Srovnávací analýza plastické chirurgie V soukromém a stáTNÍm sektoru

2.1Rozvoj plastické chirurgie v Evropě a za mořem

V Evropě v polovině 15. století se poprvé objevuje zmínka o plastice nosu. Tuto operaci popsal Heinrich von Pfalzpaint a využíval při ní kůži ze zadní strany paže. Velký rozvoj plastické chirurgie nastal na konci 18. století. Zasloužili se o to především britští chirurgové, kteří okopírovali a rozšířili metodu indického zedníka, který dokázal zručně odoperovat Brita, jemuž uřízli nos v tureckém vězení. Velkým propagátorem této metody byl lékař Karl Ferdinand Graefe, který ji v roce 1818 popsal i v knize Rhinoplastikl a který též poprvé popsal i operaci rozštěpu a operaci očních víček.¹⁴

V následujícím století slavila plastická chirurgie jeden úspěch za druhým. V roce 1792 provedl chirurg Chopard první operaci rtu, při níž použil kůži z krku. V roce 1814 úspěšně operoval Joseph Carpue britského důstojníka, který přišel o nos v důsledku otravy rtutí. První tzv. augmentační operaci k doplnění a vyrovnání deformace nosu provedl roku 1828 Russet, který použil k doplnění nosu zlato a stříbro. Ale až roku 1896 chirurg Israeli použil k vyrovnání deformace nosu štěp z vlastní tkáně těla. Častější byly zákroky redukční, v roce 1845 korigoval Diefenbach příliš široký nos pomocí zevních řezů, které však zanechávaly nápadné jizvy.¹⁵ Roku 1869 francouzský chirurg Reverdin informoval lékařskou veřejnost o volném přenášení malých lístečků kůže seříznutých břitvou z povrchu kůže, které kladl na špatně se hojící rány. Tuto metodu transplantace kůže později propracoval a zveřejnil neměcký lékař Thiersch, po němž je nazvána.¹⁶ Na přelomu 19. a 20. století byl proveden první facelifting německým chirurgem Eugenem Holländerem, první operace horních víček pak byla provedena v roce 1906 v Chicagu.¹⁷

Prvním americkým plastickým chirurgem však byl Dr. John Peter Mettauer, který v roce 1827 provedl první plastický zákrok, kterým napravil rozštěp patra použitím nástrojů, které sám vynalezl. Roku 1887 americký lékař John Orlando Roe zavádí vnitřní řezy bez viditelných stop při operaci mladé pacientky, které narovnal křivý nos.¹⁸

Za otce moderní plastické chirurgie je však považován Novozélanďan Sir Harold Gillies, který se za první světové války staral o vojáky, jež utrpěli poškození obličeje, a díky nim vyvinul množství technik moderní plastické chirurgie. Jeho bratranec a žák Archibald McIndoe rozšířil jeho zkušenosti během druhé světové války, kdy pomáhal popáleným vojákům z RAF. V roce 1946 potom provedl Gillies první operaci, při níž přeoperoval ženu na muže.¹⁹ Na základě McIndoeových experimentů byla založena organizace Guinea Pig Club (klub pacientů, kteří za druhé světové války podstoupili plastický zákrok).²⁰

„Dějiny moderní plastické chirurgie se začaly psát v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století. Plastická chirurgie se dostala do centra lékařské pozornosti a zákroky začaly být mnohem častější. V šedesátých letech také nastoupil na scénu silikon a v roce 1962 vyvinul Thomas Cronin první implantáty vyrobené ze silikonu. V průběhu následujících deseti let se silikon používal k vylepšení snad každé části těla.“ ²¹ Plastická chirurgie se stala plně uznávanou součástí preventivní léčebné péče.