Masarykova univerzita V brně Lékařská fakulta

3.3Délka oka (oční koule – bulbus oculi)

Bulbus má přibližně podobu koule a rozeznáváme na něm podobně jako na zeměkouli přední a zadní pól. Stejným způsobem můžeme ekvátorem rozpůlit oční kouli na přední a zadní polovinu. Myšlené linie vedené po povrchu bulbu přes oba póly nazýváme meridiány.

Průměrně má bulbus vzdálenost mezi předním a zadním pólem dlouhou 24,20mm, od ekvátoru k ekvátoru tj. transverzálně 24,10mm a vertikálně 23,60mm. Vzdálenost mezi zadní plochou rohovky ke žluté skvrně obnáší 21,74mm. Oční koule váží přibližně 7g, obsah je udáván 6,5cm³.

Novorozenec má průměrnou předozadní délku oka asi 17,0-18,0mm. Tudíž se jedná o oko hypermetropické a průměrná hypermetropie donošeného novorozence bývá +3D. Ve 3 letech je již délka oka 23,0mm. Od 3 do 14 let je růst oka již poma-lý, za rok naroste asi o 0,1mm. Kompenzace narůstání předozadní délky oka spočívá v oplošťování rohovky a čočky.

Změna předozadní délky oka o 1mm způsobí změnu refrakce asi o 3D. Zvětšení poloměru křivosti rohovky o 1mm vede ke zvýšení hypermetropie (dalekozrakosti) o 6D 1.

Bulbus je umístěn v orbitě sagitálně a úhel mezi osou bulbu a osou očnice je přibližně 23°. Spojnici mezi oběma póly bulbu říkáme oční osa. Tato anatomická osa se prakticky shoduje s optickou osou, což je přímka, která spojuje bod maximálního zakřivení rohovky a obou ploch čočky. Leží na ní také uzlový bod tzv. redukovaného oka. S touto optickou osou nesmíme zaměnit osu vidění (linea visus), což je spojnice centrální jamky v makule a bodu fixace, která prochází uzlovým bodem redukova-ného oka. Tato osa je od optické osy odkloněna temporálně dozadu a je dána 4 až 7° 11].

Obecně můžeme říct, že oko delší  s větší axiální délkou (a nezměněnou systé-movou lomivostí: ´_O = +58,64D) nebo-li oko myopické má předozadní délku větší než 24mm. Oko s menší axiální délkou  kratší nebo-li oko hypermetropické má předozadní délku menší než 24mm (´_O = +58,64D).

Microphthalmus congenitus je každé vrozené zmenšení koule oční, a to buď sa-mostatné, nebo ve spojení s kolobomy či s dalšími změnami ve formě a stavbě oka. Kritické období pro jeho vznik je období do 3. měsíce těhotenství.

Čistý mikroftalmus vykazuje vždy vysokou hypermetropii až +25D. Rozměr ro-hovky je rovněž značně menší, což všechno svědčí pro to, že se zpomalil vývoj oka. Zraková ostrost je i po korekci snížená, bývá hypoplazie makuly a sklon ke glau-komu.

Mikroftalmus s kolobomem se často vyskytuje ve spojení s dalšími těžšími anomá-liemi. Čočka je zkalená a často vysunutá ze svého místa. Struktura sítnice je změně-na, oční nerv rudimentální. Oko s tak velkými změnami má samozřejmě značně sní-žené vidění.

Mikroftalmus bez kolobomu, ale s jinými vývojovými anomáliemi, může být vy-jádřen v různém stupni. Z jiných anomálií je to např. katarakta, dysplazie sítnice, malá rohovka někdy i s makulami, perzistence hyaloidní tkáně. Všechny tyto poru-chy mohou být vyjádřeny v různém stupni, v těch nejtěžších případech mohou vést až jen k rudimentálnímu oku, které je přechodem k vrozenému anoftalmu. Je zajíma-vé, že i malý zásah v době růstu oka, může vyvolat zastavení jeho růstu. Operační odsátí čočkových hmot u vrozené katarakty může ovlivnit růst oka a i růst očnic.