Perforující keratoplastika

I. TEORETICKÁ ČÁST

1. Perforující keratoplastika

Perforující keratoplastika prošla za posledních 40 let bouřlivým vývojem a v současnosti patří k nejúspěšnějším a nejčastěji prováděným alogenním transplantacím v humánní medicíně. Principem perforující keratoplastiky je odstranění rohovky v celé tloušťce a její náhrada dárcovskou rohovkou [11,22].

Operace rohovky ve smyslu transplantace má dlouhou historii, je straší než dva tisíce let. Již řecký lékař Galen (130 – 200 př.n.l.) se zabýval problémem návratu transparence neprůhledné rohovky. Prvenství myšlenky transplantace, stejně jako název ,,keratoplastika“ patří Franz Reisingerovi, který počátkem 19.století jako první nahradil zkalenou lidskou rohovku rohovkou zvířecí. První skutečně úspěšnou alogenní trasnplantaci, jejíž terč si zachoval přijatelný stupeň transparence, provedl na očním oddělení Zemské nemocnice v Olomouci v roce 1905 doktor Karl Eduard Zirm [30].

Důvodem vysoké úspěšnosti této transplantace je imunologická privilegovanost rohovkové tkáně, která je zapříčiněna její avaskularitou, chybějící lymfatickou drenáží a nízkým počtem antigen-prezentujících buněk. Na této úspěšnosti se též podílí jistou měrou ACAID fenomén (anterior chamber acquired immunodeviation), který se projevuje určitým stupněm inhibice buněčné imunity v přední komoře. Každé trauma, infekce či jiné onemocnění rohovky, znamená příliv antigenů a možnost snížení imunologické úspěšnosti takové transplantace [11].

Zdokonalení operační techniky spolu s pokroky v odběru, uchovávání a testování dárcovských terčů přispělo k význačnému zlepšení výsledků těchto tkáňových transplantací. Přesto není dosud mnoho aspektů dostatečně objasněno a je nutno pokračovat ve výzkumu zejména v oblasti prevence a terapie rejekčních reakcí a pooperačních refrakčních vad [22].