Obecná psychologie jako věda – postavení psychologie V rámci ostatních věd Psychologie má svoji historii

1.

OBECNÁ PSYCHOLOGIE
Psychologie jako věda – postavení psychologie v rámci ostatních věd

Psychologie má svoji historii

-do 19. století součástí filozofie, - na konci 19. století se od filozofie oddělila a začala být samostatnou vědou

1879 – W. Wundt – založil první experimentální laboratoř na světě, - od této doby se říká, že začíná vědecké období (počátek vědeckého období)

Psychologie – je věda o zákonitostech lidské psychiky, tzn. o prožívání a chování

Psychika – souhrn psychických jevů a vlastností jež umožnili, aby tyto jevy vznikaly

Psychické jevy – vjemy představy, vzpomínky, city, myšlenky, vlní prožitky

Prožívání – vnitřní subjektivní procesy

Chování – projevuje se v jednání člověka , v řečí, ve výrazu

Můžeme rozlišit dva druhy chování:

-         Expresivní – skutečné, chovám se jak se cítím (děti, staří lidé)

-         Adaptivní – přizpůsobené dané situaci (společ.chování) či předstírání

 

Základní psychologické kategorie

1. Teoretická psychologie – obecná, osobnosti, vývojová, sociální

2. Aplikovaná – psychologie v praxi – klinická, práce, sportu, soudní(porézní)

Obě skupiny se prolínají

Základní psychologické principy :

1. Princip determinismu – determinace psychiky (ovlivňování) může být

a)biologická – závisí na nervové soustavě, dědičnosti

b)společenská – společnost ovlivňuje náš vývoj (rodina, doba, město, školka, škola)

2. Princip jednoty – psychologie funguje v jednotě s vnějším a vnitřním prostředím

3. Princip diferenciace – např. v psychice mužů a žen, každý člověk reaguje na podnět jinak

 

 

Adaptace jako psychologický problém – organismus/prostředí

Adaptace je vztah organismu a prostředí, organismus se přizpůsobuje prostředí a novým podmínkám, - každý organismus si chce zachovat vnitřní rovnováhu – homeostází

 

Psychika– obecná charakteristika lidské psychiky

Psychika

Věda o prožívání a chování, viz výše

Je závislá na nervové soustavě, je biologicky podmíněna, společ. determinována a rozvíjí se v činnostech. Všechny psychické jevy jsou dynamické = všechno je schopno změny.

 

Paradigma psychologie

Je nějaký závazný model, vzorec

Zachycuje to co ta určitá věda zkoumá

V psychologii se často uvádí toto dogma:

S O R

Stimul (podnět) osobnost reakce

 

Když působí podnět na osobnost, tak na to ta osobnost určitým způsobem reaguje. Toto je nejčastěji uváděné.

Psychologie má několik závazných zákonů – je multiparadigmatická věda!!

 

 

Vnímání – jako percepce a apercepce

Percepce – vnímání

Apercepce - fáze vnímání, při které si člověk uvědomuje a srovnává rozdíly mezi vnitřními a vnějšími podněty

Typy vnímání – existuje několik druhů vnímání

1.      Objekt

2.      Velikost objektu

3.      Blízkost objektu

4.      Pohyb objektu

5.      Vnímání času

Rozbor procesu vnímání – je to psychologický proces poznávací

Výsledkem vnímání je vjem

Charakteristika vnímání

1. 
   výběrovost
   
2. 
   celistvost
   
3. 
   uplatnění minulé zkušenosti
   
4. 
   aktivnost
   
5. 
   významovost (to co vnímáme má pro každého z nás jiný význam)
   
6. 
   zaměřenost – rozeznáváme figuru a pozadí
   

Poruchy vnímání

1. 
   smyslové klamy – jsou nepřesné vjemy, tyto smyslové klamy se dají vždy vysvětlit objektivními faktory
   
2. 
   iluze – neadekvátní skutečnosti, neodpovídající vjemy (u zdravého člověka) na vzniku iluzích se podílí emoce, u nemocných: iluze může být patologická tzn. člověk tomu věří, podle toho jedná
   
3. 
   pseudoiluze – (nepravé iluze) – člověk ví, že je vjem zkreslený, přesto to cítí např. amputovaná noha bolí
   
4. 
   halucinace – zrakové, čichové, sluchové, (při velkém hladovění, únavě, vypjatých situacích) ve velké míře u nemocných lidí, vnímají to jaké skutečnost podle toho se chovají
   

Zákony gestalt psychologie:

a)    zákon figury a pozadí(obrázek mladá versus stará)

b)   zákon blízkosti(jiné vnímání vzdál. objektu)

c)    zákon uzavřenosti

Zákony vnímání:

1. dob tvaru – řadíme prvky tak, aby to pro nás bylo co nejjednodušší

2. blízkosti (xx xx) – máme tendenci ji spojovat do dvojic, ne jako že jsou jen 4)

3. uzavřenosti – domyslíme si část tvaru (např. W. – doplníme, že je to WC)

4. podobnosti (oooooo) – prvky co jsou podobné, vnímáme, že patří k sobě

5. figura (dominance) – to, co vnímáme zřetelněji, vše ostatní je pozadí, např. obrázek, sloup, okolo oblič.)

 

 

Gestalt psychologie – psychologie zabývající se vnímáním

Psych. se zabývala vnímáním, vznik poč. 20.stol., hlavním mottem: Princip Pregnantnosti, tzn.: člověk má tendenci aktivně vnímat, tzn. i když realita není taková, člověk má tendenci ji tak vnímat.
2.

Pozornost, paměť, představy, myšlení

Pozornost

Psych. slovník – Hartlovi:

- zaměřenost a soustředěnost duš.činnosti na určitý objekt nebo děj (např.poslouchání od prostého slyšení),

-         průběh pozornosti ovlivňují vnitřní i vnější faktory

Dělení:

1. bezděčná pozornost, neúmyslná, pasivní – vyvolána Po novými nezvyklými a náhlými zákl. je pud zvídavosti, převažuje v prvních letech života, pak ovlivněn zájmy, nechci se na to zaměřovat, ale zaměřím

2. záměrná pozornost, chtěná – je řízená vůlí, hlídá naše vnímání, aby sledovalo urč.cíl (přemáhání únavy, spánek…)

 

Vlastnosti:

a) intenzitu (sílu koncentrace), danou subjektivní významností,, intenzita soustředění, jak se dokážeme soustředit lépe se soustředíme na to, co nás zajímá a záleží také na věku,

b) stabilitu (délku soustředění), závisející vedle dispozic na motivaci, složitosti a poutavosti Po.,

c) kapacitu (rozsah), tj. počet prvků zachytitelných v jednorázovém aktu pozornosti,

d) oscilaci (kolísání), individuální dynamiku střídání objektů pozornosti. Z jednoho objektu koukáme na druhý.

- oscilace - Na jednom celku se dívám na více věcí (dívám se na tvář a sledujeme oči, nos,

zpět oči…)

- fluktuace – Dívání se na skupinku lidí, střídání pohledů z jednoho na druhého

- Typy pozornosti jsou závislé na schopnosti rychlého přenášení pozornosti na různé podněty. Tato schopnost je závislá na charakteru nervových dějů, temperamentových vlastnostech člověka a charakteru činnosti, které člověk vykonává.

- Poruchy pozornosti:

a) roztržitost – porucha koncentrace (místo košile si vezmu zpět pyžamo)

b) těkavost – porucha stálosti pozornosti, těkáme z jedné věci na druhou (z jedné činnosti přebíháme k druhé a další)

 

- Poruchy pozornosti:

1. 
   Hyperprosexie- stav pozornosti, patolog.zesílení pozornosti (u mánií)
   
2. 
   Hypoprosexie - snížení pozornosti, může být např. při velkém fyz.i psych.úsilí
   
3. 
   Aprosexie – úplná neschopnost zaměřit pozornost, jen u velmi těžkých duš.onemocnění, často s úrazy hlavy, mozku, těžké depresivní stavy
   

ADD – porucha pozornosti bez hyperaktivity

ADHD – porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou, dříve LMD – lehká mozková disfunkce, dnes neplatí!

 

Vztah pozornosti a vědomí ?

Vztah pozornosti a paměti ?

Paměť – vymezení pojmu

-         schopnost přijímat, podržet a znovu vybavit minulé vjemy, zkušenosti a obsahy poznání, je základem většiny duševních procesů

-         psychická funkce jež zpřítomňuje minulé psychické jevy

Paměť:-druhy

a)      krátkodobá: spojení s nervovými buňkami nepevné

b)      dlouhodobá: je-li zvýšen biologický význam informace, nebo je-li informace opakována, vytváří se trvalé spojení

Paměť je psych.proces, který se skládá z fází:

1. 
   osvojování, vštípení: podkladem jsou schopnosti si určité informaci osvojit. Závisí na inteligenci, motivaci, na působení citů, snah. Vnější rušivé složky: hluk, nedostatek čerstvého vzduchu. Vnitřní složky: zdrav. stav, věk, únava, bolest, malá sebedůvěra. Je třeba pro trvalé vštípení částé opakování.
   
2. 
   podržení a zapomínání: snaha si něco trvale zapamatovat a nezapomenout, nejrychleji zapomínáme podněty, které jsou obsahem paměti krátkodobé (tel.číslo). Podmět, který se opakují jsou v paměti dlouhodobé nebo které mají silný citový akcent – někdy nezapomínáme vůbec.
   
3. 
   vybavení, znovu poznání: zapamatovaného jde o uvedení fixovaných obsahů do vědomí – „reprodukce“ Usnadňuje: soustředění, odpočinek, kofein, psychofarmaka. Znesnadňuje: stáří, silné vzrušení, tréma, únava, alkohol. Znovu poznání – film (děj si připomeneme v průběhu.)
   

 

Paměť:a) mechanická – dítě si pamatuje básničku a nerozumí ji, nejrozvinutější

v předškolním věku, není vázána vztahy ani význami

b)logická – založena na pamatování si souvislostí, hlavních myšlenek, souvisí s

inteligencí

Typy paměti:

-         zraková – výtvarníci

-         sluchová

-         hmatová (chirurg, kapsář)

-         pohybová (sportovci)

Správné využití paměti:

Ebinkhaus zhotovil křivku zapomínání, dle něj zapomeneme 75 %informací do 24 hodin. Na základě této křivky existují 2 zákony:

a)    zákon učit se hned první den

b)   zákon opakovat v čas. intervalech(lépe během 3 dnů než několikrát denně)

K mechanickým pomůckám pro zlepšování paměti patří u dětí pexeso, tvary a říkadla pro zapamatování, křížovky, vědomostní hry,...

Vztah paměti a učení,podmínky a zákony zapamatování, cvičení paměti – výborně si vybavujeme to na co jsme sami přišli, co dovedeme vyjádřit vlastními slovy, případně i prakticky aplikovat, - při studiu lze použít metodu mechanického ukládání do paměti nebo metodu reprodukce(sám sebe zkoušet), - paměť je vlastně jedna fáze učení, - aktivní učení je efektivnější(vybavování co jsme si uložili do paměti)

Porucha paměti: podmíněna poruchami jiných duševních funkcí, pozornosti, efektivity, úplná ztráta paměti – amnézie

 

 

Představy - obsahy vědomí, vybavené či přepracované minulé zážitky a vjemy

představa tvoří základ pamětního materiálu

Druhy představ :

2.      dělení – a)konkrétní – má matka

b)abstraktní – matka, člověk, organismus, květina, živočich

3.      dělení a)zrakové představy

b)sluchové představy

c)hmatové – pohybové

4.      dělení – a) vzpomínky – oživují se paměťové stopy do minulosti, více vzpomínají staří lidé, nelze se vrátit vzpomínkami před třetí rok věku

b)denní snění

c)fantazie – např. sny (v REM fázích, 20% spánku dospělých)

Vznik představ

Asociace(volné spojení, sdružování) představ – jedna představa vyvolá druhou až vytvoří celý řetězec

Asociační test – odpovězte co vás napadne jako první, když se řekne slovo…

 

Funkce představ – v představách rekonstruujeme minulé prožitky, vjemy, vybavujeme si různé události a situace

Srovnání představy a vjemu

Vjem – objektivní, úplný, nemůže být libovolně vyvolán

Představa – částečná, rozplývá se, mohu ji libovolně vyvolat

Asociační zákony:

1.    Primární – zákon dotyku, prostoru, času, podobnosti, kontrastu

2.    Sekundární – zákon novosti, častosti, živosti

Představy podle způsobu vzniku – asociační zákony (Ebbinghaus)

1.      podle časové souvislosti

2.      podle prostorové souvislosti

3.      podle podobnosti

4.      podle kontrastu

5.      podle kauzality (matka-dítě)

Zvláštní druhy představ:

1.    Eidetické – blíží se vjemům, pouze u některých lidí, fotografická paměť

2. Synestézie – splývání vjemů a představ, barevné slyšení

 

 

Myšlení – jako forma zprostředkovaného poznávání

Poznávací proces probíhající mezi subjektem a objektem , je výsledkem rozumových operací odrážejících vztahy mezi předměty a jevy vnějšího a vnitřního světa.

Obsahem --- myšlenky --- slova (spojení jazyka a řeči).

Myslet znamená především uvědomovat si vztahy mezi předměty a ději reálného světa, pro které máme slovní označení.

Druhy:

1.    Konvergentní – jedinec postupuje urč. již známou cestou(např. postup při vaření čaje)

2.    Divergentní – vyznačuje se tvořivostí, objevováním, novými postupy, se kterými se člověk chce vypořádat. Tomu se říká heuristika.

3.    Abstraktní myšlení – myšlení pojmové, slovně-logické, typické jen pro člověka

4.    Konkrétní myšlení – myšlení situační, názorové, praktické, metoda pokus-omyl, může se objevit i u zvířat

Funkce myšlení:

-         řešení problémů

-         rozpoznávání a nacházení vztahů

-         usuzování (závěr)

-         vytváření něčeho nového

-         formování pojmu

 

Základní myšlenkové operace: procesy na nichž je založeno chápání podstatných stránek vztahů mezi jevy a předměty, jež jsou základní funkcí myšlení

Analýza

Syntéza

Klasifikace

Zobecňování

 

Myšlenkové typy lidí

1.    typ s převahou teoretického a praktického myšlení

2.    typ předmětový – obsahový (jsou to lidé mající intuitivní myšlení, bohatou fantazii)

3.    typ formální – typ analytika, systematika, chápe čísla, znaky , pojmy)

Pojem – nenázorné myšlenkové zachycení, - na rozdíl od představy vyjadřuje obecné vlastnosti Pojem – vystihuje obecné a podstatné znaky jevu. Označuje se slovem.

 

Soud – vyjádření vztahu mezi pojmem obecným a jedinečným

 

Úsudek – vyjadřuje vztahy mezi několika soudy

 

 

Vztah myšlení a řeči

Obsahem myšlení jsou myšlenky, výrazem objektivní existence myšlenek jsou slova, - myšlení je tedy u člověka těsně spjato s existencí řeči a jazyka, myšlení je vnitřní řeč vyslovíme-li to co si myslíme ostatní nám rozumí

3.

Emoce – jak člověk prožívá, jak se utváří jeho citový život

• 
  Pojem pro subjektivní zážitky libosti a nelibosti
  
• 
  Vyjadřují subjektivní vztah jedince k předmětům a jevům prostředí
  
• 
  Projevy radosti, smutku, vzteku, strachu, vzrušení, lásky, nenávisti, pohrdání
  

Charakteristika emocí

1. 
   vnikají spontánně – tzn. nelze ji zásadním způsobem ovlivnit
   
2. 
   jsou subjektivní, protože vždy vyjadřují vztah k někomu, něčemu
   
3. 
   jsou ambivalentní (existují protipólově – láska, nenávist)
   
4. 
   jsou nakažlivé (z matky na plod)
   
5. 
   neopakovatelné
   
6. 
   vyjadřují postoj k sobě samému, k vnějšímu světu, k životu vůbec, k lidem
   

Biologický základ citů

Chování a prožívání člověka je neoddělitelné od jeho biologických procesů. Zákl. je nervová soustava, schopnost přejímat Po z prostředí, třídit je, uchovávat a ve vhodném okamžiku účinně vybavovat.

Význam citů v duš.životě člověka, nebyl vždy dostatečně doceňován

Citový život člověka ovlivňuje nervová soustava a je především zdrojem aktivity

Klasifikace citů

1)Nálada – je to citový stav, má dlouhé trvání, určité emoční naladění

2)Afekt – prudký nástup, velkou intenzitu, ale krátké trvání. Závisí to na temperamentu – sklon

3)Vášně – citové stavy, které mají dlouhé trvání a silnou intenzitu, např. vášeň pro vědu, karty

4)Citové vztahy – nejsložitější citový vztah je láska, další citový vztah je přátelství, láska k sobě samému

 

Funkce emocí

1)Aktivují psychiku, organismus

2)tlumící – smutek tlumí starost o běžné dění

3)regulační – čeho se bojím toho se vyvaruji

4)organizující – mohou organizovat naše celé jednání

 

Dimenze (rozsah) emocí

-         příjemné, nepříjemné, příjemná se může změnit v nepříjemnou, záleží to na intenzitě Po,na trvání Po

-         závisí na situaci,

-         závisí na naší aktuální náladě, na našem fyzickém stavu, příjemné emoce se nesčítají (stereotyp) , čím více jich je, tím nižší je intenzita. Čím méně jich je, tím je intenzita vyšší,

-         Příjemný pocit slábne, když přestává být něčím novým

-         libé, nelibé

 

Geneze citového života člověka Vývoj emocí

Novorozenec – libost, nelibost (úsměv, křik, spánek).

Kojenec – kolem sedmého osmého měsíce změna, emoce: strach z cizích lidí, emoce u dětí

jsou velmi labilní, znakem je expresivita, emoce jsou velmi povrchní.

Emoce a puberta – emoce měnící, mají silnou intenzitu, kolísají.

Citová zralost – zralost člověka po stránce citů, tzn. že je emočně nezávislý na svém okolí, přiměřené reakce na okolí, sebevědomí, ovládání zloby/zlosti.

Realistické postoje ke skutečnosti – reálně skutečnost vidět, reálně se k ní stavit, soulad mezi rozumem a city.

Zralost v partnerském vztahu – prožívat je přiměřeně a vážit si jich, pečovat o ně, aby to bylo spravedlivé pro všechny, mít rád sám sebe.

 

Citový člověk života dělíme na:

Emoce – nižší city a jsou nám vrozené. Spojeny s adaptací, tzn. jsou spojeny s uspokojováním základních životních potřeb.

City – tzv. vyšší city, jsou získané, řadíme mezi ně složité emocionální procesy a stavy, dělíme je na: 1. mravní (etické) – všechny city, které prožíváme při hodnocení nás nebo

někoho jiného hodnotíme

2. estetické – prožíváme je při přijímání krásna

3.( intelektuální) - spjaty s poznáváním, poznáváme je při hledání pravdy, učení se, při hledání smyslu života

Komplexní lidský cit - láska

Nejsložitější lidský cit.Existuje láska bratrská, mateřská, erotická, láska k Bohu, sebeláska

Citová zralost

citově zralý znamená

• 
  emočně nezávislý na svém okolí – odjede a dovede se s tím citově vyrovnat, dospělí partneři by na sobě měli být emočně nezávislí
  
• 
  přiměřené reakce na okolí
  
• 
  sebevědomí
  
• 
  ovládání zlosti
  
• 
  realistické postoje ke skutečnosti – soulad mezi rozumem a city
  
• 
  zralost partnerských vztahů – prožívat je přiměřeně a vážit si jich, pečovat o vztahy
  

 

Emocionalita

Emocionalita je prožívání vztahů jedince ke skutečnosti, není možné ji oddělit od poznávání a od sociálních vztahů.

 

Emoční inteligence

Za paradoxem, že samotné IQ nestačí, stojí EQ emoční inteligence. Osobnosti s vysokým IQ (ale menším EQ) mohou totiž zdánlivě paradoxně selhávat v životě i ve škole.

EQ je však možné rozvíjet a vytvářet tak nové předpoklady pro úspěch.

Přestože je vykládána definice EQ odlišně u různých specialistů, tak se shodují v tom, že klíčové jsou emoce. Emoční inteligence popsaná americkým psychologem Golemanem v podstatě znamená cit pro vlastní emoce se schopností jejich správného hodnocení a tak regulování vlastního chování a chování k druhým lidem.

Emoční inteligenci tvoří pět základních složek – schopností:

• Sebeovládání – zvládání a kontrola citů,

• Sebeuvědomění – znalost sebe, svých emocí a regulace svého chování,

• Motivace – schopnost využít emočního potenciálu pro dosahování cílů,

• Sociální dovednosti – navazování a udržování společenských vztahů,

• Empatie – vnímání emocí druhých a následná regulace chování k nim.

 

emoční inteligence - tvoří ji 5 vlastností

1)znalost vlastních emocí (schopnosti porozumět jim, uvědomit si je)

2) zvládat své emoce – strategii jak je zvládat

3)schopnost motivovat sám sebe

4)empatie – nesouhlasím s tím co udělal, ale umím s ním vést emfatický rozhovor

5)schopnost mezilidských vztahů

 

 

Rozvoj emoční inteligence a její význam pro člověka. Práce s emoční inteligencí

EQ zasahuje do všech oblastí osobnosti a patří k ní např.

sebecit, sebejistota, sebedůvěra, sebekázeň, regulace impulsů, odpovědnost za vlastní chování a pracovní výkonnost,
ctižádostivost, iniciativa, vytrvalost,
dokázat se poučit z vlastních chyb i úspěchů,
chápání citů a pocitů ostatních, orientace v nich a pak podle toho rozhodovat a jednat,
schopnost naslouchat a komunikovat, diplomacie ve společenském styku, vžívání se do nálad jiných, vhodné zužitkovávání rozdílů mezi lidmi, vyjadřování pocitů, schopnost urovnávání konfliktů, nalézání kompromisů, atd.

Osobnost s vyváženým poměrem IQ a EQ může být například dobrým manažerem, obchodníkem, psychologem. Cvikem a zkušenostmi se navíc může stát ještě lepším, když EQ přesáhne IQ. Naopak ten kdo má nadprůměrné IQ a pouze průměrné EQ mívá problémy v zaměstnání i ve společnosti.

Velkou výhodou i příležitostí pro osobní rozvoj i kariéru, je skutečnost, že EQ - emoční inteligence se dá na rozdíl od IQ zkvalitňovat a rozvíjet výrazně snadněji.

 

Well- being

Celková psychická pohoda

 

Pozitivní psychologie

Zakladatel – Seligman

-         soustřeďuje se na pozitivní psychologické jevy – naděje, odpuštění, radost

Jak se objevila? – stále se hovořilo jen o nemocech

Pozitivní myšlení má vliv :

1) na délku života

2)kvalitu života

DOPORUČENÍ

Aktivně prožívat emoce, nepotlačovat negativní emoce, emoce umět slovně vyjádřit(kladné i záporné), když to nedokážu sdělit napsat něco milého, přehodnocení (jak se vyrovnat s emocemi? – vyhodnotit je)

Dobrá kniha o pozitivní psychologii – Jaro Křivohlavý – Pozitivní psychologie
4.

Psychohygiena

• 
  Nauka o udržení duševního zdraví
  
• 
  Způsob zdravého života
  
  1. 
     sociální vztahy – rovnocenné - přináší pozitiva
     
  2. 
     žít proti jednotvárnosti – v práci, v part.vztahu, trávení volného času
     
  3. 
     relaxační techniky
     

Jakými způsoby relaxuji : tanec, hobby, pes, aromaterapie a další

 

Profylaxe(konkrétní ochrana před určitou nemocí),prevence

Viz.: způsob zdravého života