Masarykova univerzita V brně Lékařská fakulta

Tab. č. 5: Parametry Gullstrandova schématického oka

	Vzdálenost od vrcholu rohovky (mm)	Poloměr zakřivení (mm)	Index lomu
Přední plocha rohovky	0,000	7,700	-
Rohovka	-	-	1,376
Zadní plocha rohovky	0,500	6,800	-
Komorová voda	-	-	1,336
Přední plocha čočky	3,600 (3,200)	10,000 (5,330)	-
Periferie čočky	-	-	1,386
Přední plocha jádra čočky	4,146 (3,8725)	7,911 (2,655)	-
Jádro čočky	-	-	1,406
Zadní plocha jádra čočky	6,665 (6,5275)	-5,760 (-2,655)	-
Zadní plocha čočky	7,200	-6,000 (-5,330)	-
Sklivec	-	-	1,336
Předmětové ohnisko	-15,707 (-12,397)	-	-
Obrazové ohnisko	24,387 (21,016)	-	-
Předmětový hlavní bod	1,348 (1,722)	-	-
Obrazový hlavní bod	1,602 (2,086)	-	-
Předmětový uzlový bod	7,078 (5,633)	-	-
Obrazový uzlový bod	7,332 (5,997)	-	-
Poloha sítnice	24,000	-	-

Zdroj: Kuchynka, str. 107

Celková optická mohutnost této dioptrické soustavy je +58,64D při uvolněné a +70,57D při maximální akomodaci.

Předmětová a ohnisková vzdálenost činí -17,055mm a +22,785mm v neakomo-dovaném stavu a -14,169mm a +18,030mm při maximální akomodaci. Vzhledem ke vzájemné poloze obrazového ohniska a sítnice se předmět v nekonečnu zobrazí na sítnici mírně neostře. Tento detailní model o celkem šesti optických plochách vyho-vuje i pro přesné teoretické optické výpočty [10, 22].

Rovnice č. 1: Gullstrandova rovnice

[22]

Hodnotu axiální refrakce Gullstrandova schématického oka vypočítáme:

Rovnice č. 2: Výpočet axiální refrakce

[22]

A_R………………………axiální refrakce

n_o´………………………index lomu oka

_o´………………………celková optická mohutnost oka

 z dosazení do vztahu vyplývá, že průměrné Gullstrandovo oko je mírně hyper-metropické, což je fyziologická obrana organismu vůči noční myopii.

Obr. č. 22: Gullstrandův model oka ve stavu bez akomodace



Zdroj: Kuchynka, str. 108

4BIOMETRIE OKA

4.1Biometrie obecně

V naučném slovníku lze pod heslem „biometrie“ nalézt stručnou definici: „obor zabývající se použitím matematické statistiky pro zkoumání proměnlivosti živých organismů“.

V poslední době na sebe poutají pozornost biometrické metody jednoznačně umožňující rychle a s dostupnou technikou určovat jedinečné znaky člověka, a to opakovaně při dlouhodobě zaručené přesnosti a s velkou citlivostí. Tyto znaky jed-notlivce jednoznačně identifikují.

Biometrické metody se stávají aktuálními při bezpečném zjišťování identity osob legálně překračujících hranice států, vstupujících do významných střežených objektů (banky, letiště, vojenské a státní budovy apod.) a při vyhledávání osob se záznamem v databázi např. mezi diváky na sportovních střetnutích, v zábavních podnicích atp. V každodenním životě, osobním i pracovním, se v současné době otevírá pro bio-metrické metody široká oblast aplikací na nespočetně mnoha rozhraních mezi člově-kem a počítači i výpočetními systémy, např. zajištujícími uskutečňování nejrůzněj-ších finančních transakcí, fungujícími ve spotřební elektronice a v neposlední řadě také při řízení správních a technologických procesů v průmyslu.

Biometrické metody

I když se biometrické metody již využívají, jsou, s výjimkou tlakových „otisků prstů“, z hlediska masového a bezpečného použití v praxi zkoumány teprve velmi krátkou dobu.

Mezi nejpoužívanější metody patří: otisky prstů - využíváno je množství moder-ních principů (např. optický, teplotní, kapacitní stejnosměrný a střídavý, ultra-zvukový a radiofrekvenční),

: sken oční duhovky - oko je snímáno speciální černobílou kamerou ze vzdálenosti několika decimetrů,

: sken oční sítnice - sítnice oka je vyšetřena přímým měřením laserovým pa-prskem,

: rozpoznávání obličeje - fotografováním barevnou kamerou s velkou rozlišovací schopností,

: rozpoznávání hlasu - frekvenční analýzou hlasového spektra, klasifikací into-nace hlasu a jejího rytmu.

: DNA (zkratka pro deoxyribonukleovou kyselinu) - naprosto spolehlivá, avšak velmi komplikovaná genetická informace se nachází ve všech buňkách lidského těla; pro masové využití v praxi není analýza DNA jako biometrická metoda vhodná (vy-užívá se však s úspěchem v jednotlivých případech biometrie) [www.odborneca-sopisy.cz].
Biometrie oka, nebo-li měření axiální délky oka, patří mezi nejčastěji prováděná vyšetření v oftalmologii, nutná pro výpočet hodnoty optické mohutnosti nitrooční čočky. Axiání délka oka je vzdálenost mezi centrem povrchu rohovky a místem nej-ostřejšího vidění na sítnici (fovea centralis), spojených tzv. osou vidění (linea visus). Osa vidění je definována jako spojnice fovea centralis v makule a bodu fixace v prostoru. Prochází uzlovým bodem redukovaného oka. Osa vidění je od optické osy odkloněna temporálně dozadu o 4-7°. Optická osa oka je definována jako přímka spojující bod maximálního zakřivení rohovky a obou ploch čočky. Leží na ní uzlový bod redukovaného oka. Je prakticky shodná s anatomickou osou oka, která spojuje přední a zadní pól očního bulbu 5].

Pokrok v určení optické mohutnosti implantované čočky umožňují jak přesnější vzorce pro výpočet, tak přesnější přístroje na měření hodnot, které se do vzorců dosa-zují. Základní parametry, které se měří, jsou axiální délka oka a optická mohutnost rohovky. Délka oka se měří ultrazvukem nebo opticky 10].