JEŘÁB PTÁČÍ – Sorbus aucuparia
Tyto u nás běžné stromy jsou krásné na jaře, když bohatě začnou
kvést, ještě krásnější jsou na podzim, když jsou ozdobené sytě
červenými plody. Ty jsou předmětem sběru, pěstují se jako
potravina, i k léčebným účelům. Můžeme je také koupit jako kompot
nebo jiný produkt v obchodě s potravinami, ale i jako léčivou drogu
v lékárně.
Jeřáb patří s dalšími červenými plody – Šípky a rakytníkem – k
nejlepším rostlinným zdrojům vitaminu C, ale i dalších vitaminů,
enzymů a minerálů. To jej předurčuje k léčení avitaminózy,
paradentózy, onemocnění chřipkového původu a oběhového
systému. Plody jsou mírně močopudné, pomáhají při bolestech
končetin, kloubů, revmatismu a dně. Dobře působí i na dýchací
orgány, trávicí trakt, čistí močové orgány a zvyšují imunitu.
Čerstvé plody se konzumují jen málo, neboť jsou trpké a
způsobují průjem. Po zpracování se tyto vlastnosti ztrácejí. Častější
konzumace produktů z jeřábu je dobrou a chutnou zdravotní
prevencí, která příznivě ovlivňuje celý organismus.
U starých Slovanu byl jeřáb
zasvěcen bohu Perunovi a měl kultovní
význam. Na Slovensku se z plodů
jeřábu v minulosti pálil silný alkohol,
který se pil po lžících jako lék proti
dysenterii Na vesnicích bývalo zvykem
zašít větvičku jeřábu do šatů dětí.
Věřilo se, že je to uchrání před
uřknutím.
Vlastní kapky
Tento recept je obdobou populárních švédských kapek, ale je
upravený na domácí poměry. Připravíme si větší vhodnou nádobu –
demižon a čistý bílý alkohol. Během bylinkové sezony přinášíme z
přírody nebo ze zahrady čerstvé bylinky, ihned je nadrobno
nakrájíme, dáváme do nádoby a zalijeme alkoholem, aby byly dobře
ponořeny, občas protřeseme. Výběr bylinek přizpůsobíme svým
potřebám, nejlahodnější je směs hořkých. To je i princip švédských
kapek, neboť tato chuť je pro náš organismus nejužitečnější. Z výletů
do přírody to bude například pampeliška, kopřiva, pelyněk,
dobromysl, bukvice, třezalka, řepík, zeměžluč. Z pěstovaných
měsíček, šalvěj, benedikt, puškvorec a yzop. S postupným
přidáváním dalších bylin přiléváme i alkohol. Po sezoně obsah
scedíme, vymačkáme, necháme usadit a stáhneme hadičkou.
Dostaneme výborný univerzální lék k vnitřnímu i vnějšímu použití.
Užíváme 2-3krát denně lžičku v trošce vody na čištění krve, zlepšení
trávení, zvýšení imunity a posílení celého organismu. Zevně nám
poslouží na kožní nemoci, rány, po zředění vodou ke kloktání a na
obklady. Lžičku denně ráno nalačno můžeme užívat až do budoucí
sezony jako první dobrý skutek pro své zdraví po probuzení.
Mangolkový kompot
Omyté odstopkované plody volně nasypeme do zavařovacích
sklenic, zalijeme vroucím sirupem z přírodního cukru a vody v
poměru 1:1 a sterilujeme 10-15 minut. Podáváme se zeleným čajem
jako zdraví prospěšnou pochoutku, která posiluje organismus a
zvyšuje jeho imunitu. Mangolka silně povzbuzuje, proto ji
konzumujeme s mírou a jen občas.
Šťáva pro stále unavené
Odstavíme stejné množství celeru, mrkve a rajčat. Pijeme 2-3krát
denně šálek, který by nám měl pomoci zbavit se únavy dodáním
velkého množství vitaminů a minerálů.
Bylinková směs koření
Během sezony nákupem, sběrem z vlastní zahrady nebo od
známých postupně sušíme nať nebo listy různých druhů rostlin, které
jsou vhodné jako koření – celer, mrkev, petržel, kopr, kmín,
saturejka, fenykl, šalvěj, majoránka, dobromysl, bazalka, koriandr a
libeček. Výběr přizpůsobíme své chuti a možnosti získání rostlin.
Směs pomeleme na masovém mlýnku. Získáme vynikající a zdravou
směs koření, kterou můžeme hojně používat k ochucování všech jídel
během celého roku. Do vařených pokrmů ji přidáváme až po
částečném vychladnutí.
Zimní větvičkový čaj
Také v zimním období můžeme pít čaj z čerstvých rostlin.
Nasbíráme kousky koncových výhonků ostružin a malin. Krátce je
povaříme v přiměřeném množství vody a necháme přikryté
vyluhovat. Scedíme, ochutíme citronem, medem a pijeme jako
lahodný čaj.
ŘEPA ČERVENA Beta vulgaris conditiva
Nebýt tradičních velikonočních jídel, možná by řepa jako
potravina upadla do zapomnění. Přitom mimořádné a všestranné
léčivé účinky ji povyšují na jeden z nejlepších rostlinných léků
vůbec. Platí to však jen tehdy, konzumujeme-li ji v syrovém stavu,
neboť obvyklým loupáním a dlouhým vařením se většina její léčivé
hodnoty zničí. Zkusme si jednou kvalitní řepu jen škrábat, co
nejjemněji nastrouhat, přidat trochu vody, ochutit kmínem, citronem,
medem, solí a bylinkovým kořením a jíst jako salátovou přílohu k
běžným jídlům. Takto upravená řepa je lékem i zdravotní prevencí,
přitom je chutná, levná a přístupná během celé zimy.
Látky obsažené v řepě, zvlášť křemík, draslík a kyselina listová,
mají výrazné protinádorové působení, proto je čerstvá řepa s mrkví a
celerem ve formě šťávy hlavní složkou protirakovinných kúr. Častá
konzumace řepy zlepšuje trávení, zpevňuje tkáně, cévy a kosti.
Řepná šťáva je nejlepším a ověřeným lékem na paradentózu, kterou
léčí vnitřně a lépe než nejdražší reklamní výrobky.
Při běžné konzumaci jako potravy řepu nemůžeme předávkovat.
Čerstvá šťáva, kterou můžeme koupit ve specializovaných
prodejnách, je silná, proto nepřekračujeme denní dávku nejvíce 1/4 1,
rozdělenou na 2-3krát a zředěnou vodou.
Řepa má vysoký obsah kyseliny
listové, která se podílí na tvorbě
červených krvinek. Bez ní prý není
možné dosáhnout dobré nálady a
poutu Štěstí. Mezi lidmi se traduje, že
zásluhou bohatství látek v ní
obsazených získávají slabí lidé z řepy
sílu a bojácní odvahu.
HEŘMÁNEK PRAVÝ – Matricaria recutita
Kdybychom měli jen jedinou bylinkou představit léčivou sílu
přírody, asi bychom si vybrali heřmánek. Tato určitě nejznámější
léčivá rostlina se kolem nás vyskytuje často, na místech, kde roste ve
skupinách, září do daleka a líbezně voní. Heřmánek je základní
léčivou bylinkou v naší domácí lékárničce, proto si jej nasbíráme
nebo koupíme, ale máme jej vždy po ruce.
Heřmánek vděčí svému dominantnímu postavení mezi léčivými
rostlinami díky silnému dezinfekčnímu a protizánětlivému působení,
což je prospěšné při léčení téměř všech nemocí. Ničí choroboplodné
bakterie v trávicím traktu, uklidňuje a uvolňuje křeče. Velmi dobře
působí v dětském organismu, heřmánkový čaj můžeme dětem
přidávat do mléka už od kojeneckého věku. Zevně má heřmánek
široké uplatnění při zánětech, ekzémech, na hojení vředů, ran a
popálenin. Je základní součástí inhalačních směsí a bylinkových
koupelí, výtažek z heřmánkové silice – modrý azulen – je oblíbený v
kosmetice.
V heřmánku se spojuje výrazný a všestranný léčivý účinek s
jemným působením a úplnou neškodností. Můžeme ho proto v
běžných terapeutických dávkách užívat bez omezení.
Latinský název heřmánku matricaria –
matka, vychází ze způsobu jeho uplatnění
–oddávna se užíval při ženských potížích.
Heřmánek je „lékařem“ nejen lidí, ale i
rostlin. Chceme-li, aby nám květiny ve
váze déle vydržely, přidejme do vody
trochu heřmánkového čaje.
RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ
Hippophaě rhamnoides
Kvůli pěknému vzhledu a bohatým shlukům plodu se rakytník
pěstuje v parcích, zahradách a vysazuje se kolem cest. Protože má
zdravotně mimořádně cenné plody, v poslední době se pěstuje i k
léčebným účelům a prodává se v lékárnách jako droga, také ve formě
hotových výrobků.
Oranžovočervené bobulky rakytníku obsahují velké množství
vitaminu C i dalších vitaminů a minerálů, ale ze všech rostlin nejvíce
vitaminu E. Plody nebo produkty z nich zlepšují celkový zdravotní
stav, zvyšují pracovní aktivitu a léčebné působení na mnohá
onemocnění – žaludku, průdušek, plic a krevního oběhu. Rakytník
prospívá také kloubům, při dně a revmatismu, pomáhá při nadměrné
činnosti štítné žlázy. Rakytníkový olej je univerzálním zevním lékem
na všechna kožní onemocnění i dobrým kosmetickým prostředkem.
Při vnitřním užívání plodů nebo oleje se žádné nežádoucí vedlejší
účinky nezjistily, nadměrné dávkování se však zvýšeným účinkem
neprojeví, proto se nedoporučuje.
Domovem rakytníku je po-boří
Kavkaz a Střední Asie. Zde jej
nazývají „sibiřský ananas“. Plody
rakytníku neopadávají, proto je
můžeme sbírat celou zimu, rostlina
snáší i čtyřicetistupňové mrazy. V
povodí řeky Irkutsk se tvrdí že po
rakytníku mají koně lesklou srst a
lidé ostrý zrak.
MRKEV OBECNÁ – Daucus carota
S mrkví jako potravinou se setkáváme od nejútlejšího dětství.
Přitom si málo uvědomujeme, že je to i mimořádně účinný rostlinný
lék. Mrkev je každému lehce dostupná během celého roku, je levná a
přitom chutná. Nic nám proto nebrání využít ji co nejčastěji, hlavně
jako zdravotní prevenci.
Nejcennější látkou v ní obsaženou je oranžový karoten, z něhož
se v organismu tvoří životně důležitý vitamin A. Ten svými
antioxidačními vlastnostmi chrání imunitní systém organismu,
zvyšuje obranyschopnost sliznic před pronikáním bakterií a virů.
Tento vitamin zlepšuje a posiluje zrak a má všestranné léčivé účinky
na všechny tělesné orgány. Prospívá hlavně při o-nemocněních jater,
srdce, tvorbě močových kamenů, revmatických zánětech kloubů,
zevně výborně hojí rány, vředy a popáleniny. Mrkvová šťáva je
součástí téměř všech preventivních a protirakovinných kúr, které se
užívají formou stav.
Dlouhodobé velké dávky konzumace mrkve nebo pití šťávy může
podráždit játra a vyvolat oranžové zbarvení pokožky, proto ani
užívání tak zdravé rostliny nepřeháníme.
Mrkev znal už neolitický člověk.
Středověký bylinkář Matthioli ji
doporučoval
jako
afrodiziakum.
Pražený mrkvový kořen používali v
Anglii jako náhražku kávy. Aby
máslo
mělo
krásnou
žlutou
barvu,přibarvovaly ho babky před
odchodem na trh mrkvovou šťávou.
MANGOLKA ČÍNSKÁ –
Schisandra chinensis
Používání této rostlinky se rozšířilo až v poslední době v
souvislosti se stále rostoucími nároky, které na organismus klademe.
Abychom dokázali zvládnout čím dál tím větší požadavky na
fyzickou i duševní aktivitu, saháme po různých syntetických
povzbuzujících lécích, které nám ničí játra a další životně důležité
orgány. Přitom už starověcí Číňané a ruští pastevci za Uralem k
tomuto účelu odpradávna používají plody mangolky, která se už
prodává i u nás.Ve Šťavnatých bobulkách mangolky se skrývá léčivá
hodnota, která obnovuje vnitřní sílu organismu. Napomáhá tomu
vysoký obsah vitaminů a minerálních látek, které zlepšují funkci
jater, vylučují z těla škodliviny, chrání před infekcemi a aktivují
centrální nervovou soustavu. Považujeme ji také za prvotřídní
preventivní prostředek na zvýšení imunity.Mangolka se ani při
častějším užívání nestává návykovou drogou a její povzbudivé
účinky nemají opačnou, útlumovou fázi. Povzbuzování organismu
má však svou míru, stačí 5 až 10 čerstvých nebo sušených bobulek
denně, hotové výrobky u-žíváme podle návodu. Užívání mangolky se
nedoporučuje u zvýšené činnosti štítné žlázy, vysokém krevním tlaku
a srdeční nedostatečnosti.
Domovem mangolky je Čína, kde ji
nazývají „rostlinou pěti chutí“.
Vyrábějí z ní nealkoholické nápoje a
marmelády, lovci na Sibiři ji
konzumují jako sušené ovoce. K nám
se dostala až v 17. století. Volně
neroste, ale k léčebným účelům se
pěstuje v zahradách.
TŘAPATKA NACHOVÁ –
Echinacea purpurea
Domovem třapatky je Severní Amerika, u nás se pěstuje jako
působivá ozdobná květina i léčivá rostlina. Příbuzná a velmi podobná
třapatka úzkolistá (Echinacea angustifblia) má stejné použití. K
léčebným účelům slouží hlavně kořen, ale někdy i květ nebo celá
nať. Drogu i výrobky z ní dostaneme ve specializovaných
prodejnách, v poslední době jsou čím dál tím oblibenejší.
Je to proto, že třapatka podporuje činnost bílých krvinek, které
likvidují choroboplodné zárodky v organismu, a tím posilují jeho
odolnost vůči nemocem. Pro moderního člověka trápeného stresem,
špatnou výživou, narušeným životním prostředím plným exhalátů a
konzumním způsobem života je potřebné zvyšování imunity
organismu prvořadé. V tom má třapatka velkou budoucnost, užíváme
ji také preventivně, hlavně v chřipkovém období, ještě dříve, než
začneme pociťovat příznaky onemocnění. Třapatka má i další dobré
účinky, od zánětů kloubů přes nemoci trávení, dýchacích a
močových orgánů až po obávanou rakovinu.
Třapatka je silná rostlina, proto i když nemá nepříznivé účinky,
dávkujeme ji opatrně, neužíváme dlouhodobě, u hotových výrobků
podle návodu.
Třapatka
úzkolistá
Třapatka pochází z prérií Severní Ameriky a nazývá se také
„rostlinou nového milénia“. Její nejpoužívanější částí je kořen,
který už Indiáni žvýkali při jakýchkoli bolestech. Používali také
listy, které přikládali na rány a šťávou léčili místo po uštknutí
hadem.
RŮŽE ŠÍPKOVÁ – Rosa canina
Dobře známé šípkové keříčky nacházíme v naší přírodě často,
vyhledávají otevřená slunná místa a luční svahy. Už když na jaře
vykvetou, můžeme sbírat jejich okvětní lístky, ale sběr a zpracování
plodů – šípků by mělo, i když je to náročné, uzavírat rok každého
milovníka léčivých rostlin. Tyto vzácné plody i výrobky z nich
můžeme však také běžně koupit.Hodnota látek obsažených v šípcích
je v rostlinné říši ojedinělá. Ve 100 g plodů je obsaženo až 1200 mg
vitaminu C, přitom další dobré zdroje, jako je černý rybíz, rakytník,
zelí nebo citrusové ovoce, nedosahují ani polovinu této hodnoty.
Podobně je to i u vitaminu A, skupiny B, P, K, hořčíku a dalších
látek. Taková přírodní celaskonová a vitaminová „bomba“ proto
pomáhá při všech onemocněních. Nejvíc se to projevuje u chřipky,
nachlazení, cévních onemocněních, paradentóze, špatné srážlivosti
krve a u celkového posílení organismu.Vitaminy a minerály
přijímané z šípků nemůžeme předávkovat, proto lze tyto vzácné
plody konzumovat v různých formách bez omezení. Čím více je však
upravujeme, tím více ztrácejí svou
hodnotu. Musíme si také uvědomit, že
mají poměrně krátkou trvanlivost, proto
šípky sbíráme každý rok a užíváme je co
nejčerstvější.
O používaní šípků svědčí nálezy v
kolových stavbách ve Švýcarsku. K
léčebným
účelům
je
používali
Dioscorides a Galenos, vřele je
doporučovala i abatyše Hildegarda. V
arabské medicíně se jako povzbuzující
prostředek využívaly především plody
šípků.
JAHODNÍK OBECNÝ – Fragaria vesca
Už při pohledu na krásně dozrálé červené jahody se nám sbíhají
sliny v ústech, neboť tyto plody patří k nejoblíbenějším vůbec. Jejich
lahodná chuť je spojena s vynikajícími léčivými účinky, které jsou
rovnocenné s listy. Jako léčivou rostlinu používáme výlučně lesní
plody z volné přírody, pěstované odrůdy jen jako ovocnou lahůdku.
Jahodové lístečky si můžeme nasbírat, když rostlina začíná kvést, ale
dají se koupit samostatně nebo v různých směsích.Jahoda nemá tak
silné a zřetelné působení, a-bychom jí mohli určit jednoznačné léčivé
účinky. Jahodový čaj je především chutný a lahodný, ale také
mimořádně
zdravý
svým
všestranným
působením.
Léčí
chudokrevnost, průjmy, oběhový systém, snižuje krevní tlak, zvyšuje
metabolismus, posiluje srdce a nervovou soustavu. Léčivá hodnota
jahody není v „nasazení“ při nějakém konkrétním onemocnění, ale v
dlouhodobém mírném působení na všechny tělesné orgány, čímž se
stává důležitým preventivním všelékem. V sezoně jezme co nejvíc
čerstvých jahod. Známé jsou tzv. jahodové čistící dny, kdy 1 až 3
dny jíme jen jahody – zde si můžeme vypomoci i zahradními plody.
Čaj z jahodových listů je jemný a můžeme jej pít neomezeně.
Plody mohou u citlivých lidí vyvolat kožní reakce, tehdy je
vyloučíme.
Od dob antiky se jahody sbíraly
jako ovoce, ale sloužily i k léčení. Ve
středověku bylo zvykem při sběru
jahod vždy první tři obětovat lesním
duchům. Aby se těhotné ženy zbavily
různých problémů a komplikací při
porodu, nosily na břiše uzlíček
naplněný sušenými jahodovými lístky.
|