Obsah Pro dobré trávení 12 Recepty na cukrovku 42 Ledviny a močové cesty 48 Pohybové ústrojí – svaly, klouby, končetiny 58 Trápení s revmatismem 70 Na kožní nemoci a rány 80 Pro zdravé dýchání 100
Yüklə 12,19 Mb. Pdf görüntüsü
|
|
Hrozny patří k nejznámějším a nejpěstovanějším rostlinám od nejstarší doby lidstva. Bílé nebo červené šťavnaté hroznové bobule jsou nejen surovinou na výrobu vína, ale i chutným a zdravým ovocem. K léčebným účelům slouží kromě čerstvých plodů a vína i mladé jarní listy. Réva působí močopudně, žlučopudně, snižuje kyselost žaludečních šťáv, příznivě ovlivňuje tvorbu červených krvinek, zlepšuje Činnost srdce, nervové soustavy a má i další příznivé účinky na celý organismus, proto ji můžeme nazvat i všelékem. Hrozny jsou velmi vhodné na tzv. očistné dny, kdy jeden až tři dny konzumujeme jen hroznové plody. Čerstvé listy poslouží jako obklad na rány a kožní problémy, v prášku se doporučují na ženské krvácení. I když předávkování hroznů jako ovoce není známo, ve formě vína je naopak časté. V medicínských dávkách se doporučuje jen 1 dl červeného vína dvakrát denně, ne však dennodenně. Když však v životě někdy nastane situace, že alkohol musí téci proudem, víno je pro organismus přijatelnější než prázdné kalorie v silných destilátech.
už staří Egypťané a Řekové, kteří pití vína povýšili na náboženský obřad. Hrozny jsou ideálním prostředkem na odtučňovací kúru, přitom zbavují střeva nestrávených zbytků potravy a pročistí celý organismus.
Málokdo by se mohl pochválit, že nemá potíže se zuby, málokdo také sedá do zubařského křesla bez pocitu strachu a úzkosti. Je jen samozřejmé, že zubní kazy nebudeme léčit bylinkami, na to jsou zubní lékaři, takže nás to křeslo nemine. Bylinky však oceníme hlavně v prevenci mimořádně rozšířené paradentózy, při níž lékaři už většinou léčí jen následky. Také při různých dalších bolestech a nepříjemnostech v ústní dutině nám mohou být bylinky velmi nápomocny.
U těchto problémů pomáhá kořen lékoři-ce. Několik dní pijeme lékořicový čaj připravený obvyklým způsobem a silným odvarem vyplachujeme ústa. Současně upravíme stravu na zásaditou, nejlépe zvýšenou konzumací syrové zeleniny.
Z čerstvých plodů jalovčinky vymačkáme šťávu a zředíme ji dvojnásobným množstvím vody. Šťávou vyplachujeme ústa, přitom ji v ústech déle podržíme. Tato procedura také léčí záněty v ústní dutině, osvěžuje dech a odstraňuje zápach z úst. Malé množství šťávy můžeme přitom i polykat.
Může mít různé příčiny, někdy pomůže upravit stravu a pít bylinkové čaje na zlepšení trávení. Samozřejmostí je hygiena ústní dutiny K vyčištění dechu se doporučuje žvýkat semínka anýzu, fenyklu, kopru nebo několika plodů jalovčinky.
Připravíme čajovou směs ze tří dílů natě pelyňku a jednoho dílu roztlučených plodů jalovčinky. Jednu lžíci směsi dáme večer do 2 dl vody, necháme do rána stát, pak uvedeme do varu a necháme přikryté vychladnout. Celou dávku pijeme několik dní ráno nalačno.
Po této časté a nepříjemné proceduře u-děláme silný odvar z květu divizny, natě šalvěje, jitrocele, heřmánku a yzopu. Uvedené bylinky s hojivými účinky můžeme libovolně kombinovat nebo použít jednotlivě. Dvě lžíce drogy dáme do 1 dl vody, uvedeme do varu a necháme přikryté vychladnout. Vlažný odvar držíme v ústech, urychluje hojení.
Smícháme stejné množství květu bezu a heřmánku. Tři lžíce směsi krátce rozvaříme v malém množství vody a necháme přikryté vychladnout. Vlažné bylinky vložíme do gázy nebo tenké látky, necháme okapat, přiložíme, ovážeme a necháme dlouho působit.
Připravíme kloktadlo ze směsi stejných dílů dubové kůry, natě šalvěje a truskavce. Čtyři lžíce směsi dáme do 1/2 1 vody a ne cháme přes noc macerovat. Ráno pomalu u-vedeme do varu a necháme přikryté vyluhovat. Tímto odvarem opakovaně vyplachujeme ústa a současně kartáčkem masírujeme dásně. Konzumací čerstvého ovoce a zeleniny zvýšíme příjem vitaminu C, léčbu doplňujeme pitím syrové řepné šťávy.
Šalvěj nesmí chybět v žádné bylinkové zahradě, neboť patří k nejlepším rostlinným lékům, které ve volné přírodě nenajdeme. Stejně nemůže chybět ani v domácí lékárničce. K léčebným účelům používáme celou nať, kterou sbíráme, když rostlina začne kvést, u větších rostlinek odstraníme stonek. Tuto drogu, ale i tinkturu a další výrobky z ní, koupíme v každé lékárně. Největší hodnotou šalvěje je její protibakteriální účinek, který se osvědčil u všech onemocnění ústní dutiny a krku. Výborně léčí záněty dásní, otlaky od zubní protézy, je přímo nenahraditelná při paradentóze. Po vytržení zubu vyplachujeme ránu silným šalvějovým odvarem, rychle se zahojí a nebude hnisat. Kvůli dráždivému lihu nepoužíváme tinkturu, můžeme přidat trochu heřmánku a yzopu. Tinkturu použijeme na omývání u kožních nemocí a akné nebo jako hojivou ústní vodu. Několik kapek tinktury, případně trochu zředěné vodou, ponecháme v ústech po umytí zubů na dezinfekci a hojení dásní. Při vnitřním užívání oživuje šalvějový čaj krevní oběh, posiluje nervy a má protirakovinné účinky. Odstraňuje noční pocení a snižuje nadměrnou tvorbu mateřského mléka. I taková dobrá bylinka jako je šalvěj se může u velkých dávek projevit negativně, proto i zde platí stará bylinková zásada o nepředávkování a přerušovaném užívání.
šalvěje salvere znamená léčit. Lékaři ze salesiánské školy si kladli ve 14. století otázku: „Proč umírá člověk, kterému roste v zahradě šalvěj?“ A znali i odpověď: „Neboť žádná rostlina není dost silná proti smrti.“ Jedna středověká legenda říká, že touhou šalvěje je udělat člověka nesmrtelným.
Nakrájíme čerstvou nať lžičníku, ochutíme ji citronem, troškou soli, bylinkovým kořením a olejem. Konzumujeme s máslovým chlebem nebo jako přílohu k jídlu. Lžičník má vysoký obsah vitaminu C, jehož mírný nedostatek způsobuje uvolňování zubů. Stejně můžeme použít i jiné bohaté zdroje tohoto vitaminu.
Než navštívíme lékaře nebo sáhneme po tabletách proti bolesti, pomalu rozžvýkáme a držíme v ústech několik hřebíčků. Některé lidové recepty doporučují také přiložit na bolavý zub plátek česneku, který proti podráždění sliznice úst obalíme gázou.
Kořen slézu lesního nebo maurského pornelerne na prášek. Namočíme do něj zubní kattáček a masírujeme dásně. Po skončení ústa nevyplachujeme, aby prášek mohl působit.
Tři lžíce nasekané natě šalvěje a po jedné lžíci květu heřmánku a natě yzopu dáme do 1/21 vody, pomalu uvedeme do varu, necháme přikryté vychladnout a scedíme. Ústní vodu používáme při krvácení dásní a bolestech zubů, vždy po umytí zubů.
Smícháme stejné díly natě přesličky, šal-věje a máty. Čtyři lžíce směsi necháme krátce povařit v 1/2 1 vody a přikryté vyluhovat. Scedíme a vlažný odvar držíme opakovaně v ústech. Další recept Stejným způsobem připravíme a používáme odvar z mochny nátržníku.
Nahrubo nastrouhaný čerstvý celer dáme do úst a držíme 5-10 minut, dokud se neohřeje. Potom vyplivneme a po 1/2 hodině proceduru zopakujeme. Provádíme ale hlavně večer, i vícekrát. Při tomto zánětu, ale i na léčení paradentózy, můžeme stejným způsobem užívat nastrouhané syrové brambory nebo kořen kostivalu.
Smícháme stejné díly květu heřmánku a kořene kostivalu. Čtyři lžíce směsi necháme macerovat v teplé vodě 12 hodin. Potom o- hřejeme k bodu varu a odstavíme. Scedíme a přidáme 2 lžičky tinktury z prhy. Tento odvar držíme v ústech několikrát denně 5 až 10 minut. Z odvaru můžeme udělat také obklad.
U této bolesti pomáhá bez, jehož plody s mírou konzumujeme formou šťávy, marmelády, sirupu nebo kompotu. Současně u-děláme obklad ze směsi květu heřmánku, divizny, natě řebříčku a mateřídoušky.
Silný odvar ze směsi natě heřmánku a kopřivy držíme v ústech na postiženém místě a opakovaně vyplachujeme.
Prunella vulgarit
Jsou to malá, sympatická, při pohledu zblízka docela pěkná kvítečka, s nimiž se často setkáváme na loukách, okrajích lesů a mýtinách. Hodně podobný, někdy až k nerozeznání, je trochu statnější černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), který obsahuje úplně stejné látky. Z obou druhů sbíráme během celého léta kvetoucí nať, což je jediný způsob získání této drogy.Černohlávek má podobné hojivé a dezinfekční účinky jako jitrocel a řebříček. Pomačkané listy přikládáme přímo na drobnější poranění, záněty a kožní onemocnění. Je také dobrou přísadou do napařovacích směsí při zánětových o-nemocněních průdušek, obličeje, hlavy a hnisu v dutinách. Silný odvar, nejlépe společně se šalvěji, yzopem nebo heřmánkem, je dobrým kloktadlem na záněty ústní dutiny a krku. Své proti-zánětlivé působení potvrzuje černohlávek i při vnitřním užívání, můžeme ho používat do čajů proti průjmům a problémům s trávením a při nemocech ženských orgánů. Užívání černohlávku obvyklým způsobem nemá žádné vedlejší účinky.
Kvůli typickým květům podobným starodávným včelím úlům nazýváme černohlávek také „včelím úlem“. Ve středověku byl povazován za nejlepší bylinný lék k hojení ran jakéhokoliv druhu. Má mnoho léčivých účinku, pro než ho Matthioli nazval „boží spása“. Mladé listy černohlávku můžeme konzumovat jako vitaminový salát.
Cochlearia officinalis
Lžičník si své pojmenování „lékařský“ právem zaslouží, neboť má vysoký obsah vitaminů, hlavně C, odpradávna se užíval proti kurdějím. V sezoně se doporučuje, stejně jako potočnice a medvědí česnek, konzumovat listy nebo celou horní část natě k odstranění avitaminózy a jarní únavy. Čerstvá lžičníková šťáva s citronem je výborným lékem proti paradentóze. Při užívání lžičníku nejsou známé žádné vedlejší účinky, můžeme jej užívat bez obav.
I když onemocnění těchto orgánů obvykle neznamenají ohrožení života, dokáží nás často pořádně potrápit. Zvlášť při ušních onemocněních může naparování nebo několik kapek bylinkové šťávy velmi účinně pomoci, hlavně když s takovou léčbou začneme hned při jejich prvních příznacích. Častokrát je hučení v uších jen projevem jiného problému, proto musíme působit i proti skutečné příčině. Vynikajících výsledků dosahují bylinky při potížích s hlasivkami a zánětech krku.
Vymačkáme čerstvou šťávu z květních úborů nebo listů podbělu a 2-3krát denně nakapeme do ucha několik kapek. Můžeme také udělat silný odvar ze sušené drogy v malém množství vody.
Vymačkáme čerstvou šťávu z listů jablečníku a růžových lupínků. Smícháme ji v poměru 1:1 a každý večer nakapeme do ucha několik kapek.
Vatový tampon namočíme do měsíčkové tinktury, vložíme do ucha a necháme působit.
Středně velkou cibuli nakrájíme nadrobno a lehce dusíme na trošce olivového oleje. Potom ji dáme do kapesníku, vytvarujeme malý kužel a zavážeme. Přiložíme na ucho a fixujeme čepicí nebo obvazem. Necháme působit několik hodin, u dětí jen 1-2 hodiny.
Očištěnou hlavičku česneku prolisujeme a rozmícháme v malém množství olivového oleje. Necháme 1 hodinu macerovat na teplém místě. Vymačkáme a přefiltrujeme. Kapeme do ucha několikrát denně 2-3 kapky. Na noc vložíme do ucha namočený kousek tamponu. Používáme při bolestech středního ucha, ale i jiných bolestech.
Jednu kapku čerstvé šťávy z vlaštovičníku zředíme 3 kapkami vody a několikrát denně kapeme do ucha. Další recept Nať routy krátce povaříme v malém množství panenského oleje, necháme stát, scedíme a kapeme do ucha.
Podle starého německého receptu nakapeme třikrát denně do ucha čerstvou šťávu z bílého zelí, oslazenou medem.
Čtyři lžíce nasekané natě routy dáme do 1 dl přírodního octa a 4 dl vody. Krátce povaříme a necháme vyluhovat. Z papíru uděláme široký kornout, přes který horkou páru usměrňujeme do ucha.
Střapaté hlavičky podbělů patří mezi první jarní květy, na mnoha místech se objevují v bohatých porostech. Květy s kouskem stonku sbíráme ihned, jakmile se objeví, listy mnohem později, když dorůstají do své velikosti. Drogu můžeme běžně i koupit. Odpradávna podběl léčí suchý a úporný kašel, jeho slizovité látky pomáhají při všech nemocech plic a průdušek. Zevně se spařené, tro- chu pomačkané listy přikládají lícní stranou na špatně se hojící rány, záněty žil, popáleniny, revmatické a kloubní bolesti. Z květních hlaviček můžeme připravit med, podobně jako z pampelišky. Dobré vlastnosti podbělu se využívají i v kosmetice. V podbělu se našly i některé nebezpečné látky, kvůli kterým jej vnitřně užíváme jen krátkodobě, ne samostatně, jen jako přísadu do čajové nebo inhalační směsi.
Od pradávna je známo, že podběl je vynikajícím prostředkem proti kašli. Proto ho Řekové i Římané nazývali „kašlová rostlina“. Další způsob použití podběle zavedl farář Kneipp, který jeho listy přikládal na „vytahování horkosti z těla“.
Další recept Krátce povaříme 4 lžíce natě majoránky nebo dobromysli v 1/2 1 vody a naparujeme ucho. Po ukončení procedury nakapeme do ucha 3-5 kapek mátového oleje.
Připravíme silný odvar z natě přesličky, můžeme přidat trochu vrbové kůry. Můžeme použít i prášek ze sušené natě, 1 lžíci na 1 dl vody. Krátce povaříme, scedíme a pozorně vtahujeme nebo kapeme do nosu. Současně dáme na zátylek studený obklad.
Listy břečťanu pomeleme na jemný prášek a několikrát denně šňupeme.
Připravíme si inhalaci ze stejných dílů natě máty, heřmánku, květu prvosenky a semene lnu. Několikrát denně inhalujeme při teplotě, kterou sneseme. Mezi inhalacemi přikládáme horký obklad z povařeného mletého semene lnu na celou horní část obličeje. Léčbu doplňujeme pitím čaje z prvosenky.
Senná rýma Uděláme čajovou směs ze tří dílů natě třezalky, k nimž přidáme po dvou dílech kořene kostivalu a puškvorce a po jednom dílu natě přesličky a květu heřmánku. Dvě lžíce čajové směsi necháme přes noc macerovat ve 1/4 1 vody. Ráno krátce povaříme a necháme přikryté vychladnout. Odlijeme 1/2 až 1 dl, který použijeme na výplachy nosu, dolijeme 1/41 vody, ohřejeme a pijeme teplé třikrát denně.
Struma Ze stejných dílů natě svízele a listu černého rybízu uděláme kloktadlo. Dvě lžíce směsi krátce povaříme v 1/4 1 vody a necháme přikryté vyluhovat. Scedíme a často kloktáme, nepijeme, ale při každém kloktání polkneme malé množství. Ke kloktání můžeme použít čerstvou rybízovou šťávu.
Tento zkušený bylinkář doporučuje kloktání ze svízele podle předcházejícího receptu a současně teplé obklady z jeho zapařené natě. K doplnění léčby pijeme až 1 l čaje připraveného ze stejných dílů květu měsíčku, natě řebříčku a kopřivy,
K přípravě čajové směsi použijeme stejné díly natě sporýše, fialky, kořene lopuchu a lékořice. Dvě lžíce směsi dáme večer macerovat do 1/2 1 teplé vody, ráno uvedeme do varu a necháme přikryté vychladnout. Pijeme dvakrát denně, ne dlouhodobě.
Hlavní složkou této čajové směsi je nať karbince. Ke čtyřem dílům přidáme po jednom díle natě srdečníku, jehlice a kořene pampelišky. Do hotového čaje, připraveného jako obvykle, přidáme lžíci rakytnikového oleje. Pijeme dvakrát denně. Léčbě pomáhají obklady z rozvařené dubové kůry.
U této chorobně zvýšené činnosti štítné žlázy uděláme čajovou směs, do níž dáme dva díly natě karbince a po jednom dílu kořene kozlíku, lopuchu, lékořice a natě kru-činky. Dvě lžíce směsi namočíme do vlažné vody a necháme 12 hodin macerovat. Potom pomalu uvedeme do varu a necháme přikryté 15 minut vyluhovat. Pijeme třikrát denně po třetině množství. BŘEČŤAN POPÍNAVÝ – Hedera helix
Tato stálezelená rostlinka má několik zvláštností. Ke svému růstu potřebuje pevnou oporu, dokáže se vysoko vytáhnout až do koruny stromu nebo obrůst celou stěnu. Má dvojí listy, jako by ze dvou rostlin, kulaté i laločnaté, na rozdíl od „normálních“ rostlin kvete na podzim a plody dozrávají na jaře. Tehdy sbíráme jeho listy, břečťanovou drogu i některé výrobky z ní koupíme i v lékárně. Léčebně se břečťan využívá hlavně zevně. Obklady z čerstvých listů se přikládají na různé bolesti kloubů, ztvrdlou kůži chodidel a sluncem spálenou pokožku. Listy břečťanu jsou dobré i na sedací koupele při hemeroidech. Vnitřně se břečťan používá při katarech horních cest dýchacích, kašli, černém kašli, dně, revmatismu, ke zlepšení činnosti žlučníku a jater. Břečťan se považuje za jedovatou rostlinu, kterou vnitřně ve formě tinktury užíváme po kapkách, hotové výrobky podle návodu. Zevně můžeme jeho hojivých účinků využívat bez obav.
|