Po odběru je rohovka podrobena detailnímu a velmi pečlivému hodnocení na
lampy jsou hodnoceny jednotlivé vrstvy rohovky - epitel, Bowmanova a Descemetova
membrána, stroma a endotel, jenž je vyšetřován i pomocí konfokálního mikroskopu.
V oční tkáňové bance jsou schopni stanovit nejen počet endotelových buněk na
a procentuální zastoupení hexagonálních buněk. Konfokální mikroskop umožňuje
provést i pachymetrii. Rozhodující z hlediska přežívání a funkčnosti rohovkového štěpu
je endotel rohovky. Počet buněk endotelu by měl být v dárcovské rohovce před
transplantací minimálně 2000–2300/mm2. Nezbytné je, aby buňky endotelu byly živé.
Zjišťování přítomnosti mrtvých buněk se provádí pomocí roztoku trypanové modři
o velmi nízké koncentraci, kterým se krátce působí na endotel rohovky. Trypanová
modř zůstává v mrtvých buňkách, poté je lze spočítat a procentuálně vyjádřit.
Polymegatismus vyjadřuje rozdíl ve velikosti jednotlivých buněk endotelu. Z hlediska
kvality endotelu by měl být rozdíl co nejmenší. Pleomorfismus vypovídá o tvaru
jednotlivých buněk endotelu. Rohovky určené k transplantaci by měly mít alespoň
polovinu buněk hexagonálního tvaru. Mikroskopicky se hodnotí i stroma rohovky; musí
11
být čiré, bez známek patologických procesů či abnormalit. Pokud je u příjemce
předpokládán výskyt limbálních kmenových buněk, není přítomnost epitelu rohovky
z hlediska přežívání štěpu považován za nezbytnou. (Jirsová, online; Frantálová, 2009)
2.2.3. Uchovávání rohovky pro transplantaci
Rohovka, na rozdíl od orgánů není nutné transplantovat co nejrychleji.
Připravují se, a uchovávají ve specializovaných zařízeních – očních nebo
multitkáňových bankách.
Pro naprostou většinu transplantací se používají rohovky uchovávané ve
speciálních roztocích, a to buď v hypotermických podmínkách, či metodou tkáňových
kultur.
V hypotermických podmínkách, čili při uchování za snížené teploty (4–8°C),
jsou rohovky uloženy do komerčně připraveného sterilního roztoku
Eusol-C, což je
roztok chondroitin sulfátu, antibiotik, vitaminů, ATP prekurzorů a hydroxiprolenu, ve
kterém jsou mikroskopicky hodnoceny a uchovány až do transplantace. Cílem
hypotermického skladování je snížením teploty zpomalit až zastavit metabolické
procesy probíhající v rohovce a zachovat co nejdéle stávající stav dodáním potřebných
živin. Tímto způsobem můžeme tkáň uchovat maximálně 14 dní, pak se snižuje kvalita
tkáně. Alternativní možností skladování rohovek je kultivace ve tkáňových kulturách
při 31- 37 °C, která je časově a technicky náročnější. Rohovka se vloží do média
s živinami, energeticky bohatými látkami a antibiotiky, ve kterém vydrží až 6 týdnů.
Což poskytuje více času na plánování transplantace, případně přiřazení nejvhodnější
tkáně danému pacientovi. Médium se musí pravidelně obnovovat, před transplantací se
tkáň přenese do transportního média, ve kterém dochází k odčerpání vody z tkáně
a jejímu ztenčení. Provádění mikrobiologického vyšetření média během skladování
minimalizuje kontaminaci tkáně.
Ani jedna z těchto metod se nejeví jako výhodnější,
proto jsou obě celosvětově používány zhruba ve stejném poměru. (Jirsová, online;
Frantalová, 2009)