Obecná psychologie jako věda – postavení psychologie V rámci ostatních věd Psychologie má svoji historii


Jak předcházet stresu a psychické zátěži



Yüklə 264 Kb.
səhifə2/4
tarix07.01.2017
ölçüsü264 Kb.
#4518
1   2   3   4

Jak předcházet stresu a psychické zátěži

Kromě zdravého životního stylu s dostatkem odpočinku lze stresu předcházet například:



  • vhodným uspořádáním pracovního prostředí (významnou roli hrají barvy)

  • dobrou organizací času (minimalizujte odkládání úkolů)

  • zvyšováním sociální zdatnosti (trénink asertivity)

  • dovednostmi pro pozitivní naladění mysli

  • relaxačním cvičením

První pomoc při stresu

Znáte ty pocity před zkouškami, prezentací či jinými důležitými úkoly? Nebo pocity po nějaké konfliktní situaci? Bušení srdce, zrychlené dýchání, tlaky v hlavě, mravenčení v prstech, pocení a další, to všechno jsou tělesné příznaky stresu.



Jak se těmto příznakům bránit?
- nejjednodušší je odvedení pozornosti (četba, rozhovor se známým apod.)
- kontrolovaným břišním dýcháním (pomalu a zhluboka se nadechujte, dbejte na to, aby se při nádechu zvedalo spíše břicho než hrudník, zadržte dech a pomalu vydechněte)
- relaxačním cvičením

Otřepání - cvik proti stresu

Tento cvik možná vypadá trochu hloupě, ale skutečně rychle uvolnuje stres a napětí. A pokud Vás při něm někdo nachytá, rozhodně pomůžete i jemu, neboť smích je pro uvolnění stresu a napětí naprosto ideální.

Tak tedy. Představte si psa, který se otřepává od vody. Třepejte části vašeho těla jako to dělá mokrý pes, nejprve ruce, pak nohy a chodidla, hlavu a ramena.

 

 



Relaxační techniky

- základní relaxační techniky: (=jde o cvičení zaměřené na psychickou i tělesnou relaxaci – uvolnění. Působí uvolňujícím způsobem při stresu, nadměrné zátěži, nespavosti, chronických bolestech, různých psychosomatických onemocněních). Využívá se u úzkostných a depresivních poruch k navození uvolnění a překonávání psychosomatických projevů neuróz. Relaxační techniky mají i širší uplatnění při zvládání zátěžových situací obecně. Je možné se je naučit na základě terapeutického vedení. Techniky terapeut přizpůsobí situaci a problémům klienta.)



- základní relaxačních techniky:

-         cílené (zaměřené) - do obecného rámce se vkládají konkrétní osobní data, s nimiž se dále pracuje za pomocí terapeutů

-         necílené (nezaměřené) - navození pocitu klidu, uvolnění (nebo naopak pocitu síly, energie) příp. koncentrace a sebevědomí

- druhy:

-         relaxační cvičení, relaxace s imaginacemi

-         dechová cvičení

-         relaxační a koncentrační cvičení převzaté z jógy

-         relaxační hry, doplňková a navazující techniky

-         masáže a automasáže

-         muzikoterapie, arteterapie

 

 



- význam relaxace:

- relaxace je jedna ze základních podmínek, na nichž můžeme nové kvality svého života budovat

- relaxace značí uvolnění, to je odstranění napětí všeho druhu z našeho těla a z naší duše. Hluboká relaxace, postoupivší na vyšší stupeň, se většinou označuje jako meditace

- zlepšuje psychický stav a schopnost zvládat stres

v práci – předejití syndromu vyhoření
5.

Psychologie osobnosti a její postavení a význam

Oddělila se jako samostatná disciplína na počátku 20. století

Zakladatel G.W.Allport – v roce 1938 vydal knihu Psychologie osobnosti

Osobnost – odborná def.- duševní život člověka

Osobnost – laický termín – člověk něčím vyjímečný

 

Hlavní charakteristika osobnosti



  1. osobnost je organický celek

  2. nositelem této jednoty je vlastní já

  3. osobnost je seberegulující systém

  4. osobnost je psychofyzická jednota

  5. osobnost je syntézou vrozeného a získaného

  6. osobnost je souhrn sociálních vztahů

  7. každá osobnost je jedinečná

Činitelé utváření a vývoje osobnosti

Vývoj osobnosti:¨

Dítě se nerodí osobností, dítě se osobností stává:



  • tzv. tělové já, od novorozeneckého období si dítě uvědomuje (ne)libost,

  • tzv. sociální já, začíná kolem 2,5 – 3 let, začně o sobě hovořit jako „já“ (konec batolícího věku),

= takto o sobě dítě vytváří „sebeobraz“

  • tzv. sebepojem, tzn. jedinec se začne nějakým způsobem sebepojímat/má vůči sobě nějaké hodnocení/sebehodnocení. == EGO, kt. má dvě roviny:

    1. reálná, za koho se jedinec považuje,

    2. ideální, čím bych chtěl být.

Sebepojetí, sebehodnocení – člověk si připisuje určité vlastnosti

-         je to pojetí sebe sama, soud o sobě

-         v psychologii EGO – má dvě roviny


  1. reálná rovina – za koho se jedinec považuje

  2. ideální rovina – čím by chtěl být, co by chtěl změnit

Struktura osobnosti

- vnitřní uspořádání osobnosti (jak ta sooba je uspořádána z vnitřku)

v psychologii je často tento pojem polemizován

Složení (podle M.Nakonečného)


  1. charakter

  2. temperament

  3. motivy

  4. schopnosti

Co můžeme u osobnosti zkoumat

  1. Dynamiku – proč raguje jak reaguje (temperament)

  2. Motivy – co jí k tomu vede

  3. Schopnosti – co umí neumí

  4. charakter

Charakter – je získaný , je to zhodnocení osobnosti

Charakter formují individuální zkušenosti jedince, těsně souvisí s temperamentem

Charakter podstatně formují individuální zkušenosti jedince. (V raném dětství a formování agresivní, citově labilní osobnosti. Týrané děti jsou také často násilníky a surovci vůči vlastním dětem)

 

Struktura charakteru



  1. vlastnosti vyjadřující vztah k sobě – statečnost, vytrvalost, sebekázeň

  2. vlastnosti vyjadřující vztah k druhým lidem (hostilní – neupřímní), (altruismus – vlídní, dobrosrdeční)

  3. vlastnosti vyjadřující vztah k činnosti – lenost, pracovitost

Klasifikace podle G. Jungové

Podle G. Jungové rozlišujeme typy:

  1. kontemplativní – hledání pravdy a tvořivosti,

  2. emotivní – vyzn. se …

  3. arcnakcké – spolehlivost, vřelost

  4. dynamické – pohotovostní k riziku

 

Jádro charakteru – vůle

Podle T. Tardy – klasifikační systém

1.      aktivní vůle – iniciativa, energičnost, činorodost, rozhodnost

2.      pasivní vůle – odolnost, vytrvalost, stálost, sebeovládání

3.      reaktivní vůle – tvrdohlavost, svéhlavost, sklon k odporu, opozičnost

 

Jádro charakteru je i osobní morálka

Podle J.Piageta – rozlišujeme dva typy morálky



1.      heteronomní – normy jsou převzaté (dítě jedná tak jak to po něm vyžaduje rodič) – dítě

2.      autonomní – normy vnitřně přijaté (převzaté) – dospělý



Kohlberg – tvrdí, že existují tři stadia vývoje morálky

1.      prekonvenční úroveň – ditě se řídí konkrétními následky --- neudělá to prot…

2.      konvenční úroveň – velkou roli hraje očekávání dítěte, dítě se tak chová, protože za to něco očekává

3.      postkonvenční úroveň zvnitřní

 

Temperament – typ citové aktivity člověka



- soubor vlastností osobnosti vztahující s k prožívání a stylu činnosti, způsob citové a volní vzrušivosti, raktivita a aktivity

-         temperament je biologickým základem našeho citového života



Antická teorie:

Rozlišovali hlavní typy lidských povah v závislosti na tom, která tekutina v těle převládá (krev S, sliz F, žluč CH, černá žluč M)

-         dělení podle Hippokrata, Golína:


  1. sangvinik (veselý, společenský, nezávislost, ovlivnitelný)

  2. flegmatik (kliďas, pomalý, spolehlivý, uzavřenost, nespolečenský, lenost)

  3. melancholik (smutná nálada, pomalý, vztahovačnost, oddanost, spolehlivost, dělá kompromisy, uzavřenost.)

 

Rozdělení dle I. P. Pavlova: dle nervové činnosti:

  1. slabý (melancholik) – snadno zranitelný = plachý, uzvřený, snadno se unaví

  2. silný nevyrovnaný (cholerik)

  3. vyrovnaný (flegmatik)

  4. silný vyrovnaný pohyblivý (sangvinik)

H. J. EYSENCK dělí temperamentové faktory:

a) obecná emocionalita (citlivost)

b) bipolární faktor: - extroverze (přístup k okolním podnětům)

- introverze (zaměření do sebe sama – vnitřně)

 

Konstituce a temperament E. Kretschmer – základní myšlenka vztah psychiatrické diagnózy a tělesného typu


  1. typ cyklotymní – u pykniků – má převážně dobrou náladu je společenský, citově přístupný, realistický přispůsobivý , má sklon k požitkářství

  2. typ schizoidní – u asteniků – jsou to lidé citově chladní, ale také nadšení se sklonem k romantice, houževnatí, zaměřeni sami na sebe, vůči společnosti uzavření, disciplinovaní

  3. typ viskózní – u atletiků – málo originální, vystupují klidně, rozvážně, solidně, mají chudé zájmy, netrpí nervozitou, jsou nekomplikovaní, pohybově i mentálně těžkopádní

 
6.

Motivace

  • vymezení pojmu – pohnutka k jednání

-jsou to funkční prvky osobnosti, které určují směr a intenzitu jejího

chování


-duševní proces související se zvýšením, případně poklesem aktivity, projevuje se napětím, neklidem a činností směřující k vyrovnání porušení rovnováhy organismu

- v zaměření motivace se uplatňuje osobnost jedince, jeho hierarchie hodnot i dosavadní zkušenosti, schopnosti a dovednosti

 

Motivace


  • vědomá – vím proč to dělám

  • nevědomá – neuvědomuji si skutečnou příčinu

 

Motivace jako proces má dvě složky:

1)Dynamogenní – motivuje jedince dodá mu sílu, je spojená se vznikem a udržováním energie

2)Direktivní – zaměření na určitý cíl

 

Funkce motivace – motivy vysvětlují proč má chování člověka určitý směr a probíhá s určitou silou (vynaložením určité míry energie)

 

Výklad motivace – Teorie výkonové motivace – podle té to teorie se lidi dělí na dvě skupiny

1) úspěchem motivovaní lidé

2) lidé motivovaní neúspěchem – tzn. snaží se vyhnout neúspěchu

 

 



Charakteristika motivace:

Vymezuje : 1)množství energie

2)perzistence – odolnost organismu

3) variabilita

 

Další definice : Motivy, motivační síly - aktivizují chování, jsou to důvody našeho chování, určují směr, intenzitu, ukazují jak jsou proměnlivé(trvalé)

 

V témže chování se mohou objevit různé motivy


  • jdu do divadla - kvůli hře, ukázat nové šaty, kvůli lidem , které tam uvidím

 

Substituční chování – motivy se vyskytují ve skryté formě )jídlo – nejíme pro hlad, ale osamělost, krádeže dětí – ne pro chtění, ale přijetí do party

 

Druhy motivů:

1) potřeba – vyjadřuje obyčejně nějaký nedostatek

P.T.Young – „požadování něčeho pro něco „ _ princip homeostázy (obnovení zhroucené rovnováhy v organismu)

 

KLASIFIKACE POTŘEB



a)      primární (vrozené) – souvisí s přežitím člověka

b)      sekundární (získané) – spojené s rozvojem osobnosti

A. H. MASLOW – HIERARCHICKÝ SYSTÉM POTŘEB-pyramida potřeb

 

 



B – hodnoty

Sebeaktualizace – potřeba realizovat své schopnosti (být tím kým mohu být) potřeba osobního růstu (objevovat, tvořit, uspořádat(

Potřeba uznání

Potřeba přináležitosti a lásky

Potřeba bezpečí

Primární potřeby

 

 

 



 

2)Zájmy – zvláštni druh motivace, má trvalejší zaměření



Determinace zájmů – v dětství, v dospívání, - na zájem mají vliv sociální a ekonomické podmínky rodiny

-zájmy souvisí i se sociální zkušeností jedince (identifikace syna s otcem – rodinná tradice povolání)

 

3) Postoje – výraz vztahů k hodnotám, hodnotící vztah – postoj vůči něčemu



- máme je ze svých speciálních zkušeností, - získáváme je též z komunikace s ostatními a nápodobou (děti nás napodobují)

Zdrojem naších postojů jsou i institucionální faktory (dodržování či nedodržování dopravních předpisů, výběr polit. stran a sympatie k nim, dodržování hygieny atd.)

 

Vztah postojů a předsudků, možnosti jejich přetváření

Zvlášní druh postojů – PŘESUDKY – jsou to obvykle převzaté, tradicí dodržované iracionální postoje, emotivně silné vztahy – předmětem bývají obvykle etnické menšiny (černoši, cikáni, židé)

Možnosti jejich přetváření jsou individuální a velmi obtížné

 

4) Hodnoty – nejobecnější postoje, které určují celý životní styl člověka – hodnotové orientace

- mohou se během životy měnit, nebo zcela otočit

KLASIFIKACE HODNOT PODLE E. SPRANGERA



  1. Teoretický typ – racionální pohled na věc hledání pravdy

  2. ekonomický typ – měří vše tím zda je to praktické

  3. estetický typ – největší hodnota pro tyto lidi je harmonie a soulad

  4. náboženský typ – největší hodnota v jednotě s Bohem

  5. politický typ – nejvyšší hodnota je moc

  6. sociální typ - altruista , nesobecký člověk, láska je pro něj jediný správný lidský vztah

 

Motivace a vůle

Motivace – pohnutka k jednání

Vůle (chtění)– cílevědomé úsilí směřující k dosažení vědomě vytčeného cíle(je vlastní jen člověku)

 

 



 

Schopnosti – soubor předpokladů nutných k úspěšnému vykonávání určité činnosti, dovednosti

DĚLENÍ SCHOPNOSTÍ:

1)      obecné (primární) – a) vjemové (zrak sluch apod.)

b)intelektové (poznávací-schopnosti chápat)

c)psychomotorické (síla, přesnost pohybů,rychlost)

2)      speciální –a) verbální (schopnost vyjadřovat a chápat složité vztahy – filozof, právník, psycholog)

b) numerické (hbité zacházení s čísly)

c)prostorová představivost (určování polohy objektu – technici, letci, skokani)

d) percepční pohotovost – v duševním smyslu, v rychlém postřehu pro vnímání např.korektura tiskovin

e) paměťové schopnosti (ve smyslu individuálních rozdílů)

f) umělecké schopnosti – výtvarné, hudební, literární…

 

 



Rozdíl mezi vlohami a schopnostmi

Vlohyjsou vrozené, jsou to anatomicko-fyziologické zvláštnosti organismu, především centrální nervové soustavy a smyslových orgánů

Schopnosti jsou výsledkem zkušeností, znalostí a vědomostí i dovedností jež se projevují a utvářejí v činnosti

 

Souhrn vloh tvoří předpoklad pro rozvoj různých schopností, jimiž rozumíme pohotovost vykonávat úspěšně určitý druh činnosti.

 

 

Inteligence vymezení pojmu, druhy int. a jejich význam



def.-schopnost mentální adaptace řešit nové problémy, orientovat se v nových životních situacích na základě určování podstatných souvislostí a vztahů

def.- soubor vjemových, intelektových a psychomotorických schopností

DĚLENÍ INTELIGENCE.:

1) praktickou – schopnost zacházet s předměty a nástroji

2) teoretickou – schopnost zacházet s pojmy a znaky, logicky myslet

3)      sociální – schopnost vycházet s lidmi

 

Měření duševní výkonnosti pomocí inteligenčního qocientu:

Měření inteligence – pomocí „testů inteligence“ – jde o mentální výkony , které jsou podle určitých kritérií hodnoceny skórem – výpočet úrovně inteligence – IQ

IQ – jedná se o poměr mezi mentálním a chronologickým věkem – to vše se pak vynásobí stem, aby se odstranil zlomek

IQ = mentální věk / chronologický věk X 100

 

IQ stupeň inteligence rozšíření v populaci v %



Nad 140 genialita 1,5

120-139 nadprům.int. 11

110-119 velmi dobrá 18

90-109 průměrná 48

80-89 nízká 14

70-79 slaboduchost 5

Pod 69 slabomyslnost defekt intelektu 2,5

 

Mentální retardace – zpomalení, zpoždění duševního vývoje jedince a nedostatečné adaptační chování tohoto jedince

IQ – 70-79 - hraniční pásmo retardace

69-50- lehká mentální retardace

35 – 49 –střední mentální retardace

20 – 34 – těžká mentální retardace

Pod 20 – hluboká mentální retardace

 

Metody poznávání duševního života člověka



Vymezení pojmu metodologie, metodika,metoda

METODOLOGIE – věda o metodách – užívá k vědeckému objevování mnoha metod, technik nebo procedur. Jde o soubor činností, které musí badatel vykonat, aby mohl podat pravdivý soud o psych.procesech nebo vlastnostech

METODY – jsou to prostředky , jimiž výzkum dochází ke svým výsledkům

METODIKA – soubor metod, jež ta která věda používá, - cesta soubor, systém postupných kroků vedoucích k standardnímu výsledku např. ve vyučování vedení rozhovorů, zprac. Testů aj.



Metodika psychologie obsahuje tyto metody:

1) výzkumné – všechny zákl. metody používané ostatními vědami (pozorování, experiment, rozhovor, dotazník, rozbor a popis produkce člověka)

2)diagnostické – zjišťují aktuální duševní stav

 

Povaha psychologických zákonitostí

Povaha psycholog. Zákonitostí se vymyká obecnému výrazu zákona „jestliže platíA, pak musí platit B. V psychologii se objevují dva druhy zákonů:

1) jestliže situační stimul pak reakce psychická

2) jestliže reakce psychická pak reakce psychická

 

Podstata pozorování



Základem je systematičnost, musíme vědět co pozorujeme, jaké znaky budeme sledovat a jaké hypotézy chceme ověřit

Pozorování je tedy:

-výběrové – na něco zaměřeno



-subjektivní – ovlivněno pozorovatelem

Dělení pozorování

-         soustavné

-         příležitostné

-         zúčastněné (pozorovatel je členem skupiny)

-         nezúčastněné

-         zjevné

-         skryté

-         přirozené

-         laboratorní

-         přímé, - zprostředkované

Introspekce – hledění dovnitř, pozorování vlastního nitra

Extrospekce – pozorování chování druhých lidí

 

Experiment – druhy



  • Laboratorní – odehrává se v umělých podmínkách (laboratoři) za pomoci různých měřících aparatur (brání ve spánku pozorují následky, dlouhodobé hladovění atd.)

  • Ex. Přirozený – uskutečňuje se v přirozených podmínkách činností člověka a je prováděn tak, že zkoumaná osoba neví, že je psych. Zkoumána( ve školní třídě, na letním táboře, na pracovišti, popřípadě se zkoumá člověk, který se stal invalidou, má smutek, velké štěstí apod.- je to cenný zdroj poznatků psychologie osobnosti

 

Rozhovor jako základní metoda psychologie její možnosti a úskalí

-         Nejpřirozenější , zdánlivě nejsnazší metoda

-         Jeto metoda dotazování, tváří v tvář

-         Musí být dobře naplánován, musí směřovat k jádru věci

Výhody – komplexní pohled na zkoumanou skutečnost, na osobnost dotazovaného , - součástí je i neverbální chování a pozorování dalších reakcí, - je obohacením zkoumané osoby, příležitost k sebepoznání, - má čelné místo mezi psych. Metodami

Úskalí – klade značné nároky na odborné zkušenosti toho, kdo rozhovor vede , - je to časově náročná metoda a je velmi subjektivní

 

 

Dotazník a jeho nejčastější druhy



-         Vhodný pokud v krátké době chceme získat velké množství dat

-         Je za urč. okolností objektivnější než rozhovor



Dělíme dotazník na 3 typy :

1)Anamnestický dotazník – podobný interview, má funkci orientační, je osou celého poznání osobnosti člověka, - člověk musí chtít spolupracovat to je podmínka úspěšnosti

2)Zájmový dotazník – slouží k zjišťování zájmů, které profilují celkové zaměření osobnosti

3)Osobnostní dotazník - má změřit nebo zjistit více povahových vlastností

 

IQ testy – možnosti měření duševní výkonnosti člověka

-         Používají se pro diagnostiku a výzkum schopností

Mohou být verbální – tráva je zelená …obloha je…..

Mohu být perforační – vyžadují určitou činnost ( sestavit kostky, najít nejkratší cestu z bludiště, doplnit chybějící prvek v předloze)



Nejvíce se sestavují IQ testy smíšené

Standardizace testu – přizpůsobení testu určité populaci

Validizace – test zjišťuje co zjišťovat má

 

Projekční testy – možnosti záznamu citových prožitků člověka a odkrývání některých jeho vlastností

Nejznámější – Rorschachův test inkoustových skvrn (co v tobě skvrny vyvolávají, co konkrétně připomínají)

Další testy – Tematicko apercepční test – obrázky černobílé , zvlášť pro muže a ženy sestaveny, vypráví se o obrázku – v tom se odráží potřeby, přání, zájmy, city atd.

Test nedokončených vět – předpokládá se, že se projeví duševní stavy a vlastnosti zkoumané osoby

Warteggův kresebný test – kreslí se na čtvercové plochy obrázky, v nich jsou předkresleny malé útvary

K projektivním metodám patří i hodnocení produkce – jde o hodnocení volné kresby, slovní produkce, písemného projevu, výtvorů z různých hmot – jsou to doplňující metody k další diagnostice

Patří sem např. i grafologie, nebo kresba na dané téma


7.

Dynamika osobnosti

  • Síly intrapersonální – mají vztah k našim vnitřním pochodům

  • Síly interpersonální – určují naši vztahy k lidem okolo nás.

Své osobnostní dynamice rozumíme jen zčásti, nechápeme ji celou. Některé její složky působí mimo dosah našeho uvědomění, přesto však silně ovlivňují naše chování. Svou osobnost vnímáme jako jednotnou a pevnou , ve skutečnosti je v neustálém pohybu.

Mnozí psychologové chápou osobnost jako pole , obsahující naše přítomné vnímání sebe samých, krátkodobé a dlouhodobé cíle, rozličné znaky, hodnoty a rozsáhlou zásobu živ. Zkušeností. V tomto poli probíhají neustálé změny tak, jak zvenčí přicházejí nové vjemy a jak jsou dřívější prvky vyřazovány, protože už nejsou pokládány za důležité.

 

 

Dynamické pojetí teorií osobnosti



Na základě určitých dokázaných skutečností si odborníci, většinou psychologové, nebo psychiatři vytvoří soustavu – teorii osobnosti, kde dochází k vysvětlení interakce dynam sil působících v životě každého člověka.

Udaje zvolené jedním teoretikem se významně odlišují od údajů jiného teoretika.

 

 


Yüklə 264 Kb.

Dostları ilə paylaş:
1   2   3   4




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©azkurs.org 2024
rəhbərliyinə müraciət

gir | qeydiyyatdan keç
    Ana səhifə


yükləyin