1.
OBECNÁ PSYCHOLOGIE
Psychologie jako věda – postavení psychologie v rámci ostatních věd
Psychologie má svoji historii
-do 19. století součástí filozofie, - na konci 19. století se od filozofie oddělila a začala být samostatnou vědou
1879 – W. Wundt – založil první experimentální laboratoř na světě, - od této doby se říká, že začíná vědecké období (počátek vědeckého období)
Psychologie – je věda o zákonitostech lidské psychiky, tzn. o prožívání a chování
Psychika – souhrn psychických jevů a vlastností jež umožnili, aby tyto jevy vznikaly
Psychické jevy – vjemy představy, vzpomínky, city, myšlenky, vlní prožitky
Prožívání – vnitřní subjektivní procesy
Chování – projevuje se v jednání člověka , v řečí, ve výrazu
Můžeme rozlišit dva druhy chování:
- Expresivní – skutečné, chovám se jak se cítím (děti, staří lidé)
- Adaptivní – přizpůsobené dané situaci (společ.chování) či předstírání
Základní psychologické kategorie
1. Teoretická psychologie – obecná, osobnosti, vývojová, sociální
2. Aplikovaná – psychologie v praxi – klinická, práce, sportu, soudní(porézní)
Obě skupiny se prolínají
Základní psychologické principy :
1. Princip determinismu – determinace psychiky (ovlivňování) může být
a)biologická – závisí na nervové soustavě, dědičnosti
b)společenská – společnost ovlivňuje náš vývoj (rodina, doba, město, školka, škola)
2. Princip jednoty – psychologie funguje v jednotě s vnějším a vnitřním prostředím
3. Princip diferenciace – např. v psychice mužů a žen, každý člověk reaguje na podnět jinak
Adaptace jako psychologický problém – organismus/prostředí
Adaptace je vztah organismu a prostředí, organismus se přizpůsobuje prostředí a novým podmínkám, - každý organismus si chce zachovat vnitřní rovnováhu – homeostází
Psychika– obecná charakteristika lidské psychiky
Psychika
Věda o prožívání a chování, viz výše
Je závislá na nervové soustavě, je biologicky podmíněna, společ. determinována a rozvíjí se v činnostech. Všechny psychické jevy jsou dynamické = všechno je schopno změny.
Paradigma psychologie
Je nějaký závazný model, vzorec
Zachycuje to co ta určitá věda zkoumá
V psychologii se často uvádí toto dogma:
S O R
Stimul (podnět) osobnost reakce
Když působí podnět na osobnost, tak na to ta osobnost určitým způsobem reaguje. Toto je nejčastěji uváděné.
Psychologie má několik závazných zákonů – je multiparadigmatická věda!!
Vnímání – jako percepce a apercepce
Percepce – vnímání
Apercepce - fáze vnímání, při které si člověk uvědomuje a srovnává rozdíly mezi vnitřními a vnějšími podněty
Typy vnímání – existuje několik druhů vnímání
1. Objekt
2. Velikost objektu
3. Blízkost objektu
4. Pohyb objektu
5. Vnímání času
Rozbor procesu vnímání – je to psychologický proces poznávací
Výsledkem vnímání je vjem
Charakteristika vnímání
-
výběrovost
-
celistvost
-
uplatnění minulé zkušenosti
-
aktivnost
-
významovost (to co vnímáme má pro každého z nás jiný význam)
-
zaměřenost – rozeznáváme figuru a pozadí
Poruchy vnímání
-
smyslové klamy – jsou nepřesné vjemy, tyto smyslové klamy se dají vždy vysvětlit objektivními faktory
-
iluze – neadekvátní skutečnosti, neodpovídající vjemy (u zdravého člověka) na vzniku iluzích se podílí emoce, u nemocných: iluze může být patologická tzn. člověk tomu věří, podle toho jedná
-
pseudoiluze – (nepravé iluze) – člověk ví, že je vjem zkreslený, přesto to cítí např. amputovaná noha bolí
-
halucinace – zrakové, čichové, sluchové, (při velkém hladovění, únavě, vypjatých situacích) ve velké míře u nemocných lidí, vnímají to jaké skutečnost podle toho se chovají
Zákony gestalt psychologie:
a) zákon figury a pozadí(obrázek mladá versus stará)
b) zákon blízkosti(jiné vnímání vzdál. objektu)
c) zákon uzavřenosti
Zákony vnímání:
1. dob tvaru – řadíme prvky tak, aby to pro nás bylo co nejjednodušší
2. blízkosti (xx xx) – máme tendenci ji spojovat do dvojic, ne jako že jsou jen 4)
3. uzavřenosti – domyslíme si část tvaru (např. W. – doplníme, že je to WC)
4. podobnosti (oooooo) – prvky co jsou podobné, vnímáme, že patří k sobě
5. figura (dominance) – to, co vnímáme zřetelněji, vše ostatní je pozadí, např. obrázek, sloup, okolo oblič.)
Gestalt psychologie – psychologie zabývající se vnímáním
Psych. se zabývala vnímáním, vznik poč. 20.stol., hlavním mottem: Princip Pregnantnosti, tzn.: člověk má tendenci aktivně vnímat, tzn. i když realita není taková, člověk má tendenci ji tak vnímat.
2.
Pozornost, paměť, představy, myšlení
Pozornost
Psych. slovník – Hartlovi:
- zaměřenost a soustředěnost duš.činnosti na určitý objekt nebo děj (např.poslouchání od prostého slyšení),
- průběh pozornosti ovlivňují vnitřní i vnější faktory
Dělení:
1. bezděčná pozornost, neúmyslná, pasivní – vyvolána Po novými nezvyklými a náhlými zákl. je pud zvídavosti, převažuje v prvních letech života, pak ovlivněn zájmy, nechci se na to zaměřovat, ale zaměřím
2. záměrná pozornost, chtěná – je řízená vůlí, hlídá naše vnímání, aby sledovalo urč.cíl (přemáhání únavy, spánek…)
Vlastnosti:
a) intenzitu (sílu koncentrace), danou subjektivní významností,, intenzita soustředění, jak se dokážeme soustředit lépe se soustředíme na to, co nás zajímá a záleží také na věku,
b) stabilitu (délku soustředění), závisející vedle dispozic na motivaci, složitosti a poutavosti Po.,
c) kapacitu (rozsah), tj. počet prvků zachytitelných v jednorázovém aktu pozornosti,
d) oscilaci (kolísání), individuální dynamiku střídání objektů pozornosti. Z jednoho objektu koukáme na druhý.
- oscilace - Na jednom celku se dívám na více věcí (dívám se na tvář a sledujeme oči, nos,
zpět oči…)
- fluktuace – Dívání se na skupinku lidí, střídání pohledů z jednoho na druhého
- Typy pozornosti jsou závislé na schopnosti rychlého přenášení pozornosti na různé podněty. Tato schopnost je závislá na charakteru nervových dějů, temperamentových vlastnostech člověka a charakteru činnosti, které člověk vykonává.
- Poruchy pozornosti:
a) roztržitost – porucha koncentrace (místo košile si vezmu zpět pyžamo)
b) těkavost – porucha stálosti pozornosti, těkáme z jedné věci na druhou (z jedné činnosti přebíháme k druhé a další)
- Poruchy pozornosti:
-
Hyperprosexie- stav pozornosti, patolog.zesílení pozornosti (u mánií)
-
Hypoprosexie - snížení pozornosti, může být např. při velkém fyz.i psych.úsilí
-
Aprosexie – úplná neschopnost zaměřit pozornost, jen u velmi těžkých duš.onemocnění, často s úrazy hlavy, mozku, těžké depresivní stavy
ADD – porucha pozornosti bez hyperaktivity
ADHD – porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou, dříve LMD – lehká mozková disfunkce, dnes neplatí!
Vztah pozornosti a vědomí ?
Vztah pozornosti a paměti ?
Paměť – vymezení pojmu
- schopnost přijímat, podržet a znovu vybavit minulé vjemy, zkušenosti a obsahy poznání, je základem většiny duševních procesů
- psychická funkce jež zpřítomňuje minulé psychické jevy
Paměť:-druhy
a) krátkodobá: spojení s nervovými buňkami nepevné
b) dlouhodobá: je-li zvýšen biologický význam informace, nebo je-li informace opakována, vytváří se trvalé spojení
Paměť je psych.proces, který se skládá z fází:
-
osvojování, vštípení: podkladem jsou schopnosti si určité informaci osvojit. Závisí na inteligenci, motivaci, na působení citů, snah. Vnější rušivé složky: hluk, nedostatek čerstvého vzduchu. Vnitřní složky: zdrav. stav, věk, únava, bolest, malá sebedůvěra. Je třeba pro trvalé vštípení částé opakování.
-
podržení a zapomínání: snaha si něco trvale zapamatovat a nezapomenout, nejrychleji zapomínáme podněty, které jsou obsahem paměti krátkodobé (tel.číslo). Podmět, který se opakují jsou v paměti dlouhodobé nebo které mají silný citový akcent – někdy nezapomínáme vůbec.
-
vybavení, znovu poznání: zapamatovaného jde o uvedení fixovaných obsahů do vědomí – „reprodukce“ Usnadňuje: soustředění, odpočinek, kofein, psychofarmaka. Znesnadňuje: stáří, silné vzrušení, tréma, únava, alkohol. Znovu poznání – film (děj si připomeneme v průběhu.)
Paměť:a) mechanická – dítě si pamatuje básničku a nerozumí ji, nejrozvinutější
v předškolním věku, není vázána vztahy ani význami
b)logická – založena na pamatování si souvislostí, hlavních myšlenek, souvisí s
inteligencí
Typy paměti:
- zraková – výtvarníci
- sluchová
- hmatová (chirurg, kapsář)
- pohybová (sportovci)
Správné využití paměti:
Ebinkhaus zhotovil křivku zapomínání, dle něj zapomeneme 75 %informací do 24 hodin. Na základě této křivky existují 2 zákony:
a) zákon učit se hned první den
b) zákon opakovat v čas. intervalech(lépe během 3 dnů než několikrát denně)
K mechanickým pomůckám pro zlepšování paměti patří u dětí pexeso, tvary a říkadla pro zapamatování, křížovky, vědomostní hry,...
Vztah paměti a učení,podmínky a zákony zapamatování, cvičení paměti – výborně si vybavujeme to na co jsme sami přišli, co dovedeme vyjádřit vlastními slovy, případně i prakticky aplikovat, - při studiu lze použít metodu mechanického ukládání do paměti nebo metodu reprodukce(sám sebe zkoušet), - paměť je vlastně jedna fáze učení, - aktivní učení je efektivnější(vybavování co jsme si uložili do paměti)
Porucha paměti: podmíněna poruchami jiných duševních funkcí, pozornosti, efektivity, úplná ztráta paměti – amnézie
Představy - obsahy vědomí, vybavené či přepracované minulé zážitky a vjemy
představa tvoří základ pamětního materiálu
Druhy představ :
2. dělení – a)konkrétní – má matka
b)abstraktní – matka, člověk, organismus, květina, živočich
3. dělení a)zrakové představy
b)sluchové představy
c)hmatové – pohybové
4. dělení – a) vzpomínky – oživují se paměťové stopy do minulosti, více vzpomínají staří lidé, nelze se vrátit vzpomínkami před třetí rok věku
b)denní snění
c)fantazie – např. sny (v REM fázích, 20% spánku dospělých)
Vznik představ
Asociace(volné spojení, sdružování) představ – jedna představa vyvolá druhou až vytvoří celý řetězec
Asociační test – odpovězte co vás napadne jako první, když se řekne slovo…
Funkce představ – v představách rekonstruujeme minulé prožitky, vjemy, vybavujeme si různé události a situace
Srovnání představy a vjemu
Vjem – objektivní, úplný, nemůže být libovolně vyvolán
Představa – částečná, rozplývá se, mohu ji libovolně vyvolat
Asociační zákony:
1. Primární – zákon dotyku, prostoru, času, podobnosti, kontrastu
2. Sekundární – zákon novosti, častosti, živosti
Představy podle způsobu vzniku – asociační zákony (Ebbinghaus)
1. podle časové souvislosti
2. podle prostorové souvislosti
3. podle podobnosti
4. podle kontrastu
5. podle kauzality (matka-dítě)
Zvláštní druhy představ:
1. Eidetické – blíží se vjemům, pouze u některých lidí, fotografická paměť
2. Synestézie – splývání vjemů a představ, barevné slyšení
Myšlení – jako forma zprostředkovaného poznávání
Poznávací proces probíhající mezi subjektem a objektem , je výsledkem rozumových operací odrážejících vztahy mezi předměty a jevy vnějšího a vnitřního světa.
Obsahem --- myšlenky --- slova (spojení jazyka a řeči).
Myslet znamená především uvědomovat si vztahy mezi předměty a ději reálného světa, pro které máme slovní označení.
Druhy:
1. Konvergentní – jedinec postupuje urč. již známou cestou(např. postup při vaření čaje)
2. Divergentní – vyznačuje se tvořivostí, objevováním, novými postupy, se kterými se člověk chce vypořádat. Tomu se říká heuristika.
3. Abstraktní myšlení – myšlení pojmové, slovně-logické, typické jen pro člověka
4. Konkrétní myšlení – myšlení situační, názorové, praktické, metoda pokus-omyl, může se objevit i u zvířat
Funkce myšlení:
- řešení problémů
- rozpoznávání a nacházení vztahů
- usuzování (závěr)
- vytváření něčeho nového
- formování pojmu
Základní myšlenkové operace: procesy na nichž je založeno chápání podstatných stránek vztahů mezi jevy a předměty, jež jsou základní funkcí myšlení
Analýza
Syntéza
Klasifikace
Zobecňování
Myšlenkové typy lidí
1. typ s převahou teoretického a praktického myšlení
2. typ předmětový – obsahový (jsou to lidé mající intuitivní myšlení, bohatou fantazii)
3. typ formální – typ analytika, systematika, chápe čísla, znaky , pojmy)
Pojem – nenázorné myšlenkové zachycení, - na rozdíl od představy vyjadřuje obecné vlastnosti Pojem – vystihuje obecné a podstatné znaky jevu. Označuje se slovem.
Soud – vyjádření vztahu mezi pojmem obecným a jedinečným
Úsudek – vyjadřuje vztahy mezi několika soudy
Vztah myšlení a řeči
Obsahem myšlení jsou myšlenky, výrazem objektivní existence myšlenek jsou slova, - myšlení je tedy u člověka těsně spjato s existencí řeči a jazyka, myšlení je vnitřní řeč vyslovíme-li to co si myslíme ostatní nám rozumí
3.
Emoce – jak člověk prožívá, jak se utváří jeho citový život
-
Pojem pro subjektivní zážitky libosti a nelibosti
-
Vyjadřují subjektivní vztah jedince k předmětům a jevům prostředí
-
Projevy radosti, smutku, vzteku, strachu, vzrušení, lásky, nenávisti, pohrdání
Charakteristika emocí
-
vnikají spontánně – tzn. nelze ji zásadním způsobem ovlivnit
-
jsou subjektivní, protože vždy vyjadřují vztah k někomu, něčemu
-
jsou ambivalentní (existují protipólově – láska, nenávist)
-
jsou nakažlivé (z matky na plod)
-
neopakovatelné
-
vyjadřují postoj k sobě samému, k vnějšímu světu, k životu vůbec, k lidem
Biologický základ citů
Chování a prožívání člověka je neoddělitelné od jeho biologických procesů. Zákl. je nervová soustava, schopnost přejímat Po z prostředí, třídit je, uchovávat a ve vhodném okamžiku účinně vybavovat.
Význam citů v duš.životě člověka, nebyl vždy dostatečně doceňován
Citový život člověka ovlivňuje nervová soustava a je především zdrojem aktivity
Klasifikace citů
1)Nálada – je to citový stav, má dlouhé trvání, určité emoční naladění
2)Afekt – prudký nástup, velkou intenzitu, ale krátké trvání. Závisí to na temperamentu – sklon
3)Vášně – citové stavy, které mají dlouhé trvání a silnou intenzitu, např. vášeň pro vědu, karty
4)Citové vztahy – nejsložitější citový vztah je láska, další citový vztah je přátelství, láska k sobě samému
Funkce emocí
1)Aktivují psychiku, organismus
2)tlumící – smutek tlumí starost o běžné dění
3)regulační – čeho se bojím toho se vyvaruji
4)organizující – mohou organizovat naše celé jednání
Dimenze (rozsah) emocí
- příjemné, nepříjemné, příjemná se může změnit v nepříjemnou, záleží to na intenzitě Po,na trvání Po
- závisí na situaci,
- závisí na naší aktuální náladě, na našem fyzickém stavu, příjemné emoce se nesčítají (stereotyp) , čím více jich je, tím nižší je intenzita. Čím méně jich je, tím je intenzita vyšší,
- Příjemný pocit slábne, když přestává být něčím novým
- libé, nelibé
Geneze citového života člověka Vývoj emocí
Novorozenec – libost, nelibost (úsměv, křik, spánek).
Kojenec – kolem sedmého osmého měsíce změna, emoce: strach z cizích lidí, emoce u dětí
jsou velmi labilní, znakem je expresivita, emoce jsou velmi povrchní.
Emoce a puberta – emoce měnící, mají silnou intenzitu, kolísají.
Citová zralost – zralost člověka po stránce citů, tzn. že je emočně nezávislý na svém okolí, přiměřené reakce na okolí, sebevědomí, ovládání zloby/zlosti.
Realistické postoje ke skutečnosti – reálně skutečnost vidět, reálně se k ní stavit, soulad mezi rozumem a city.
Zralost v partnerském vztahu – prožívat je přiměřeně a vážit si jich, pečovat o ně, aby to bylo spravedlivé pro všechny, mít rád sám sebe.
Citový člověk života dělíme na:
Emoce – nižší city a jsou nám vrozené. Spojeny s adaptací, tzn. jsou spojeny s uspokojováním základních životních potřeb.
City – tzv. vyšší city, jsou získané, řadíme mezi ně složité emocionální procesy a stavy, dělíme je na: 1. mravní (etické) – všechny city, které prožíváme při hodnocení nás nebo
někoho jiného hodnotíme
2. estetické – prožíváme je při přijímání krásna
3.( intelektuální) - spjaty s poznáváním, poznáváme je při hledání pravdy, učení se, při hledání smyslu života
Komplexní lidský cit - láska
Nejsložitější lidský cit.Existuje láska bratrská, mateřská, erotická, láska k Bohu, sebeláska
Citová zralost
citově zralý znamená
-
emočně nezávislý na svém okolí – odjede a dovede se s tím citově vyrovnat, dospělí partneři by na sobě měli být emočně nezávislí
-
přiměřené reakce na okolí
-
sebevědomí
-
ovládání zlosti
-
realistické postoje ke skutečnosti – soulad mezi rozumem a city
-
zralost partnerských vztahů – prožívat je přiměřeně a vážit si jich, pečovat o vztahy
Emocionalita
Emocionalita je prožívání vztahů jedince ke skutečnosti, není možné ji oddělit od poznávání a od sociálních vztahů.
Emoční inteligence
Za paradoxem, že samotné IQ nestačí, stojí EQ emoční inteligence. Osobnosti s vysokým IQ (ale menším EQ) mohou totiž zdánlivě paradoxně selhávat v životě i ve škole.
EQ je však možné rozvíjet a vytvářet tak nové předpoklady pro úspěch.
Přestože je vykládána definice EQ odlišně u různých specialistů, tak se shodují v tom, že klíčové jsou emoce. Emoční inteligence popsaná americkým psychologem Golemanem v podstatě znamená cit pro vlastní emoce se schopností jejich správného hodnocení a tak regulování vlastního chování a chování k druhým lidem.
Emoční inteligenci tvoří pět základních složek – schopností:
• Sebeovládání – zvládání a kontrola citů,
• Sebeuvědomění – znalost sebe, svých emocí a regulace svého chování,
• Motivace – schopnost využít emočního potenciálu pro dosahování cílů,
• Sociální dovednosti – navazování a udržování společenských vztahů,
• Empatie – vnímání emocí druhých a následná regulace chování k nim.
emoční inteligence - tvoří ji 5 vlastností
1)znalost vlastních emocí (schopnosti porozumět jim, uvědomit si je)
2) zvládat své emoce – strategii jak je zvládat
3)schopnost motivovat sám sebe
4)empatie – nesouhlasím s tím co udělal, ale umím s ním vést emfatický rozhovor
5)schopnost mezilidských vztahů
Rozvoj emoční inteligence a její význam pro člověka. Práce s emoční inteligencí
EQ zasahuje do všech oblastí osobnosti a patří k ní např.
sebecit, sebejistota, sebedůvěra, sebekázeň, regulace impulsů, odpovědnost za vlastní chování a pracovní výkonnost,
ctižádostivost, iniciativa, vytrvalost,
dokázat se poučit z vlastních chyb i úspěchů,
chápání citů a pocitů ostatních, orientace v nich a pak podle toho rozhodovat a jednat,
schopnost naslouchat a komunikovat, diplomacie ve společenském styku, vžívání se do nálad jiných, vhodné zužitkovávání rozdílů mezi lidmi, vyjadřování pocitů, schopnost urovnávání konfliktů, nalézání kompromisů, atd.
Osobnost s vyváženým poměrem IQ a EQ může být například dobrým manažerem, obchodníkem, psychologem. Cvikem a zkušenostmi se navíc může stát ještě lepším, když EQ přesáhne IQ. Naopak ten kdo má nadprůměrné IQ a pouze průměrné EQ mívá problémy v zaměstnání i ve společnosti.
Velkou výhodou i příležitostí pro osobní rozvoj i kariéru, je skutečnost, že EQ - emoční inteligence se dá na rozdíl od IQ zkvalitňovat a rozvíjet výrazně snadněji.
Well- being
Celková psychická pohoda
Pozitivní psychologie
Zakladatel – Seligman
- soustřeďuje se na pozitivní psychologické jevy – naděje, odpuštění, radost
Jak se objevila? – stále se hovořilo jen o nemocech
Pozitivní myšlení má vliv :
1) na délku života
2)kvalitu života
DOPORUČENÍ
Aktivně prožívat emoce, nepotlačovat negativní emoce, emoce umět slovně vyjádřit(kladné i záporné), když to nedokážu sdělit napsat něco milého, přehodnocení (jak se vyrovnat s emocemi? – vyhodnotit je)
Dobrá kniha o pozitivní psychologii – Jaro Křivohlavý – Pozitivní psychologie
4.
Psychohygiena
-
Nauka o udržení duševního zdraví
-
Způsob zdravého života
-
sociální vztahy – rovnocenné - přináší pozitiva
-
žít proti jednotvárnosti – v práci, v part.vztahu, trávení volného času
-
relaxační techniky
Jakými způsoby relaxuji : tanec, hobby, pes, aromaterapie a další
Profylaxe(konkrétní ochrana před určitou nemocí),prevence
Viz.: způsob zdravého života
Dostları ilə paylaş: |