Další recept
Ve 1/41 vody krátce povaříme 1 lžičku drceného hřebíčku a
necháme 10 minut přikryté vyluhovat. Scedíme a pomalu po částech
vypijeme.
Fialka na vystřízlivění
V případě, že potřebujeme urychlit střízlivění, vypijeme šálek
silného odvaru z fialky vonné. Dvě lžíce natě zalijeme 3 dl vroucí
vody, necháme 15 minut vyluhovat a vypijeme najednou.
JÁTRA
Čajová směs na zánět jater
Připravíme ji ze stejných dílů natě pelyňku, řepíku, řebříčku,
zeměžluče a semene ostropestřce. Čaj pijeme třikrát denně před
jídlem 1-2 týdny.
Cirhoza jater
Na pomoc při tvrdnutí jater připravíme čajovou směs ze dvou dílů
rozdrceného semene ostropestřce, k němuž přidáme po jednom dílu
kořene čekanky, natě řepíku, třezalky, vlaštovičníku a listu jaterníku.
Dvě lžíce směsi dáme do studené vody a necháme 12 hodin
macerovat. Čaj pijeme 2-3krát denně.
Jaterní čaj
Smícháme stejné množství semene ostropestřce a natě máty, čaj
připravíme jako v předcházejícím receptu.
Další recept
K přípravě čaje použijeme bylinkovou směs z listů jaterníku, natě
vlaštovičníku, řepíku, benediktu, kořene čekanky a pampelišky.
Vlaštovičník na bolesti jater
Čerstvou, omytou a ještě mokrou nať odstředíme a šťávu zředíme
dvojnásobným množstvím vlažné vody. Je to silně působící bylina,
proto ji dávkujeme opatrně, dvakrát denně 1/2 lžičky s troškou vody,
ne déle než 10-14 dní. Zevně přikládáme na oblast jater teplý obklad
z přesličky.
Rybíz na játra
Starý ruský recept doporučuje černý rybíz k léčbě, ale hlavně jako
prevenci různých jaterních potíží. Chutný čaj z listů můžeme pít jako
běžný konzumní čaj, čerstvé plody, kompot nebo sušené, po
rozvaření konzumujeme jako potravinu.
ŽLUČNÍK
Čajová směs na zánět žlučníku
Připravíme ji ze stejných dílů natě máty, kořene jehlice, hořce,
pampelišky a kůry krušiny. Dvě lžíce směsi dáme do 1/21 teplé vody
a necháme 12 hodin macerovat. Krátce povaříme a necháme přikryté
vychladnout. Scedíme a horký čaj pijeme několikrát den-ne.
ANÝZ VONNÝ – Pimpinella anisum
Jeho domovem je jižní Evropa, u nás se pěstuje jen jako prastará
léčivá rostlina s příjemnou vůní. Plody anýzu se běžně prodávají v
lékárnách.
Silice anýzu mají výrazné odhleňovací účinky, proto se používá
jako součást tzv, prsních čajů při různých chorobách plic a průdušek.
Má dobré větropudné účinky při střevních a žaludečních kolikách.
Podobně jako fenykl, i anýz podporuje činnost žláz, čímž pomáhá
zvyšovat tvorbu mateřského mléka. Zevně se jeho léčivé účinky
využívají formou obkladů na pohybové orgány.
V obvyklých dávkách je anýz úplně bezpečný a vhodný i pro děti.
Dobře se také uplatňuje v různých bylinných směsích, přičemž
zlepšuje jejich chuť i vůni.
Anýz používali už staří Egypťané a od těch dob
je spojen s lahůdkami. Římané prodávali na
konci bohatých hostin slavný koláč - mustaceu,
jehož součástí byl kromě anýzu i kmín. Obě
tyto byliny totiž podporují trávení. Oblíbené
jsou také voňavé likéry - anýzovky. Podle
Matthioliho semena anýzu obalená cukrem velmi
dobře působí proti zápachu z ústa také proti
nespavosti.
MOCHNA NÁTRŽNÍK – Potentilla erecta
Je to nenáročná, v naší přírodě častá bylinka, která roste na
loukách a mýtinách od nižších až do horských poloh. Kořen mochny
svými stahujícími účinky rozšiřuje skupinu rostlin k léčení trávicího
traktu. Uplatňuje se proti průjmům, při kloubním revmatismu,
cukrovce a k zastavení krvácení. Samostatně se mochna obvykle
nepoužívá, do čajových směsí ji můžeme přidávat bez obav.
Další recept
Můžeme použít čajovou směs ze stejných dílů listů jitrocele, lnice
a řepíku. Čaj pijeme 1/2 hodiny před hlavním jídlem.
Čajová směs na žlučové kameny
Tato směs osvědčených „žlučníkových“ bylin se skládá ze
stejných dílů natě řepíku, přešličky, řebříčku, kořene jehlice a
omanu. Čaj oslazený medem pijeme 2-3krát denně.
Citron na žlučové kameny
Žlučové kameny pomáhá vyplavovat citron, dvakrát denně
konzumujeme šťávu z 1/2 citronu ve vodě nebo čaji. Stejně působí
také meloun vodní, proto ho v sezoně konzumujeme denně.
Ředkev černá proti žlučovým kamenům
Ke zmírnění žlučníkových potíží se doporučuje šestitýdenní kúra
pití čerstvé šťávy z černé ředkve. Začínáme 1 dl denně, který
vypijeme po polovině ráno a večer. Denní dávku šťávy postupně
zvyšujeme až na 3 dl denně, které pijeme v průběhu dne během 3-4
týdnů, potom denně dávky snižujeme a ukončíme 1 dl jako na
začátku kúry.
Tinktura proti bolestem u žlučových kamenů
Čerstvou nasekanou nať vlaštovičníku a zemědýmu zalijeme
silným alkoholem, aby droga byla dobře ponořená a necháme tři
týdny za občasného protřesení vyluhovat. Scedíme a užíváme
dvakrát denně 15-20 kapek ve sklenici šťávy z černé ředkve zředěné
vodou v poměru 1:1. Tinkturu můžeme použít také zevně na
bradavice.
Křenové víno
Nastrouhaný kořen křenu dáme do 1/4 objemu sklenice, doplníme
červeným vínem a za občasného protřesení necháme měsíc
macerovat. Pijeme l-2krát denně po stopce jako zdravý aperitiv na
zlepšení trávení a prevenci proti žlučovým kamenům.
Čajová směs na žloutenku
Smícháme stejné díly natě rozrazilu, řepíku, přesličky, pelyňku,
kořene čekanky a pampelišky. Dvě lžíce směsi dáme do 1/2 1 vody a
necháme 12 hodin macerovat. Potom uvedeme do varu a necháme
přikryté vychladnout. Horký čaj pijeme v malých dávkách během
celého dne.
Další recept
Do čajové směsi dáme po dvou dílech natě vlaštovičníku a
řepíku, přidáme po jednom dílu listu vachty, jablečníku a kořene
čekanky. Tento čaj připravíme obvyklým způsobem a pijeme jako v
předcházejícím receptu.
Žlučopudný čaj
Do této čajové směsi dáme po dvou dílech natě třezalky a
komonice, k nimž přidáme po jednom dílu květu heřmánku, kořene
pampelišky a omanu. Obvyklým způsobem připravený čaj pijeme 2-
3krát denně po 1/3 množství.
Další recept na podporu tvorby žluče
Smícháme stejné díly kořene pampelišky, čekanky, puškvorce,
natě zeměžluče a řepíku. Dvě lžíce směsi dáme do studené vody a
necháme 12 hodin stár. Přivedeme k varu a necháme přikryté
vyluhovat. Do hotového čaje přidáme ještě lžičku vlaštovičníkové
tinktury a pijeme 1/2 hodiny před každým hlavním jídlem.
VACHTA TROJLISTÁ –
Menyanthes trifoliata
Krása této užitečné bylinky je v naší přírodě zřídkavá, vyskytuje
se v mokřinách a močálech, které jsou právě kvůli ní chráněny. Když
ji najdeme, pokochejme se jen pohledem, ale listovou drogu si
kupme v lékárně, kde je běžně k dostání.
V příkrém rozporu s krásou vachty je její chuť. Je tak pronikavě
hořká, že ji řadíme k nejvíce hořkým rostlinám vůbec. Hořkost
prospívá žaludku, tím je vachta určená především na všechny trávicí
orgány. Pomáhá při zkaženém žaludku, nechutenství, léčí játra i
žlučník. Její dobrou vlastností je, že normalizuje množství trávicích
šťáv, můžeme ji užívat při jejich nedostatku i přebytku. Současně
zlepšuje krevní o-běh, tvorbu krve a celkově posiluje organismus.
Hořkost vachty vyžaduje i opatrné využívání. Uplatňuje se proto
v čajových směsích s dalšími hořkými bylinkami, užíváme ji jen
krátce a úplně vyloučíme v těhotenství.
Ve starověku považovali pachtu za jedovatou, proto se mezi
léčivými bylinkami objevuje až ve středověku, kdy sloužila jako
prostředek proti kurdějím. Ve svém slavném Zelinkáři ji uvádí i J.
Family. Vachtu lidově nazývají „vodní jetel“, neboť podobně jako
jetel má každá rostlinka tři lístečky.
Pampeliškový sirup
Do 1 l studené vody dáme 4 hrsti čerstvých kvétů pampelišky.
Pomalu přivedeme k varu, odstavíme a necháme 12 hodin stát.
Potom stavu scedíme a květy vymačkáme. Přidáme 3/4 kg přírodního
cukru a šťávu z 1 citronu. Ve větším kastrolu ohříváme na mírném
ohni bez pokličky, nevaříme, jen necháme tekutinu odpařovat, dokud
ne-zhoustne. Je-li po vychladnutí sirup ještě řídký, pokračujeme v
zahušťování. Užíváme třikrát denně po lžíci, sirup můžeme využít i k
oslazení bylinkových čajů.
Pampeliškový mix
Tři hrsti čerstvých květů pampelišky rozmixujeme se 3 šálky
vody. Scedíme přes řídké plátno a vymačkáme. Přidáme poloviční
množství objemu 38-40 procentního alkoholu, zamícháme a uložíme
v tmavé láhvi. Užíváme po lžíci 15 minut před každým hlavním
jídlem.
Pampeliškový med
Čerstvou pampelišku – květy, stonky i listy – odstředíme.
Přidáme poloviční množství objemu medu, trochu ohřejeme a
zamícháme. Užíváme po lžíci 15 minut před každým hlavním jídlem.
Vlaštovičníková tinktura
Čerstvou nať vlaštovičníku nadrobno nařežeme, volně nasypeme
do 2/3 objemu láhve a doplníme silným bílým alkoholem. Necháme
2-3 týdny na teplém místě, denně protřeseme. Tinktura tvoří přísadu
více druhů čajových směsí, samostatněji můžeme u-žívat při
onemocněních žlučníku i jater třikrát denně 15-20 kapek v trošce
vody, zevně i na bradavice.
MOCHYNĚ ŽIDOVSKÁ – Physalis alkekengi
Tato pěkná rostlinka roste i volně, nejčastěji se však objevuje v
zahrádkách. Sbírají se plné zralé plody, někdy i mladé listy.
Hlavní vlastností mochyně je její močopudnost a schopnost čistit
organismus od usazenin soli a dalších zplodin látkové přeměny. S
tím souvisí její příznivý účinek při onemocnění revmatického
původu, dny a snížené činnosti ledvin. Tato zřídka používaná droga
není toxická, ale mochyně patří do čeledi lilkovitých rostlin, proto ji
dávkujeme opatrně.
Mochyni uvádí ve své knize o léčivých rostlinách už
Dioscurides. Známe ji také pod lidovým názvem „židovská třešeň“.
Ta je jedlá a skrývá se v červené „lampičce“, která je oblíbenou
dekorativní podzimní výzdobou domácností. Lampičku si oblíbili i
psychotronici, používají ji jako citlivé hvězdné kyvadelko.
VANILKA PLOCHOLISTÁ –
Vanilla planifolia
Známá i chuťově oblíbená vanilka je plodem popínavé tropické
rostliny. Prodává se v obchodech s potravinami, celá nebo mletá,
oblíbená je i ve formě vanilkového cukru. Kromě širokého použití v
potravinářství a kosmetice slouží také jako přísada do léčivých
čajových směsí, kde se využívá její příjemná chuť a účinky
povzbuzující organismus.
SPORÝŠ LÉKAŘSKÝ – Verbena officinatis
Při pohledu na tuto bylinku máme pocit, jako by nedodržovala
obvyklý poměr velikosti květů k celé rostlině, neboť drobné bílé
květy jen těžko objevíme na koncích dlouhých stonků. Sporýš roste v
nižších polohách na teplých místech, na úhorech, mezích, pasekách,
rumovištích a smetištích, ale není příliš rozšířený. Sbírá se horní část
kvetoucí rostliny, která se dá občas i koupit.
Sporýš obsahuje především hořčiny, proto jej lidové léčitelství
používá jako prostředek k zlepšení chuti do jídla. Současně slouží i
na povzbuzení nervové soustavy, proti migréně a vyčerpanosti. Čaj
ze sporýše s troškou medu je o-svědčeným lékem při chudokrevnosti.
Některé recepty jej doporučují i jako náhradu pravého čaje.
Sporýš má jen dobré vlastnosti. Čaj v obvyklých dávkách nemá
vedlejší účinky, kvůli silnému působení na dělohu se však
nedoporučuje v těhotenství.
Ve starém Řecku byl sporýš zasvěcený bohyni Venuši a tvořil
součást nápojů lásky. Římští vyslanci nosili větvičku sporýše jako
ozdobu při důležitých diplomatických setkáních. Jako léčivá
rostlina sloužil sporýš v té době k regeneraci žaludku po velkém
hodování.
TOPOLOVKA RŮŽOVÁ – Alcea rosea
Svojí výškou a dekorativními květy, jejichž barva se mění od
světle růžové přes červenou až po černou, je topolovka dominantou
okrasné předzahrádky, proto se s ní často potkáváme. Méně ji už
známe jako velmi užitečnou léčivou rostlinu. Topolovka je příbuznou
ibišku, má téměř stejné účinky, obě drogy se prodávají v lékárnách a
můžeme je vzájemně nahrazovat.
Nejhodnotnější na topolovkové droze, kterou tvoří květy i kořen,
je vysoký obsah slizovitých látek. Ty vytvářejí na povrchu sliznic
tenkou vrstvičku, která je chrání před drážděním a urychluje hojení.
To se příznivě projevuje při léčení dýchacích orgánů, kde dobře
působí i u dětí. Jejím dalším uplatněním je působení na vředy
žaludku a dvanácterníku.
Účinné slizovité látky topolovky se vařením ničí, proto
připravujeme jen studený koncentrát, ve směsích ho přidáváme až do
vlažného čaje. Její další dobrou vlastností je, že tuto rostlinu můžeme
používat bez obav.
Už ve starověku považovali topolovku za všemocný lék. Tomu
odpovídá i její název odvozený od řeckého slova althó, což znamená
léčit. Dnes ji vídáme jako dekorativní rostlinu v předzahrádkách ale
nezapomínejme na její mnohostranné vlastnosti. Výtažkem z květů
topolovky se přibarvují různé sladkosti a likéry.
VLAŠTOVIČNÍK VĚTŠÍ–Cbelidonium majus
Patří k našim nejčastějším plevelům. Najdeme ho téměř všude,
jeho sytě žluté květy dokáží na místech bohatého výskytu zkrášlit
okolí.Vlaštovičnik při zlomení býlí vylučuje jedovaté mléko, proto
jej nespásá dobytek, při manipulaci s ním si musíme chránit ruce.
Drogu tvoří celá rostlina, můžeme ji i koupit, má však velmi krátkou
životnost, nejlépe ji užívat čerstvou.
Stejně jako kopřiva nebo pampeliška, i tento plevel se řadí mezi
výborné rostlinné léky, přičemž nejlépe působí na žlučník. Pomáhá
při žloutence, bolestech, písku a žlučových kamenech. Současně léčí
i játra, dvanácterník a slezinu, obnovuje vynechanou menstruaci a
příznivě ovlivňuje její pravidelnost, uvolňuje křeče hladkého
svalstva, uklidňuje nervovou soustavu, má protibakteriální i
protirakovinné účinky. Zevně je osvědčeným lékem na bradavice.
Kvůli své mírné jedovatosti patří vlaštovičnik k nebezpečným
rostlinám. Při vnitřním užívání se poradíme s odborníkem,
neužíváme jej samostatně, ale přidáváme nanejvýš do 1/4 objemu
čajové směsi.
Vlaštovičnik byl jednou z nejoblíbenějších rostlin alchymistů,
kteří věřili v jeho silnou magickou moc a používali ho při hledání
kamene mudrců. Jako prastará léčivá rostlina byl nazývaný „darem
z nebes“. Byl také považován za ochrannou rostlinu, lidé ho nosili
u sebe jako prostředek proti zlým silám.
ANDĚLÍKA LÉKAŘSKÁ–
Archangelica offiánalis
Její mohutný vzhled upoutav každé bylinkové zahradě už
zdaleka, neboť dorůstá do výšky až dvou metrů. Protože ve volné
přírodě neroste, její mimořádně léčivý kořen můžeme získat jen z
pěstovaných rostlin, ale také běžně koupit v lékárně. Příbuzný, volně
rostoucí děhel lesní (Angelica sylvestris), má podobné účinky a mů
žeme jej používat stejně.Kvůli výrazně posilňujícímu působení na
celý organismus řadíme andělíku do společenství tak slavných
rostlin, jako jsou ženšen nebo puškvorec. Staré recepty ji doporučují
užívat před náročným dnem, například zkouškou, vystoupením,
rokováním, k získání dobré fyzické i duševní pohody. Hořký kořen
andělíky můžeme užívat i při poruchách trávení, migréně, zavra-tich,
bývá také součástí hořkých likérů.Jako všechny povzbuzující
prostředky, také andělíka může ve větších dávkách působit opačné,
což by při doporučeném použití mohlo znamenat neúspěch, proto
dávky zásadně nepřekračujeme.
Anděliku pěstovali už středověcí mniši v klášterních zahradách
jako lék proti moru. Středověké herbáře píší že andělíka dostala své
pojmenování podle archanděla Michaela– – archangelost pochází z
řečtiny a znamená archanděl – neboť stejně jako on chránila před
zlem. I lidově andělíku nazýváme „rostlina andělů“.
BAZALKA PRAVÁ – Ocimum basilicum
Tato milá, u nás jen pěstovaná rostlinka se u milovníků bylinek
objevuje často v truhlíku na okně, kde po celý rok kvete a voní.
Přitom ji máme vždy po ruce a můžeme několika lístečky okořenit a
zkrášlit obložené chlebíčky a saláty. Prodává se jako léčivá rostlina i
jako koření.Bazalka nemá jednoznačně určené léčebné použití, ale
kvůli svým všestranně příznivým zdravotním účinkům se uplatňuje
jako přísada do různých čajových směsí. Na prvním místě patří do
čajů proti křečím, preventivně ji můžeme pít i samostatně, šálek
denně. Zlepšuje tvorbu mateřského mléka, mírně zvyšuje krevní tlak
a prospívá i žaludku, zvlášť při poruchách po u-žívání syntetických
léků.Dobré vlastnosti bazalky se projevují také tím, že nemá žádné
nepříjemné účinky. Měli bychom ji proto užívat častěji, zvlášť jako
koření.
Pro svou příjemnou chuť a vůni si našla bazalka v různých
kulturách odlišné uplatnění. Ve starověkém Řecku ji užívali jako
vzácné koření a sloužila také jako lék při u-štknutí hadem nebo
Škorpionem. V řecké církvi je součástí svěcené vody, kterou kladou
k oltářům, protože prý jako první vyrostla u Ježíšova hrobu. V
Mexiku nosí lidé nať bazalky v pytlíku na krku, aby byli bohatí a
neopouštělo je Štěstí.
Dostları ilə paylaş: |