Příčně pruhovaná tkáň svalová srdeční

51. Stavba myokardu, stavba a funkce převodního systému

________________________________________________________________________________________________________

Příčně pruhovaná tkáň svalová srdeční

• 
  příčně pruhovaná srdečná tkáň se skládá z kardiomyocytů
  
• 
  kardiomyocyty
  

• 
  kardiomyocyty jsou elongované, na koncích rozvětvené buňky
  
• 
  jsou dlouhé 85-100μm a v průměru měří kolem 15μm
  
• 
  kolem jednotlivých kardiomyocytů se nachází zevní lamina a velmi jemná pochva řídkého vaziva s bohatou sítí kapilár
  
• 
  centrálně položené 1-2 jádra, velká a světlá
  
• 
  příčné pruhování není tak nápadné jako u příčně pruhované svalové tkáně kosterní
  
• 
  uspořádání tenkých aktinových a tlustých myozinových myofilament je v kardiomyocytech stejné jako ve svalových vláknech, uspořádání je hexagonální, parakrystalické
  
• 
  jsou tu vytvořené myofibrily, ale jejich uspořádání není natolik pravidelné jako u svalových vláken
  
• 
  sarkoplazmatické retikulum je méně vyvinuto, jeho tubuly se objevují nepravidelně mezi myofibrilami
  
• 
  terminální cisterny jsou méně četné, objevují se na úrovni Z linie
  
• 
  v okolí centrálně položeného jádra je malý Golgiho komplex
  
• 
  v okolí jádra a také mezi jednotlivými myofibrilami najdeme též velmi četné dlouhé mitochondrie (četnější než v příčně pruhované kosterní svalovině)
  
• 
  mitochondrie vyplňují v průměru 40% kardiomyocytu, mají také větší počet vnitřních krist, které jsou pravidelně, těsně vedle sebe uspořádané
  
• 
  v cytoplazmě buněk najdeme též četné inkluze – lipidové kapénky obsahující triglyceridy a lipofuscinová granula (patří do skupiny lysosomů – reziduální tělíska, objevují se kolem jádra a zmnožují se se stářím jedince)
  
• 
  ve srovnání se svalovými vlákny obsahují kardiomyocyty méně glykogenu
  
• 
  sarkolema tu také tvoří specializované T tubuly, jsou širší než ve svalových vláknech
  
• 
  spolu s T tubuly proniká dovnitř buněk také materiál zevní laminy
  
• 
  tubuly jsou více vytvořeny v myokardu srdečních komor
  
• 
  vzhledem k menší uspořádanosti sarkoplazmatického retikula se tu triády tvoří jen zřídka, T tubulus častěji naléhá jen na jednu terminální cisternu retikula – diády (na úrovni Z linie, na rozdíl od svalových vláken)
  
• 
  nápadné temnější linie transverzálně nebo stupňovitě uspořádané se nazývají interkalární disky
  
• 
  interkalární disky
  
  • 
    speciální spojovací komplexy mezi kardiomyocyty
    
  • 
    můžeme tu odlišit transversální oblast, orientovanou kolmo k dlouhé ose kardiomyocytu
    
  • 
    dále oblast laterální, rovnoběžnou s průběhem myofibril
    
  • 
    v oblasti interkalárních disků jsou fasciae adhaerentes, maculae adhaerentes a nexy
    
  • 
    fascia adhaerens
    
    • 
      nejdůležitější součást transversální oblasti interkalárního disku
      
    • 
      slouží jako místo připojení aktinových myofilament terminálních sarkomer myofibril kardiomyocytů
      
    • 
      zastupuje vlastně telofragmu (Z linii), na rozdíl od ní tu ale nacházíme kromě α-aktininu také protein vinkulin
      
  • 
    macula adhaerens
    
    • 
      desmozom, zajišťuje pevné spojení kardiomyocytů
      
    • 
      brání odtržení jednotlivých buněk v průběhu neustálé kontrakční aktivity
      
  • 
    na laterální části interkalárního disku jsou vyvinuty nexy – komunikace mezi buňkami a koordinace jejich funkce
    

Srdce a převodní systém

• 
  srdce je centrální orgán kardiovaskulárního systému
  
• 
  je to dutý, svalový, rytmicky se kontrahující orgán
  
• 
  skládá se z levé a pravé předsíně a komory
  
• 
  mezi síněmi a komorami jsou ústí atrioventrikulární, která uzavírají chlopně (vpravo trojcípá – valva tricuspidalis, vlevo dvojcípá – valva bicuspidalis)
  
• 
  ústí truncus pulmonalis a aorty uzavírají chlopně poloměsíčité (valvae semilunares)
  
• 
  srdce obsahuje opěrnou centrální strukturu, nazývanou skelet srdeční
  

• 
  tvořen hustým kolagenním vazivem
  
• 
  nacházíme tu četná nepravidelně orientovaná kolagenní vlákna a místy i ostrůvky vazivové chrupavky
  
• 
  skelet je pevnou oporou srdečních chlopní
  
• 
  upínají se sem i kardiomyocyty
  
• 
  stěna srdeční je tvořena 3 vrstvami – endokard, myokard a epikard
  
• 
  endokard
  
  • 
    je ekvivalentem tunica intima cév
    
  • 
    vystýlá vnitřní povrch srdce, lemuje chlopně, chordae tendinae a papilární svaly
    
  • 
    endokard je různě tlustý na různých místech (méně v komorách než síních, nejtlustší v okolí velkých cév) – rozdíly dány různou tloušťkou vrstvy elasticko-muskulární
    
  • 
    endokard tvoří 4 vrstvy – endotel, vrstva subendotelová, elasticko-muskulární a subendokardová
    
  • 
    endotel
    
    • 
      je tvořen plochými endotelovými buňkami, stejnými jako v cévách
      
  • 
    subendotelová vrstva
    
    • 
      tvoří ji řídké kolagenní vazivo
      
  • 
    elasticko-muskulární vrstva
    
    • 
      je tvořena kolagenním vazivem, kde se vyskytují vlákna elastická i skupiny myofibroblastů
      
  • 
    vrstva subendokardová
    
    • 
      tvoří ji řídké kolagenní vazivo
      
    • 
      nacházíme tu cévy, nervová vlákna a buňky převodního systému srdečního
      
    • 
      buňky převodního systému jsou specializované kardiomyocyty, schopny vytvářet a vést impuls, který iniciuje činnost srdeční
      
    • 
      obsahují v cytoplazmě méně myofibril, než okolní nespecializované kardiomyocyty, myofibrily jsou umístěny převážně na periferii buněk
      
    • 
      v okolí jádra obsahují tyto buňky více glykogenu
      
    • 
      nejsou mezi nimi vyvinuty interkalární disky, nýbrž nepříliš četné desmosomy a komunikace probíhá přes četné nexy
      
• 
  převodní systém srdeční
  
  • 
    sestává z celé řady struktur, které umožňují, aby se předsíně a komory kontrahovaly v přesném pořadí – výkonnost srdce jako pumpy
    
  • 
    impulsy pro srdeční činnost vznikají v srdci samotném
    
  • 
    vzruch vzniká s sinoatriálním uzlíku (nodus sinoatrialis)
    
    • 
      funguje jako pacemaker
      
    • 
      je umístěn v blízkosti ústí horní duté žíly do pravé předsíně
      
    • 
      uzlík tvoří specializované kardiomyocyty, které jsou menší než buňky okolní (v průměru 10μm, délky 25μm)
      
    • 
      jsou koncentricky uspořádané kolem velké nodální artérie
      
    • 
      jsou uloženy ve vazivovém stromatu a jsou bohatě zásobeny krví
      
    • 
      nacházíme tu i četná nervová zakončení
      
  • 
    byly popsány 3 internodální atriální trakty, tvořené specializovanými kardiomyocyty, vedoucí vzruch ze sinoatriálního uzlíku k uzlíku atrioventrikulárnímu (nodus atrioventricularis)
    
    • 
      je uložen pod endokardem septální stěny pravé předsíně
      
    • 
      uzlík má obdobnou strukturu jako uzlík první, jen kardiomyocyty mají více výběžků
      
    • 
      také v oblasti atrioventrikulárního uzlíku nacházíme velké arterioly a tukovou tkáň
      
  • 
    svazek atrioventrikulární (fasciculus atrioventricularis) proniká skeletem srdečním a dělí se na 2 větve – crus dextrum et sinistrum
    
  • 
    tyto útvary jsou tvořeny svazky Purkyňových buněk
    
    • 
      Purkyňovy buňky mají charakter specializovaných kardiomyocytů, ale jsou zřetelně větší než buňky okolní (v průměru 50μm, délky 150μm)
      
    • 
      mají objemnou sarkoplazmu, spojeny jsou pomocí gap junctions – rychlé vedení, jinak jsou od okolního myokardu izolovány vazivem
      
    • 
      svazky Purkyňových buněk uložené v subendokardové vrstvě se anatomicky jmenují Purkyňova vlákna – lze je vysledovat až k apexu srdce, kde se otáčejí, dělí a přicházejí do kontaktu s ostatními nespecializovanými kardiomyocyty
      
  • 
    vzhledem k tomuto uspořádání je impuls pro kontrakci komor velmi rychle převeden až k apexu srdce, který musí kontrahovat jako první
    
• 
  chlopně srdeční
  
  • 
    jsou tvořeny centrální ploténkou hustého kolagenního vaziva, která je na obou stranách kryta fibroelastickou tkání lemovanou vrstvou plochých endotelových buněk
    
  • 
    fibroelastická vrstva je tlustší na straně předsíní
    
  • 
    ohraničená ztluštění fibroelastické tkáně najdeme i v místě dotyku chlopní
    
  • 
    za fyziologických podmínek jsou chlopně zcela bezcévné
    
  • 
    jsou pevně připojeny k elementům srdečního skeletu
    
  • 
    upínají se do nich chordae tendineae, které představují pokračování papilárních svalů (toto uspořádání brání everzi chlopní)
    
• 
  myokard
  
  • 
    nejtlustší vrstva stěny srdeční
    
  • 
    tvoří jej příčně pruhovaná svalovina srdeční
    
  • 
    mezi kardiomyocyty síní a komor jsou rozdíly
    
  • 
    v síních jsou buňky menší s menším počtem T-tubulů
    
  • 
    v cytoplazmě kardiomyocytů lokalizovaných zejména v pravé síni najdeme membránou ohraničená granula (0,2-0,3μm), jsou uložena blízko GK u obou pólů jádra kardiomyocytu
    
  • 
    tyto buňky se někdy nazývají myoendokrinními buňkami - granula těchto buněk obsahují prekurzor hormonu, který se nazývá předsíňový natriuretický faktor nebo auriculin
    
  • 
    dojde-li ke zvýšení množství krve v srdci, mění se tento prekurzor v aktivní hormon, který v ledvinách působí zvýšení vylučování sodíku a vody
    
  • 
    každý kardiomyocyt je obklopen zevní laminou a jemnou vrstvou endomysia, kde se vyskytují četné kapiláry
    
  • 
    věkem přibývají v endomysiu elastická vlákna
    
  • 
    kardiomyocyty jsou uspořádány do vrstev, které obklopují dutiny srdeční
    
  • 
    uspořádání těchto vrstev je velmi složité, vrstvy jsou zakotvené do skeletu srdečního
    
• 
  epikard
  
  • 
    tvoří vnější vrstvu srdeční stěny
    
  • 
    na povrchu obráceném do dutiny perikardové je pokryt jednovrstevným plochým mezotelem
    
  • 
    pod mezotelem je řídké kolagenní vazivo s četnými elastickými vlákny, kapiláry a nervová vlákna
    
  • 
    hlubší subepikardová vrstva obsahuje větší cévy a tukovou tkáň
    
  • 
    jsou tu uloženy koronární arterie, tato vrstva přechází plynule do endomysia myokardu
    
• 
  perikard
  
  • 
    má obdobnou strukturu jako epikard
    
  • 
    je tvořen tenkou vazivovou vrstvou, která je na ploše obrácené do perikardové dutiny vystlána opět mezotelem
    
• 
  dutina perikardová obsahuje asi 50 ml tekutiny