Katedra optiky keratoplastika

 

 

 

 

Endoteliální rejekce

 

Endoteliální  rejekce  je  nejčastěji  se  vyskytující  rejekční  reakce. 

Vyskytuje se v prvních dvou letech po transplantaci. Odhojovací reakce endotelu 

má  celou  řadu  obrazů.  Můžeme  vidět  precipitáty  na  endotelu  omezené  na 

transplantát,  s otokem  i  bez  otoku,  putující  linie  lymfocytů  v kombinaci 

s rozsetými  precipitáty.  Mají  různý  průběh  i  prognózu.  V těžkých  případech 

vedou  až  ke  kompletnímu  selhání  transplantátu.  Nejprve  je  pozorován  pokles 

endoteliálních  buněk,  který  je  vysvětlován  operačním  traumatem  nebo 

rozdělováním  buněk  z centra  k periferii.  Časem  pokles  buněk  pokračuje  a 

hustota buněk endotelu na konci druhého roku je okolo 1500 - 420 buněk/mm

2

.  

V  dalším  období  je  stav  endotelu  stabilizován  a  hustota  endoteliálních 

buněk  nepřesahuje  1000  buněk/mm

2

  u  žádného  z transplantátů.  Proto  jsou 

potřebné  v prvních  dvou  letech  opakované  mikroskopické  kontroly  pro  včasné 

odhalení  subklinické  formy  rejekce  endotelu.  Rozeznáváme  dvě  formy 

endoteliální rejekce, fokálně progresivní a difúzní. U fokálně progresivní rejekce 

je  typická  linie  cytotoxických  lymfocytů,  které  vytvařejí  tzv.  Khodadoustovu 

precipitační  linii.  Začíná  na  okraji  transplantátu  a  postupuje  směrem  k centru. 

Poškozuje  endotel  natolik,  že  dochází  až  k otoku  stromatu.  Vaskularizace 

rohovky  příjemce  a  veliký  průměr  transplantátu  podporuje  rejekci. 

Khodadoustova linie lymfocytů se často vyskytuje v době, kdy není dokončeno 

pevné spojení mezi rohovkou dárce a příjemce. Bez léčby dochází k poškození 

celého  endotelu a  úplnému  zkalení terče. Difúzní  forma  endoteliální  rejekce je 

Obr. 14 - Stromální rejekce transplantátu 

s povrchovou i hlubokou vaskularizací [14] 

---

30 

 

charakterizována  precipitáty  roztroušenými  po  celém  endotelu  dárcovského 

terče,  obvykle  doprovázená  edémem  stromatu  rohovky.  Léčba  obou  forem 

spočívá  v lokální  aplikaci  kortikosteroidů  každou  hodinu  v průběhu  2-5  dnů. 

Postupně se frekvence  aplikace snižuje podle klinického obrazu až do úplného 

vysazení.  Léčba  trvá  i několik  týdnů.  Pokud  je  léčba  neúspěšná  a  je  progrese 

rejekce, zahajuje se systémová kortikosteroidní léčba. (Kuchynka, 2007; Vlková, 

1999)