Všechno pro srdce, krev a krevní oběh 114 Léčíme si nervy 138 Boj proti nádorům 148 Problémy s nadváhou 154 Když bolí hlava 160

Prášek na vyhnání tasemnice

V hmoždíři roztlučeme na prášek 30 g celých šípků, 30 g oloupaných dýňových semen a nasypeme do 3 dl studené vody. Vypijeme najednou ráno nalačno, nic nejíme, za 4-5 hodin užijeme 2 lžíce ricinového oleje. Prohlédneme následující stolici, když se tasemnice nevypudí, za tři dny celou kúru opakujeme.

Zácpa

Vylisujeme čerstvou šťávu z aloe a necháme ji v misce na slunci nebo mírně povaříme, dokud nevznikne hustá tmavá hmota –sabur. Potom užíváme na špičku nože třikrát denně. Z hmoty můžeme připravit tinkturu rozpuštěním 100 g v 1/2 1 lihu a u-žíváme 15 kapek třikrát denně.

Další recept

Ke dvěma dílům kůry krušiny přidáme po jednom dílu mletého semene kmínu a lnu. Dvě lžíce směsi namočíme večer do teplé vody. Ráno krátce povaříme a necháme přikryté vychladnout. Pijeme ráno a večer, dokud nepocítíme úlevu. Při úporných stavech použijeme klystýr.

U dětí

Vděčným a osvědčeným prostředkem je jeřabinový sirup, který dáváme dětem po lžičce třikrát denně, 2 hodiny po jídle.

Lněná kúra proti chronické zácpě

Dvě lžíce lněného semene zalijeme mlékem, ovocnou nebo kompotovou šťávou. Necháme chvilku stát a zkonzumujeme jako součást večeře. Ráno vypijeme sklenici horké vody, během kúry po dobu několika dní upravíme stravu, aby obsahovala více ovoce a zeleniny, zvýšíme i příjem tekutin.

HOŘEC ŽLUTÝ – Gentiana lutea

Všechny hořce patří mezi nejkrásnější ozdoby naší přírody, proto jsou přísně chráněny. Neohrožuje je však samotná krása, ale především léčivá hodnota kořene, který se lidově odnepaměti používal jako přísada do destilátu. Dnes už nemusíme ničit přírodu, neboť kořenovou drogu nejúčinnějšího hořce žlutého si bez rizika koupíme v lékárně.Hořec si získal oblibu zásluhou silně hořké chuti. Patří mezi tzv. čisté hořčiny (amara pura), které zvyšují tvorbu žaludečních šťáv a zlepšují trávení, což se příznivě projevuje na celém organismu. Proto je častou součástí čajových směsí na vnitřní orgány.I když je destilát z hořce oblíbený, stačí stopka. Hořec je rostlina, jejíž větší dávky – a to nejen v destilátu – mohou vyvolat bolesti hlavy a nevolnost.

Latinský název hořce gentiana je odvozen od jména krále Ilýrie Gentia, který touto bylinkou léčil mor. Velké úctě se tesil hořec také v Římské říši, kde sloužil jako protijed, na léčbu horečky a mezi nejlepší léčivé rostliny ho zařadil i slavný lékař Galenos.

SKOŘICOVNÍK CEJLONSKY – Cinnamomum zeylanicum


Kůra tropického stálezeleného stromu je oblíbeným, příjemně vonícím kořením, které koupíme v každém obchodě s potravinami. Jako všechna koření, i skořice slouží ke zlepšení trávení a povzbuzení činnosti vnitřních orgánů. Patří k nejúčinnějším rostlinným prostředkům při střevních infekcích a zánětech, nízkém tlaku a nedostatečném oběhu krve. Odpradávna slouží také jako afrodiziakum. Léčebně užíváme skořici jen jako přísadu do různých směsí.

Čajová směs na zánět tlustého střeva

Při tomto onemocnění doporučují bylinkové recepty směs natě mochny nátržní, šalvěje, květu proskurníku lékařského a heřmánku. Čaj z této směsi pijeme 7-10 dní, současně upravíme stravu a léčbu podporujeme klystýrem podle výše uvedeného receptu.

Zastavené větry

Smícháme stejné díly semene fenyklu, natě mochny husí, pelyňku a přesličky. Dvě lžíce směsi krátce povaříme v mléku, necháme vychladnout a vlažné vypijeme za 1-2 hodiny. Na uvolnění si zacvičíme nebo zaběháme, potom masírujeme oblast kolem slepého střeva, můžeme také přiložit horký obklad z lněného semene.

Čaj proti nadýmání

Při nadměrném nadýmání smícháme stejné díly květu heřmánku, natě máty, semene fenyklu a kmínu. Jednu lžíci směsi zalijeme 1/4 1 vroucí vody, necháme 15 minut vyluhovat a vypijeme najednou.

Nadýmání u dětí

Použijeme směs semene fenyklu, natě bazalky, máty a květu heřmánku. Nesladíme, 1/4 l čaje dáme dítěti vypít večer ve 2 dávkách, kojencům do kojenecké láhve. Na bříško můžeme přiložit teplý heřmánkový obklad.

Anýzovo-kmínové mléko pro děti

Pomeleme stejné díly semene anýzu a kmínu. Jednu lžičku této směsi krátce povaříme v 1/4 1 mléka, scedíme a dáme dětem pít po doušcích, kojencům od jednoho roku do kojenecké láhve. Působí proti bolestem bříška, plynatosti a na uklidnění žaludku.

Anýzový čaj

Ke 2 lžičkám drcených plodů anýzu přidáme po 1/2 lžičce semene fenyklu a mleté skořice. Směs zalijeme 1/4 1 vroucí vody a necháme přikryté 15 minut vyluhovat. Scedíme a po malých doušcích vypijeme na zlepšení funkce střev a odstranění nadýmání.

Semena proti nadýmání

Trpíme-li nadýmáním, pomelerne stejné díly semene fenyklu, koriandru, anýzu a kopru. Tuto směs užíváme pravidelně k bohatému kořenění jídel nebo užíváme dvakrát denně po 1/2 lžičce s troškou vody, po jídle.

Čajová směs na pálení žáhy

Osvědčeným prostředkem na snížení tvorby trávicích šťáv, které tento problém způsobují, je směs semene fenyklu, natě lnice a zeměžluče. Dvě lžíce této směsi zalijeme 1/2 1 vroucí vody a necháme 15 minut vyluhovat. Pijeme třikrát denně nalačno.

Další recept

K přípravě čajové směsi použijeme dva díly semene anýzu, přidáme po jednom dílu natě levandule a máty. Tento čaj pijeme několik dní, dokud se stav neupraví.

Další recept

Čaj připravíme ze stejných dílů vachty a pelyňku.

Další recept

Čaj připravíme ze stejných dílů kořene hořce a natě řebříčku. Tento čaj zmírňuje tvorbu žaludečních šťáv, není však vhodný při vysokém krevním tlaku a během těhotenství.

JETEL LUČNÍ – Trifolium pratense

V téměř všudypřítomném jeteli, který se nám hlásí purpurovými okvětními hlavičkami, se vyplatí pozorně hledat, neboť se nám může podařit najít čtyřlístek pro štěstí. V naší přírodě roste více než třicet druhů jetele. Kromě jetele lučního se v bylinkářské praxi používají i příbuzné druhy – jetel rolní (Trifolium arvensé) a jetel plazivý (Trifolium repens), ale jejich léčivé ú-činky nejsou stejné. Jetelovou drogu tvoří celá horní část kvetoucí natě, kterou kromě volné přírody najdeme i na polích, neboť je často pěstován jako krmení.

Jetelový čaj působí především na trávicí ústrojí. Dezinfikuje vnitřní orgány, čistí krev, osvědčil se při průjmech, jako přísada do čajů k zastavení zvracení a při nadměrném vylučování slin. Jeho nejcennější vlastností je příznivý účinek na pankreas. Zevně se využívají dezinfekční účinky jetele k omývání ekzémů, vyrážek a drobných poranění kůže. Oblíbené jsou jetelové koupele, jejich výhodou je, že se dá lehce a rychle nasbírat i větší množství této drogy.

Jetel je úplně neškodný, čaj můžeme pít v obvyklém dávkování bez obav, pro jeho dobré vlastností jej bylinkáři používají jako častou přísadu do čajových směsí při poruchách trávení.

Jetel žije v symbióze s bakte­riemi, které přijímají ze vzduchu dusík, proto se stává dobrou rostlinou na zelené hnojivo. Její latinské pojme­nování trifolium znamená tři lístky - trojlístek. Ale občas vyroste jako čtyřlístek. V po­rostu jeteliny ho musíme hle­dat a pečlivé si jej uložit - při­náší Štěstí.



Škytání

Dostaneme-li záchvat skytání, uvaříme 1/4 1 mateřídouškového čaje, do něhož vymačkáme šťávu z 1 citronu a teplý pomalu, po hltech vypijeme.

Další recept

Ve 1/41 vody krátce povaříme 1 lžičku drceného hřebíčku a necháme 10 minut přikryté vyluhovat. Scedíme a pomalu po částech vypijeme.

Fialka na vystřízlivění

V případě, že potřebujeme urychlit střízlivění, vypijeme šálek silného odvaru z fialky vonné. Dvě lžíce natě zalijeme 3 dl vroucí vody, necháme 15 minut vyluhovat a vypijeme najednou.

JÁTRA
Čajová směs na zánět jater

Připravíme ji ze stejných dílů natě pelyňku, řepíku, řebříčku, zeměžluče a semene ostropestřce. Čaj pijeme třikrát denně před jídlem 1-2 týdny.

Cirhoza jater

Na pomoc při tvrdnutí jater připravíme čajovou směs ze dvou dílů rozdrceného semene ostropestřce, k němuž přidáme po jednom dílu kořene čekanky, natě řepíku, třezalky, vlaštovičníku a listu jaterníku. Dvě lžíce směsi dáme do studené vody a necháme 12 hodin macerovat. Čaj pijeme 2-3krát denně.

Jaterní čaj

Smícháme stejné množství semene ostropestřce a natě máty, čaj připravíme jako v předcházejícím receptu.

Další recept

K přípravě čaje použijeme bylinkovou směs z listů jaterníku, natě vlaštovičníku, řepíku, benediktu, kořene čekanky a pampelišky.

Vlaštovičník na bolesti jater

Čerstvou, omytou a ještě mokrou nať odstředíme a šťávu zředíme dvojnásobným množstvím vlažné vody. Je to silně působící bylina, proto ji dávkujeme opatrně, dvakrát denně 1/2 lžičky s troškou vody, ne déle než 10-14 dní. Zevně přikládáme na oblast jater teplý obklad z přesličky.

Rybíz na játra

Starý ruský recept doporučuje černý rybíz k léčbě, ale hlavně jako prevenci různých jaterních potíží. Chutný čaj z listů můžeme pít jako běžný konzumní čaj, čerstvé plody, kompot nebo sušené, po rozvaření konzumujeme jako potravinu.

ŽLUČNÍK
Čajová směs na zánět žlučníku

Připravíme ji ze stejných dílů natě máty, kořene jehlice, hořce, pampelišky a kůry krušiny. Dvě lžíce směsi dáme do 1/21 teplé vody a necháme 12 hodin macerovat. Krátce povaříme a necháme přikryté vychladnout. Scedíme a horký čaj pijeme několikrát den-ne.

ANÝZ VONNÝ – Pimpinella anisum

Jeho domovem je jižní Evropa, u nás se pěstuje jen jako prastará léčivá rostlina s příjemnou vůní. Plody anýzu se běžně prodávají v lékárnách.

Silice anýzu mají výrazné odhleňovací účinky, proto se používá jako součást tzv, prsních čajů při různých chorobách plic a průdušek. Má dobré větropudné účinky při střevních a žaludečních kolikách. Podobně jako fenykl, i anýz podporuje činnost žláz, čímž pomáhá zvyšovat tvorbu mateřského mléka. Zevně se jeho léčivé účinky využívají formou obkladů na pohybové orgány.

V obvyklých dávkách je anýz úplně bezpečný a vhodný i pro děti. Dobře se také uplatňuje v různých bylinných směsích, přičemž zlepšuje jejich chuť i vůni.

Anýz používali už staří Egypťané a od těch dob je spo­jen s lahůdkami. Římané pro­dávali na konci bohatých hos­tin slavný koláč - mustaceu, jehož součástí byl kromě aný­zu i kmín. Obě tyto byliny to­tiž podporují trávení. Oblí­bené jsou také voňavé likéry - anýzovky. Podle Matthioliho semena anýzu obalená cukrem velmi dobře působí proti zápachu z ústa také pro­ti nespavosti.

MOCHNA NÁTRŽNÍK – Potentilla erecta


Je to nenáročná, v naší přírodě častá bylinka, která roste na loukách a mýtinách od nižších až do horských poloh. Kořen mochny svými stahujícími účinky rozšiřuje skupinu rostlin k léčení trávicího traktu. Uplatňuje se proti průjmům, při kloubním revmatismu, cukrovce a k zastavení krvácení. Samostatně se mochna obvykle nepoužívá, do čajových směsí ji můžeme přidávat bez obav.


Další recept

Můžeme použít čajovou směs ze stejných dílů listů jitrocele, lnice a řepíku. Čaj pijeme 1/2 hodiny před hlavním jídlem.

Čajová směs na žlučové kameny

Tato směs osvědčených „žlučníkových“ bylin se skládá ze stejných dílů natě řepíku, přešličky, řebříčku, kořene jehlice a omanu. Čaj oslazený medem pijeme 2-3krát denně.

Citron na žlučové kameny

Žlučové kameny pomáhá vyplavovat citron, dvakrát denně konzumujeme šťávu z 1/2 citronu ve vodě nebo čaji. Stejně působí také meloun vodní, proto ho v sezoně konzumujeme denně.

Ředkev černá proti žlučovým kamenům

Ke zmírnění žlučníkových potíží se doporučuje šestitýdenní kúra pití čerstvé šťávy z černé ředkve. Začínáme 1 dl denně, který vypijeme po polovině ráno a večer. Denní dávku šťávy postupně zvyšujeme až na 3 dl denně, které pijeme v průběhu dne během 3-4 týdnů, potom denně dávky snižujeme a ukončíme 1 dl jako na začátku kúry.

Tinktura proti bolestem u žlučových kamenů

Čerstvou nasekanou nať vlaštovičníku a zemědýmu zalijeme silným alkoholem, aby droga byla dobře ponořená a necháme tři týdny za občasného protřesení vyluhovat. Scedíme a užíváme dvakrát denně 15-20 kapek ve sklenici šťávy z černé ředkve zředěné vodou v poměru 1:1. Tinkturu můžeme použít také zevně na bradavice.

Křenové víno

Nastrouhaný kořen křenu dáme do 1/4 objemu sklenice, doplníme červeným vínem a za občasného protřesení necháme měsíc macerovat. Pijeme l-2krát denně po stopce jako zdravý aperitiv na zlepšení trávení a prevenci proti žlučovým kamenům.

Čajová směs na žloutenku

Smícháme stejné díly natě rozrazilu, řepíku, přesličky, pelyňku, kořene čekanky a pampelišky. Dvě lžíce směsi dáme do 1/2 1 vody a necháme 12 hodin macerovat. Potom uvedeme do varu a necháme přikryté vychladnout. Horký čaj pijeme v malých dávkách během celého dne.

Další recept

Do čajové směsi dáme po dvou dílech natě vlaštovičníku a řepíku, přidáme po jednom dílu listu vachty, jablečníku a kořene čekanky. Tento čaj připravíme obvyklým způsobem a pijeme jako v předcházejícím receptu.

Žlučopudný čaj

Do této čajové směsi dáme po dvou dílech natě třezalky a komonice, k nimž přidáme po jednom dílu květu heřmánku, kořene pampelišky a omanu. Obvyklým způsobem připravený čaj pijeme 2-3krát denně po 1/3 množství.

Další recept na podporu tvorby žluče

Smícháme stejné díly kořene pampelišky, čekanky, puškvorce, natě zeměžluče a řepíku. Dvě lžíce směsi dáme do studené vody a necháme 12 hodin stár. Přivedeme k varu a necháme přikryté vyluhovat. Do hotového čaje přidáme ještě lžičku vlaštovičníkové tinktury a pijeme 1/2 hodiny před každým hlavním jídlem.

VACHTA TROJLISTÁ –

Menyanthes trifoliata
Krása této užitečné bylinky je v naší přírodě zřídkavá, vyskytuje se v mokřinách a močálech, které jsou právě kvůli ní chráněny. Když ji najdeme, pokochejme se jen pohledem, ale listovou drogu si kupme v lékárně, kde je běžně k dostání.

V příkrém rozporu s krásou vachty je její chuť. Je tak pronikavě hořká, že ji řadíme k nejvíce hořkým rostlinám vůbec. Hořkost prospívá žaludku, tím je vachta určená především na všechny trávicí orgány. Pomáhá při zkaženém žaludku, nechutenství, léčí játra i žlučník. Její dobrou vlastností je, že normalizuje množství trávicích šťáv, můžeme ji užívat při jejich nedostatku i přebytku. Současně zlepšuje krevní o-běh, tvorbu krve a celkově posiluje organismus.

Hořkost vachty vyžaduje i opatrné využívání. Uplatňuje se proto v čajových směsích s dalšími hořkými bylinkami, užíváme ji jen krátce a úplně vyloučíme v těhotenství.




Ve starověku považovali pachtu za jedovatou, proto se mezi léčivými bylinkami objevuje až ve středověku, kdy sloužila jako prostředek proti kurdějím. Ve svém slavném Zelinkáři ji uvádí i J. Family. Vachtu lidově nazývají „vodní jetel“, neboť podobně jako jetel má každá rostlinka tři lístečky.
Pampeliškový sirup

Do 1 l studené vody dáme 4 hrsti čerstvých kvétů pampelišky. Pomalu přivedeme k varu, odstavíme a necháme 12 hodin stát. Potom stavu scedíme a květy vymačkáme. Přidáme 3/4 kg přírodního cukru a šťávu z 1 citronu. Ve větším kastrolu ohříváme na mírném ohni bez pokličky, nevaříme, jen necháme tekutinu odpařovat, dokud ne-zhoustne. Je-li po vychladnutí sirup ještě řídký, pokračujeme v zahušťování. Užíváme třikrát denně po lžíci, sirup můžeme využít i k oslazení bylinkových čajů.

Pampeliškový mix

Tři hrsti čerstvých květů pampelišky rozmixujeme se 3 šálky vody. Scedíme přes řídké plátno a vymačkáme. Přidáme poloviční množství objemu 38-40 procentního alkoholu, zamícháme a uložíme v tmavé láhvi. Užíváme po lžíci 15 minut před každým hlavním jídlem.

Pampeliškový med

Čerstvou pampelišku – květy, stonky i listy – odstředíme. Přidáme poloviční množství objemu medu, trochu ohřejeme a zamícháme. Užíváme po lžíci 15 minut před každým hlavním jídlem.

Vlaštovičníková tinktura

Čerstvou nať vlaštovičníku nadrobno nařežeme, volně nasypeme do 2/3 objemu láhve a doplníme silným bílým alkoholem. Necháme 2-3 týdny na teplém místě, denně protřeseme. Tinktura tvoří přísadu více druhů čajových směsí, samostatněji můžeme u-žívat při onemocněních žlučníku i jater třikrát denně 15-20 kapek v trošce vody, zevně i na bradavice.

MOCHYNĚ ŽIDOVSKÁ – Physalis alkekengi
Tato pěkná rostlinka roste i volně, nejčastěji se však objevuje v zahrádkách. Sbírají se plné zralé plody, někdy i mladé listy.

Hlavní vlastností mochyně je její močopudnost a schopnost čistit organismus od usazenin soli a dalších zplodin látkové přeměny. S tím souvisí její příznivý účinek při onemocnění revmatického původu, dny a snížené činnosti ledvin. Tato zřídka používaná droga není toxická, ale mochyně patří do čeledi lilkovitých rostlin, proto ji dávkujeme opatrně.

Mochyni uvádí ve své knize o léčivých rostlinách už Dioscurides. Známe ji také pod lidovým názvem „židovská třešeň“. Ta je jedlá a skrývá se v červené „lampičce“, která je oblíbenou dekorativní podzimní výzdobou domácností. Lampičku si oblíbili i psychotronici, používají ji jako citlivé hvězdné kyvadelko.

VANILKA PLOCHOLISTÁ –

Vanilla planifolia

Známá i chuťově oblíbená vanilka je plodem popínavé tropické rostliny. Prodává se v obchodech s potravinami, celá nebo mletá, oblíbená je i ve formě vanilkového cukru. Kromě širokého použití v potravinářství a kosmetice slouží také jako přísada do léčivých čajových směsí, kde se využívá její příjemná chuť a účinky povzbuzující organismus.
SPORÝŠ LÉKAŘSKÝ – Verbena officinatis

Při pohledu na tuto bylinku máme pocit, jako by nedodržovala obvyklý poměr velikosti květů k celé rostlině, neboť drobné bílé květy jen těžko objevíme na koncích dlouhých stonků. Sporýš roste v nižších polohách na teplých místech, na úhorech, mezích, pasekách, rumovištích a smetištích, ale není příliš rozšířený. Sbírá se horní část kvetoucí rostliny, která se dá občas i koupit.

Sporýš obsahuje především hořčiny, proto jej lidové léčitelství používá jako prostředek k zlepšení chuti do jídla. Současně slouží i na povzbuzení nervové soustavy, proti migréně a vyčerpanosti. Čaj ze sporýše s troškou medu je o-svědčeným lékem při chudokrevnosti. Některé recepty jej doporučují i jako náhradu pravého čaje.

Sporýš má jen dobré vlastnosti. Čaj v obvyklých dávkách nemá vedlejší účinky, kvůli silnému působení na dělohu se však nedoporučuje v těhotenství.

Ve starém Řecku byl sporýš zasvěcený bohyni Venuši a tvořil součást nápojů lásky. Římští vyslanci nosili větvičku sporýše jako ozdobu při důležitých diplomatických setkáních. Jako léčivá rostlina sloužil sporýš v té době k regeneraci žaludku po velkém hodování.

TOPOLOVKA RŮŽOVÁ – Alcea rosea
Svojí výškou a dekorativními květy, jejichž barva se mění od světle růžové přes červenou až po černou, je topolovka dominantou okrasné předzahrádky, proto se s ní často potkáváme. Méně ji už známe jako velmi užitečnou léčivou rostlinu. Topolovka je příbuznou ibišku, má téměř stejné účinky, obě drogy se prodávají v lékárnách a můžeme je vzájemně nahrazovat.

Nejhodnotnější na topolovkové droze, kterou tvoří květy i kořen, je vysoký obsah slizovitých látek. Ty vytvářejí na povrchu sliznic tenkou vrstvičku, která je chrání před drážděním a urychluje hojení. To se příznivě projevuje při léčení dýchacích orgánů, kde dobře působí i u dětí. Jejím dalším uplatněním je působení na vředy žaludku a dvanácterníku.

Účinné slizovité látky topolovky se vařením ničí, proto připravujeme jen studený koncentrát, ve směsích ho přidáváme až do vlažného čaje. Její další dobrou vlastností je, že tuto rostlinu můžeme používat bez obav.




Už ve starověku považovali topolovku za všemocný lék. Tomu odpovídá i její název odvozený od řeckého slova althó, což znamená léčit. Dnes ji vídáme jako dekorativní rostlinu v předzahrádkách ale nezapomínejme na její mnohostranné vlastnosti. Výtažkem z květů topolovky se přibarvují různé sladkosti a likéry.


VLAŠTOVIČNÍK VĚTŠÍ–Cbelidonium majus
Patří k našim nejčastějším plevelům. Najdeme ho téměř všude, jeho sytě žluté květy dokáží na místech bohatého výskytu zkrášlit okolí.Vlaštovičnik při zlomení býlí vylučuje jedovaté mléko, proto jej nespásá dobytek, při manipulaci s ním si musíme chránit ruce. Drogu tvoří celá rostlina, můžeme ji i koupit, má však velmi krátkou životnost, nejlépe ji užívat čerstvou.

Stejně jako kopřiva nebo pampeliška, i tento plevel se řadí mezi výborné rostlinné léky, přičemž nejlépe působí na žlučník. Pomáhá při žloutence, bolestech, písku a žlučových kamenech. Současně léčí i játra, dvanácterník a slezinu, obnovuje vynechanou menstruaci a příznivě ovlivňuje její pravidelnost, uvolňuje křeče hladkého svalstva, uklidňuje nervovou soustavu, má protibakteriální i protirakovinné účinky. Zevně je osvědčeným lékem na bradavice.

Kvůli své mírné jedovatosti patří vlaštovičnik k nebezpečným rostlinám. Při vnitřním užívání se poradíme s odborníkem, neužíváme jej samostatně, ale přidáváme nanejvýš do 1/4 objemu čajové směsi.




Vlaštovičnik byl jednou z nejoblíbenějších rostlin alchymistů, kteří věřili v jeho silnou magickou moc a používali ho při hledání kamene mudrců. Jako prastará léčivá rostlina byl nazývaný „darem z nebes“. Byl také považován za ochrannou rostlinu, lidé ho nosili u sebe jako prostředek proti zlým silám.
ANDĚLÍKA LÉKAŘSKÁ–

Archangelica offiánalis
Její mohutný vzhled upoutav každé bylinkové zahradě už zdaleka, neboť dorůstá do výšky až dvou metrů. Protože ve volné přírodě neroste, její mimořádně léčivý kořen můžeme získat jen z pěstovaných rostlin, ale také běžně koupit v lékárně. Příbuzný, volně rostoucí děhel lesní (Angelica sylvestris), má podobné účinky a mů žeme jej používat stejně.Kvůli výrazně posilňujícímu působení na celý organismus řadíme andělíku do společenství tak slavných rostlin, jako jsou ženšen nebo puškvorec. Staré recepty ji doporučují užívat před náročným dnem, například zkouškou, vystoupením, rokováním, k získání dobré fyzické i duševní pohody. Hořký kořen andělíky můžeme užívat i při poruchách trávení, migréně, zavra-tich, bývá také součástí hořkých likérů.Jako všechny povzbuzující prostředky, také andělíka může ve větších dávkách působit opačné, což by při doporučeném použití mohlo znamenat neúspěch, proto dávky zásadně nepřekračujeme.




Anděliku pěstovali už středověcí mniši v klášterních zahradách jako lék proti moru. Středověké herbáře píší že andělíka dostala své pojmenování podle archanděla Michaela– – archangelost pochází z řečtiny a znamená archanděl – neboť stejně jako on chránila před zlem. I lidově andělíku nazýváme „rostlina andělů“.