Funkční anatomie srdce



Yüklə 71,15 Kb.
Pdf görüntüsü
tarix03.04.2017
ölçüsü71,15 Kb.

Kardiovaskulární systém

Funkční anatomie srdce

dvě funkčně spojená čerpadla pohánějící



krev jedním směrem

– pravá polovina srdce

– levá polovina srdce

pravá polovina (pravá komora a síň) pohání



nízkotlaký plicní oběh, do kterého přivádí

odkysličenou krev

levá polovina (levá komora a síň) 



přečerpává okysličenou krev z plic do 

vysokotlakého systémového oběhu



Čerpací činnost:

rytmické střídaní relaxace (diastola) a 



kontrakce (systola) svaloviny komor a síní

diastola – síně a komory se plní krví



systola - krev se vypuzuje ze srdce

– systola síní - pomocná čerpadla – čerpají

krev do komor

– systola komor – hlavní čerpadla – čerpají

krev do malého a velkého oběhu



myokard

Elektrická aktivita srdce

Funkční jednotky srdeční svaloviny



srdeční svalová vlákna jsou typickými 

vzrušivými elementy (schopnost generování

akčního potenciálu) odpovídajícími na adekvátní

podnět odpovědí „vše nebo nic“

odpovídají na elektrický podnět vzruchem, vedou 



jej a po případě i samovolně tvoří

schopnost samovolně tvořit vzruchy je typická



pro srdeční převodní soustavu – neschopnost 

kontrakce

neschopnost spontánní tvorby vzruchů je typická



pro vlákna pracovního myokardu - hlavní funkcí

je kontrakce – čerpání krve



Akční potenciál

obdobný jako u neuronu nebo kosterního svalu 



avšak s mnohem delší absolutní refrakterní fází

(200-300 ms) podmíněnou  



fází plató během níž vstupuje Ca

2+

do buněk



a kdy membrána zůstává depolarizována až

několik set milisekund

během níž není možno vyvolat další vzruch 



(prevence vzniku nekontrolovatelného šíření

vzruchů v srdci)

nerv, sval


Vznik a šíření vzruchu srdcem

srdeční svalovina funguje jako celek



– jednotlivé buňky jsou mezi sebou spojeny 

strukturami o velmi nízkém elektrickém odporu –

tzv. interkalárními disky

– jakmile kdekoliv v předsíních nebo v komorách 

vznikne dostatečné podráždění, vyvolá

vzruchovou aktivitu (akční potenciály), která se 

šíří dále po myokardiálních vláknech, dokud 

neproběhne po celém srdci

automacie



– srdce samo vytváří podněty (podráždění), které se 

rytmicky opakují a opakově zachvacují

vzruchovou aktivitou celý myokard

– za generování těchto podnětů jsou odpovědné

specializované buňky převodního systému

• buňky sinoatriálního uzlu umístěného pod 

epikardem ve stěně pravé předsíně blízko ústí horní

duté žíly

• odtud se vzruch šíří po celém pracovním myokardu 

předsíní


• a dále do atrioventrikulárního uzlu, kde se 

pozdrží (funkční pauza mezi systolou síní a komor)

• a dále putuje Hisovým svazkemTawarovými

raménky a dalším větvením až do terminální sítě

SA node potential



Purkyňových vláken

Mechanická činnost srdce

• spojení elektrické a mechanické činnosti srdce

– elektrické děje v srdci spouští jeho mechanickou činnost: 

vzruch je prostřednictvím iontů převeden na kontrakci 

myokardiálního vlákna

– která pomocí chlopní atrioventrikulárních (zabraňujicích

návratu krve do předsíní při systole komor) a 

semilunárních (bránících návratu krve z velkých tepen do 

komor během diastoly) umožňuje proudění krve jedním 

směrem


– tyto chlopně se uzavírají především tlakovými změnami v 

srdečních dutinách a velkých cévách

• fáze srdečního cyklu (srdeční revoluce)

– v systole i diastole rozlišujeme různé fáze podle 

tlakových a objemových změn v srdečních dutinách

• dvě fáze systoly

– fázi izovolumické kontrakce, kdy roste v komorách tlak, ale 

objem se nemění – trvání asi 60 ms

– fázi ejekční (vypuzovací), kdy je tlak v komorách poměrně

stálý a jejich objem se zmenšuje – trvání asi 200 ms

• dvě fáze diastoly

– fázi izovolumické relaxace, kdy nitrokomorový tlak klesá a 

objem se nemění – trvání asi 50 ms

– fázi plnící, kdy objem komor roste, aniž by se měnil tlak v 

komorách – trvání asi 400-500 ms


Energetická a mechanická bilance

• Starlingův zákon

– příklad: na konci diastoly činí objem komory asi 130 ml, z čehož se během systoly vypudí

asi 70ml. V případě zvýšeného venózního návratu na 180 ml se vypudí tepový objem 90 ml

– tato závislost velikosti tepového objemu komory na její diastolické náplni se nazývá

Starlingův zákon

– na úrovni srdečního vlákna tento zákon znamená, že vyvinutá síla kontrakce srdečního 

vlákna je funkcí jeho počáteční délky – tj. také počáteční délky sarkomery

• Minutový objem srdeční

– zdravé srdce je schopno měnit množství přečerpané krve v poměrně velkém rozsahu

• minutový objem srdeční (tj. množství krve, které jedna komora přečerpá za minutu) se 

podle potřeb mění od 5 l/min na 25 -35 l/min

• frekvence srdeční se může při maximální zátěži zvýšit z 60 na 180-220 tepů/min

• Energetika srdeční práce

– bezprostředním zdrojem energie pro kontrakci je ATP

– energie pro resyntézu ATP získává myokard výhradně aerobně

– spotřeba kyslíku v srdci činí v klidu asi 25 ml O

2

což je 1/10 celkové spotřeby organizmu



– spotřebu O

2

hlavně ovlivňuje izovolumická kontrakce, izotonická kontrakce ovlivňuje 



spotřebu daleko méně – vztah k lékům – antihypertenzivám

– srdce utilizuje překvapivě velké množství volných mastných kyselin a je schopno 

metabolizovat (využívat) kyselinu mléčnou.


Řízení srdeční činnosti

Nervové, humorální, celulární



všechny v zásadě působí na tyto parametry (děje) v srdci:

chronotropie – ovlivnění srdeční frekvence



inotropie – ovlivnění srdeční kontrakce

dromotropie – ovlivnění síňokomorového převodu



bathmotropie – ovlivnění vzrušivosti myokardu

Nervová regulace



parasympatikus

negativně chronotropně (zpomaluje srdeční frekvenci)



negativně inotropně (snižuje sílu srdeční kontrakce)

negativně dromotropně (zpomaluje síňokomorový převod)



negativně bathmotropně (snižuje vzrušivost myokardu)

sympatikus



opak parasympatiku

Humorální regulace



přes receptory pro katecholaminy a acetylcholin

katecholaminy reagují s adrenergními receptory beta – stejný efekt jako u 



sympatiku

acetylcholin reaguje v srdci s muskarinovými receptory – obdobný efekt jako 



u parasymptatiku

glukagon – pozitivně inotropní i chronotropní účinek



hormony štítné žlázy - pozitivně inotropní i chronotropní účinek

prostaglandíny, pohlavní hormóny



Celulární regulace

Starlingův zákon



Starling law

Funkční anatomie krevního oběhu



Systémový oběh -složen z řady paraleně zapojených 

okruhů vyživujících jednotlivé orgány (srdce, mozek, 

lednivy, svalstvo atd.). Je v něm 85 % krve.



Plicní oběh – poměrně konstantně fungující oběh 

určený především k zajištění výměny dýchacích plynů

v plicích. Je v něm asi 15% krve.



Lymfatický oběh – odvádí z tkání tkáňový mok s 

vysokomolekulárními látkami, pro které je kapilární

stěna nepropustná nebo jen málo propustná



Funkční rozdělení cév



pružník –velké a středně velké tepny elastického typu –

15% krve.



rezistenční cévy – cévy regulující přítok krve k orgánům 

a tkáním a také úroveň kapilárního hydrostatického tlaku. 

3% krve


malé tepny a tepénky

venuly




prekapilární sfinktery – konečné úseky prekapilárních

tepének. Jejích konstrikce nebo dilatace rozhoduje o počtu 

otevřených kapilár



kapiláry – styčná plocha mezi krví a tkání, nemají

schopnost kontrakce - 7% krve



arteriovenózní zkraty – jen  v  některých tkáních, 

zabezpečují rychlý převod krve z tepenného do žilního 

řečiště




kapacitní cévy – především žíly, mají značnou roztažnost 

a mohou pojmout značný objem krve - 75% krve



Arteriální část systémového 

oběhu


Funkcí této části je dopravit krev pod tlakem 

do tkání a přeměnit nárazový tok krve z levé

komory na kontinuální. 

Rychlé proudění krve – od okysličení se do 



kapilár systémového oběhu krev dostane za 10 

s, při zátěží do 2-3 sekund

v  aortě rychlost během systoly až 1m/s –



turbulentní charakter proudění. Průměrná

rychlost krve v aortě 20 cm/s.

Krevní tlak



nejvyšší dosažená hodnota tlaku během systoly 

se nazývá systolický tlak, dosahuje hodnot 120 

mm Hg nebo 16 kPa

nejnižší dosažená hodnota tlaku během diastoly 



se nazývá diastolický tlak, dosahuje hodnot 70 

mm Hg nebo 12 KPa

rozdíl mezi systolickým a diastolickým tlakem 



je pulsový tlak, nebo tlaková amplituda

střední tlak – průměrná hodnota tlaku krve za 



celou srdeční akci, dosahuje hodnot asi 90 mm 

Hg nebo 9,3 kPa

Pulsní vlna – tlakový a objemový puls šířící se 



cévním systémem

rychlost je výrazně vyšší než rychlost pohybu 



krve (za 0,2 s dosáhne chodidel)

rychlost závisí na elasticitě cév



EKG (elektrokardiografie)

Vznik EKG signálu



elektrická aktivita srdce se projevuje změnami elektrického 

napětí i na povrchu těla

tyto změny vznikají sumací elektrických projevů všech 



srdečních buněk

protože jednotlivé buňky nemají v daném okamžiku stejnou 



hodnotu akčního potenciálu a nepracují zcela synchronně, 

tečou po povrchu membrán a všude kolem srdce elektrické

proudy



Elektrokardiografické svody



místa snímání elektrického signálu z povrchu těla a jejich 

značení se v elektrokardiografii pevně ustálily. Běžný 

elektrokardiografický záznam se dnes skládá z 12 svodů

svody rozdělujeme do 3 skupin



Bipolární končetinové svody podle Einthovena

Unipolární zvětšené končetinové svody podle Goldbergera



Unipolární hrudní svody podle Wilsona

EKG  křivka



vlny (P, T vlny)

kmity (Q, R, S kmity)



intervaly (např. P-Q interval)

rytmus (napr. sínusový)



akce (např. pravidelná)

frekvence (např. 60/ min)



Mikrocirkulace

– část oběhu zajišťující výměnu metabolitů, vody, plynů, hormonů

mezi krví a buňkami

- funkční celek od arteriol až po venuly

Výměna látek mezi krví a buňkami závisí na:

1.

Stavbě cévní stěny: kapiláry

a) endotel – jedna vrstva buněk, rozdílné uspořádání – mozek x játra, 

nižší endotel než v arteriích a vénách

Prostor mezi buňkami cca 4 nm, tloušťka stěny 1 

µm



b) bazální membrána

= oba význam pro výměnu látek + vně bazální membrány mukopolysacharidy

c) nemají vlastní svalovinu – pericyty

d) průměr 4 – 8 

µm



2. Ploše řečiště – počet kapilár – cca 40 miliard – 1000 m

2

za klidových podmínek perfúze pouze 25 – 35 %

3. Době kontaktu krve se stěnou kapiláry – rychlost toku krve – 1 s

4. Difúzní dráha

Průměr kapiláry, velikost krvinky, endotel – intersticium (kys.hyaluronová, proteoglykany,

vlákna kolagenu, elastin, voda)

X plíce 

Kapilární řečiště – distribuce krve:

1.

Prekapilární oblast – cévy mají jednu vrstvu buněk hladké svaloviny

(terminální arterioly, metaarterioly, prekapilární arterioly)

z nich větve kapilár

prekapilární svěrače – pro 1 – 2 kapiláry

metaarterioly – preferenční kanál – částečně nebo úplně obchází „pravé“ kapiláry

a-v nízkorezistentní spojení (mezenterium), preferenční kanály chybí ve svalech

2. Postkapilární oblast – venuly -pericyty – oblast postkapilárního odporu, řízení

hydrostatického tlaku krve v kapilárách

Paralelní uspořádání kapilár snižuje jejich celkový odpor 

Řízení mikrocirkulace

1.

Nervová – adrenergní (NA) inervace -

α - receptory 2-5 s vazokonstrikce



prekapilární svěrače -

β receptory – dilatace



1.

Látková -

β agonisté



vazoaktivní substance – oxid uhličitý, pO

2

, pH, bradykinin, 

prostaglandiny, histamin, NO – vasodilatačně

endotelin - vazokonstrikčně

= regulace průtoku a denzity kapilár (plochy)

Vztah mezi plochou a rychlostí průtoku

31 cm/s


0.05 cm/s

Průtok krve v klidu (levé sloupce) a při cvičení

2. Filtrace:

Faktory ovlivňující filtraci:

a)

Filtrační koeficient – různý (pro vodu je větší v ledvinách než ve svalech)

může se lišit na arteriálním a venózním konci kapiláry

závisí na vlastnostech endotelu

mění se za patologických podmínek (látky zánětu – histamin 

)



b) Kapilární hydrostatický tlak – rozdíl mezi arteriálním a venózním koncem

c) Hydrostatický tlak intersticiální tekutiny

d) Koloidně –osmotický tlak plazmy (onkotický tlak) – albuminy

e) Koloidně osmotický tlak (onkotický tlak) intersticia

Ideální kapilára:

TK=30 mmHg

TK= 15 mmHg

OT= 25 mmHg

OT= 25 mmHg

HT = 0 (

±)



OT

i

= 8 mmHg

absorpce

Čistý filtrační tlak: (TK – HT) – (OT-OT

i

)

= (30 – 0) – (25 – 8) = 30 – 17=

=  13 mmHg

(15 – 0) – (25 – 8)

= 15 – 17 =

=  -2 mmHg

Glomerulární kapilára:

Stálý TK, filtrací stoupá onkotický tlak

TK = 45 mmHg

TK= 45 mmHg

OT= 25 mmHg

OT= 35 mmHg

HT = 10 mmHg

OT = 0 mmHg

Čistý filtrační tlak

= 10 mmHg

= 0 mmHg

Lymfatický systém – GIT, játra, kůže x mozek

Význam:

1.

Návrat tkáňové tekutiny do cirkulace – rozdíl mezi filtrací a absorpcí (cca 2 l/24 h)

2.

Transport látek z intersticia do krve - albuminy

3.

Absorpce vstřebaných látek

4.

Transport bakterií, krvinek z tkání

5.

Fagocytóza v lymfatických uzlinách – obranné mechanismy

Stavba:

a)

Fenestrace stěn

b)

Svalovina

c)

Chlopně

d)

Lymfatické uzliny

Pohyb lymfy:

1.

Pasivní - dilace – nižší tlak – nasávání z intersticia, souběh s arteriolami

2.

Aktivní – přítomností hladké svaloviny ve velkých cévách


Yüklə 71,15 Kb.

Dostları ilə paylaş:




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©azkurs.org 2020
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə