Tab. č. 5: Parametry Gullstrandova schématického oka
|
Vzdálenost od vrcholu rohovky (mm)
|
Poloměr zakřivení (mm)
|
Index lomu
|
Přední plocha rohovky
|
0,000
|
7,700
|
-
|
Rohovka
|
-
|
-
|
1,376
|
Zadní plocha rohovky
|
0,500
|
6,800
|
-
|
Komorová voda
|
-
|
-
|
1,336
|
Přední plocha čočky
|
3,600 (3,200)
|
10,000 (5,330)
|
-
|
Periferie čočky
|
-
|
-
|
1,386
|
Přední plocha jádra čočky
|
4,146 (3,8725)
|
7,911 (2,655)
|
-
|
Jádro čočky
|
-
|
-
|
1,406
|
Zadní plocha jádra čočky
|
6,665 (6,5275)
|
-5,760 (-2,655)
|
-
|
Zadní plocha čočky
|
7,200
|
-6,000 (-5,330)
|
-
|
Sklivec
|
-
|
-
|
1,336
|
Předmětové ohnisko
|
-15,707 (-12,397)
|
-
|
-
|
Obrazové ohnisko
|
24,387 (21,016)
|
-
|
-
|
Předmětový hlavní bod
|
1,348 (1,722)
|
-
|
-
|
Obrazový hlavní bod
|
1,602 (2,086)
|
-
|
-
|
Předmětový uzlový bod
|
7,078 (5,633)
|
-
|
-
|
Obrazový uzlový bod
|
7,332 (5,997)
|
-
|
-
|
Poloha sítnice
|
24,000
|
-
|
-
|
Zdroj: Kuchynka, str. 107
Celková optická mohutnost této dioptrické soustavy je +58,64D při uvolněné a +70,57D při maximální akomodaci.
Předmětová a ohnisková vzdálenost činí -17,055mm a +22,785mm v neakomo-dovaném stavu a -14,169mm a +18,030mm při maximální akomodaci. Vzhledem ke vzájemné poloze obrazového ohniska a sítnice se předmět v nekonečnu zobrazí na sítnici mírně neostře. Tento detailní model o celkem šesti optických plochách vyho-vuje i pro přesné teoretické optické výpočty [10, 22].
Rovnice č. 1: Gullstrandova rovnice
[22]
Hodnotu axiální refrakce Gullstrandova schématického oka vypočítáme:
Rovnice č. 2: Výpočet axiální refrakce
[22]
AR………………………axiální refrakce
no´………………………index lomu oka
o´………………………celková optická mohutnost oka
z dosazení do vztahu vyplývá, že průměrné Gullstrandovo oko je mírně hyper-metropické, což je fyziologická obrana organismu vůči noční myopii.
Obr. č. 22: Gullstrandův model oka ve stavu bez akomodace
Zdroj: Kuchynka, str. 108
4BIOMETRIE OKA 4.1Biometrie obecně
V naučném slovníku lze pod heslem „biometrie“ nalézt stručnou definici: „obor zabývající se použitím matematické statistiky pro zkoumání proměnlivosti živých organismů“.
V poslední době na sebe poutají pozornost biometrické metody jednoznačně umožňující rychle a s dostupnou technikou určovat jedinečné znaky člověka, a to opakovaně při dlouhodobě zaručené přesnosti a s velkou citlivostí. Tyto znaky jed-notlivce jednoznačně identifikují.
Biometrické metody se stávají aktuálními při bezpečném zjišťování identity osob legálně překračujících hranice států, vstupujících do významných střežených objektů (banky, letiště, vojenské a státní budovy apod.) a při vyhledávání osob se záznamem v databázi např. mezi diváky na sportovních střetnutích, v zábavních podnicích atp. V každodenním životě, osobním i pracovním, se v současné době otevírá pro bio-metrické metody široká oblast aplikací na nespočetně mnoha rozhraních mezi člově-kem a počítači i výpočetními systémy, např. zajištujícími uskutečňování nejrůzněj-ších finančních transakcí, fungujícími ve spotřební elektronice a v neposlední řadě také při řízení správních a technologických procesů v průmyslu.
Biometrické metody
I když se biometrické metody již využívají, jsou, s výjimkou tlakových „otisků prstů“, z hlediska masového a bezpečného použití v praxi zkoumány teprve velmi krátkou dobu.
Mezi nejpoužívanější metody patří: otisky prstů - využíváno je množství moder-ních principů (např. optický, teplotní, kapacitní stejnosměrný a střídavý, ultra-zvukový a radiofrekvenční),
: sken oční duhovky - oko je snímáno speciální černobílou kamerou ze vzdálenosti několika decimetrů,
: sken oční sítnice - sítnice oka je vyšetřena přímým měřením laserovým pa-prskem,
: rozpoznávání obličeje - fotografováním barevnou kamerou s velkou rozlišovací schopností,
: rozpoznávání hlasu - frekvenční analýzou hlasového spektra, klasifikací into-nace hlasu a jejího rytmu.
: DNA (zkratka pro deoxyribonukleovou kyselinu) - naprosto spolehlivá, avšak velmi komplikovaná genetická informace se nachází ve všech buňkách lidského těla; pro masové využití v praxi není analýza DNA jako biometrická metoda vhodná (vy-užívá se však s úspěchem v jednotlivých případech biometrie) [www.odborneca-sopisy.cz].
Biometrie oka, nebo-li měření axiální délky oka, patří mezi nejčastěji prováděná vyšetření v oftalmologii, nutná pro výpočet hodnoty optické mohutnosti nitrooční čočky. Axiání délka oka je vzdálenost mezi centrem povrchu rohovky a místem nej-ostřejšího vidění na sítnici (fovea centralis), spojených tzv. osou vidění (linea visus). Osa vidění je definována jako spojnice fovea centralis v makule a bodu fixace v prostoru. Prochází uzlovým bodem redukovaného oka. Osa vidění je od optické osy odkloněna temporálně dozadu o 4-7°. Optická osa oka je definována jako přímka spojující bod maximálního zakřivení rohovky a obou ploch čočky. Leží na ní uzlový bod redukovaného oka. Je prakticky shodná s anatomickou osou oka, která spojuje přední a zadní pól očního bulbu 5].
Pokrok v určení optické mohutnosti implantované čočky umožňují jak přesnější vzorce pro výpočet, tak přesnější přístroje na měření hodnot, které se do vzorců dosa-zují. Základní parametry, které se měří, jsou axiální délka oka a optická mohutnost rohovky. Délka oka se měří ultrazvukem nebo opticky 10].
Dostları ilə paylaş: |