Perforující keratoplastika

6. Chirurgické řešení pooperačního astigmatismu - pozdní pooperační období

V pozdním pooperačním období, po extrakci všech stehů, máme několik možností korekce finálního astigmatismu. Při nižším stupni ametropie zkoušíme korekci běžnými optickými pomůckami – brýlovou korekcí nebo kontaktními čočkami. Vyšší stupně astigmatismu vyžadují obvykle další chirurgický zákrok. Finální astigmatismus lze tak snížit či odstranit incizní keratotomií, laserovou refrakční chirurgií, klínovou resekcí, implantací intrastromálních rohovkových prstenců a nitroočních čoček. Bohužel žádná z těchto technik se neukázala jako ideální a chirurgové tak mohou využít kombinaci dvou či více zákroků tak, aby dosáhli co nejlepšího výsledku. Pokud však finální astigmatismus nelze odstranit ani jedním z uvedených zákroků, či jejich kombinací, je možné uvažovat o rekeratoplastice. Indikace těchto chirurgických korekcí vyžaduje individuální přístup, neboť výsledky nejsou tak jednoznačné, jako u zdravých očí. Je nutné dodržovat daná kritéria, pacienta důkladně poučit, zákrok správně načasovat a pravidelně pacienta po operaci sledovat [5,22,31].

K ustálení rohovkového povrchu a tím refrakční vady dochází 3 – 4 měsíce od odstranění stehů. Vzhledem k tomu, by mělo být každé chirurgické řešení astigmatismu po perforující keratoplastice prováděno minimálně 3 – 4 měsíce po odstranění stehů. V literatuře se průměrná hodnota pooperačního astigmatismu pohybuje v rozsahu 3 – 7Dcyl, minimálně 35% očí má astigmatismus nad 5Dcyl a velikost cylindrické chyby může dosahovat až 20D a více [5,19,31].

Před jakýmkoliv chirurgickým zákrokem se provádí kompletní oční vyšetření včetně vyšetření nekorigované a nejlépe korigované zrakové ostrosti. Pomocí štěrbinové lampy se hodnotí velikost štěpu, jeho centrace a průhlednost, všímáme si i jakékoliv zkalení či neovaskularizace. Pozornost je třeba věnovat rozhraní štěpu a stabilitě v operační ráně.

Astigmatismus by měl být hodnocen pomocí kombinace manifestní (a někdy cycloplegické) refrakce, keratometrie, topografie rohovky a příležitostně i pomocí wavefront analýzy. Centrální a periferní pachymetrii je nutné provádět před laserovým zákrokem či incizionálním refrakčním zákrokem [5].