Stavba a funkce cév a srdce

Stavba a funkce cév a srdce

Cévní systém těla = uzavřená soustava trubic, které se liší: stavbou

vlastnostmi

propustností stěn

Aorta - srdečnice - silnostěnná tepna, vychází z L komory srdeční

- základ velkého krevního oběhu

- průsvit 3 cm

Arterie - tepny - větve aorty, postupným větvením zmenšují svůj průsvit

- průsvit 5 - 15 mm

Arterioly - tepénky = tenké tepny, smrštěním vyvolávají změnu průsvitu →

regulace průtoku krve → regulace TK

Kapiláry - sítě navazující na arterioly (průsvit 7 - 50 μm)

Venuly - malé žíly - sbírají se z kapilár, přechází do větších žil

Vény - žíly - větší až velké žíly, přivádí krev k srdci

Stavba cév

vnitřní vrstva = endotel - ploché buňky zajišťují hladký a nesmáčivý vnitřní povrch

střední vrstva = hladká svalovina uspořádaná kruhovitě a spirálně (pružnost)

vnější obal = vazivo s elastickými vlákny (pružnost)

- probíhají zde nervy pro hladkou svalovinu

Tepny - silná svalová vrstva (vysoký tlak)

Žíly - slabá svalová vrstva

- endotel na některých místech tvoří chlopně (DK) → omezení zpětného toku krve

Varixy - žilní stěna neudrží svůj průsvit a vydouvá se

Kapiláry - stěnu tvoří pouze endotel → snadná prostupnost látek (O₂, CO₂, apod.)

- hranice mezi žilní a tepennou částí kapiláry není přesná - rozlišovací znak je nasycení krve O2

Stavba srdce

Srdce je původně céva, stavba se tedy podobá stavbě cév.

Endokard - vnitřní výstelka, mezi komorami a síněmi tvoří cípaté chlopně.

Myokard - střední vrstva, srdeční svalová tkáň

Epikard - vazivový obal srdce, který přechází v

perikard - zevní obal srdce

Dutina perikardu - prostor mezi epikardem a perikardem, kde je malé množství

tekutiny → hladký a klouzavý pohyb obou vazivových listů.

Srdeční dutiny a průtok krve srdcem

2 síně - atria

2 komory - ventrikuli

P síň a P komora = pravé srdce, mezi nimi trojcípá - trikuspidální chlopeň

L síň a L komora = levé srdce, mezi nimi dvoucípá - mitrální chlopeň

P a L srdce jsou od sebe odděleny přepážkou - septem

Obě síně mají poměrně slabou stěnu, vybíhají v malé výdutě = srdeční ouška (místo

operačního přístupu, místo vzniku trombů).

Svalovina komor je mnohem silnější než svalovina síní, L komora má silnější

svalovinu než P komora.

Vlastnosti srdečního svalu

Dráždivost - excitabilita = schopnost srdečního svalu smrštit se na vhodný podnět.

Smrštění - kontrakce na podnět = elektrický impuls, vycházející ze zvláštních oblastí

myokardu.

Malý oběh - plicní

Odkysličená krev z těla přitéká do P síně horní a dolní dutou žilou, smrštěním P síně je krev vypuzena přes trojcípou chlopeň do P komory.

Smrštěním P komory je krev vypuzena přes poloměsíčitou chlopeň do plicnicového kmene a 2 plicními tepnami do plic.

Velký oběh - tělový

Z plic se okysličená krev vrací 4 plicními žilami do L síně, jejím smrštěním přes mitrální chlopeň do L komory.

Smrštěním L komory je krev přes poloměsíčitou chlopeň vypuzena do aorty, kterou je okysličená krev rozváděna do celého těla.

Funkce srdce

Srdce je pružná svalová pumpa, jejíž dutiny se v přesném navazujícím sledu plní krví a vyprazdňují se.

Diastola = ochabnutí (síní nebo komor)

Systola = kontrakce (síní nebo komor)

Diastola síní - síně se plní krví, cípaté chlopně jsou uzavřené, komory jsou v systole, poloměsíčité chlopně otevřené,

Systola síní - krev se vypudí do komor, které jsou v diastole, cípaté chlopně jsou otevřené, poloměsíčité chlopně jsou uzavřené.

__________________________________________________________________

Diastola P síně - síň se plní krví, pak systola P síně - krev je vypuzena do P komory, trojcípá chlopeň je otevřená, P komora je v diastole, poloměsíčitá chlopeň je zavřená.

Po naplnění P komory se uzavře trojcípá chlopeň, nastane systola P komory, otevře se poloměsíčitá chlopeň a krev je vypuzena do plicního oběhu.

Z plicního oběhu je krev nasávána do L síně, která je v diastole, mitrální chlopeň je uzavřená, po naplnění nastane systola L síně, otevře se mitrální chlopeň a krev přetéká do L komory, která je v diastole, poloměsíčitá chlopeň aorty je uzavřená.

Při systole L komory se uzavře mitrální chlopeň, otevře se chlopeň poloměsíčitá a krev je vystříknuta do aorty.

Základní podmínkou pro práci srdce je - přesná návaznost systol a diastol

- správná funkce chlopní

- správná funkce převodního systému srdce

Tepový objem srdeční = množství krve vypuzené 1 srdeční systolou

(v klidu 60 - 80 ml, při zátěži stoupá 3x)

Frekvence srdečních stahů = počet tepů - v klidu u dospělého 70 - 80/min.

tachykardie

bradykardie

Minutový objem srdeční = tepový objem, násobený počtem srdečních stahů za min.

(v klidu 80 ml x 70 tepů/min. = 5 600 ml/min.)

Převodní systém srdeční

- tkáň, podobná svalové tkáni, ze které vznikla a nervové tkáni, jejíž přebrala funkci

- dokáže rytmicky navozovat tvorbu el. impulzů, které vedou ke kontrakci myokardu

Sinoatriální uzlík - leží při ústí HDŽ, ve stěně pravé síně

- tvoří el. impulzy o frekvenci 70/min. = sinusový rytmus

Atrioventrikulární uzlík - síňokomorový - leží na rozhraní P síně a komory, vzadu

- tvoří el. impulzy 40 - 50/min. = nodální rytmus

- jeho impulzy jsou překryty impulzy ze sinoatriálního uzlíku

Hisův svazek - vede z atrioventrikulárního uzlu, v mezikomorovém septu se dělí na

Tawarova raménka - vedou vzruchy ke svalovině komor a větví se na

Purkyňova vlákna - vedou el impulzy do svaloviny komor

Stavbou převodního systému je zabezpečeno určité zpoždění v rozvodu vzruchu →

postupné smršťování svaloviny síní a komor → navazující sled systol a diastol síní a

komor.

Projevy srdeční činnosti

Umožňují hodnotit stav srdečního svalu a chlopní.

Ozvy systolická = první srdeční ozva

vzniká stahem myokardu a uzavřením cípatých chlopní

je tišší, měkká, tlumená

diastolická = druhá srdeční ozva

vzniká uzavřením poloměsíčitých chlopní a chvěním aorty

je ostřejší, vyšší

Údery hrotu - hrot je nejpohyblivější částí srdce

- při činnosti srdce naráží na hrudní stěnu

- jsou hmatné v 5 mezižebří 8 cm vlevo od střední čáry

Změny velikosti a tvaru srdce - sledujeme na RTG, SONO, CT

Elektrické proudy - vznikají při kontrakci myokardu

- sledujeme je na EKG

Řízení srdeční činnosti

Několikastupňový regulační systém, zajišťuje pravidelnost rytmu, následnost systol a diastol síní a komor a schopnost srdeční akci měnícím se potřebám organizmu.

1. stavba převodního systému - buňky sinusového uzlíku jsou přiloženy těsně k

povrchu cév a jsou schopny reagovat na tlak cévní stěny, který se mění podle

průsvitu cév.

V diastole se cévy rozšíří, dojde k podráždění buněk uzlíku, ten vyšle proud

vzruchů ke svalovině síní a komor.

Při systole myokardu jsou cévy zúženy a buňky uzlíku nejsou aktivovány.

2. orgánové - autonomní, vegetativní nervy - inervace srdečního svalu

nervus vagus - parasympatikus - způsobuje zpomalení srdeční akce

krční sympatikus - způsobuje zrychlení srdeční akce

Látková výměna srdečního svalu

Srdce vyživují koronární - věnčité tepny = větve aorty.

- pravá věnčitá tepna arteria coronaria cordis dx. zásobuje pravou polovinu srdce

- levá věnčitá tepna arteria coronaria cordis sin. zásobuje levou polovinu srdce

Větve obou koronárních tepen vytváří veliké kapilární sítě (na 1 svalový trámec

připadá 1 kapilára).

Uzávěr tepny nebo její větve vede k ischemii srdeční svaloviny až k její nekróze - vzniká AIM.

Rytmické stahy myokardu stlačují stěny koronárních cév - při systole je prokrvení myokardu horší, při diastole se zlepšuje.

Žilní krev odtéká žilami srdečního svalu do P síně.

Energie: 60% tuky 35% glukóza Ca, K

Dětský věk

Srdce novorozence má kulovitý tvar,

ve 3 letech má tvar oválný,

v 7 - 12 letech tvar typický jako u dospělých.

Do 1 roku je srdce uloženo příčně (vysoké uložení bránice a jiný tvar hrudníku),

šikmá poloha jako v dospělosti je v 5 - 6 letech.

Tepová frekvence u novorozence 135 P/min.

v 5 letech 100 P/min.

v 10 letech 80 P/min.

hodnoty rostou při tělesné zátěži a zvýšené TT.

Velikost srdce v každém věku asi jako sevřená pěst.