Syntéza chemoterapeutik počíná objevením salvarsanu, účinného na Treponema pallidum, Ehrlichem v roce 1909.
Tato éra vrcholí v roce 1935 objevením sulfonamidů (prontosil) Domagkem a trvá prakticky doposud (fluorochinolony).
Éra antibiotik je spojena s Flemingovým jménem a rokem 1928, kdy popsal účinek penicilinu.
Éra antibiotik je spojena s Flemingovým jménem a rokem 1928, kdy popsal účinek penicilinu.
Je však nutné zdůraznit, že první léčebné použití antibiotik popsali v roce 1899 čeští badatelé Honl a Bukovský (pyocyanáza, extrakt z kultury Pseudomonas aeruginosa).
Pojem antibiotikum byl navržen v roce 1942 Waksmanem.
Z hlediska praktické antibioterapie lze rozlišovat efekt primární a sekundární.
Z hlediska praktické antibioterapie lze rozlišovat efekt primární a sekundární.
Na základě primárního efektu jsou antimikrobní přípravky děleny na bakteriostatická a baktericidní.
Bakteriostatická ATB:
chloramfenikol, tetracykliny, makrolidy, linkosamidy, sulfonamidy a další
Baktericidní ATB:
peniciliny, cefalosporiny, aminoglykosidy, glykopeptidy a další
Sekundární efekt je podmíněn aplikací vyšších koncentrací antimikrobních přípravků, při kterém dochází k ovlivnění více mechanismů najednou.
Sekundární efekt je podmíněn aplikací vyšších koncentrací antimikrobních přípravků, při kterém dochází k ovlivnění více mechanismů najednou.
Prakticky to znamená, že vyšší koncentrace primárně bakteriostatického ATB může působit i baktericidně.
Spektrum účinku: výčet bakteriálních druhů, na něž má daný antimikrobní přípravek teoreticky působit
antibiotika s úzkým spektrem účinku
antibiotika se širokým spektrem účinku
Podle chemické struktury
Všechny penicilinové přípravky mají jako základ své molekuly kyselinu 6-aminopenicilanovou.
Všechny penicilinové přípravky mají jako základ své molekuly kyselinu 6-aminopenicilanovou.
Spektrum účinku je u různých derivátů rozdílné.
Od inhibice gram+ bakterií, neissérií a spirochet u základních penicilinů přes širší účinek na některé gram- bakterie u aminopenicilinů až ke značně širokému spektru, zahrnujícímu i nozokomiální kmeny (např. Pseudomonas aeruginosa) u karboxypenicilinů a ureidopenicilinů.
Základní (přirozené):
Základní (přirozené):
Benzylpenicilin (Penicilin G)
Fenoxymethylpenicilin (Penicilin V)
Aminopeniciliny
Ampicilin
Amoxicilin
Ureidopeniciliny
Piperacilin
Stabilní vůči stafylokokové penicilináze
Stabilní vůči stafylokokové penicilináze
Oxacilin
Kombinované s inhibitory bakteriálních beta-laktamáz
Ampicilin/sulbactam
Amoxicilin/kys.klavulanová
Piperacilin/tazobactam
Všechny cefalosporiny mají jako základ své molekuly kyselinu 7-aminocefalosporanovou (má podobnou strukturu jako kyselina 6-aminopenicilanová - beta-laktamový kruh)
Všechny cefalosporiny mají jako základ své molekuly kyselinu 7-aminocefalosporanovou (má podobnou strukturu jako kyselina 6-aminopenicilanová - beta-laktamový kruh)
Spektrum účinku je značně rozdílné:
Cefalosporiny I. generace mají účinek na stafylokoky a některé gram- negativní bakterie.
Přípravky patřící do druhé generace mají širší účinek na gram- bakterie a jsou odolnější vůči bakteriálním beta–laktamázám.
Cefalosporiny, patřící do III. generace, mají výrazný účinek na gram- bakterie a značnou odolnost vůči bakteriálním beta–laktamázám. Účinek na gram+ bakterie je však poněkud nižší.
Cefalosporiny IV. generace opět zesilují účinek na gram- bakterie, ale současně i na gram+ bakterie.
Cefalosporiny obecně nepůsobí na enterokoky
Cefalosporiny obecně nepůsobí na enterokoky
Toxicita cefalosporinových antibiotik je nízká
Mechanismus účinku spočívá v zásahu do syntézy bakteriální stěny vazbou na PBPs.
Cefalosporiny kombinované s inhibitory bakteriálních beta-laktamáz
Cefoperazon/sulbactam
Monobaktamy
Monobaktamy
Aztreonam
Karbapenemy
Imipenem
Meropenem
Skupina antibiotik, která byla přirozeně produkována některými druhy Streptomyces a Micromonaspora.
Skupina antibiotik, která byla přirozeně produkována některými druhy Streptomyces a Micromonaspora.
Mají obdobnou chemickou strukturu a současně i podobný mechanismus účinku. Zasahují do translačních procesů na ribozomech.
Klinický význam aminoglykosidů je velký z důvodu jejich širokého spektra účinku, zahrnujícího hlavně gram- bakterie (včetně nozokomiálních kmenů).
Aminoglykosidy jsou potenciálně ototoxické a nefrotoxické.
Streptomycin (použití v terapii TBC v kombinaci s INH a PAS)
Streptomycin (použití v terapii TBC v kombinaci s INH a PAS)
Neomycin (lokální nebo perorální aplikace)
Spektinomycin
Gentamicin
Netilmicin
Tobramycin
Amikacin
Isepamicin
Primárně bakteriostatické antibiotikum, získané ze Streptomyces venezuelae. V současné době se připravuje synteticky. Působí bakteriostaticky.
Primárně bakteriostatické antibiotikum, získané ze Streptomyces venezuelae. V současné době se připravuje synteticky. Působí bakteriostaticky.
Proniká i do buněk a působí i na intracelulárně uložené bakterie (např. chlamydie). Rovněž působí na mykoplasmata.
Spektrum účinku je široké, zahrnující gram+ i gram- bakterie. Jeho použití by však mělo být podloženo stanovením citlivosti vyvolávající bakterie k tomuto antibiotiku.
Dobře se vstřebává po perorální aplikaci.
Velmi dobře proniká do tkání a likvoru.
Nežádoucí účinky:
Nežádoucí účinky:
Poškození krvetvorby (reverzibilní, ireverzibilní)
Gray syndrom
Alergické reakce (vzácné 0,5 – 1,5 %)
Dyspeptické potíže
Superinfekce
Herxheimerova reakce
Primárně bakteriostatická antibiotika:
Primárně bakteriostatická antibiotika:
Tetracyklin
Doxycyklin
Působí i na intracelulárně uložené bakterie.
V současné době je řada patogenních bakterií rezistentních na tetracykliny. Hlavní indikační oblast jsou chlamydiové a mykoplasmové infekce, Lymská borelióza.
Nežádoucí účinky:
Nežádoucí účinky:
GIT potíže, superinfekce, hepatotoxický účinek, poškození zubů a kostí, syndrom vyklenuté fontanely (benigní likvorová hypertenze), alergické reakce
Kontraindikace:
Gravidita a průběh laktace
Děti do věku 8-12 let
Insuficience jater a ledvin (s určitými výjimkami)
Bakteriostatická antibiotika, velmi dobře tolerovaná s minimem nežádoucích účinků.
Bakteriostatická antibiotika, velmi dobře tolerovaná s minimem nežádoucích účinků.
Ve spektru účinku jsou především gram+ bakterie.
Alternativní léčiva u komunitních infekcí dýchacích cest pacientů s alergií na peniciliny.
K primární indikaci makrolidů jsou vhodné chlamydiové, mykoplasmové, legionelové a kampylobakterové infekce. Další vhodnou indikací je Lymská borelióza.
K primární indikaci makrolidů jsou vhodné chlamydiové, mykoplasmové, legionelové a kampylobakterové infekce. Další vhodnou indikací je Lymská borelióza.
Erytromycin
Spiramycin
Roxitromycin
Klaritromycin
Azitromycin
Často používaná antibiotika s účinkem na gram+ bakterie a na anaerobní bakterie. Mají výborný průnik do kostí.
Často používaná antibiotika s účinkem na gram+ bakterie a na anaerobní bakterie. Mají výborný průnik do kostí.
Linkomycin
Klindamycin
Hlavní indikace:
Stafylokokové infekce (především osteomyelitidy)
Infekce s etiologickou spoluúčastí anaerobních bakterií
Aktinomykóza
Při podávání linkosamidů byl popsán vznik pseudomembranózní enterokolitidy (etiologická role Clostridium difficile).
Antimikrobní přípravky s účinkem na gram+ bakterie. Jsou to antibiotika, která by měly být používána při infekcích s etiologickou roli multirezistentních gram+ bakterií (např. MRSA, MRSCN, enterokoky s rezistencí k ampicilinu).
Antimikrobní přípravky s účinkem na gram+ bakterie. Jsou to antibiotika, která by měly být používána při infekcích s etiologickou roli multirezistentních gram+ bakterií (např. MRSA, MRSCN, enterokoky s rezistencí k ampicilinu).
Nebezpečí vzniku vankomycin-rezistentních enterokoků
Působí nefrotoxicky.
Používají se v léčbě pseudomembranózní enterokolitidy.
Vankomycin
Teikoplanin
Chinolony nefluorované
Chinolony nefluorované
Kys. oxolinová
Chinolony fluorované (fluorochinolony)
Norfloxacin, Ofloxacin, Ciprofloxacin, Pefloxacin, Levofloxacin, Moxifloxacin a další
Sulfonamidy vhodné pro celkovou léčbu:
Sulfonamidy vhodné pro celkovou léčbu:
Dobře se vstřebávající z GIT (sulfamethoxazol, sulfamethoxydin)
Špatně se vstřebávající z GIT, jsou vhodné pro léčbu infekcí trávicího traktu (sulfaguanidin, ftalazol)
Sulfonamidy vhodné jen pro místní aplikaci
Sulfathiazol, ftalazol
Nežádoucí účinky:
Alergické projevy
Poruchy GIT
Poškození ledvin a jater
Poruchy krvetvorby
Z této skupiny chemoterapeutik se používá nitrofurantoin.
Z této skupiny chemoterapeutik se používá nitrofurantoin.
Chemoterapeutika s účinkem na anaerobní bakterie a současně i některá protozoa.
Chemoterapeutika s účinkem na anaerobní bakterie a současně i některá protozoa.
Používají se v léčbě pseudomembranózní enterokolitidy.
Metronidazol
Ornidazol
Jako lokální antibiotika se označují antimikrobní přípravky, používané pro místní aplikaci (např. na kůži, sliznice), event. perorálně aplikovaná antibiotika, která se nevstřebávají z GIT.
Jako lokální antibiotika se označují antimikrobní přípravky, používané pro místní aplikaci (např. na kůži, sliznice), event. perorálně aplikovaná antibiotika, která se nevstřebávají z GIT.
Lokální aplikace antibiotik je riziková z následujících důvodů:
možnost zvyšování bakteriální rezistence,
toxické účinky,
dráždivé a senzibilizační účinky.
K lokální aplikaci se v současné době nejčastěji používají tyto přípravky:
K lokální aplikaci se v současné době nejčastěji používají tyto přípravky:
bacitracin
spektrum účinku zahrnuje především grampozitivní bakterie. Obvykle se kombinuje s neomycinem, který působí na gramnegativní bakterie (přípravek Framykoin).
neomycin
k lokální aplikaci se používá v kombinaci s bacitracinem nebo polymyxinem B.
