RÉVA VINNÁ – Vitis vinifera
Hrozny patří k nejznámějším a nejpěstovanějším rostlinám od
nejstarší doby lidstva. Bílé nebo červené šťavnaté hroznové bobule
jsou nejen surovinou na výrobu vína, ale i chutným a zdravým
ovocem. K léčebným účelům slouží kromě čerstvých plodů a vína i
mladé jarní listy.
Réva působí močopudně, žlučopudně, snižuje kyselost
žaludečních šťáv, příznivě ovlivňuje tvorbu červených krvinek,
zlepšuje Činnost srdce, nervové soustavy a má i další příznivé účinky
na celý organismus, proto ji můžeme nazvat i všelékem. Hrozny jsou
velmi vhodné na tzv. očistné dny, kdy jeden až tři dny konzumujeme
jen hroznové plody. Čerstvé listy poslouží jako obklad na rány a
kožní problémy, v prášku se doporučují na ženské krvácení.
I když předávkování hroznů jako ovoce není známo, ve formě
vína je naopak časté. V medicínských dávkách se doporučuje jen 1 dl
červeného vína dvakrát denně, ne však dennodenně. Když však v
životě někdy nastane situace, že alkohol musí téci proudem, víno je
pro organismus přijatelnější než prázdné kalorie v silných
destilátech.
Léčivé vlastnosti hroznů využívali
už staří Egypťané a Řekové, kteří pití
vína povýšili na náboženský obřad.
Hrozny jsou ideálním prostředkem na
odtučňovací kúru, přitom zbavují
střeva nestrávených zbytků potravy a
pročistí celý organismus.
Něco na ústa a zuby
Málokdo by se mohl pochválit, že nemá potíže se zuby, málokdo
také sedá do zubařského křesla bez pocitu strachu a úzkosti. Je jen
samozřejmé, že zubní kazy nebudeme léčit bylinkami, na to jsou
zubní lékaři, takže nás to křeslo nemine. Bylinky však oceníme
hlavně v prevenci mimořádně rozšířené paradentózy, při níž lékaři už
většinou léčí jen následky. Také při různých dalších bolestech a
nepříjemnostech v ústní dutině nám mohou být bylinky velmi
nápomocny.
Afty – vřídky v ústní dutině
U těchto problémů pomáhá kořen lékoři-ce. Několik dní pijeme
lékořicový čaj připravený obvyklým způsobem a silným odvarem
vyplachujeme ústa. Současně upravíme stravu na zásaditou, nejlépe
zvýšenou konzumací syrové zeleniny.
Další recept
Z čerstvých plodů jalovčinky vymačkáme šťávu a zředíme ji
dvojnásobným množstvím vody. Šťávou vyplachujeme ústa, přitom
ji v ústech déle podržíme. Tato procedura také léčí záněty v ústní
dutině, osvěžuje dech a odstraňuje zápach z úst. Malé množství šťávy
můžeme přitom i polykat.
Zápach z úst
Může mít různé příčiny, někdy pomůže upravit stravu a pít
bylinkové čaje na zlepšení trávení. Samozřejmostí je hygiena ústní
dutiny K vyčištění dechu se doporučuje žvýkat semínka anýzu,
fenyklu, kopru nebo několika plodů jalovčinky.
Další recept
Připravíme čajovou směs ze tří dílů natě pelyňku a jednoho dílu
roztlučených plodů jalovčinky. Jednu lžíci směsi dáme večer do
2 dl vody, necháme do rána stát, pak uvedeme do varu a necháme
přikryté vychladnout. Celou dávku pijeme několik dní ráno nalačno.
Bolesti po vytržení zubu
Po této časté a nepříjemné proceduře u-děláme silný odvar z
květu divizny, natě šalvěje, jitrocele, heřmánku a yzopu. Uvedené
bylinky s hojivými účinky můžeme libovolně kombinovat nebo
použít jednotlivě. Dvě lžíce drogy dáme do 1 dl vody, uvedeme do
varu a necháme přikryté vychladnout. Vlažný odvar držíme v ústech,
urychluje hojení.
Obklad po vytržení zubu
Smícháme stejné množství květu bezu a heřmánku. Tři lžíce
směsi krátce rozvaříme v malém množství vody a necháme přikryté
vychladnout. Vlažné bylinky vložíme do gázy nebo tenké látky,
necháme okapat, přiložíme, ovážeme a necháme dlouho působit.
Kloktadlo při parádentóze podle českého bylinkáře Karla
Připravíme kloktadlo ze směsi stejných dílů dubové kůry, natě
šalvěje a truskavce. Čtyři lžíce směsi dáme do 1/2 1 vody a ne cháme
přes noc macerovat. Ráno pomalu u-vedeme do varu a necháme
přikryté vyluhovat. Tímto odvarem opakovaně vyplachujeme ústa a
současně kartáčkem masírujeme dásně. Konzumací čerstvého ovoce
a zeleniny zvýšíme příjem vitaminu C, léčbu doplňujeme pitím
syrové řepné šťávy.
ŠALVĚJ LÉKAŘSKÁ – Salina officinalis
Šalvěj nesmí chybět v žádné bylinkové zahradě, neboť patří k
nejlepším rostlinným lékům, které ve volné přírodě nenajdeme.
Stejně nemůže chybět ani v domácí lékárničce. K léčebným účelům
používáme celou nať, kterou sbíráme, když rostlina začne kvést, u
větších rostlinek odstraníme stonek. Tuto drogu, ale i tinkturu a další
výrobky z ní, koupíme v každé lékárně.
Největší hodnotou šalvěje je její protibakteriální účinek, který se
osvědčil u všech onemocnění ústní dutiny a krku. Výborně léčí
záněty dásní, otlaky od zubní protézy, je přímo nenahraditelná při
paradentóze. Po vytržení zubu vyplachujeme ránu silným šalvějovým
odvarem, rychle se zahojí a nebude hnisat. Kvůli dráždivému lihu
nepoužíváme tinkturu, můžeme přidat trochu heřmánku a yzopu.
Tinkturu použijeme na omývání u kožních nemocí a akné nebo jako
hojivou ústní vodu. Několik kapek tinktury, případně trochu zředěné
vodou, ponecháme v ústech po umytí zubů na dezinfekci a hojení
dásní. Při vnitřním užívání oživuje šalvějový čaj krevní oběh,
posiluje nervy a má protirakovinné účinky. Odstraňuje noční pocení
a snižuje nadměrnou tvorbu mateřského mléka.
I taková dobrá bylinka jako je šalvěj se může u velkých dávek
projevit negativně, proto i zde platí stará bylinková zásada o
nepředávkování a přerušovaném užívání.
Latinské pojmenování
šalvěje
salvere znamená léčit. Lékaři ze
salesiánské školy si kladli ve 14.
století otázku: „Proč umírá člověk,
kterému roste v zahradě šalvěj?“ A
znali i odpověď: „Neboť žádná
rostlina není dost silná proti smrti.“
Jedna středověká legenda říká, že
touhou šalvěje je udělat člověka
nesmrtelným.
Salát na zpevnění zubů
Nakrájíme čerstvou nať lžičníku, ochutíme ji citronem, troškou
soli, bylinkovým kořením a olejem. Konzumujeme s máslovým
chlebem nebo jako přílohu k jídlu. Lžičník má vysoký obsah
vitaminu C, jehož mírný nedostatek způsobuje uvolňování zubů.
Stejně můžeme použít i jiné bohaté zdroje tohoto vitaminu.
Bolesti zubů
Než navštívíme lékaře nebo sáhneme po tabletách proti bolesti,
pomalu rozžvýkáme a držíme v ústech několik hřebíčků. Některé
lidové recepty doporučují také přiložit na bolavý zub plátek česneku,
který proti podráždění sliznice úst obalíme gázou.
Slézová „zubní pasta“
Kořen slézu lesního nebo maurského pornelerne na prášek.
Namočíme do něj zubní kattáček a masírujeme dásně. Po skončení
ústa nevyplachujeme, aby prášek mohl působit.
Šalvějová ústní voda
Tři lžíce nasekané natě šalvěje a po jedné lžíci květu heřmánku a
natě yzopu dáme do 1/21 vody, pomalu uvedeme do varu, necháme
přikryté vychladnout a scedíme. Ústní vodu používáme při krvácení
dásní a bolestech zubů, vždy po umytí zubů.
Odvar na zánět dásní
Smícháme stejné díly natě přesličky, šal-věje a máty. Čtyři lžíce
směsi necháme krátce povařit v 1/2 1 vody a přikryté vyluhovat.
Scedíme a vlažný odvar držíme opakovaně v ústech.
Další recept
Stejným způsobem připravíme a používáme odvar z mochny
nátržníku.
Zánět okostice
Nahrubo nastrouhaný čerstvý celer dáme do úst a držíme 5-10
minut, dokud se neohřeje. Potom vyplivneme a po 1/2 hodině
proceduru zopakujeme. Provádíme ale hlavně večer, i vícekrát. Při
tomto zánětu, ale i na léčení paradentózy, můžeme stejným
způsobem užívat nastrouhané syrové brambory nebo kořen kostivalu.
Další recept
Smícháme stejné díly květu heřmánku a kořene kostivalu. Čtyři
lžíce směsi necháme macerovat v teplé vodě 12 hodin. Potom o-
hřejeme k bodu varu a odstavíme. Scedíme a přidáme 2 lžičky
tinktury z prhy. Tento odvar držíme v ústech několikrát denně 5 až
10 minut. Z odvaru můžeme udělat také obklad.
Bolest trojklanného nervu
U této bolesti pomáhá bez, jehož plody s mírou konzumujeme
formou šťávy, marmelády, sirupu nebo kompotu. Současně u-děláme
obklad ze směsi květu heřmánku, divizny, natě řebříčku a
mateřídoušky.
Fistule
Silný odvar ze směsi natě heřmánku a kopřivy držíme v ústech na
postiženém místě a opakovaně vyplachujeme.
ČERNOHLÁVEK OBECNÝ –
Prunella vulgarit
Jsou to malá, sympatická, při pohledu zblízka docela pěkná
kvítečka, s nimiž se často setkáváme na loukách, okrajích lesů a
mýtinách. Hodně podobný, někdy až k nerozeznání, je trochu
statnější černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), který
obsahuje úplně stejné látky. Z obou druhů sbíráme během celého léta
kvetoucí nať, což je jediný způsob získání této drogy.Černohlávek
má podobné hojivé a dezinfekční účinky jako jitrocel a řebříček.
Pomačkané listy přikládáme přímo na drobnější poranění, záněty a
kožní onemocnění. Je také dobrou přísadou do napařovacích směsí
při zánětových o-nemocněních průdušek, obličeje, hlavy a hnisu v
dutinách. Silný odvar, nejlépe společně se šalvěji, yzopem nebo
heřmánkem, je dobrým kloktadlem na záněty ústní dutiny a krku.
Své proti-zánětlivé působení potvrzuje černohlávek i při vnitřním
užívání, můžeme ho používat do čajů proti průjmům a problémům s
trávením a při nemocech ženských orgánů.
Užívání černohlávku obvyklým způsobem nemá žádné vedlejší
účinky.
Kvůli typickým květům podobným starodávným včelím úlům
nazýváme černohlávek také „včelím úlem“. Ve středověku byl
povazován za nejlepší bylinný lék k hojení ran jakéhokoliv druhu.
Má mnoho léčivých účinku, pro než ho Matthioli nazval „boží
spása“. Mladé listy černohlávku můžeme konzumovat jako
vitaminový salát.
LŽIČNÍK LÉKAŘSKÝ –
Cochlearia officinalis
Lžičník si své pojmenování „lékařský“ právem zaslouží, neboť
má vysoký obsah vitaminů, hlavně C, odpradávna se užíval proti
kurdějím. V sezoně se doporučuje, stejně jako potočnice a medvědí
česnek, konzumovat listy nebo celou horní část natě k odstranění
avitaminózy a jarní únavy. Čerstvá lžičníková šťáva s citronem je
výborným lékem proti paradentóze. Při užívání lžičníku nejsou
známé žádné vedlejší účinky, můžeme jej užívat bez obav.
Bolesti uší nosu a krku
I když onemocnění těchto orgánů obvykle neznamenají ohrožení
života, dokáží nás často pořádně potrápit. Zvlášť při ušních
onemocněních může naparování nebo několik kapek bylinkové šťávy
velmi účinně pomoci, hlavně když s takovou léčbou začneme hned
při jejich prvních příznacích. Častokrát je hučení v uších jen
projevem jiného problému, proto musíme působit i proti skutečné
příčině. Vynikajících výsledků dosahují bylinky při potížích s
hlasivkami a zánětech krku.
Bolesti ucha
Vymačkáme čerstvou šťávu z květních úborů nebo listů podbělu
a 2-3krát denně nakapeme do ucha několik kapek. Můžeme také
udělat silný odvar ze sušené drogy v malém množství vody.
Další recept
Vymačkáme čerstvou šťávu z listů jablečníku a růžových
lupínků. Smícháme ji v poměru 1:1 a každý večer nakapeme do ucha
několik kapek.
Zánět ucha
Vatový tampon namočíme do měsíčkové tinktury, vložíme do
ucha a necháme působit.
Obklad na zánět ucha
Středně velkou cibuli nakrájíme nadrobno a lehce dusíme na
trošce olivového oleje. Potom ji dáme do kapesníku, vytvarujeme
malý kužel a zavážeme. Přiložíme na ucho a fixujeme čepicí nebo
obvazem. Necháme působit několik hodin, u dětí jen 1-2 hodiny.
Česnekové ušní kapky
Očištěnou hlavičku česneku prolisujeme a rozmícháme v malém
množství olivového oleje. Necháme 1 hodinu macerovat na teplém
místě. Vymačkáme a přefiltrujeme. Kapeme do ucha několikrát
denně 2-3 kapky. Na noc vložíme do ucha namočený kousek
tamponu. Používáme při bolestech středního ucha, ale i jiných
bolestech.
Hučení v uších
Jednu kapku čerstvé šťávy z vlaštovičníku zředíme 3 kapkami
vody a několikrát denně kapeme do ucha.
Další recept
Nať routy krátce povaříme v malém množství panenského oleje,
necháme stát, scedíme a kapeme do ucha.
Šumění a zvonění v uších
Podle starého německého receptu nakapeme třikrát denně do ucha
čerstvou šťávu z bílého zelí, oslazenou medem.
Napařování uší při slábnoucím sluchu
Čtyři lžíce nasekané natě routy dáme do 1 dl přírodního octa a 4
dl vody. Krátce povaříme a necháme vyluhovat. Z papíru uděláme
široký kornout, přes který horkou páru usměrňujeme do ucha.
PODBĚL LÉKAŘSKÝ - Tussilago farfara
Střapaté hlavičky podbělů patří mezi první jarní květy, na mnoha
místech se objevují v bohatých porostech. Květy s kouskem stonku
sbíráme ihned, jakmile se objeví, listy mnohem později, když
dorůstají do své velikosti. Drogu můžeme běžně i koupit.
Odpradávna podběl léčí suchý a úporný kašel, jeho slizovité látky
pomáhají při všech nemocech plic a průdušek. Zevně se spařené, tro-
chu pomačkané listy přikládají lícní stranou na špatně se hojící rány,
záněty žil, popáleniny, revmatické a kloubní bolesti. Z květních
hlaviček můžeme připravit med, podobně jako z pampelišky. Dobré
vlastnosti podbělu se využívají i v kosmetice.
V podbělu se našly i některé nebezpečné látky, kvůli kterým jej
vnitřně užíváme jen krátkodobě, ne samostatně, jen jako přísadu do
čajové nebo inhalační směsi.
Od pradávna je známo, že podběl je
vynikajícím prostředkem proti kašli.
Proto ho Řekové i Římané nazývali
„kašlová rostlina“. Další způsob použití
podběle zavedl farář Kneipp, který jeho
listy přikládal na „vytahování horkosti z
těla“.
Další recept
Krátce povaříme 4 lžíce natě majoránky nebo dobromysli v 1/2 1
vody a naparujeme ucho. Po ukončení procedury nakapeme do ucha
3-5 kapek mátového oleje.
Krvácení z nosu
Připravíme silný odvar z natě přesličky, můžeme přidat trochu
vrbové kůry. Můžeme použít i prášek ze sušené natě, 1 lžíci na 1 dl
vody. Krátce povaříme, scedíme a pozorně vtahujeme nebo kapeme
do nosu. Současně dáme na zátylek studený obklad.
Polyp v nose
Listy břečťanu pomeleme na jemný prášek a několikrát denně
šňupeme.
Zánět nosních dutin
Připravíme si inhalaci ze stejných dílů natě máty, heřmánku,
květu prvosenky a semene lnu. Několikrát denně inhalujeme při
teplotě, kterou sneseme. Mezi inhalacemi přikládáme horký obklad z
povařeného mletého semene lnu na celou horní část obličeje. Léčbu
doplňujeme pitím čaje z prvosenky.
Senná rýma
Uděláme čajovou směs ze tří dílů natě třezalky, k nimž přidáme
po dvou dílech kořene kostivalu a puškvorce a po jednom dílu natě
přesličky a květu heřmánku. Dvě lžíce čajové směsi necháme přes
noc macerovat ve 1/4 1 vody. Ráno krátce povaříme a necháme
přikryté vychladnout. Odlijeme 1/2 až 1 dl, který použijeme na
výplachy nosu, dolijeme 1/41 vody, ohřejeme a pijeme teplé třikrát
denně.
Struma
Ze stejných dílů natě svízele a listu černého rybízu uděláme
kloktadlo. Dvě lžíce směsi krátce povaříme v 1/4 1 vody a necháme
přikryté vyluhovat. Scedíme a často kloktáme, nepijeme, ale při
každém kloktání polkneme malé množství. Ke kloktání můžeme
použít čerstvou rybízovou šťávu.
Štítná žláza, recept bylinkáře Karla
Tento zkušený bylinkář doporučuje kloktání ze svízele podle
předcházejícího receptu a současně teplé obklady z jeho zapařené
natě. K doplnění léčby pijeme až 1 l čaje připraveného ze stejných
dílů květu měsíčku, natě řebříčku a kopřivy,
Snížená činnost štítné žlázy
K přípravě čajové směsi použijeme stejné díly natě sporýše,
fialky, kořene lopuchu a lékořice. Dvě lžíce směsi dáme večer
macerovat do 1/2 1 teplé vody, ráno uvedeme do varu a necháme
přikryté vychladnout. Pijeme dvakrát denně, ne dlouhodobě.
Nadměrná činnost štítné žlázy
Hlavní složkou této čajové směsi je nať karbince. Ke čtyřem
dílům přidáme po jednom díle natě srdečníku, jehlice a kořene
pampelišky. Do hotového čaje, připraveného jako obvykle, přidáme
lžíci rakytnikového oleje. Pijeme dvakrát denně. Léčbě pomáhají
obklady z rozvařené dubové kůry.
Basedowova nemoc
U této chorobně zvýšené činnosti štítné žlázy uděláme čajovou
směs, do níž dáme dva díly natě karbince a po jednom dílu kořene
kozlíku, lopuchu, lékořice a natě kru-činky. Dvě lžíce směsi
namočíme do vlažné vody a necháme 12 hodin macerovat. Potom
pomalu uvedeme do varu a necháme přikryté 15 minut vyluhovat.
Pijeme třikrát denně po třetině množství.
BŘEČŤAN POPÍNAVÝ – Hedera helix
Tato stálezelená rostlinka má několik zvláštností. Ke svému růstu
potřebuje pevnou oporu, dokáže se vysoko vytáhnout až do koruny
stromu nebo obrůst celou stěnu. Má dvojí listy, jako by ze dvou
rostlin, kulaté i laločnaté, na rozdíl od „normálních“ rostlin kvete na
podzim a plody dozrávají na jaře. Tehdy sbíráme jeho listy,
břečťanovou drogu i některé výrobky z ní koupíme i v lékárně.
Léčebně se břečťan využívá hlavně zevně. Obklady z čerstvých
listů se přikládají na různé bolesti kloubů, ztvrdlou kůži chodidel a
sluncem spálenou pokožku. Listy břečťanu jsou dobré i na sedací
koupele při hemeroidech. Vnitřně se břečťan používá při katarech
horních cest dýchacích, kašli, černém kašli, dně, revmatismu, ke
zlepšení činnosti žlučníku a jater.
Břečťan se považuje za jedovatou rostlinu, kterou vnitřně ve
formě tinktury užíváme po kapkách, hotové výrobky podle návodu.
Zevně můžeme jeho hojivých účinků využívat bez obav.
Latinské pojmenování břečťanu
belissó znamená ovíjet se, kroutit se.
Ve starověkém Římě ho neměli rádi,
protože ničil okrasné stromy sochy i
chrámy. Zato v Řecku se stal
břečťan symbolem boha Dionýza a
jeho nespoutaných her. Břečťan žije
až dvě stě let a kvete do
sedmdesátého roku svého života.
|