah

I. Úvod
II. Pervitin – český fenomén dneška

2.1 Metamfetamin z hlediska vědy

2.2 Historie výroby a použití látek na bázi metamfetaminu

2.3. „Česká cesta“ výroby pervitinu

III. Pervitinový trh v České republice

3.1 Porevoluční rozmach drogového trhu v domácím prostředí

3.2 Nastupuje vietnamská diaspora

3.3 „Zásobárna“ střední Evropy

IV. Právní úprava drogové kriminality v České republice

4.1 „Socialistická cesta“ - před rokem 1989

4.2 Současné právní aspekty drogových trestných činů

V. Lovci smrti

5.1 Národní protidrogová centrála SKPV Policie ČR

5.2 Celní protidrogová jednotka Generálního ředitelství cel

5.3 „Toxi týmy“ SKPV krajských a okresních ředitelství Policie ČR

VII. Závěr


I. Úvod

Drogy. Úsečně krátké slovo s mrazivým nádechem převzaté z cizího jazyka, které bylo ještě před třiceti lety možné zaslechnout zpravidla pouze v televizních detektivkách, v současné době již neodmyslitelně patří k synonymům současnosti. Neuplyne den, aby se o nich nezmiňovala zpravodajská média, stejná problematika je obšírně probírána také v rámci školního vyučování a v neposlední řadě jsou drogy častým tématem hovorů zástupců různých generací. Drogy, pro něž se v trestně-právní nauce vžil výraz omamné a psychotropní látky, se v posledních dvou desítkách let staly nedílnou součástí života stovek tisíc lidí v naší zemi. Jedná se nejen o jejich samotné uživatele, ale rovněž o jejich rodiny, které závislost blízké osoby různými způsoby ovlivňuje, jedná se ale stejně tak i o lidi, kteří drogy vyrábějí, obchodují s nimi, a získávají tak měsíčně mnohonásobně více peněz, než je možné si v této zemi vydělat poctivou prací. Jedná se v neposlední řadě ale také o pracovníky vládních i neziskových organizací zainteresovaných v prevenci, a rovněž policisty a celníky, kteří se snaží drogovou kriminalitu potírat.

Hektičnost, uspěchanost a přetechnizovanost současné doby tento stav ohledně drog a jejich zneužívání do značné míry podporuje. Prostředí městských aglomerací, složité mezilidské vztahy a sociální podmínky různých vrstev obyvatelstva jsou živnou půdou pro závislosti všeho druhu. Drogy pro řadu svých uživatelů představují mimo zpestření fádní reality všedních dnů či lákavých experimentů zejména toužebně očekávaný únik před existenčními, pracovními či partnerskými problémy. Tím je vytvářen značný objem poptávky po tyto stavy navozujících látkách, jíž ochotně vycházejí vstříc jak drobní výrobci a dodavatelé drog, tak profesionální zločinecké organizace, pro něž příjmy z jejich prodeje a distribuce představují jeden z hlavních zdrojů doslova pohádkových zisků. Do západní a střední Evropy tak z různých světových destinací denně proudí stovky kilogramů nelegálních drog či látek sloužících k jejich výrobě, které jsou následně rozmělňovány v různých odbytištích. Ani důsledná práce bezpečnostních složek bojujících s tímto fenoménem nemůže zvrátit setrvalý trend, kvůli kterému drogy bezesporu i v průběhu příštích desetiletí zůstanou jedním z nejpalčivějších problémů moderní doby.

II. Pervitin – český fenomén dneška

2.1 Metamfetamin z hlediska vědy

Za názvem pervitin nebo jeho četnými slangovými označeními se podobně jako u dostupných léčiv skrývá sloučenina série chemických látek. Vědecký název metamfetaminu zní 1-Fenyl-2-metylaminopropan, a jako takový je zapsán do seznamu II přílohy č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů. V tzv. čisté formě je pervitin bílým mikrokrystalickým práškem hořké chuti bez zápachu, ovšem při nelegální výrobě v nestejnorodých podmínkách a za využití různých výrobních přísad nebo postupů vznikají sloučeniny žluté, příp. fialové barvy, mnohdy navíc výrazněji zapáchající. Hlavním prekurzorem, tedy základní zdrojovou látkou pro výrobu metamfetaminu je efedrin. Jedná se o krystalickou látku bez zápachu rozpustnou v různých kapalinách, která je ve značné míře legálně využívána ve farmaceutickém průmyslu jako složka léků proti kašli a nachlazení. Právě z těchto léků, dovážených ve velkém množství ze zemí, kde jejich prodej a distribuce není kontrolován jako na území České republiky, je často separován efedrin jako základní složka protiprávně syntetizovaného metamfetaminu¹. Pervitin bývá v praxi navíc často ředěn různorodými látkami, např. kofeinem, mléčným cukrem nebo pudrem, v horších případech i  omítkou, hnojivy, pesticidy nebo paracetamolem, který ve větších dávkách poškozuje játra².
Důvodem, proč je metamfetamin tolik oblíben mezi statisíci uživatelů v rámci celé Evropy, jsou jeho účinky. Po požití navozuje pocity bdělosti, zvýšené fyzické a psychické výkonnosti, potlačení únavy a chuti k jídlu. Psychika celého organismu je citelně zrychlená, přičemž osoba zostřeně vnímá např. zvukové tóny a barvy. Vyšší dávka však vyvolá potřebu zvýšené aktivity, neklid, nespavost a výkyvy nálad. Tzv. „dojezd“, tedy stav organismu po odeznění účinku, zahrnuje pocity skleslosti a deprese, výrazná je rovněž potřeba spánku³.
Pervitin je užíván třemi základními způsoby – inhalací; aplikací přes nosní dutinu; nitrožilně. Při užití inhalací dochází ke vdechování par vzniklých zahříváním sloučeniny, avšak více než tento postup je v současné době populárnější aplikace nosem – tzv. šňupání. Potřebné množství látky rozmělněné na jemný prášek je vsypáno na tvrdý povrch (tabulka skla, tabatěrka, deska stolu apod.) a následně „vysáto“ nosem pomocí duté plastové či skleněné trubičky, případně stočenou bankovkou. Osoby závislé na metamfetaminu ovšem nejčastěji preferují nitrožilní aplikaci, tedy vpichování pervitinu do žíly injekční stříkačkou. V takovém případě je látka rozmělněna ve vodě a vzniklý roztok je následně aplikován. Pravidelné užívání pervitinu vede k rychlé toleranci a postupnému rozvoji závislosti na této látce. Přestože droga nemá fyzické abstinenční příznaky a není nutné výraznější zvyšování jednotlivých dávek, postupně dochází k rozvoji různě silné psychické závislosti na účincích metamfetaminu. Uživatel je identifikovatelný podle rozšířených zornic, zrychleného tepu, neklidu, třesu, nadměrné potivosti a nepřirozené bledosti pokožky. Mezi jasné příznaky dlouhodobého užívání metamfetaminu patří poškození zubní skloviny vedoucí k postupné ztrátě chrupu, oslabení imunitního systému a vedle poškození srdce a jater rovněž postupný rozvoj závažných duševních onemocnění. Typický bývá také způsob pohybu a zejména tzv. roztančená chůze, podle které lze dlouhodobé uživatele pervitinu poměrně snadno identifikovat.
Mezi hlavní psychická rizika patří zejména plíživě rostoucí paranoia, rozvoj depresí, stavů úzkosti a halucinace. V souvislosti s užíváním syntetických stimulačních drog byla popsána tzv. toxická (též amfetaminová) psychóza, charakterizovaná nápadnými změnami v chování uživatele, zrakovými, sluchovými a hmatovými halucinacemi, panickými stavy, zmateným myšlením a paranoidními bludy, nejčastěji s obsahem pronásledování a neustálým pocitem ohrožení, které jsou mezi uživateli známé jako „stíha“. V případě gradace negativních vjemů a psychických stavů může tato forma psychózy skončit až sebevraždou. Toxická psychóza může být v těžších případech prakticky nerozlišitelná od akutní paranoidní schizofrenie, avšak po detoxifikaci a vyrovnání spánkového deficitu však zpravidla rychle odeznívá. U jedinců s predispozicemi ke schizofrenii však může chronická psychóza skutečně propuknout⁴.
Příčiny a podmínky vzniku závislosti na metamfetaminu jsou mnohostranné. Rozhodující vliv mají faktory biopsychického charakteru (genetický potenciál jedince, duševní choroby, míra sebevědomí); vlivy prostředí (prostředí v rodině, ve škole, ovlivnění vrstevníky a společností); vlastnosti drogy (odlišné časové rozmezí vyvolání závislosti) a v neposlední řadě rovněž tzv. situační faktory (vliv stresu, problémy s adaptací, onemocnění, prožitá životní traumata apod.). Zejména u mládeže bývá pohnutkou k prvotnímu užití drogy zvědavost, snaha zahnat nudu, vyrovnat se vrstevníkům nebo napodobit svůj vzor. Osoby závislé na metamfetaminu zpravidla rozlišují dvě skupiny podnětů k užití drogy – touhu po euforických pocitech a zlepšení nálady, nebo naopak snahu uniknout nepříjemným pocitům, bolesti a složitým životním situacím, o nichž jsou přesvědčeni, že nemají dostatek vlastních sil k jejich vyřešení⁵.
Hlavním společným znakem omamných a psychotropních látek včetně metamfetaminu je jejich rychlý a většinou velmi výrazný účinek na psychiku lidského organismu. Zatímco u alkoholu vznikne závislost v průměru u osmi až deseti procent uživatelů za dobu tří až dvaceti let jeho požívání, v případě drog se závislost vyvine u plných osmdesáti procent osob, a to pouze v řádech několika týdnů či měsíců. Drogová závislost má celkem čtyři vývojové fáze: iniciální (první experimenty s drogou); pravidelné užívání (vyvíjí se tolerance na látku, která uživatele nutí drogu brát opakovaně a postupně zvyšovat její dávky); rozvoj závislosti (nekontrolovatelné užívání látky, stav bez ní se stává pro uživatele nesnesitelným, touha po opatření a aplikaci drogy se stává prioritou a hybnou silou existence); terminální fáze (celková degradace osobnosti uživatele, může skončit smrtí). Intervaly mezi popsanými fázemi jsou různě dlouhé, avšak nesrovnatelně kratší než v případě alkoholismu. Významnými faktory jsou vedle druhu drogy zejména věk, zdravotní stav a rovněž osobnostní charakteristiky uživatele.

2.2 Historie výroby a použití látek na bázi metamfetaminu

Chemickou látku nazvanou metamfetamin poprvé syntetizoval v roce 1893 v Japonském císařství vědec Nagai Nagayoshi. Tomuto objevu předcházel dlouhodobý výzkum tradiční asijské drogy Ma Huang získávané z rostliny chvojník čínský, z níž se podařilo izolovat efedrin. V roce 1919 japonský farmakolog Akira Nogata redukoval efedrin pomocí fosforu a jodovodíku, přičemž se mu podařilo syntetizovat krystalický hydrochlorid metamfetaminu. O dalších deset let později byla tato látka představena v Evropě, kde byla pojmenována německým názvem pervitin. Němečtí vědci rozpoznali stimulační vlastnosti metamfetaminu a již v průběhu občanské války na území Španělska ve druhé polovině třicátých let 20. století začali experimentovat s možnostmi praktického využití této látky. Metamfetamin byl v té době v rámci probíhajícího testovacího programu podáván německým letcům, kteří se ve prospěch sil generála Francesca Franca účastnili boje proti republikánským jednotkám. Členové leteckých posádek následně potvrzovali, že tato látka je vhodná pro potlačení pocitu únavy. Metamfetamin s obchodním názvem pervitin byl navíc od roku 1938 k dostání v legální obchodní síti.
K ještě většímu rozmachu používání této látky jako účinného stimulantu došlo po vypuknutí druhé světové války. Němci pervitin podávali nejen letovému personálu vojenského letectva, ale rovněž osádkám tankových jednotek, parašutistům, speciálním záškodnickým jednotkám a vybraným útvarům Waffen-SS. V průběhu tzv. bleskové války byly zaznamenány případy, kdy posádky tanků užívající pervitin vydržely až dva nebo tři dny nepřetržitého bojového nasazení a mnohdy pronikly tak hluboko nepřátelskou obranou, že se dostaly mimo dosah vlastních podpůrných jednotek. Cenou za takové výkony pak však byly až čtyřiadvacetihodinové odpočinky, vynucené naprostým vyčerpáním vojáků po odeznění účinků drogy. S postupem času se začaly u mnohých uživatelů pervitinu projevovat nežádoucí účinky. Desetitisíce vojáků si na tablety vypěstovaly závislost, mnoho dalších trpělo depresemi, které v extrémních případech končily sebevraždami. Přes varování některých armádních lékařů však droga do konce války zakázána nebyla⁶. Kromě německé branné moci využívali metamfetamin také Hitlerovi japonští spojenci, v jejichž vlasti byla látka vyvinuta. Také Japonci podávali pervitin svým letcům, nevyjímaje ani sebevražedné piloty „kamikaze“, kteří měli za úkol za cenu vlastního života napadat a ničit spojenecké hladinové námořní síly. Po skončení druhé světové války se obrovské množství nespotřebovaného metamfetaminu z císařských armádních zásob dostalo na černý trh, čímž odstartovala etapa zneužívání této látky k nezákonným obchodům.
Metamfetamin v různých formách byl však ještě několik desítek let medicínsky využíván jako lék na předpis proti depresím a stavům chronické únavy. Když však postupně vyšly najevo negativní aspekty jeho dlouhodobějšího užívání, byl z legální distribuční sítě stažen a počátkem sedmdesátých let zařazen do seznamů protizákonných látek. Koncem 70. let pronikl metamfetamin rovněž do USA, kde se obchodem s ním zabývaly především motorkářské gangy operující na západním pobřeží země. O tento trend rozšíření metamfetaminu se „zasloužil“ americký chemik Steven Preisler, který vydal brožuru obsahující šest receptů přípravy drogy z legálně dostupných prostředků, jako byly léky proti nachlazení, různá čistidla, kyselina z autobaterií nebo nemrznoucí směsi. Díky takto sepsané „kuchařce“ následně došlo k doslova masovému rozšíření metamfetaminu po celých Spojených státech amerických⁷. Od počátku devadesátých let začala jeho obliba ještě více stoupat, a v současné době je tato látka patrně nejvíce vyráběnou a konzumovanou syntetickou drogou na světě. Oblíbenější a rozšířenější je již jen marihuana. Podle nedávno provedených výzkumů žije ve světě 14 až 56 milionů uživatelů metamfetaminu. Podstatná část těchto osob žije v Asii a Americe, avšak nezanedbatelnou roli ve výrobě a konzumaci této látky hraje Evropa, a to zejména postkomunistické státy v její centrální a východní části. Mezi nejvýznamnější odbytiště patří vedle pobaltských zemí (především Lotyšsko) zejména Polsko, Německo, Slovensko a rovněž Česká republika⁸.
V současné době je v rámci Evropy používáno celkem pět metod k výrobě metamfetaminu. Ty jsou jednotlivými výrobci voleny jak s ohledem na dostupnost prekurzorů, tak znalost konkrétního postupu. Ve všech případech se však jedná o nikterak složité chemické reakce efedrinu, příp. pseudoefedrinu za použití jednoduchého laboratorního náčiní. Droga může být navíc vyráběna jak v sofistikovaných laboratořích vybavených špičkovou laboratorní technikou, tak v primitivních „varnách“ narychlo zřízených v příbytcích pachatelů, v motorových vozidlech, na různých opuštěných místech apod. Výhodu představuje rovněž skutečnost, že k výrobě metamfetaminu není nutné přesně se držet „receptu“. Pokud tedy není dostupný prekurzor aktuálně k dispozici, lze jej poměrně snadno nahradit jinou chemickou látkou s obdobnými účinky. To potvrzují i zjištění, že zatímco ve střední a západní Evropě je hlavní zdrojovou látkou pervitinu stále efedrin nebo pseudoefedrin, v Pobaltí je ke stejnému účelu ve značné míře využívána látka BMK⁹ dovážená většinou z Číny.

2.3 „Česká cesta“ výroby pervitinu

S trochou nadsázky lze říci, že čím rychleji a dynamičtěji se drogová scéna v rámci ČR mění v současné době, tím pomaleji se vyvíjela v minulosti. V průběhu tzv. „první republiky“ vzhledem k dostupnosti a oblíbenosti alkoholu výraznější rozmach omamných a psychotropních látek nenastal, snad pouze s výjimkou případů užívání ilegálně dováženého kokainu, příp. zneužívání medicínsky využitelného morfinu, avšak tyto aktivity byly téměř výlučně záležitostí velkých měst a zejména osob disponujících dostatečnou kupní silou. V hektickém poválečném období rovněž kvetl obchod s morfinem v rámci černého trhu, avšak během komunistického režimu v letech 1948 – 1989 byly možnosti získání nelegálních drog velmi omezené. Vzhledem k neexistenci imigrace a přísné kontrole mezinárodní dopravy byly drogy v uvedené době již rozšířené „na západě“ v ČSSR nedostupné a tedy nezbývalo, než vzít zavděk látkami používanými v rámci legální medicíny. V extrémních případech rovněž docházelo ke zneužívání různých volně dostupných těkavých látek, jako např. rozpouštědel nebo čisticích prostředků. Tzv. „čichání“, nebo „foukání“ bylo rozšířené zejména mezi mládeží, avšak vzhledem k jeho devastačním účinkům na lidský organismus nedosáhlo nikdy výraznějšího rozšíření. I v současné době se jedná o víceméně okrajovou aktivitu, která zpravidla bývá známkou totálního rozpadu osobnosti i existence uživatele a poslední fází předcházející jeho celkovému kolapsu nebo dokonce smrti.
Zlom nastal až v průběhu sedmdesátých let, kdy se z běžně dostupných léků podařilo pokoutnou cestou vyrobit českou verzi pervitinu. Podle dostupných zjištění u jejího zrodu stála postava z pražského kriminálního prostředí známá pod přezdívkou „Freud“, která vyvinula poměrně jednoduchý způsob výroby metamfetaminu. Jednalo se o „recept“, v němž kromě zdrojové látky – efedrinu hrály hlavní roli louh, fosfor a jód. Jako zdroj samotného efedrinu v uvedeném období posloužil Solutan, tehdy volně prodejný lék proti kašli. Dalším zdrojem této látky byl farmaceutický závod VÚAB v Roztokách u Prahy, odkud bylo možné získat čistý efedrin k výrobě pervitinu. „Nová“ látka si mezi osobami na okraji společnosti získala rychle oblibu a dokonce bylo dlouhou dobu rozšířeno tvrzení, že pervitin je tradičním českým vynálezem¹⁰. Až do poloviny osmdesátých let byl tímto způsobem vyráběný pervitin však téměř výhradně doménou hlavního města Prahy a získaná látka sloužila k potřebám víceméně omezeného okruhu uživatelů. Když po roce 1989 došlo k prudkému nárůstu výroby a spotřeby metamfetaminu, byly zdroje čistého efedrinu stále dostatečně silné, aby stačily zásobovat větší výrobny, zejména v Praze. Když však VÚAB v Roztokách u Prahy v polovině devadesátých let ukončil svoji činnost, došlo k citelnému omezení dostupnosti čistého efedrinu. Výrobcům pervitinu tedy nezbývalo, než efedrin buď nákladně dovážet ze zahraničí, nebo se přeorientovat na získávání prekurzorů z jiných zdrojů. Za tímto účelem došlo k „oprášení“ metod získání efedrinu a pseudoefedrinu z volně dostupných léčiv. Výrobci pervitinu a narkomani tedy „zaútočili“ na lékárny, a po desítkách nakupovali balení léků proti chřipce a nachlazení, mezi nimiž si největší oblibu získala látka s obchodním názvem Modafen. Nelegální výroba je poměrně laciná a jednoduchá, avšak pro nezkušené a neopatrné „vařiče“ často velmi nebezpečná, neboť k reakci je používán prudce hořlavý červený fosfor, žíravá kyselina chlorovodíková a různá jedovatá ředidla jako toluen či aceton. Kromě rizik při samotné výrobě je rovněž nutno počítat také s velkým množstvím odpadních látek, které při nelegální produkci metamfetaminu vznikají. Takřka bezvýhradně se jedná o jedovaté látky, s nimiž nelze nakládat běžným způsobem a při jejich neodborné likvidaci (např. vylití do kanalizace, vypuštění do volné přírody) dojde k závažnému poškození životního prostředí nebo újmě na zdraví nezúčastněných osob.


III. Pervitinový trh v České republice
3.1 Porevoluční rozmach drogového trhu v domácím prostředí
Změna politického uspořádání Československé republiky po roce 1989 s sebou přinesla bezpočet novinek, ať v pozitivním či negativním slova smyslu. Odklon od dosavadního kurzu v sociálních vztazích napříč společností i zajištění vnitřní bezpečnosti země značným způsobem ovlivnil rovněž problematiku omamných a psychotropních látek. Ve velmi krátkém časovém horizontu na existující „černý trh“ vstoupily drogy dodané ze zahraničí, zpočátku s puncem jakési exotiky. Stejně rychle však nastal rozmach také ohledně výroby a spotřeby metamfetaminu. Podle expertů z bezpečnostních a zpravodajských složek se na českém drogovém „boomu“, k němuž bezpochyby došlo, zásadním způsobem odrazila silná imigrační vlna z Balkánu, bývalého SSSR, Asie a Afriky. Zástupci různých národností a etnických skupin se bez váhání chopili lákavé příležitosti a v krátké době ovládli trh s drogami. Dřívější i současnou činnost těchto zločineckých organizací charakterizuje značná profesionalita, konspirativnost, štědré finanční zdroje, technická vybavenost, mezinárodní propojenost a v neposlední řadě též brutalita při řešení sporů¹¹.
V průběhu dalších let došlo ze strany těchto kriminálních uskupení jak k rozdělení sfér vlivu, tak k upevnění jejich obchodních vztahů a mocenských pozic. Občané České republiky v rámci těchto transakcí zastávají zpravidla pouze podružné role, avšak území státu je organizátory drogových obchodů obecně považováno za spolehlivou a relativně bezpečnou základnu. Důvodem tohoto stavu je výhodná geografická poloha země v „srdci Evropy“, nedostatky v legislativě upravující finanční toky či pohyb a podnikání cizinců, relativně nízké tresty za drogové delikty v porovnání s ostatními státy EU, a v neposlední řadě rovněž vysoká pravděpodobnost uchránění peněz a majetku získaného obchodem s drogami před propadnutím¹². Vzhledem k této situaci bylo české zločinecké prostředí „obohaceno“ o novou odnož trestné činnosti, kterou drogová kriminalita bezesporu představuje. Kriminologie rozlišuje v rámci protiprávních jednání spjatých s drogovou závislostí čtyři základní skupiny:

trestné činy, jejichž cílem je vytvořit nabídku drog (nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, šíření toxikomanie); trestné činy páchané pod vlivem omamných a psychotropních látek (zločiny proti životu, zdraví, majetku, svobodě, lidské důstojnosti apod.); trestné činy zaměřené na získání drogy (nejčastěji majetková kriminalita, např. vloupání do lékáren, bytů) a trestné činy páchané na drogově závislých osobách (zpravidla zločiny proti svobodě a lidské důstojnosti)¹³.

Moderní společnost se drogovým závislostem a kriminalitě s nimi spjatými snaží bránit nejenom důslednými trestněprávními aspekty, ale rovněž preventivními kroky. Dlouhodobým cílem prevence je především vytvoření společenského klimatu podporujícího zdravý životní styl a odmítajícího drogy. Prevence spočívá především v omezování nabídky a snižování poptávky po omamných a psychotropních látkách. Sociální programy specializující se na omezení poptávky po těchto látkách jsou zaměřeny zejména na cílové skupiny, které jsou návykovými látkami nejvíce ohrožené (mládež), a jejichž podíl na prevenci je nezbytný (rodiče, pedagogové). Nezanedbatelnou úlohu v dlouhodobých preventivních programech hrají také nevládní organizace, jako např. tzv. nízkoprahová zařízení či terapeutické komunity. Jejich činnost je stejně jako v případě státních organizací upravována a dozorována Radou vlády pro koordinaci protidrogové politiky. Z kriminologického hlediska lze prevenci rozdělit na primární (snížení zájmu zejm. mladých lidí o omamné a psychotropní látky, zahrnuje různé programy ve školách a na veřejnosti, neméně důležitá je však i funkce rodiny a výchova v jejím rámci); sekundární (včasné zachycení rizikových skupin a jejich terapeutické zabezpečení) a terciální (snižování negativních důsledků drogové závislosti a zamezení její recidivy)¹⁴.
Přestože byly v rámci prevence drogových závislostí a léčbu narkomanů za poslední dvě dekády vynaloženy nemalé finanční prostředky, hlavní formou boje proti tomuto fenoménu i nadále zůstává zejména účinná represe ze strany orgánů činných v trestním řízení. Krokem, na který byla kladena velká očekávání, bylo provedení legislativních změn ohledně dostupnosti dříve volně prodejných léků proti nachlazení obsahujících efedrin a pseudoefedrin. Léčiva obsahující efedrin byla z volného prodeje zcela stažena, v případě substancí na bázi pseudoefedrinu je rozhodující jeho obsah v konkrétní jednotce lékové formy. Nedostatek potřebného množství těchto léků, jako např. Modafen, Sudafed, Stopgrip apod. však kriminální skupiny začaly řešit nákupy těchto medikamentů v sousedních zemích, kde obchod s nimi není žádným způsobem omezen ani kontrolován. Do České republiky tak každý měsíc proudí miliony takových tablet z Polska a Slovenska, příp. jiných států, načež jsou tyto využívány k získání hlavního prekurzoru k výrobě metamfetaminu. Určitá část převážených zásilek je sice odhalena policií a celní správou, avšak tyto dílčí úspěchy nemohou zastavit nelegální výrobny pervitinu, do jejichž zřízení a provozu již byly investovány miliony korun.

3.2 Nastupuje vietnamská diaspora

V současné době mají největší podíl na aktuální situaci ohledně výroby a konzumace metamfetaminu v České republice a stejně jako na jeho nelegálním vývozu do zahraničí vietnamské zločinecké skupiny působící na území našeho státu. Přestože takové prohlášení není podle aktuálních evropských měřítek „politicky korektní“, stav věci nelze nazvat jinak, jak potvrzují rovněž údaje zveřejněné složkami Bezpečnostní informační služby ČR, případně dalšími zainteresovanými orgány. Během několika málo let se kriminálním uskupením pocházejícím z jihovýchodní Asie podařilo převzít a zcela ovládnout český pervitinový trh. Od „domácích“ výrobců a distributorů Vietnamci získali potřebné teoretické znalosti a posléze i praktické dovednosti, když se sami chopili výroby pervitinu. Ta v jejich režii probíhala nejprve v primitivních „varnách“, ty však posléze expandovaly v solidně vybavené manufaktury schopné vyprodukovat stovky gramů metamfetaminu v řádu několika hodin. Tímto způsobem „rozjetý“ drogový byznys přináší svým organizátorům každoročně miliardové zisky, které jsou obratem buď odváděny za hranice ČR, odborně legalizovány, anebo investovány do nákupu nemovitostí, luxusních vozidel nebo obrovských objemů legálního zboží importovaného z Číny.
První období přílivu Vietnamců do Československa se odehrálo na přelomu 60. a 70. let, kdy se ČSSR podílela na tehdejší „bratrské pomoci států tábora míru těžce zkoušenému vietnamskému lidu“. V rámci této internacionální spolupráce byly do ČSSR vyslány tisíce občanů Vietnamské demokratické republiky s úkolem získat potřebné vzdělání a praktické dovednosti v různých dělnických a průmyslových oborech. Tento program s různou intenzitou pokračoval řadu let, avšak nedlouho po pádu komunistického režimu v Československu byli vietnamští učňové a studenti deportováni zpět do vlasti. V průběhu následujících let se však ti schopnější z nich začali postupně vracet, načež s využitím kontaktů z dřívějších dob a znalosti českého jazyka připravili živnou půdu pro příchod desítek tisíc svých krajanů, dychtících po cestě za štěstím a bohatstvím v Evropě. Tomu nahrávala jak benevolentní imigrační politika, tak velmi liberálně nastavený zákonný rámec soukromého podnikání. Prakticky všichni příchozí Vietnamci uváděli jako zdroj obživy samostatnou výdělečnou činnost, nejčastěji nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje. Jako houby po dešti vyrůstaly v okresních a krajských městech nevzhledné tržnice zaplněné podřadným sortimentem z Číny, který si však u obyvatelstva zvyklého na dřívější nedostatek „zboží z dovozu“ získal jistou oblibu. Ti nejúspěšnější z obchodníků se proto museli brzy rozmýšlet, jak rychle vydělané peníze vhodně investovat. Po postupném získání rozsáhlých pozemků a nemovitostí v lukrativních lokalitách v centrech měst se pozornost některých z nich začala zaměřovat i do oblasti trhu s omamnými a psychotropními látkami.
Prvotním drogovým artiklem, který se stal doménou vietnamské komunity, byla marihuana. Jako zkušení obchodníci schopní adaptovat se v jakýchkoliv tržních podmínkách Vietnamci rychle rozpoznali, že tento druh zboží je mezi Čechy i občany sousedních států velmi oblíbený, a rozhodli se této skutečnosti patřičně využít. Vzápětí nastal doslova raketový vzestup tzv. indoorových pěstíren marihuany, tedy utajených center vybavených moderní osvětlovací, zavlažovací a filtrační technikou, v nichž byly v závislosti na jejich velikosti a umístění pěstovány desítky až stovky rostlin. Přestože byly tímto způsobem znovu vydělány miliardy korun, postupně vyvstala potřeba změny orientace. Pěstování marihuany ve velkém měřítku je totiž technicky i časově více náročné, uvedení velkokapacitní pěstírny do provozu vyžaduje značné náklady, a v případě použití pronajatých prostor v rodinných domech nebo zrušených zemědělských areálech stoupá nebezpečí odhalení nezákonné činnosti prostřednictvím zjištění zvýšeného odběru elektrické energie, jíž použité světelné zdroje a další nezbytné přístroje spotřebují enormní množství. Proto se o několik let a několik stovek odhalených pěstíren později vietnamské zločinecké skupiny rozhodly přenést svůj zájem na pole syntetických drog, konkrétně na „český“ pervitin.
Během krátké doby se těmto kriminálním uskupením povedlo metamfetaminový trh v rámci ČR zcela ovládnout. Důvodem byla jak jejich značná ekonomická síla, tak řada dalších faktorů, mezi nimiž lze uvést výraznou etnickou soudržnost, dravost po „obchodním úspěchu“ a zisku, či zkušenosti z předchozích kriminálních aktivit. Konkurence z řad „domácích“ výrobců pervitinu nemá nejmenší šanci čelit jejich finančním možnostem, neméně významnou roli v tomto případě hraje i strach z možné konfrontace. Na rozdíl od většiny českých výrobců a distributorů metamfetaminu totiž vietnamské zločinecké skupiny disponují vlastní armádou tzv. bo doi¹⁵, schopných v jejich zájmu zastrašovat, vydírat, napadat, či v extrémních případech i fyzicky likvidovat nepohodlné konkurenty, příp. obchodní partnery. Vietnamské zločinecké skupiny do značné míry spoléhají na jazykovou bariéru, která ztěžuje činnost policejních orgánů, stejně jako na již zmíněnou soudržnost své komunity, která rovněž brání práci policie či osob působících v její prospěch. Vietnamské zločinecké organizace jsou jedním z učebnicových příkladů kriminologické definice organizovaného zločinu, neboť náplní jejich aktivit je soustavná a plánovitá trestná činnost páchaná v rámci hierarchicky rozdělené skupiny osob fungující na principu dělby práce, jejímž primárním cílem je dosažení maximálního zisku.
Jednotlivé kriminální skupiny jsou řízeny osobami usídlenými v metropoli ČR nebo v krajských městech, v případě vlivnějších organizací i mimo území republiky v Německu, Polsku apod. Tito „bossové“ mají v rámci vlastní komunity zpravidla velmi vysoké autoritativní postavení dané jak svým bohatstvím, tak faktickou mocí. Sami většinou důsledně dbají na to, aby je nebylo možno s drogovými obchody jakkoliv spojit, neboť pro ně pracují desítky podřízených, kteří zajišťují chod organizace počínaje výrobou, zajištěním odbytu a distribucí, a konče řešením nahodilých komplikací či vzájemných sporů s konkurenčními skupinami. Nemalá část těchto kurýrů, dealerů a „pěšáků“ je rovněž závislá na drogách, s nimiž obchodují, čímž porušují „zlaté pravidlo obchodu“ ohledně vyhýbání se konzumace vlastního „zboží“. Kriminální skupiny mají k dispozici rozsáhlou síť „varen“, příp. sofistikovanějších výroben s odpovídajícím laboratorním vybavením, kde probíhá samotná produkce metamfetaminu. Tyto manufaktury se nacházejí na různých místech, v rodinných domech, bytech, bývalých zemědělských družstvech či nákupních střediscích, výjimkou nejsou ani pojízdné „varny“ v dodávkách a nákladních vozidlech. Přestože většina těchto zařízení funguje v západočeském a ústeckém kraji či v Praze, výjimkou není ani umisťování těchto výroben na jiná místa České republiky. Nejčastěji se jedná o klidnější regiony se stabilně nižší mírou kriminality, kde je odhalení takových provozů bezpečnostními složkami náročnější.
Vyrobený metamfetamin je následně cestou kurýrů osobními vozidly převážen do míst odbytu. Těmi jsou nejčastěji krajská města a příhraniční oblasti, kde dochází k distribuci drog na rozlehlých tržnicích nebo v kamenných obchodech s oděvy, alkoholem a tabákem, restauračních zařízeních či kosmetických středicích. Tyto legální provozovny často slouží jako krycí podniky pro výrobny či distribuční místa drog, případně jako vhodné ekonomické prostředí pro legalizaci výnosů z trestné činnosti. Alarmující je v této souvislosti zejména skutečnost, že za dlouhá léta svého působení v těchto exponovaných oblastech se zástupcům zločineckých organizací podařilo získat tam stabilní zázemí, stejně jako životně důležité kontakty na vedení místních samospráv, vlivné podnikatele a v neposlední řadě též zástupce nejrůznějších státních orgánů a institucí. Díky jejich podpoře je pro ně pak snadnější např. zakládat nové společnosti, za výhodné ceny skupovat nemovitosti či pozemky, nebo jinak ovlivňovat celkové dění v zájmové oblasti ve svůj prospěch. Ambice těchto „podnikatelských subjektů“ však nekončí na regionální úrovni, jejich cílem je postupné infiltrování politického spektra v celorepublikovém měřítku. To potvrzuje vývoj situace z poloviny roku 2013, kdy se odcházející vláda na svém posledním zasedání shodla, že vietnamské komunitě bude po opakovaných zamítavých stanoviscích v posledních dvaceti letech konečně udělen status národnostní menšiny¹⁶.

3.3 „Zásobárna“ střední Evropy
Výše popsaný „obchodní úspěch“ se však v žádném případě neomezil pouze na území České republiky. Jakmile bylo jasné, že domácí trh se podařilo zaplavit a zcela ovládnout vlastním „zbožím“, byla připravena expanze i na zahraniční odbytiště. V průběhu velmi krátkého časového období začaly v ČR etablované zločinecké organizace vyvážet nezanedbatelné množství metamfetaminu rovněž do Německa a Rakouska, kde je o tuto drogu rovněž velký zájem, zejména mezi zástupci mladé generace. V Německu a Rakousku je „český pervitin“ notoricky znám spíše pod slangovým názvem krystal, odvozeným z formy skupenství dodávané drogy. Poté, co Vietnamci ovládli metamfetaminový trh v ČR, díky novým přísadám a změnám ve výrobním postupu docílili toho, že jimi vyráběná droga má jak jiný vzhled než klasický „starý“ pervitin, tak silnější účinky¹⁷. Oproti pervitinu ve formě prášku je „krystal“ atraktivnější na pohled, pro uživatele je však podstatnější rozdíl v účinku. Často je popisovaný výraznější „nájezd“ či silnější vnímavost, bdělost a soustředěnost, dlouhodobější uživatelé se však na druhou stranu rovněž shodují na tom, že „krystal“ má z medicínského hlediska mnohem závažnější dopady na zdravotní stav lidského organismu.
Posledně popsaný aspekt má pouze malý význam pro tisíce odběratelů za hranicemi ČR, kteří dychtí obstarat si co největší množství „krystalu“. Desítky osob denně riskují cesty z území Německa, Rakouska a Slovenska do příhraničních oblastí, kde od vietnamských dealerů nebo jejich českých prostředníků nakupují metamfetamin, který následně převážejí zpět za hranice. Tento trend je kolísavý, nicméně stabilní, navzdory neutuchajícím kontrolám ze strany bezpečnostních složek jak na území ČR, tak v domovských státech uživatelů. Jelikož se často jedná o minimální množství drogy v řádu několika gramů, obejde se takový záchyt pro „pašeráka“ většinou bez výraznějšího postihu. I přesto, že se často jedná o osoby policii známé pro konzumaci a obchod s omamnými a psychotropními látkami, pokus o dovoz malého množství metamfetaminu je většinou coby de facto bagatelní záležitost vyřešen jako přestupek.
Větší příslovečné vrásky na čele přidělává policejním orgánům všech zainteresovaných států mnohem lépe organizovaná a více latentní přeprava větších zásilek metamfetaminu, která probíhá v příhraničních oblastech. V různých časových intervalech závislých na aktuální nabídce a poptávce po „zboží“ jsou v různé denní doby přepravovány až několikakilogramové zásilky „krystalu“ v milionových hodnotách, jejichž odběrateli nejsou koncoví uživatelé, nýbrž obchodní partneři vietnamských dodavatelů, jejichž hlavním cílem je rovněž nezákonné obohacení. Vyšší kupní síla německých sousedů a také výrazná poptávka po „českém zboží“ je zárukou pohádkových výnosů pro všechny zúčastněné. Zatímco v České republice lze kilogram kvalitního metamfetaminu pořídit za cenu okolo 300 tisíc korun, na Německém území se cena může vyšplhat až na čtyřnásobek této částky¹⁸. Podloudné přepravy pervitinu probíhají za maximálního utajení a většinou až po detailním průzkumu zvolené trasy. Ačkoliv je tato přeprava realizována především v rychlých osobních vozidlech, výjimkou nejsou ani pěší kurýři překračující tzv. zelenou hranici, osoby cestující vlakovými či autobusovými spoji, nebo dokonce „turisté“ převážející kontraband drog při přeshraniční vyhlídkové plavbě výletní lodi¹⁹.
Stálý přísun metamfetaminu dodávaného vietnamskými strukturami se v posledních několika letech stal závažným společenským problémem zejména v příhraničních oblastech Německa. Samosprávné i bezpečnostní orgány spolkových zemí Bavorsko a Sasko tuto situaci dlouhodobě nesou velmi nelibě, což se odrazilo ve zvýšených a zpřísněných kontrolách silniční dopravy i v oficiálních protestech směřovaných na české státní orgány. Denně jsou v rámci dálniční a silniční sítě v příhraničním pásmu Německa kontrolovány stovky vozidel za účelem zjištění, zda v nich není převážen pervitin pro zdejší trh. Německé orgány se snaží bojovat proti drogám rovněž cestou prevence, na konci listopadu 2013 byl např. náměstek ředitele Národní protidrogové centrály Policie ČR pozván do obce Nagel nedaleko německo-českých hranic na debatu ohledně problematiky příhraniční výroby, distribuce a pašování metamfetaminu. Setkání se zúčastnili zástupci německé policie a celní správy a rovněž desítky občanů a jejich dětí. Během jednání byla popsána aktuální situace v příhraničí a důvody vedoucí k současnému stavu, a rovněž zaznělo varování jak před nezákonnou dopravou pervitinu do Německa, tak především před jeho konzumací²⁰. V současné době rovněž dochází k navázání užší spolupráce mezi útvary policie a celní správy ČR a SRN, přičemž společné vyšetřovací týmy zpravidla několikrát ročně úspěšně zasahují proti kriminálním skupinám podílejícím se na popsané trestné činnosti na obou stranách hranic. Pro ilustraci lze uvést, že v roce 2010 bylo v rámci České republice zachyceno 21 kg a ve Spolkové republice Německo 27 kg metamfetaminu, o rok později to bylo dalších 20 kg v ČR a v Německu dokonce rekordních 40 kg „krystalu“²¹. Kromě vývozů do Německa se metamfetamin z ČR pašuje rovněž do Slovenské republiky a do Rakouska. V rámci Slovenska zboží z ČR slouží jako doplněk tamní výroby, v Rakousku se lze s „krystalem“ setkat kromě pohraničí také ve Vídni a dalších velkých městech. Také v německy hovořících státech tvoří nezanedbatelnou část obchodníků s metamfetaminem osoby pocházející z Asie (Vietnamci, Číňané, Thajci, Filipínci), případně osoby původem z Turecka či balkánských států.