Srovnávací analýza plastické chirurgie V soukromém a stáTNÍm sektoru

4.1.3Operace vrozených a získaných vad dolní končetiny

Plastická chirurgie se zabývá převážně vrozenými vadami horních končetin, vrozené vady dolních končetin řeší ortopedie, přičemž plastická chirurgie se podílí na řešení této problematiky v rámci mezioborové spolupráce pouze u některých případů.⁵⁴

4.1.3.1Defekty měkkých tkání

Jelikož na dolní končetině není dostatek tkání k použití místních laloků pro krytí defektů, je léčba defektů měkkých tkání na dolních končetinách poněkud svízelná. U větších defektů, které nelze uzavřít přímou suturou a kde nelze použít autologní kožní štěp, se krytí uskutečňuje místním nebo volně přeneseným lalokem. Volný přenos laloků často představuje jediný způsob záchrany končetiny, především u defektů bérce po otevřených zlomeninách.

Defekty v oblasti stehna jsou většinou řešeny přímou suturou rány po mobilizaci okrajů kůže, která je na stehně volnější a podkoží je silné. U větších defektů, kde není odhalena kost, se používají kožní transplantáty. Je-li obnažena kost či cévy a nervy, řeší se defekt transpozicí svalu z okolí nebo volný přenos svalu ze vzdáleného místa.⁵⁵

V oblasti kolena se používají k překrytí místní svalové laloky, k transpozici se především využívá m. gastrocnemius. Tento sval je také první volbou pro překrytí defektů v proximální třetině bérce, kdy se obvykle provádí transpozice samotného svalu bez kožního ostrůvku a po uložení svalu do defektu se překryje sval kožním štěpem. Defekty ve střední třetině bérce lze překrýt kromě transpozice m. gastrocnemius také transpozicí m. soleus. V distální třetině bérce nelze díky nedostatku svalové tkáně použít svalových laloků ke krytí defektů. Proto se zde používá volný přenos svalu mikrochirurgickou technikou. Sval se přenáší na cévní stopce do defektu s napojením této cévní stopky na příjmovou cévu, která pak lalok vyživuje.⁵⁶

Defekty v oblasti nohy mohou být na dorzu nohy, v oblasti planty či paty. Krytí defektů na dorzu nohy je podobné jako u krytí defektů v oblasti stehna, bez obnažené kosti se používají ke krytí kožní štěpy, u hlubokých defektů se uplatňuje volný přenos kožně-podkožních laloků, např. skapulární lalok na jeho cévní stopce arteriae et venae circumflexae scapulae. Povrchové defekty v oblasti planty se kryjí kožními štěpy, větší a hlubší defekty je třeba krýt místními nebo volně přenesenými laloky. U velkých defektů v oblasti planty je často jediným řešením transmetatarzální amputace. Povrchové defekty v oblasti paty se kryjí kožními štěpy, u hlubších defektů se provádí resekce části patní kosti a rána se uzavírá místním lalokem. Pro krytí větších defektů v oblasti paty se využívají místní nebo volně přenesené kožně-podkožní nebo svalové laloky. Je-li postižena celá pata a pacient nechodí, přistupuje se k amputaci končetiny v oblasti bérce. U chodících pacientů se používá zkřížený lalok přenesený na stopce z druhé končetiny.⁵⁷