Obsah Pro dobré trávení 12 Recepty na cukrovku 42 Ledviny a močové cesty 48 Pohybové ústrojí – svaly, klouby, končetiny 58 Trápení s revmatismem 70 Na kožní nemoci a rány 80 Pro zdravé dýchání 100
Yüklə 12,19 Mb. Pdf görüntüsü
|
|
JMELÍ BÍLÉ – Viscum album Jmelí je rostlinný parazit, který se přiživuje na stromech a bere jim životodárnou mízu. I když ho v přírodě nacházíme často, obvykle je vysoko a nedá se na něj dosáhnout, proto se sbírá na místech těžby ze spadlých stromů. Drogu tvoří jen měkké části listů, bez bobulí, můžeme ji bez námahy koupit v lékárně. V současné době stresů, vysokých a nízkých krevních tlaků, má jmelí mimořádný význam. Stejně jako česnek dokáže totiž regulovat krevní tlak, tedy vysoký snižovat a nízký zvyšovat, čehož dosáhne tím, že změkčuje a odstraňuje vápenaté usazeniny v krevních cestách. Tím se stává prvotřídním preventivním prostředkem proti tolik obávaným infarktům. Kromě tohoto dobrého účinku také posiluje srdeční sval, pomáhá v klimakteriu, při neplodnosti, při pocitech strachu, nervozitě a epilepsii, zastavuje krvácení a zvyšuje imunitu. Jmelí patří mezi mírně jedovaté rostliny, proto ho užíváme velmi opatrné, v žádném případě nezvyšujeme doporučené dávky. Nejlépe se užívá formou kapek, které přidáváme do čajových směsí. Jeho preventivní protiinfarktové působení využíváme opakovaně, ale jen v malých dávkách, neboť je to silná rostlina, která může být při předávkování nebezpečná.
Název jmelí pochází z latiny – viscum znamená lep. Jmelí má drobné bílé plody, které jsou na dotek lepkavé. Aby se na svém hostiteli mohlo usadit, musí tam zůstat dostatečně dlouho a zapustit zvláštní kořeny. Jmelí bylo odnepaměti magickou rostlinou, připisovala se mu zázračná moc. Keltští kněží odsekávali na Nový rok zlatým srpem větvičky jmelí s přáním štěstí a lásky. I dnes najdeme jmelí během vánočních svátků skoro v každé domácnosti.
Chceme-li se pokochat krásou a užitkem této milé bylinky, musíme si ji vypěstovat, protože ve volné přírodě neroste. Dobře se jí daří na záhonu i v truhlíku na okně či balkonu. Drogu, kterou tvoří celá kvetoucí nať, můžeme koupit také v lékárně. Už podle starověkých lékařů přinášel brut-nák „radost a úlevu srdci“. Toto jeho léčebné u-platnění se zachovalo dodnes. Brutnák výrazně posiluje srdeční sval, léčí rozšířené srdce a neurózu. Současně působí močopudně, Čímž také prospívá srdci. Čaj z brutnáku čistí krev a posiluje nervovou soustavu, což rozšiřuje jeho u-platnění v bylinkové praxi. Brutnák účinkuje pomalu, projeví se až po delším užívání, některé látky v něm obsažené jsou ve větších dávkách jedovaté, proto dodržujeme doporučené dávkování, neužíváme ho dlouhodobě a jeho dobré vlastnosti využíváme v čajových směsích.
odvaha. Matthioli ho doporučoval při bušení srdce a k utišení blouznění, což v jeho řeči znamenalo snížení teploty. Krásný modrý kvítek brutnáku byl oblíbeným motivem na středověkých tapiseriích.
Saponaria officinalis
Mydlice je téměř nezničitelná rostlina, kde se jednou usadí, tam roste trvale. Kvete až koncem bylinkové sezony bohatými bílými květy, nejraději na vlhkých loukách a u cest. Oficiální drogou je kořen, ale ten se získává těžce, proto je výhodnější si jej koupit. Podobné účinky má i vrchní část kvetoucí natě, kterou se lehce můžeme zásobit sami.Název mydlice je odvozený od látek v ní obsažených – saponinů, jež pohlcují tuky a ve vodě pění, podobně jako mýdlo. Tyto v lidském organismu podněcují vylučování žluče, žaludečních šťáv a dalších sekretů trávicí soustavy. Pomáhají také průduškám zbavit se hlenů, mají protizánětlivé i močopudné účinky a zlepšují metabolismus.Saponiny v mydlici mohou vyvolat potíže v trávicím traktu, proto ji neužíváme samotnou a během potřeby jen několik dní.
Latinské po jmenování mydli-ce je odvozeno od slova sapo – mýdlo. Její pěnivý kořen se v minulosti používal k praní jemných hedvábných látek a jako náhražka mýdla. V dobách antiky lidé mýdlo ještě nepoužívali, jako prostředek k umývání ho v souvislosti s mydlicí poprvé vzpomíná až Galenos.
Tuto bylinku ve volné přírodě nenajdeme, ale poněvadž patří k nejstarším léčivým rostlinám, často se pěstuje a dá se také koupit. Drogu tvoří celá nať, kterou sbíráme na začátku rozkvětu. Už antičtí léčitelé používali jablečník jako o-svědčený lék na srdce. Uklidňuje srdeční arytmii a posiluje činnost srdce, jeho účinky jsou podobné hlohu, s nímž se často kombinuje. Jeho hořká chuť se dobře uplatňuje i v trávicím traktu. Můžeme jej přidávat do čajových směsí ke zlepšení trávení, na nemoci jater a žlučníku. Jablečník je spolehlivá bylinka, kterou můžeme užívat bez obav i dlouhodobě. Jeho široké léčebné uplatnění bychom měli více využívat preventivně.
Pojmenování marrubium pochází z hebrejského mab-nob, což znamená hořká šťáva. Hořká chuť trávy spojená s příjemnou jablečnou vůní jsou pro jablečník charakteristické. Jablečník patří mezi nejstarší léčivé rostliny. Egypťané ho nazývali „býčí krev“ a používali jako účinný prostředek proti různým druhům jedů a proti astma. Ve středověku sloužil hlavně proti tuberkulóze.
Tento často se vyskytující plevel roste především kolem cest, přitom si ho obvykle ani nevšimneme, až při pohledu zblízka můžeme rozeznat jeho drobné květy. Sbíráme celou rozkvetlou nať, droga se dá občas také koupit. Tato stará léčivá rostlina zastavuje krvácení každého druhu, má však i mnoho dalších dobrých účinků. Léčí katar žaludku a střev, rozpouští a vyplavuje močové kameny, cenná je také schopnost zvyšovat krevní tlak. Čaj z trus-kavce prospívá při dně, revmatismu, nemocech kloubů, silné menstruaci a dalších ženských potížích. Nenápadnost truskavce se zrcadlí v jeho neškodnosti, v terapeutických dávkách můžeme pít čaj bez omezení.
Truskavec znali a používali všichni známí lékaři. Galenos ho považoval za jednu z nejlepších bylinek proti všem druhům zánětů, sv. Hildegarda ho nazývala „zemské koření“ a jeho nať doporučovala macerovat ve víně a užívat proti průjmům. Lonicerus ho nazval „cestní tráva“ a tvrdil, že šťáva truskavce léčí všechna jedovatá u-štknutí.
Conyza canadensis
Nenápadné turanky si lidé málo všímají, i když se vyskytuje téměř všude, spíše je problémem se jí zbavit, než ji najít. Naproti tomu se k léčebným účelům používá zřídka a většinou se ani neprodává, i když je to prvotřídní léčivá rostlina. Sbíráme horní část natě, když začíná kvést.Turanka společně s přesličkou a kokoškou patří k nejlepším rostlinným lékům na zastavení krvácení, přitom nerozhoduje, zda jde o krvácení vnější nebo vnitřní. Je osvědčenou přísadou do čajové směsi na zastavení ženského krvácení. Má i další, mezi bylinkami zřídkavou vlastnost, že podporuje tvorbu bílých krvinek, přitom je mírně močopudná a celkově čistí organismus. Čaj z turanky je úplně neškodný, může se pít samotná, ale vzhledem k jejímu hlavnímu účinku ji obvykle užíváme jen několik dní.
do Francie v roce 1653 v bedně s bobřími kožešinami. Její neuvěřitelná životnost se projevila tak, že její semena se odtud rozšířila do celé Evropy, dnes ji najdeme téměř všude. Léčebně začali turanku používat američtí lékaři v 19. století a doporučovali ji při žaludečních potížích i na rány.
Capsella bursa-pastoris
Tuto skromnou, podle typických kokošce podobných plodů lehce identifikovatelnou rostlinku nalezneme v naší přírodě téměř všude. Kokoška kvete dlouho, ale nať sbíráme co nejdřív, jakmile se začnou otvírat drobné bílé květy. Tuto často užívanou drogu dostaneme také v lékárně.Kokoška pastuší tobolka patří k nejlepším lékům na zastavení krvácení každého druhu, vnějšího i vnitřního. Dobře pomáhá při tak častém ženském krvácení. Její další dobrou vlastností je schopnost regulovat krevní tlak, čistit krev a rozpouštět vápenaté usazeniny v krevních cestách. Takových bylinek máme málo, proto si kokošky vysoce ceníme i jako prevence kornatění tepen, sklerózy a infarktu.I když se u kokošky nezjistily žádné nepříznivé účinky, při dlouhodobém užívání ji dávkujeme raději méně a kombinujeme s dalšími podobně účinkujícími bylinkami.
Latinské pojmenovaní kokošky bursa pastoris znamená měšec, kapsička pastýřů. Vzniklo z toho, že její trojúhelníkové plody jsou velmi podobné kapsám někdejších pastýřů. Jako léčivou rostlinu používal kokošku už otec lékařství Hippokrates na problémy s dělohou. Používám kokošky bylo rozšířeno během první světové války, když nahrazovala těžce dostupné léky zastavující krvácení.
Byl vyšlechtěný v tropických a subtropických oblastech, kde se pěstuje k léčebným účelům i jako koření a potravina. Používá se členitý kořen, který je u nás málo známý, ale občas se prodává, někdy i jako čaj v nálevových sáčcích.Léčebné využití zázvoru vychází z indické a-jurvédy, podle níž léčí zažívací ústrojí, zlepšuje trávení a látkovou přeměnu. Potvrzuje to také jeho silná pálivá a hořká chuť. Zázvor obsahuje účinné látky podobné acylpyrinu. Zevně slouží spařený dřevnatý kořen formou horkých obkladů na ztuhlé svalstvo krku, končetin a jiné svalové bolesti.Kvůli silnému účinku používáme vnitřně zázvor velmi opatrně, neboť ve větších dávkách může způsobit různé poruchy a celkovou slabost.
Zázvor pěstovali už Číňané, kteří věřili, že přináší štěstí. Do Evropy ho přivezli obchodníci po slavné Hedvábné cestě. Zázvor je oblíbenou pochoutkou Italů, ti jsou přesvědčeni, že dodává sexuální sílu. U nás známe zázvor jako součást koření kari. Je také součástí mnoha hořkých likérů a vín.
Rozkvetlý jírovec patří mezi nejkrásnější stromy, proto se často vyskytuje v parcích a kolem cest. K léčebným účelům slouží květy, mladé listy, na podzim i plody, známé kaštany. Čaj z jírovce prokrvuje všechny orgány těla, snižuje srážlivost krve, roztahuje cévy a tepny. Má i protizánětlivé účinky a pomáhá při menstruačních potížích. Hlavní uplatnění jírovce v bylinkářské praxi je zevně proti revmatismu, ischiasu, na křečové žíly, záněty žil, trombózu a poruchy lymfatického oběhu, kde patří k nej-lepším rostlinným lékům.Jírovec vnitřně samostatně neužíváme, protože v silnějších dávkách může vyvolat bolestí hlavy a zvracení, v čajových směsích toto nebezpečí nehrozí.
Do Evropy se jírovec dostal v 16. století z Turecka, kde už tehdy sloužil při léčbě dýchá- vičnosti koní. Jako léčivou rostlinu ho prvně popsal Matthioli v 16. století. Semena jírovce – známé kaštany – obsahují kumarin, díky němuž jsou jednou ze složek opalovacích krémů, protože tato látka chrání před ultrafialovým zářením. Kaštany bychom měli nosit stále v kapse, protože prý chrání před zlem. Jsou účinné tak dlouho, dokud neztratí lesk.
Je to posvátný strom, jehož vzhled a tvar listů je v rostlinné říši ojedinělý. Proto se i u nás vysazuje jako okrasný strom v parcích a zahradách. Listy jinanu se získávají těžce, proto drogu kupujeme v lékárně, nejlépe už ve formě notových produktů. Jinan se stal populárním zásluhou schopnosti zlepšovat prostupnost stěn krevních vlásečnic, a tím krevní oběh. Roztahuje cévy a zrychluje průtok krve, což se zvlášť projevuje v mozku. Slouží také jako prevence kornatění tepen, odstraňuje pocit chladu rukou a nohou, předchází odumírání tkání při jejich nedostatečném zásobování krví. U jinanu se nezjistily žádné nepříznivé účinky, přítomná živice však dráždí žaludek, proto upřednostníme hotové výrobky, u nichž je odstraněna, a ty můžeme užívat bez obav.
Japonska, kde ho s oblibou vysazovali před chrámy. Botanicky nepatří mezi listnaté, ani jehličnaté stromy. Zachoval se jako jediný ze skupiny stromů, které rostly už v druhohorách před dvěma sty miliony lety. V Americe nazývají jinan „stromem dívčích vlasů“.
Na nenápadné porosty mochny nás obvykle upozorní jen její křiklavě žluté květy. Mochna roste na loukách, blízko obydlí, často vytváří souvislé porosty, proto se její listy sbírají lehce a rychle. Drogu si však můžeme koupit i v lékárně.Lidové léčitelství odpradávna využívá schopnost mochny uvolňovat křeče. Proto ji ordinuje při kolikách břišní dutiny, menstruačních křečích, bolestivých záchvatech způsobených ledvinovými a žlučníkovými kameny. Používá se také k léčbě trávicího traktu, při střevním kataru, průjmech, na zastavení krvácení a na močové ústrojí. Mochna husí se dá lehce získat, má mnoho dobrých vlastností a je úplně neškodná, což jí dává možnost širšího uplatnění v léčivých a preventivních bylinných čajích.
přeneslo do jejího názvu. Kdysi se jí připisovaly neobvyklé léčivé účinky, proto dostala latinské pojmenování potens – mocný. Prosek z kořene mochny je vynikající na hojení krvácející rány, proto se uvažovalo o tom, že se stane povinnou výbavou lékárniček zdravotníků během první světové války.
KYSELÁČ LUČNÍ – Acetosa pratensis
Známe ho z dětství jako „kyselé lístky“, které rostou na vlhkých loukách a úhorech. Kyseláč má vysoký obsah vitaminu C a slouží jako dobrý krev čistící prostředek. Zlepšuje také trávení, činnost jater, žlučníku a střev. Zevně můžeme použít pomačkané lístečky jako obklad na různé kožní záněty, vyrážky a nečistoty. Vysoký obsah kyseliny šťavelové může vyvolat nevolnost až lehké otravy, proto jeho působení využíváme s mírou.
Léčíme si nervy
V dnešním moderním uspěchaném světě je naše nervová soustava každodenně vystavována vysoké zátěži. Z každé strany na nás útočí stres, a nedivme se, že úspěšné firmy při náboru nových pracovníků zajedno z kritérií povazují i vysokou odolnost proti stresu. Nervová soustava řídí a ovlivňuje fungování celého organismu, proto její správné funkci musíme věnovat zvýšenou pozornost. K udržení dobré nálady, potřebného klidu a chuti do života máme v rostlinné říši mnoho dobrých pomocníků, kteří nás bez vedlejších až nebezpečných účinků zbaví bolesti, přivodí klidný spánek a duševní pohodu.
V odšťavovači vymačkáme šťávu z čerstvých plodů. Na 1l šťávy přidáme 3 dl bílého destilátu, naplníme do lahví až po zátku a uložíme v chladničce, kde vydrží dlouho. Při jakýchkoliv bolestech nervového původu užíváme třikrát denně 1 lžíci po jídle, ale jen několik dní.
Uděláme čajovou směs, do níž dáme tři díly semene kopru a po jednom díle semene fenyklu, anýzu, natě máty a květu heřmánku. Čaj připravíme obvyklým způsobem, přidáme lžičku kozlíkové tinktury, podle chuti citron a med. Vypijeme po částech v průběhu 2- 3 hodin.
Deset lžic nasekané čerstvé natě meduňky krátce povaříme v1l bílého vína, scedíme, přidáme lžíci medu a šťávu z 1/2 citronu. Pijeme teplé po stopce dvakrát denně.
Karla K její přípravě použijeme dva díly kozlíkové tinktury, k níž přidáme pod jednom dílu tinktury z puškvorce a prhy. Užíváme 1 lžičku v 1/2 sklenici vody, ráno a večer. Tinkturu můžeme připravit také ze sušených nasekaných bylin ve stejném poměru, který zalijeme silným lihem a necháme macerovat.
Připravíme ji ze stejných dílů natě třezalky, řebříčku, rozmarýnu a benediktu. Hotový čaj osladíme medem, můžeme jej užívat i delší dobu.
Yüklə 12,19 Mb. Dostları ilə paylaş:
|