Všechno pro srdce, krev a krevní oběh 114 Léčíme si nervy 138 Boj proti nádorům 148 Problémy s nadváhou 154 Když bolí hlava 160

Obklad na vykloubeniny

Do 1/4 kg čerstvého tvarohu zamícháme 2 lžíce tinktury z prhy a kostivalu. Rozetřeme na kousek plátna na tloušťku asi 2 cm do vhodného tvaru podle místa vykloubení. Přiložíme, převážeme a necháme působit, dokud tvaroh nevyschne.

Osteoporóza – odvápnění kostí

K léčbě a prevenci této nemoci pijeme denně obvyklou půllitrovou dávku čaje z řebříčku, k němuž přidáme lžičku mletého nebo na prášek roztlučeného semene pískavice.

Úbytek kostí

Tato tzv. anglická nemoc napadá pohybové orgány. Starší bylinkové recepty doporučují ořechovou koupel Čtyři hrsti nasekaných ořechových listů nebo oplodí ořechu krátce povaříme v 2-3 1 vody, necháme přikryté vyluhovat a scedíme do vanové koupele.

Ústřel (hexnšus)

K uvolnění záchvatu a zmírnění bolestí doporučují bylinkové recepty obklad z třezalkové natě. Dáme ji napařit na sítku v hrnci nebo povaříme v malém množství vody. Potom dáme do plátna a teplý obklad přiložíme na kříže. Přikryjeme teplou dekou, necháme působit 10-15 minut a opakujeme vícekrát.

Voda v koleně

Květy heřmánku zalijeme malým množstvím mléka oslazeného medem a krátce povaříme. Necháme stát a hustý odvar i s heřmánkem dáme v tenké vrstvě na plátno, polijeme vaječným bílkem, přiložíme na koleno a teple zabalíme, nejlépe na noc. Přes den léčbu doplníme přiložením křenové placky.

PÍSKAVICE-ŘECKÉ SENO-

Trigonella foenutn-graecum
Pochází z jižní Evropy, kde se pěstuje jako běžné krmení. Užívanou drogou je semeno, které se dá běžné koupit v lékárně. Používání pískavice je u nás poměrně řídké, i když je to všestranně užitečná bylinka. Čaj nebo prášek ze semen zlepšuje trávení, pomáhá při kašli, snižuje hladinu cukru v krvi a celkově posiluje. Při vnějším použití teplá kaše z mletého semene „vytahuje“ hnis z ran a vředů, pomáhá při natržených svalech a vykloubení. Při vnitřním užívání pískavice v obvyklém dávkování se žádné nepříznivé účinky nezjistily.


KAPRAĎ SAMČÍ – Dryopteris filix-mas

V tmavých lesních interiérech nás porosty kapradě vracejí v představách do dob před miliony let. Už od dob antiky se kapraď využívá k léčebným účelům. Mladé listy se sbírají od jara do konce června, neboť později už ztrácejí účinek. Pro svou jedovatost se dnes kapraď uplatňuje jen zevně jako obklad na bolesti svalů, křeče a jako přísada do koupelí.

KŘEN SELSKÝ – Armoracia rusticana
Bez této pikantní pálivé pochoutky si velikonoční svátky neumíme ani představit. Křen je náš známý plevel, v plném květu značí místa výskytu kořene, který vykopáváme po skončení vegetačního období.

I když kvalitní křen je roztroušený na mnoha místech v přírodě, většinou jej kupujeme na trhu nebo v prodejnách zeleniny. Je to hlavně proto, že naše spotřeba je malá. Nemáme ve zvyku tuto léčivou rostlinu konzumovat častěji. Je to škoda, neboť křen má mnoho mimořádně příznivých účinků na organismus. Povzbuzuje trávicí orgány, čistí krev, je mírně močopudný a preventivně působí proti virovým onemocněním dýchacích cest. Zlepšuje také metabolismus při nedostatku pohybu. Jeho protibakteri-ální působení je osvědčeno i při vnějším použití.

I když doporučujeme zvýšit konzumaci křenu a jeho předávkování zřejmě nehrozí, musíme vědět, že mírně zvyšuje krevní tlak a dráždí ledviny. Při zevním použití může podráždit pokožku, proto ji chráníme vhodným krémem.




Domovem křenu je Rusko a východní Středomoří. Byl populární u všech starověkých lékařů. I když Plínius tvrdil, že křen tlumí nezkrotnou vášeň a bystří um, sv. Hildegarda jej doporučovala proti ekzémům a vším, Matthioti zase na „vyhánění“ kamenů a písku z moči. Chceme-li naše domácí miláčky zbavit střevních parazitů, přidávejme jim do potravy listy křenu.


JITROCEL KOPINATÝ –

Plantago lanceolata
Už z dětských pohádek víme, že na drobné poranění musíme přiložit lísteček jitrocele. Většinou to jde, protože tato bylinka se v přírodě objevuje často a podobné účinky mají i další druhy – jitrocel prostřední (Plantago media) a jitrocel větší (Plantago major). Jitrocelové listy sbíráme ihned, když vyrostou do plné velikosti, nečekáme na květ, můžeme je i běžně koupit a jsou nabízeny i některé hotové léčivé preparáty.

Látky obsažené v jitroceli ničí bakterie, proto je jitrocel podle ověřené praxe, s řebříčkem, nej-lepším rostlinným lékem na rány. Po přiložení pomačkaných listu se rány rychle a pěkně hojí. Čaj z jitrocele je dobrý proti kašli a zahlenění průdušek, osvědčil se hlavně u dětí. Má však i jiné účinky – pomáhá při kataru žaludku a střev, při nadměrném množství žaludeční kyseliny, je dobrý na játra, žlučník, močové cesty a čištění krve.

Jitrocelový čaj můžeme pít v obvyklém dávkování bez obav, nebyly zjištěny žádné nepříznivé účinky.

Druhé slovo latinského názvu jitrocele lanceolata znamená kopt, což symbolizuje kopijovitý tvar listů. Jitrocel jako léčivou rostlinu začali poprvé používat v Sýrii. V minulosti lidé věřili, že listy jitrocele pomáhají při bolestech nohou, proto si je vkládali do bot.

LIBEČEK LÉKAŘSKÝ –

Levisticum officinale

Lidově se tato statná, původně středomořská rostlina jmenuje „americký celer“ a v našich zahrádkách se často pěstuje pro krásu i jako kuchyňská zelenina a koření. Jako léčivá droga slouží především kořen, někdy i listy a semena.Pro svůj vysoký obsah vitaminů má libeček v bylinkářské praxi hlavně preventivní význam a jeho použití se doporučuje hlavně v čerstvém stavu. Sušený kořen můžeme přidávat do různých čajových směsí, neboť tato droga čistí krev, zlepšuje krevní oběh, pomáhá při onemocnění srdce, menstruačních potížích, zánětech kloubů, dně, rozpouští žlučové a močové kameny. Celkově posiluje organismus a působí jako mírné afrodiziakum.Samotné použití libečku se nedoporučuje, protože dráždí ledviny. Uplatňuje se v různých směsích, nejvhodnější je jeho větší použití v kuchyni.

Domovem libečku je Irán. Ve středověku jej hojně pěstovali v klášterních zahradách a vyráběli z něj extrakt proti uštknutí hadem. Kvůli jeho výrazné kořeněné vůni nazýváme libeček také „rostlinné magi“.


ROZMARÝNA LÉKAŘSKÁ –

Rosmarinus offtcinalis
Stálezelená rozmarýna má mezi bylinkami výjimečné postavení jako stará kultovní rostlina, koření i lék. Ve volné přírodě ji nenajdeme, ale často se pěstuje v zahrádkách. Drogu tvoří listy se zelenými výhonky, můžeme ji koupit v lékárně i ve specializovaných prodejnách.Cennou vlastností rozmarýny je, že mírně zvyšuje krevní tlak. Přitom má příznivý vliv na celkový zdravotní stav, uklidňuje a mírní nervovou vyčerpanost. Zlepšuje krevní oběh, odstraňuje pocit chladu v končetinách, posiluje srdce a celý organismus, což se projevuje hlavně ve starším věku. Podobně působí i zevně, slouží jako kosmetikům, na rány, kožní nemoci a oživuje údy po mozkové příhodě.Vnitřně může být užívání rozmarýny při vyšších dávkách nebezpečné, úplně je zakázáno u lidí trpících hypertenzí a v těhotenství.

Rozmarýna je stará kultovní rostlina, našla se už v hrobkách egyptských faraónů. Mluví se o ní jako o bylině lásky a smrti, která chrání před účinkem pekelných sil. Odpradávna byla považována za symbol věrnosti, proto ji nevěstám vplétali do svatebního věnečku-. Větvičky rozmarýny můžeme vkládat do prádelníku. Chrání před nepříjemnými moly a zároveň všechno krásně provoní.


Trápení s revmatismem
Revmatické onemocnění trápí lidstvo odpradávna. Slovo revma pochází ze starého Řecka a znamená tok nebo proud vody. Podle představ starověkých lékařů prochází z místa na místo jako proudící voda. Tato nemoc má většinou chronický průběh a oběť trápí trvale opakovanými záchvaty bolesti. Souvisí s poruchami látkové přeměny, jako výsledek špatné, převážně na konzumaci masa založené výživy. Bylinky zde pomáhají vnitřně, neboť dokáží odvodnit organismus a uvolnit bolesti, ale také zevně formou různých obkladů, masáží a koupelí.
Leclercův čaj na revmatické bolesti

Tato čajová směs obsahuje dva díly listu černého rybízu, k nimž přidáme po jednom dílu natě kopřivy a tužebníku. Čaj připravíme obvyklým způsobem a pijeme asi měsíc, na stejnou dobu potom jeho užívání přerušíme.

Čajová směs na revmatické onemocnění

Hlavní složkou této směsi je nať tužebníku. K jeho třem dílům přidáme po jednom dílu natě fialky, květu bezu a kořene pampelišky. Obvyklým způsobem připravený čaj pijeme 2-3krát denně.

Další recept

Použijeme směs stejných dílů vrbové kůry, listu břízy, rybízu, natě přesličky a pýru. Při revmatických onemocněních omezujeme ve stravě lilkovité potraviny.

Masážní tinktura na revmatické bolesti

Naplníme vhodnou láhev nadrobno nasekanou bylinkovou směsí stejných dílů květů a oloupaných nasekaných plodů jírovce, natě rozmarýnu a čerstvých kořenů kostivalu. Zalijeme lesanou a necháme 2-3 týdny za občasného protřesení macerovat na slunném místě. Po scezení máme lék na všechny revmatické bolesti, jímž bolavá místa masírujeme a opakovaně potíráme.

Další recept

Láhev naplníme mladými výhonky borovice a smrku, trochu namačkáme a zalijeme lesanou. Na 1 dl lesany přidáme 10 acylpyri-nů, necháme 10-14 dní za občasného protřesení macerovat a používáme až do spotřebování k potírání bolestivých svalů a kloubů.

Paprika proti revma

Podle tohoto starého receptu uděláme z mleté pálivé papriky tinkturu tak, že k jednomu dílu papriky dáme devět dílů bílého destilátu. Tinkturou potíráme bolavé končetiny.

Černý rybíz na revma

Vysoký obsah účinných látek v jeho plodech patří mezi nejlepší revmatické přírodní prostředky, proto jej revmatici mají konzumovat co nejčastěji a v různých formách, jako kompot, čerstvou šťávu, ale i ve formě čaje ze sušených plodů a listů. Rybíz patří mezi všeléky, ale jeho všestranně prospěšné účinky na celý organismus se nejlépe projeví právě při revmatismu.

RYBÍZ ČERNÝ – Ribes nigrům
Rybízové keříky se v našich zahradách vyskytují často, ale kvůli trpké chuti se plody používají hlavně na džemy a kompoty. Avšak plody černého rybízu mají tak vysoký obsah vitaminů, minerálů a dalších pro organismus životně důležitých látek, že je musíme považovat za prvotřídní lék i výživný doplněk k posílení imunity, který v jiné formě nekoupíme v žádném obchodě. Poněvadž je rybízová sezona krátká, snažíme se jejich léčivé síly ve formě šťávy, kompotu, džemu nebo sušených plodů využívat celý rok. Listy rybízu jsou i oficiální léčivou drogou, která se prodává v lékárnách na záněty močových orgánů, nemoci z nachlazení, proti kašli a černému kašli dětí, na zvýšení látkové přeměny a zlepšení trávení.

Rybízový čaj dobře chutná a je úplně neškodný, listy se doporučují kombinovat s malinou, jahodou a ostružinou a používat jako konzumní čaj.

Rybíz pochází z Asie. Tady, v severských oblastech tundry, oddávna připravovali domorodci z černého rybízu mírné alkoholický nápoj podobný medovině. V Anglii slouží listové pupeny rybízu k dochucení piva. Čerstvé rybízové lístečky můžeme přidat do nakládaných okurek nebo zelí, dodají jim zajímavé aroma.
Revmatické bolesti kloubů

Na jejich zmírnění pijeme čaj z kukuřičných čnělek. Dvě lžíce čerstvých nebo sušených čnělek zalijeme 1/2 1 vroucí vody a necháme vyluhovat. Pijeme třikrát denně. Současně bolavé klouby potíráme a jemně masírujeme Jánovým olejem.

Další recept

Delší dobu pijeme denně 1/2 1 kopřivového čaje, který pomáhá také při jiných onemocněních kloubů a potížích souvisejících s artrózou.

Revmatický zánět kloubů

Do 1l vody namočíme 5 lžic bylinné směsi ze dvou dílů prvosenky, k nimž přidáme po jednom dílu kořene kostivalu a rozdrcených plodů jírovce. Necháme 12 hodin macerovat, potom krátce povaříme, necháme vychladnout a přidáme 2 dl alpy. Používáme denně k masírování bolavých kloubů, současně pijeme některý ze žlučníkových čajů.

Čajová směs na dnu

Toto onemocnění souvisí s ledvinami, proto mnohé recepty doporučují věnovat jim zvýšenou pozornost. K přípravě čaje proti dně použijeme tři díly listů břízy, po dvou dílech natě řebříčku, přesličky a po jednom dílu kořene jehlice a kopřivy. Čaj připravíme obvyklým způsobem, pijeme v několika dávkách až 1 l denně.

Další recept

Smícháme stejné díly listu břízy, natě pýru, vřesu a okvětních lístků pivoňky. Po odstavení do obvyklým způsobem připraveného čaje nastrouháme trochu křenu a ještě necháme stát, až pak scedíme. Čaj pijeme v množství až 1 l denně. Léčbu doplňujeme koupelemi celého těla připravenými z vřesu.

Sydenhamův močopudný čaj proti dně

Po 1 lžičce kořene pýru a čekanky vaříme v 1/2 1 vody na mírném ohni 1/2 hodiny. Doplníme vyvařenou vodu, přidáme po 1 lžíci rozdrceného kořene proskurníku a natě fialky. Uvedeme do varu, odstavíme a necháme pomalu vychladnout. Pijeme dvakrát denně po polovině množství. Tento čaj pomáhá také rozpouštět močové kameny a prospívá všem močovým orgánům.

Čajová směs proti vodnatění

Nejlepším lékem podle bylinkových receptářů je čajová směs ze stejných dílů natě pelyňku,přesličky, tužebníku a kořene puškvorce. Bylinky dobře promícháme a z této směsi obvyklým způsobem připravený čaj pijeme 1/2-1 1 denně, ale jen několik dní.

Obklad na oteklá kolena

Uděláme bylinkovou směs ze stejných dílů natě mateřídoušky, řebříčku, květů heřmánku a mladých výhonků borovice. Čtyři lžíce této směsi dáme do 1/2 1 vody, uvedeme do varu a necháme 15 minut vyluhovat. Do odvaru namočíme vhodnou látku, dáme na ni bylinky, přehneme, ještě horký obklad přiložíme a ovážeme teplou dekou. Necháme působit 15-20 minut, obklad opakujeme víckrát.

Levandulový olej

Čerstvé nasekané květy levandule mírně namačkáme do vhodné láhve a zalijeme panenským slunečnicovým olejem. Necháme2-3 týdny za občasného protřesení macerovat. Scedíme a uložíme do tmavé láhve. Používáme k masáži a potírání bolavých míst při revmatismu, ischiasu a jiných bo-lestech, vnitřně cřikrác denně lžičku na zlepšení trávení a při chronických bolestech hlavy.

TUŽEBNÍK JILMOVÝ – Fitipendula Ulmana
Je to dekorativní, statná a v naší přírodě dost častá bylina. Ráda roste na vlhkých loukách a slunných místech kolem mokřin a potoků. Jako léčivá rostlina je u nás tužebník málo známý, což je škoda, neboť se řadí do nejvyšší kategorie léčivých rostlin. Sbíráme celé, bezu podobné květy, ihned když začnou rozkvétat, droga se občas dá i koupit.

Tužebníkový čaj je vynikajícím protirevmatickým prostředkem. Má silný potopudný účinek a snižuje teplotu, proto je dobrý i při chřipkových a dalších infekčních onemocněních. Zlepšuje metabolismus, pomáhá při kožních o-nemocněních a zvýšením vylučování soli z organismu prospívá při obezitě.

Jeho další dobrou vlastností je naprostá neškodnost, může se užívat i samotný, ale v kombinaci s dalšími podobně působícími bylinkami je užitečnější. Při problémech se srážlivostí krve jej užíváme opatrněji.
Jako posvátná bylina byl tužebník součástí svatebního věnečku, který měla nevěsta na hlavě během církevního obřadu. V roce 1999 uplynulo sto let od doby, kdy byla v květech tužebníku objevena kyselina acetylsalicylová, z níž byl později vyroben aspirin. Kvůli příjemné vůni se doporučují květy tužebníku v plátěném pytlíku vkládat do prádelníku.



Čajová směs na revmatickou horečku

Smícháme stejné díly vrbové kůry, natě třezalky, mateřídoušky a máty. Dvě lžíce směsi dáme do vlažné vody a necháme přes noc macerovat. Ráno uvedeme do varu a necháme přikryté vyluhovat. Scedíme a pijeme 2-3krát denně.

Vrbová kůra na revmatickou horečku

Dvě lžíce najemno rozdrcené kůry dáme do 1/2 1 teplé vody a necháme na teplém místě přes noc macerovat. Scedíme a v několika dávkách pijeme během celého dne. Užívání vrbové kůry je vyloučeno u lidí trpících vředovým onemocněním žaludku nebo dvanácterníku.

Ovesná koupel

1/4 kg ovesných vloček vaříme 1/2 hodiny v 3-4 1 vody. Použijeme velký hrnec, neboť obsah se zvětšuje a na začátku varu kypí, během varu mícháme. Scedíme přes velké síto do napuštěné vany. Zbytek propláchneme pod proudem tekoucí vody. Koupel má trvat 15-20 minut při teplotě 36-39 °C. Po skončení koupele tělo neutíráme. Zabalíme se do prostěradla a uložíme do postele pod teplou přikrývku. Tato koupel pomáhá také zlepšovat krevní oběh, odstraňuje nervovou vyčerpanost a tělesnou slabost.

Protirevmatická bylinková koupel

Na tuto koupel uděláme směs stejných dílů čerstvých březových listů, mladých výhonků borovice a smrku. Deset hrstí směsi vložíme do většího plátěného sáčku_, zavážeme a připevníme pod kohoutek, aby jím protékala napouštěná vody. Během koupele o teplotě 38-39 °C ponecháme sáček s bylinkami ve vaně. Koupel celého těla by měla trvat 15-20 minut, teplotu udržujeme dopouštěním horké vody.

Jalovčinková koupel

Čtyři hrsti rozdrobených plodů jalovčinky vaříme v 2-3 1 vody asi 15 minut. Scedíme, vlijeme do napuštěné vany a koupeme se 15-20 minut. Koupel tlumí revma-tické bolesti a celkově posiluje organismus.

Kneippova protirevmatická košile

Během bylinkové sezony sbíráme a sušíme k tomuto účelu různé druhy natí léčivých rostlin, jako je řebříček, heřmánek, divizna, kopřiva, pampeliška, jetel, jitrocel, hluchavka, kostival, kručinka, máta, mateřídouška, prvosenka, podběl, fialka, ale i další, můžeme přidat i kvetoucí trávy. Dvě hrsti bylin necháme přivést k varu ve 2 1 vody a přikryté necháme mírně vychladnout. Scedíme a do odvaru namočíme košili ze silnějšího lněného plátna. Vyždímáme. Oblečeme, zavineme se do deky a nejméně hodinu se vyhřejeme v teplé posteli.

VRBA BÍLÁ – Salix alba
Vrbové keře a stromy se v naší přírodě vyskytují často, lemují břehy řek a potoků, ale najdeme je i na mokrých loukách. Jednotlivé druhy se těžce rozlišují, naštěstí jsou-li hodně podobné, mají i stejné účinky a všechny můžeme sbírat. Vrbovou kůru loupeme z mladých tenkých větviček, hned když vrba „ožije“ a dá se rozpoznat. S trochu slabším účinkem můžeme používat i listy a květy nebo si kůru koupit v lékárně.

Vrbová kůra obsahuje salicyl, látku snižující teplotu, proto ji nazýváme „rostlinným aspirinem“. To ji předurčuje k léčbě chřipkového onemocnění, ale také dny a revmatismu. V některých čajových směsích, například při ženských nemocech a na zlepšení trávení, se využívají její stahující účinky. Ty se dobře uplatňují i zevně jako součást sedacích koupelí nebo na omývání kožních vyrážek a drobných poranění.

Vrba působí poměrně silně, proto ji užíváme nejčastěji jako součást čajových směsí. Nedoporučuje se při žaludečních vředech, krvácení a v těhotenství.





V přírodě se vyskytuje velmi mnoho druhů vrb, které se vzájemně kříží. Linné o nich hovořil jako o velkém trápení botaniků, protože se velmi těžce rozlisují. Vrbové proutky jsou vyhledávaným materiálem košíkářů. Odnepaměti z nich vyráběli různé nádoby Či pracovní nářadí. Salicin z vrbové kůry se promění ve střevech na kyselinu salicylovou, která působí proti různým druhům zánětů.

JALOVEC OBECNÝ – Juniperus communis

Mnoho lidí zná jalovec jen díky borovičce, i když její stálezelené keříky často nalézáme na suchých kamenitých slunných úbočích. Jalovcové plody dozrávají jen na samicích keřících, a to ne každý rok. Sbíráme jen úplně zralé modročerné bobulky, drogu můžeme koupit i v lékárně.

Léčebná sláva jalovce vznikla ve středověku zásluhou jeho silných dezinfekčních účinků. Několik bobulek denně, které pomalu po jedné rozžvýkáme, účinně pročistí vnitřní orgány.

Léčebně se jalovec uplatňuje hlavně jako močopudný prostředek při kloubním revmatismu, srdeční slabosti a různých kožních onemocněních. Zevně je oblíbenou přísadou do posilujících koupelí, do nichž můžeme použít i mladé výhonky a přidat další podobně působící bylinky.Jalovec svým obsahem látek dráždí ledviny, proto jej nepodáváme při zánětu a jiných onemocněních ledvin,ale i u zdravých dávkujeme s mírou.

Latinské pojmenování jalovčinky juniperus pochází od Keltů a znamená trpký. V dobách morových epidemií hořely před branami měst hranice z jalovčinkových kořenů, aby zabránily vstupu nemoci. Jalovčinkovým kouřem si lidé také dezinfikovali své příbytky. Ve středověku vyráběli Arabové slavnou jalovčinkovou marmeládu, která se dodnes uvádí ve starých lékopisech, dnes se plody používají k dochucení borovičky a ginu.


OVES SETY – Avena satira

Patří mezi základní obilniny, které považujeme za nejvhodnější lidskou výživu. Ve formě ovesných vloček jej koupíme v každém obchodě s potravinami. Výživnou hodnotu a sílu ovsa využívají sportovci a těžce pracující ke zvýšenému dodání energie do organismu.Z rozdrceného ovesného obilí se připravuje léčivý čaj na uklidnění nervové soustavy, při vyčerpanosti, celkové slabosti a nespavosti. Oves tlumí zvýšenou činnost štítné žlázy, zlepšuje krevní oběh, snižuje krevní tlak, pomáhá při nechutenství a prospívá slinivce břišní. Slouží také jako pomocný prostředek při odvykání drogové závislostí každého druhu. Zevně je oves ve formě koupele dobrým posilujícím prostředkem na revma, ustřel (houser), ischias, kožní nemoci a tělesnou slabost.Používejme tento levný a lehce dostupný prostředek častěji, jako potravu i lék, poněvadž nám nehrozí žádné vedlejší účinky ani předávkování.

Předpokládá se, že oves na naše území přinesli staří Slované ze své pravlasti. Ve středověku si ovsa vážili jako významné součásti stravování, farář Kneipp doporučoval oves při stavech fyzické a psychické vyčerpanosti. Do 16. století byl oves hlavní surovinou na výrobu piva. Této tradici zůstali dodnes věrní Belgičané.


PÝR PLAZIVÝ – Elytrigia repens

Tento nepříjemný plevel je všude kolem nás. I když jej nemáme rádi, musíme uznat jeho vysokou léčivou hodnotu. Kvůli tomu se kořen pýru prodává i v lékárnách. Hlavní léčivou hodnotou pýru je jeho značná močopudnost, která prospívá hlavně při dně a revma-tismu, ale i močových potížích, hlavně výskytu písku, kamenů a zánětech. Pýr odstraňuje z organismu solné usazeniny, současně čistí krev, čímž prospívá i při kožních onemocněních, cukrovce a při snižování hmotnosti. Užívání pýru je úplně neškodné, ale tato bylinka se nejlépe uplatňuje v čajových směsích.