Řešení:
Krevní systém
MN
je jedním z vedlejších krevních systémů. Jde o monogenní znak, který se dědí
kodominantně. Jinými slovy
- jedinci s genotypem MM
mají skupinu
M, jedinci s genotypem MN
mají
skupinu MN a jedinci s genotypem NN
mají skupinu
N.
U kodominance máme tedy výhodu, že ke každému fenotypu můžeme přesně přiřadit genotyp.
Nůžeme tedy vypočíst rovnou procentuální zastoupení alely
M
v populaci. Celek představuje všech
200 osob. Protože se ale budeme zabývat alelami a každý jedinec má alely
2 -
musíme jako celek
počítat
400 alel
. Nyní
-
kolikrát se v tomto celku vyskytuje alela
M
? U 32 jedinců nacházíme
skupinu M -
jsou tedy dominantní homozygoti a každý z nich má alelu
M
dvakrát
- 32 . 2 = 64
. Dále
nacházíme alelu
M
u jedinců se skupinou
MN.
To jsou ovšem heterozygoti a alelu
M najdeme u
každého pouze jednou. Tedy
96 . 1 = 96
. U jedinců se skupinou
N alelu M
nenacházíme.
Celkem se v naší hypotetické populaci alela
M vyskytuje
160krát
(64 + 96 = 160).
Nyní toto číslo vyjádříme jako procento z
celku: 160 / 400 = 0,4
A dopočteme frekvenci alely
N: N = 1 - 0,4 = 0,6
(vycházíme ze vzorce
p + q = 1).
Můžeme si opět udělat zkoušku, jestli vypočtené genové frekvence jsou správné:
Skupina M: M
2
= 0,4.0,4 = 0,16 = 16%
0,16 . 200 = 32
jedinců
Skupina MN: 2MN = 2.0,4.0,6 = 0,48 = 48%
0,48 . 200 = 96
jedinců
Skupina N: N
2
= 0,6.0,6 = 0,36 = 36%
0,36 . 200 = 72
jedinců
Výsledek zkoušky potvrzuje správnost výsledků.
Výsledek:
M = 0,4
N = 0,6
2)
Hardyho-Weinbergova rovnováha pro 3 alely
Zadání:
Ve skupině 12000 vybraných jedinců byly nalezeny tyto počty krevních skupin AB0 systému:
4680 jedinců mělo krevní skupinu A
2880 jedinců mělo krevní skupinu B
1440 jedinců mělo krevní skupinu AB
3000 jedinců mělo krevní skupinu 0
Zjistěte frekvence jednotlivých alel (A, B, 0). (Uvažujeme platnost H
-
W rovnováhy).
Řešení:
Teorie je uvedena v kapitole
Genetika populací
a
Krevní skupiny
.
Základní vzorečky
p + q = 1 a p
2
+ 2pq + q
2
= 1
platí pro dvě alely (zde označené
p a q
). Příklad s
krevními skupinami uvažuje alely 3 (A, B, 0). Obecná pravidla pro H
-
W zákon jsou:
p + q ... + n = 1
(p + q ... + n)
2
= 1
Pro tři alely krevně
-
skupinového systému AB0 bude analogicky:
A + B + 0 = 1
(A + B + 0)
2
= 1 (tedy A
2
+ B
2
+ 0
2
+ 2AB + 2A0 + 2B0 = 1)
Poznámka:
Nula v tomto případě samozřejmě představuje označení alely –
nikoliv
číslovku.
Ze zadání známe počty jednotlivých fenotypů. Není problém vypočítat procentuální zastoupení
jednotlivých skupin –
fenotypů:
Krevní skupina
A: 4680 / 12000 = 0,39 (39%)
Krevní skupina
B: 2880 / 12000 = 0,24 (24%)
Krevní skupina
AB: 1440 / 12000 = 0,12 (12%)
Krevní skupina
0: 3000 / 12000 = 0,25 (25%)
Jak je to ale s genotypy?
Krevní skupina A
je podmíněna genotypem
AA i A0
. Tomu odpovídá část výrazu A2 + 2A0.
Frekvence krevní skupiny A je ve sledované skupině 39%. Lze vytvořit rovnici
0,39 = A
2
+ 2A0.
Obsahuje však dvě neznámé (A a 0).
Krevní skupina B
je podmíněna genotypem
BB i B0
. Frekvence krevní skupiny B ve skupině je 24%.
Analogicky k předchozímu případu lze sestrojit rovnici
0,24 = B
2
+ 2B0
(rovněž se dvěma
neznámými).
Krevní skupina AB
má výhodu, že je podmíněna pouze genotypem
AB
. Její frekvence ve sledované
skupině je 12%.
Můžeme sestrojit rovnici
0,12 = 2AB
. 0všem i zde máme dvě neznámé.
Také
krevní skupina 0
je podmíněna pouze jedním genotypem a to genotypem
00
. Frekvence této
skupiny ve sledované skupině je 25%. Sestrojíme
-li rovnici: 0,25 = 0
2
, můžeme rychle dospět k
prv
nímu dílčímu výsledku, neboť konečně máme rovnici pouze s jednou neznámou.
Vypočteme:
0,25 = 0
2
0 = odmocnina(0,25) = 0,5
Frekvence alely 0 je tedy 0,5.
Poznámka:
Druhý možný výsledek rovnice 0 =
-
0,5 je jakožto záporné číslo
nesmyslný a budeme jej zcela ignorovat.
Nyní již známe jednu neznámou, kterou můžeme dosadit do některé z prvních dvou rovnic.
V tomto případě pro skupinu A:
0,39 = A
2
+ 2A0
0,39 = A
2
+ 2 . A . 0,5
0,39 = A
2
+ A
0 = A
2
+ A
–
0,39
Dostali jsme klasický tvar kvadratické rovnice 0 = ax
2
+ bx + c.
Abychom vypočítali neznámou x (v tomto případě tedy A), musíme postupovat dle následujícího
vzorce
–
vzorec s Diskriminantem (nebo použít kalkulačku s řešitelem rovnic):
V našem případě: a = 1; b = 1; c =
-0,39
A
1
= 0,3, A
2
= -
1,3 (Pro náš příklad je záporná hodnota výsledku nesmyslná)
Frekvence alely A je 0,3.
Za této situace již můžeme ze vzorečku
A + B + 0 = 1
dopočítat chybějící frekvenci alely B.
0,3 + B + 0,5 = 1
0,8 + B = 1
B = 0,2
Alternativně je možné vypočítat i frekvenci alely B stejným způsobem, jako jsme vypočítali frekvenci
alely A:
0,24 = B
2
+ 2B0
0,24 = B
2
+ 2. B . 0,5
0,24 = B
2
+ B
0 = B
2
+ B
–
0,24
B
1
= 0,2 (B
2
= -
1,2; pro nás nevyužitelné).
Získali jsme následující výsledky:
A = 0,3
B = 0,2
0 = 0,5
Zkouška:
Pro jistotu provedeme zkoušku a zjištěné frekvence dosadíme do původních rovnic:
Krevní skupina
A:
A
2
+ 2A0 = 0,39
0,3
2
+ 2 . 0,3 . 0,5 = 0,39
0,09 + 0,3 = 0,39
0,39 = 0,39
Krevní skupina
B:
B
2
+ 2B0 = 0,24
0,2
2
+ 2 . 0,2 . 0,5 = 0,24
0,04 + 0,2 = 0,24
0,24 = 0,24
Krevní skupina
AB:
2AB = 0,12
2 . 0,3 . 0,2 = 0,12
0,12 = 0,12
Krevní skupina
0:
0
2
= 0,25
0,5
2
= 0,25
0,25 = 0,25
Výsledek:
Můžeme potvdrit definitivní výsledky frekvencí jednotlivých alel:
A = 0,3
B = 0,2
0 = 0,5
7.
Imunogenetika
1)
Dědičnost HLA haplotypů
Zadání :
Rodina vykazuje následující HLA fenotypy:
Otec: A
2
A
14
B
3
B
7
Matka: A
2
A
8
B
5
B
9
Dítě:
A
2
B
3
B
5
Zapište genotypy otce a matky a dítěte s vyznačením haplotypů. Jaké další genotypy mohou mít děti
těchto rodičů? Možnost rekombinace zanedbejte.
Řešení:
Teorie je uvedena především v kapitole
Imunogenetika.
Hlavní histokompatibilní komplex
(MHC) je skupina genů na krátkém raménku 6. chromozomu,
které kódují řadu genů
-
kromě jiných i
HLA antigeny
(Human leukocyte antigens). Jde o
nejvýznamější lidský antigenní systém, důležitý z imunologického a transplantačního hlediska.
Rozlišujeme HLA geny I. a II. třídy; obě třídy jsou vysoce polymorfní (pro každý lokus existuje velké
množství různých alel). Významnou skutečností je, že sousedící HLA geny (například geny I. HLA
třídy: HLA
-A, HLA-B, HLA-
C) se z rodičů na potomky přenáší jako tzv.
haplotypy
. Co to znamená? Že
se přenáší jako bloky genů, mezi kterými pouze vyjímečně dochází k rekombinaci (crossing
-overu).
Předvedeme si na příkladu:
Otec má následující haplotypy:
[A
1
B
1
]
[A
2
B
2
]
Matka má následující haplotypy:
[A
3
B
3
]
[A
4
B
4
]
Písmenka
A a B
označují geny HLA systému; čísla označují přímo o kterou alelu se jedná (jde o
vysoce polymorfní geny
-
viz výše). Dvojice genů uzavřená do závorky označuje geny uložené
na
jednom chromozomu
-
tvořící
haplotyp
.
Otec tedy potomkovi může předat buď kombinaci
[A
1
B
1
] nebo [A
2
B
2
], ale nikdy ne (velmi
vzácně)
[A
1
B
2
].
Děti těchto rodičů tedy mohou mít následující kombinace haplotypů:
1. možnost
[A
1
B
1
] (od otce)
[A
3
B
3
] (od matky)
2. možnost
[A
1
B
1
] (od otce)
[A
4
B
4
] (od matky)
3. možnost
[A
2
B
2
] (od otce)
[A
3
B
3
] (od matky)
4. možnost
[A
2
B
2
] (od otce)
[A
4
B
4
] (od matky)
Nyní se můžeme pustit do řešení úlohy. Dítě má fenotyp
A
2
B
5
B
3
. Všimněte si, že má ve fenotypu
pouze jeden typ A antigenu - A
2
. Znamená to, že gen pro tento antigen má dvakrát (dostal jej od obou
rodičů). Rozebereme si, od koho mohlo dítě jaký gen zdědit:
A
2
- od otce i od matky
B
3
- od otce
B
5
- od matky
Od matky tedy dítě dostalo tuto kombinaci (haplotyp):
[A
2
B
5
]
A od otce tuto kombinaci (haplotyp): [A
2
B
3
]
Jelikož známe jeden haplotyp otce a matky, snadno vytvoříme i haplotyp druhý, ze dvou zbývajících
gen
ů (které logicky musí tvořit haplotyp druhý).
Otec
[A
2
B
3
]
[A
14
B
7
]
Matka
[A
2
B
5
]
[A
8
B
9
]
Dítě
[A
2
B
3
] (od otce)
[A
2
B
5
] (od matky)
Nyní již snadno dořešíme i zbytek úlohy
-
tj. další možné kombinace haplotypů u dětí těchto rodičů.
Výsledek:
Otec
[A
2
B
3
]
[A
14
B
7
]
Matka
[A
2
B
5
]
[A
8
B
9
]
Dítě
[A
2
B
3
] (od otce)
[A
2
B
5
] (od matky)
Další možná kombinace pro dítě 1
[A
2
B
3
] (od otce)
[A
8
B
9
] (od matky)
Další možná kombinace pro dítě 2
[A
14
B
7
] (od otce)
[A
2
B
5
] (od matky)
Další možná kombinace pro dítě 3
[A
14
B
7
] (od otce)
[A
8
B
9
] (od matky)
8.
Obsah
1.
Molekulární genetika ....................................................................................................................... 2
1) DNA, komplementarita, dopsání komplementárního vlákna ..................................................... 2
2) Transkripce, přepis z DNA do RNA .............................................................................................. 2
3) Translace, genetický kód ............................................................................................................. 4
4) Mutace, přepis mutované sekvence ........................................................................................... 6
5) Restrikční analýza ........................................................................................................................ 7
2.
Cytogenetika .................................................................................................................................. 11
1) Zápisy karyotypů........................................................................................................................ 11
2) Chromozomové mutace ............................................................................................................ 12
3.
Dědičnost ....................................................................................................................................... 14
1) Monohybridizus ......................................................................................................................... 14
4.
Genealogie ..................................................................................................................................... 16
1) Tvorba rodokmenu, výpočty rizik .............................................................................................. 16
5.
Geneticky podmíněné choroby ..................................................................................................... 18
1) Jednoduchá dědičnost genetických chorob .............................................................................. 18
6.
Populační genetika ........................................................................................................................ 20
1) Hardyho-Weinbergova rovnováha pro 2 alely .......................................................................... 20
2) Hardyho-Weinbergova rovnováha pro 3 alely .......................................................................... 22
7.
Imunogenetika............................................................................................................................... 26
1) Dědičnost HLA haplotypů .......................................................................................................... 26
8.
Obsah ............................................................................................................................................. 29
Dostları ilə paylaş: |