Obsah Pro dobré trávení 12 Recepty na cukrovku 42 Ledviny a močové cesty 48 Pohybové ústrojí – svaly, klouby, končetiny 58 Trápení s revmatismem 70 Na kožní nemoci a rány 80 Pro zdravé dýchání 100



Yüklə 12,19 Mb.
Pdf görüntüsü
səhifə23/25
tarix07.01.2017
ölçüsü12,19 Mb.
#4523
1   ...   17   18   19   20   21   22   23   24   25

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

JEŘÁB PTÁČÍ – Sorbus aucuparia 

 

Tyto u nás běžné stromy jsou krásné na jaře, když bohatě začnou 



kvést,  ještě  krásnější  jsou  na  podzim,  když  jsou  ozdobené  sytě 

červenými  plody.  Ty  jsou  předmětem  sběru,  pěstují  se  jako 

potravina, i k léčebným účelům. Můžeme je také koupit jako kompot 

nebo jiný produkt v obchodě s potravinami, ale i jako léčivou drogu 

v lékárně. 

Jeřáb patří s dalšími červenými plody  – Šípky a rakytníkem – k 

nejlepším  rostlinným  zdrojům  vitaminu  C,  ale  i  dalších  vitaminů, 

enzymů  a  minerálů.  To  jej  předurčuje  k  léčení  avitaminózy, 

paradentózy,  onemocnění  chřipkového  původu  a  oběhového 

systému.  Plody  jsou  mírně  močopudné,  pomáhají  při  bolestech 

končetin,  kloubů,  revmatismu  a  dně.  Dobře  působí  i  na  dýchací 

orgány, trávicí trakt, čistí močové orgány a zvyšují imunitu. 

Čerstvé  plody  se  konzumují  jen  málo,  neboť  jsou  trpké  a 

způsobují  průjem. Po zpracování  se tyto  vlastnosti ztrácejí. Častější 

konzumace  produktů  z  jeřábu  je  dobrou  a  chutnou  zdravotní 

prevencí, která příznivě ovlivňuje celý organismus. 

 

 

 



 

 

U  starých  Slovanu  byl  jeřáb 



zasvěcen bohu Perunovi a měl kultovní 

význam.  Na  Slovensku  se  z  plodů 

jeřábu  v  minulosti  pálil  silný  alkohol, 

který  se  pil  po  lžících  jako  lék  proti 

dysenterii  Na  vesnicích  bývalo  zvykem 

zašít  větvičku  jeřábu  do  šatů  dětí. 

Věřilo  se,  že  je  to  uchrání  před 

uřknutím. 

 


 

 

 



 

 

 

Vlastní kapky 

Tento  recept  je  obdobou  populárních  švédských  kapek,  ale  je 

upravený na domácí poměry. Připravíme si větší vhodnou nádobu – 

demižon  a  čistý  bílý  alkohol.  Během  bylinkové  sezony  přinášíme  z 

přírody  nebo  ze  zahrady  čerstvé  bylinky,  ihned  je  nadrobno 

nakrájíme, dáváme do nádoby a zalijeme alkoholem, aby byly dobře 

ponořeny,  občas  protřeseme.  Výběr  bylinek  přizpůsobíme  svým 

potřebám, nejlahodnější je směs hořkých. To je i princip švédských 

kapek, neboť tato chuť je pro náš organismus nejužitečnější. Z výletů 

do  přírody  to  bude  například  pampeliška,  kopřiva,  pelyněk, 

dobromysl,  bukvice,  třezalka,  řepík,  zeměžluč.  Z  pěstovaných 

měsíček,  šalvěj,  benedikt,  puškvorec  a  yzop.  S  postupným 

přidáváním  dalších  bylin  přiléváme  i  alkohol.  Po  sezoně  obsah 

scedíme,  vymačkáme,  necháme  usadit  a  stáhneme  hadičkou. 

Dostaneme výborný univerzální lék k vnitřnímu i  vnějšímu  použití. 

Užíváme 2-3krát denně lžičku v trošce vody na čištění krve, zlepšení 

trávení,  zvýšení  imunity  a  posílení  celého  organismu.  Zevně  nám 

poslouží  na  kožní  nemoci,  rány,  po  zředění  vodou  ke  kloktání  a  na 

obklady.  Lžičku  denně  ráno  nalačno  můžeme  užívat  až  do  budoucí 

sezony jako první dobrý skutek pro své zdraví po probuzení. 

 

Mangolkový kompot 

Omyté  odstopkované  plody  volně  nasypeme  do  zavařovacích 

sklenic,  zalijeme  vroucím  sirupem  z  přírodního  cukru  a  vody  v 

poměru 1:1 a sterilujeme 10-15 minut. Podáváme se zeleným čajem 

jako  zdraví  prospěšnou  pochoutku,  která  posiluje  organismus  a 

zvyšuje  jeho  imunitu.  Mangolka  silně  povzbuzuje,  proto  ji 

konzumujeme s mírou a jen občas. 

 

Šťáva pro stále unavené 

Odstavíme stejné množství celeru, mrkve a rajčat. Pijeme 2-3krát 

denně  šálek,  který  by  nám  měl  pomoci  zbavit  se  únavy  dodáním 

velkého množství vitaminů a minerálů. 

 

 

 


 

 

Bylinková směs koření 

Během  sezony  nákupem,  sběrem  z  vlastní  zahrady  nebo  od 

známých postupně sušíme nať nebo listy různých druhů rostlin, které 

jsou  vhodné  jako  koření  –  celer,  mrkev,  petržel,  kopr,  kmín, 

saturejka, fenykl,  šalvěj, majoránka, dobromysl,  bazalka, koriandr a 

libeček.  Výběr  přizpůsobíme  své  chuti  a  možnosti  získání  rostlin. 

Směs pomeleme na masovém mlýnku. Získáme vynikající a zdravou 

směs koření, kterou můžeme hojně používat k ochucování všech jídel 

během  celého  roku.  Do  vařených  pokrmů  ji  přidáváme  až  po 

částečném vychladnutí. 

 

Zimní větvičkový čaj 

Také  v  zimním  období  můžeme  pít  čaj  z  čerstvých  rostlin. 

Nasbíráme  kousky  koncových  výhonků  ostružin  a  malin.  Krátce  je 

povaříme  v  přiměřeném  množství  vody  a  necháme  přikryté 

vyluhovat.  Scedíme,  ochutíme  citronem,  medem  a  pijeme  jako 

lahodný čaj. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

ŘEPA ČERVENA Beta vulgaris conditiva 

 

Nebýt  tradičních  velikonočních  jídel,  možná  by  řepa  jako 



potravina  upadla  do  zapomnění.  Přitom  mimořádné  a  všestranné 

léčivé  účinky  ji  povyšují  na  jeden  z  nejlepších  rostlinných  léků 

vůbec.  Platí  to  však  jen  tehdy,  konzumujeme-li  ji  v  syrovém  stavu, 

neboť obvyklým loupáním a dlouhým vařením se většina její léčivé 

hodnoty  zničí.  Zkusme  si  jednou  kvalitní  řepu  jen  škrábat,  co 

nejjemněji nastrouhat, přidat trochu vody, ochutit kmínem, citronem, 

medem,  solí  a  bylinkovým  kořením  a  jíst  jako  salátovou  přílohu  k 

běžným  jídlům. Takto  upravená  řepa je lékem  i  zdravotní prevencí, 

přitom je chutná, levná a přístupná během celé zimy. 

Látky obsažené v řepě, zvlášť křemík, draslík a kyselina listová, 

mají výrazné protinádorové působení, proto je čerstvá řepa s mrkví a 

celerem ve formě šťávy  hlavní složkou protirakovinných kúr. Častá 

konzumace  řepy  zlepšuje  trávení,  zpevňuje  tkáně,  cévy  a  kosti. 

Řepná šťáva je nejlepším a ověřeným lékem na paradentózu, kterou 

léčí vnitřně a lépe než nejdražší reklamní výrobky. 

Při běžné konzumaci  jako potravy řepu nemůžeme předávkovat. 

Čerstvá  šťáva,  kterou  můžeme  koupit  ve  specializovaných 

prodejnách, je silná, proto nepřekračujeme denní dávku nejvíce 1/4 1, 

rozdělenou na 2-3krát a zředěnou vodou. 

 

 



 

Řepa  má  vysoký  obsah  kyseliny 

listové,  která  se  podílí  na  tvorbě 

červených  krvinek.  Bez  ní  prý  není 

možné  dosáhnout  dobré  nálady  a 

poutu Štěstí. Mezi lidmi se traduje, že 

zásluhou  bohatství  látek  v  ní 

obsazených  získávají  slabí  lidé  z  řepy 

sílu a bojácní odvahu. 

 


 

 

 



 

 

 

 

 

 

 

 

HEŘMÁNEK PRAVÝ – Matricaria recutita 

 

Kdybychom  měli  jen  jedinou  bylinkou  představit  léčivou  sílu 



přírody,  asi  bychom  si  vybrali  heřmánek.  Tato  určitě  nejznámější 

léčivá rostlina se kolem nás vyskytuje často, na místech, kde roste ve 

skupinách,  září  do  daleka  a  líbezně  voní.  Heřmánek  je  základní 

léčivou  bylinkou  v  naší  domácí  lékárničce,  proto  si  jej  nasbíráme 

nebo koupíme, ale máme jej vždy po ruce. 

Heřmánek  vděčí  svému  dominantnímu  postavení  mezi  léčivými 

rostlinami díky silnému dezinfekčnímu a protizánětlivému působení, 

což je prospěšné při léčení téměř všech nemocí. Ničí choroboplodné 

bakterie  v  trávicím  traktu,  uklidňuje  a  uvolňuje  křeče.  Velmi  dobře 

působí  v  dětském  organismu,  heřmánkový  čaj  můžeme  dětem 

přidávat  do  mléka  už  od  kojeneckého  věku.  Zevně  má  heřmánek 

široké  uplatnění  při  zánětech,  ekzémech,  na  hojení  vředů,  ran  a 

popálenin.  Je  základní  součástí  inhalačních  směsí  a  bylinkových 

koupelí, výtažek z heřmánkové silice – modrý azulen – je oblíbený v 

kosmetice. 

V  heřmánku  se  spojuje  výrazný  a  všestranný  léčivý  účinek  s 

jemným  působením  a  úplnou  neškodností.  Můžeme  ho  proto  v 

běžných terapeutických dávkách užívat bez omezení. 

 

 

 

Latinský název heřmánku matricaria – 

matka, vychází ze způsobu jeho uplatnění 

–oddávna  se  užíval  při  ženských  potížích. 

Heřmánek  je  „lékařem“  nejen  lidí,  ale  i 

rostlin.  Chceme-li,  aby  nám  květiny  ve 

váze  déle  vydržely,  přidejme  do  vody 

trochu heřmánkového čaje. 

 


 

 

 



 

 

 

 

 

RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ  



Hippophaě rhamnoides 

 

Kvůli  pěknému  vzhledu  a  bohatým  shlukům  plodu  se  rakytník 



pěstuje  v  parcích,  zahradách  a  vysazuje  se  kolem  cest.  Protože  má 

zdravotně  mimořádně  cenné  plody,  v  poslední  době  se  pěstuje  i  k 

léčebným účelům a prodává se v lékárnách jako droga, také ve formě 

hotových výrobků. 

Oranžovočervené  bobulky  rakytníku  obsahují  velké  množství 

vitaminu C i dalších vitaminů a minerálů, ale ze všech rostlin nejvíce 

vitaminu  E.  Plody  nebo  produkty  z  nich  zlepšují  celkový  zdravotní 

stav,  zvyšují  pracovní  aktivitu  a  léčebné  působení  na  mnohá 

onemocnění  –  žaludku,  průdušek,  plic  a  krevního  oběhu.  Rakytník 

prospívá také kloubům, při dně a revmatismu, pomáhá při nadměrné 

činnosti štítné žlázy. Rakytníkový olej je univerzálním zevním lékem 

na všechna kožní onemocnění i dobrým kosmetickým prostředkem. 

Při vnitřním užívání plodů nebo oleje se žádné nežádoucí vedlejší 

účinky  nezjistily,  nadměrné  dávkování  se  však  zvýšeným  účinkem 

neprojeví, proto se nedoporučuje. 

 

 



 

Domovem  rakytníku  je  po-boří 

Kavkaz  a  Střední  Asie.  Zde  jej 

nazývají  „sibiřský  ananas“.  Plody 

rakytníku  neopadávají,  proto  je 

můžeme  sbírat  celou  zimu,  rostlina 

snáší  i  čtyřicetistupňové  mrazy.  

povodí  řeky  Irkutsk  se  tvrdí  že  po 

rakytníku  mají  koně  lesklou  srst  a 

lidé ostrý zrak. 

 


 

 

 



 

 

 

 

MRKEV OBECNÁ – Daucus carota 

 

S  mrkví  jako  potravinou  se  setkáváme  od  nejútlejšího  dětství. 



Přitom si málo uvědomujeme, že je to i mimořádně účinný rostlinný 

lék. Mrkev je každému lehce dostupná během celého roku, je levná a 

přitom chutná. Nic nám proto nebrání využít ji co nejčastěji, hlavně 

jako zdravotní prevenci. 

Nejcennější látkou v ní obsaženou je oranžový  karoten, z něhož 

se  v  organismu  tvoří  životně  důležitý  vitamin  A.  Ten  svými 

antioxidačními  vlastnostmi  chrání  imunitní  systém  organismu, 

zvyšuje  obranyschopnost  sliznic  před  pronikáním  bakterií  a  virů. 

Tento vitamin zlepšuje a posiluje zrak a má všestranné léčivé účinky 

na všechny tělesné orgány. Prospívá hlavně při o-nemocněních jater, 

srdce,  tvorbě  močových  kamenů,  revmatických  zánětech  kloubů, 

zevně  výborně  hojí  rány,  vředy  a  popáleniny.  Mrkvová  šťáva  je 

součástí téměř všech preventivních a protirakovinných kúr, které se 

užívají formou stav. 

Dlouhodobé velké dávky konzumace mrkve nebo pití šťávy může 

podráždit  játra  a  vyvolat  oranžové  zbarvení  pokožky,  proto  ani 

užívání tak zdravé rostliny nepřeháníme. 

 

 



 

Mrkev  znal  už  neolitický  člověk. 

Středověký  bylinkář  Matthioli  ji 

doporučoval 

jako 

afrodiziakum. 

Pražený  mrkvový  kořen  používali  v 

Anglii  jako  náhražku  kávy.  Aby 

máslo 

mělo 

krásnou 

žlutou 

barvu,přibarvovaly  ho  babky  před 

odchodem na trh mrkvovou šťávou. 

 


 

 

 



 

 

 

 

MANGOLKA ČÍNSKÁ – 



 Schisandra chinensis 

 

Používání  této  rostlinky  se  rozšířilo  až  v  poslední  době  v 



souvislosti se stále rostoucími nároky, které na organismus klademe. 

Abychom  dokázali  zvládnout  čím  dál  tím  větší  požadavky  na 

fyzickou  i  duševní  aktivitu,  saháme  po  různých  syntetických 

povzbuzujících  lécích,  které  nám  ničí  játra  a  další  životně  důležité 

orgány.  Přitom  už  starověcí  Číňané  a  ruští  pastevci  za  Uralem  k 

tomuto  účelu  odpradávna  používají  plody  mangolky,  která  se  už 

prodává i u nás.Ve Šťavnatých bobulkách mangolky se skrývá léčivá 

hodnota,  která  obnovuje  vnitřní  sílu  organismu.  Napomáhá  tomu 

vysoký  obsah  vitaminů  a  minerálních  látek,  které  zlepšují  funkci 

jater,  vylučují  z  těla  škodliviny,  chrání  před  infekcemi  a  aktivují 

centrální  nervovou  soustavu.  Považujeme  ji  také  za  prvotřídní 

preventivní  prostředek  na  zvýšení  imunity.Mangolka  se  ani  při 

častějším  užívání  nestává  návykovou  drogou  a  její  povzbudivé 

účinky  nemají  opačnou,  útlumovou  fázi.  Povzbuzování  organismu 

má však svou míru, stačí  5 až 10 čerstvých nebo sušených bobulek 

denně, hotové výrobky u-žíváme podle návodu. Užívání mangolky se 

nedoporučuje u zvýšené činnosti štítné žlázy, vysokém krevním tlaku 

a srdeční nedostatečnosti. 

 

Domovem mangolky je Čína, kde ji 

nazývají  „rostlinou  pěti  chutí“. 

Vyrábějí  z  ní  nealkoholické  nápoje  a 

marmelády,  lovci  na  Sibiři  ji 

konzumují  jako  sušené  ovoce.  K  nám 

se  dostala  až  v  17.  století.  Volně 

neroste,  ale  k  léčebným  účelům  se 

pěstuje v zahradách. 

 


 

 

 



 

 

 

 

TŘAPATKA NACHOVÁ – 



 Echinacea purpurea 

Domovem  třapatky  je  Severní  Amerika,  u  nás  se  pěstuje  jako 

působivá ozdobná květina i léčivá rostlina. Příbuzná a velmi podobná 

třapatka  úzkolistá  (Echinacea  angustifblia)  má  stejné  použití.  K 

léčebným  účelům  slouží  hlavně  kořen,  ale  někdy  i  květ  nebo  celá 

nať.  Drogu  i  výrobky  z  ní  dostaneme  ve  specializovaných 

prodejnách, v poslední době jsou čím dál tím oblibenejší. 

Je  to  proto,  že  třapatka  podporuje  činnost  bílých  krvinek,  které 

likvidují  choroboplodné  zárodky  v  organismu,  a  tím  posilují  jeho 

odolnost  vůči  nemocem.  Pro moderního  člověka trápeného stresem, 

špatnou  výživou,  narušeným  životním  prostředím  plným  exhalátů  a 

konzumním  způsobem  života  je  potřebné  zvyšování  imunity 

organismu prvořadé. V tom má třapatka velkou budoucnost, užíváme 

ji  také  preventivně,  hlavně  v  chřipkovém  období,  ještě  dříve,  než 

začneme pociťovat příznaky onemocnění. Třapatka má i další dobré 

účinky,  od  zánětů  kloubů  přes  nemoci  trávení,  dýchacích  a 

močových orgánů až po obávanou rakovinu. 

Třapatka  je  silná  rostlina,  proto  i  když  nemá  nepříznivé  účinky, 

dávkujeme  ji  opatrně,  neužíváme  dlouhodobě,  u  hotových  výrobků 

podle návodu. 

Třapatka 

úzkolistá 



 

 

 



 

 

Třapatka  pochází  z  prérií  Severní  Ameriky  a  nazývá  se  také 

„rostlinou  nového  milénia“.  Její  nejpoužívanější  částí  je  kořen, 

který  už  Indiáni  žvýkali  při  jakýchkoli  bolestech.  Používali  také 

listy,  které  přikládali  na  rány  a  šťávou  léčili  místo  po  uštknutí 

hadem. 

 


 

 

RŮŽE ŠÍPKOVÁ – Rosa canina 

Dobře  známé  šípkové  keříčky  nacházíme  v  naší  přírodě  často, 

vyhledávají  otevřená  slunná  místa  a  luční  svahy.  Už  když  na  jaře 

vykvetou, můžeme sbírat jejich okvětní lístky, ale sběr a zpracování 

plodů  –  šípků  by  mělo,  i  když  je  to  náročné,  uzavírat  rok  každého 

milovníka  léčivých  rostlin.  Tyto  vzácné  plody  i  výrobky  z  nich 

můžeme však také běžně koupit.Hodnota látek obsažených v šípcích 

je v rostlinné říši ojedinělá. Ve 100 g plodů je obsaženo až 1200 mg 

vitaminu C, přitom další dobré zdroje, jako je černý rybíz, rakytník, 

zelí  nebo  citrusové  ovoce,  nedosahují  ani  polovinu  této  hodnoty. 

Podobně  je  to  i  u  vitaminu  A,  skupiny  B,  P,  K,  hořčíku  a  dalších 

látek.  Taková  přírodní  celaskonová  a  vitaminová  „bomba“  proto 

pomáhá  při  všech  onemocněních.  Nejvíc  se  to  projevuje  u  chřipky, 

nachlazení,  cévních  onemocněních,  paradentóze,  špatné  srážlivosti 

krve  a  u  celkového  posílení  organismu.Vitaminy  a  minerály 

přijímané  z  šípků  nemůžeme  předávkovat,  proto  lze  tyto  vzácné 

plody konzumovat v různých formách bez omezení. Čím více je však 

upravujeme,  tím  více  ztrácejí  svou 

hodnotu.  Musíme  si  také  uvědomit,  že 

mají  poměrně  krátkou  trvanlivost,  proto 

šípky sbíráme každý rok a užíváme je co 

nejčerstvější. 

 

O  používaní  šípků  svědčí  nálezy  v 



kolových  stavbách  ve  Švýcarsku.  K 

léčebným 

účelům 

je 

používali 

Dioscorides  a  Galenos,  vřele  je 

doporučovala  i  abatyše  Hildegarda.  V 

arabské  medicíně  se  jako  povzbuzující 

prostředek  využívaly  především  plody 

šípků. 

 


 

 

 



 

 

 

 

 

 

JAHODNÍK OBECNÝ – Fragaria vesca 

 

Už při pohledu na krásně dozrálé červené jahody se nám sbíhají 



sliny v ústech, neboť tyto plody patří k nejoblíbenějším vůbec. Jejich 

lahodná  chuť  je  spojena  s  vynikajícími  léčivými  účinky,  které  jsou 

rovnocenné  s  listy.  Jako  léčivou  rostlinu  používáme  výlučně  lesní 

plody z volné přírody, pěstované odrůdy jen jako ovocnou lahůdku. 

Jahodové lístečky si můžeme nasbírat, když rostlina začíná kvést, ale 

dají se koupit samostatně nebo v různých směsích.Jahoda nemá tak 

silné a zřetelné působení, a-bychom jí mohli určit jednoznačné léčivé 

účinky.  Jahodový  čaj  je  především  chutný  a  lahodný,  ale  také 

mimořádně 

zdravý 


svým 

všestranným 

působením. 

Léčí 


chudokrevnost, průjmy, oběhový systém, snižuje krevní tlak, zvyšuje 

metabolismus,  posiluje  srdce  a  nervovou  soustavu.  Léčivá  hodnota 

jahody není v „nasazení“ při nějakém konkrétním onemocnění, ale v 

dlouhodobém mírném  působení  na všechny tělesné orgány, čímž se 

stává  důležitým  preventivním  všelékem.  V  sezoně  jezme  co  nejvíc 

čerstvých  jahod.  Známé  jsou  tzv.  jahodové  čistící  dny,  kdy  1  až  3 

dny jíme jen jahody – zde si můžeme vypomoci i zahradními plody. 

Čaj  z  jahodových  listů  je  jemný  a  můžeme  jej  pít  neomezeně. 

Plody  mohou  u  citlivých  lidí  vyvolat  kožní  reakce,  tehdy  je 

vyloučíme. 

 

Od  dob  antiky  se  jahody  sbíraly 

jako  ovoce,  ale  sloužily  i  k  léčení.  Ve 

středověku  bylo  zvykem  při  sběru 

jahod  vždy  první  tři  obětovat  lesním 

duchům.  Aby  se  těhotné  ženy  zbavily 

různých  problémů  a  komplikací  při 

porodu,  nosily  na  břiše  uzlíček 

naplněný sušenými jahodovými lístky. 

 


 

 

 



 


Yüklə 12,19 Mb.

Dostları ilə paylaş:
1   ...   17   18   19   20   21   22   23   24   25




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©azkurs.org 2024
rəhbərliyinə müraciət

gir | qeydiyyatdan keç
    Ana səhifə


yükləyin