Farmakologie 1a Klasifikace léčiv (včetně podle atc skupin) Klasifikace léčiv

12c Hormony pankreatu a antidiabetika – mechanismus účinku, jednotlivé skupiny látek a jejich použití při léčbě diabetes mellitus 1. a 2. typu

• 
  Hormony pankreatu
  
  • 
    Inzulin – produkovaný beta-buňkami pankreatu, působí na receptory spřažené s tyrosinkinázou, udržuje homeostázu glukózy (jediný hormon působící hypoglykemicky) a metabolismus bílkovin a tuků
    
    • 
      NÚ – nejvíce jich vyvolávají zvířecí inzuliny (hovězí, vepřový), nejméně humánní a čištěné (monokomponentní)
      
    • 
      D – injekčně, 40 nebo 100 m. j./ml
      
      • 
        Značení – PUR (chromatograficky čištěné), MC (monokomponentní), HM (humánní)
        
    • 
      Krátkodobě působící (RAPID)
      
    • 
      Intermediární s kratší dobou účinku (SEMILENTE) – nástup do 2 hod, trvá až 12 hod
      
    • 
      Intermediární s prodlouženým účinkem (LENTE) – nástup do 3 hod, trvá až 24 hod
      
      • 
        Suspenze inzulinu se zinkem
        
      • 
        Suspenze inzulinu se zinkem a protaminem (možnost alergie)
        
    • 
      Dlouhodobě působící inzuliny (ULTRALENTE) – nástup do 4 hod, trvá až 36 hod (dáno koncentrací zinku, inzulin totiž v jeho přítomnosti krystalizuje)
      
  • 
    Glukagon – produkovaný alfa-buňkami pankreatu, působí proti inzulinu, tedy hyperglykemicky
    
    • 
      I – může se podávat u akutní hypoglykémie
      
• 
  PO antibiotika
  
  • 
    I – DM 2. typu, jestliže nestačí dieta, musí být přítomna určitá aktivita beta-buněk
    
  • 
    Deriváty sulfonylmočoviny
    
    • 
      NÚ – velké riziko hypoglykémie, vysoká vazba na plazmatické bílkoviny, proto jsou časté interakce s jinými látkami
      
    • 
      Tolbutamid
      
  • 
    Deriváty kyseliny benzoové (indukují sekreci inzulinu)
    
    • 
      MÚ - uzavřením K+ ATP-dependentních kanálů na beta-buňkách se buňka depolarizuje, otevřou se Ca2+ kanály a tím se dá povel pro sekreci inzulinu
      
    • 
      NÚ – riziko hypoglykémie je nižší
      
    • 
      Repaglinid (často v kombinaci s Metforminem)
      
  • 
    Biguanidy
    
    • 
      MÚ – neznámý (asi snížením resorbce glukózy ze střeva)
      
    • 
      I - hlavně u pacientů, kteří jsou obézní a špatně reagují na dietu
      
    • 
      NÚ – laktátová acidóza
      
    • 
      Metformin
      
  • 
    Thiazolidindiony
    
    • 
      MÚ – snižují inzulinovou rezistenci tím, že aktivují geny pro metabolismus cukrů a tuků
      
      • 
        zmírňují aterosklerózu, působí příznivě na myokard
        
    • 
      Rosiglitazon (hlavně v kombinaci s metforminem nebo se sulfonylureou, ne sám)
      
  • 
    Látky snižující resorbci glukózy ze střeva
    
    • 
      Akarbóza – nevstřebává se z GIT, kompetitivně blokuje střevní glukosidázy, mohou se tak snížit dávky inzulinu a perorální antidiabetik
      
      • 
        NÚ – průjem, flatulence (cukry se rozkládají bakteriemi)
        

13a Význam farmakokinetiky pro optimalizaci dávkování látek (vztah mezi dávkou, koncentrací a účinky látky, biologická dostupnost a terapeutické monitorování hladin látek)

• 
  viz ot. 3a
  

13b Psychofarmaka – antimanika a antidepresiva (včetně SSRI)

• 
  viz ot. 12b
  

13c Ženské pohlavní hormony, hormonální antikoncepce u žen, hormonální substituční terapie

• 
  Estrogeny
  
  • 
    MÚ – v pubertě působí na specifické cílové buňky a navozují růst vnitřních a vnějších pohlavních orgánů ženy včetně sekundárních vývojových znaků (ochlupení, růst prsů, skelet, vysoký hlas, atd.), v těhotenství stimuluje sekreci hlenu děložního hrdla (proabortivní)
    
    • 
      navozují proliferační fázi menstruačního cyklu
      
  • 
    I – substituční terapie při poruše funkce ovarií (je-li přítomna děloha, musí se cyklicky kombinovat estrogeny a gestageny), zástava laktace, osteoporóza, nádor prostaty, složka antikoncepčních přípravků
    
  • 
    NÚ – nauzea, vomitus, průjem, retence vody, bolestivost prsů, bolest hlavy, změny na estrogen-dependentních orgánech
    
  • 
    D – nejčastěji PO, u lipofilních látek i formou náplastí a mastí
    
  • 
    Estradiol - z ovariálních folikulů, v játrech se mění na estron a poté na estriol (účinnější)
    
  • 
    Syntetické – Estradioli benzoas, Ethinylestradiol (oba působí déle, druhý je v kontraceptivech)
    
• 
  Gestageny
  
  • 
    MÚ – připravuje a udržuje těhotenství, mění děložní sliznici na sekreční pro nidaci oplozeného vajíčka (ovlivňuje druhou polovinu menstruačního cyklu), snižuje kontraktilitu gravidní dělohy, snižuje produkci hlenu děložního hrdla (zvyšuje tak jeho viskozitu - zátka), stimuluje vytváření alveolů mléčné žlázy a vyvolává jejich sekreční aktivitu
    
  • 
    I – substituční terapie, amenorea, odstranění premenstruační tenze, při riziku potratu, endometrióza, některé nádory, součást antikoncepčních přípravků
    
  • 
    D – PO pouze syntetické přípravky (odolnější), protože Progesteron je rozkládán v GIT
    
  • 
    Progesteron – z corpus luteum během menstruačního cyklu, z placenty během těhotenství
    
  • 
    Syntetické – Hydroxyprogesteron, Noretisteron (v kontraceptivech)
    
    • 
      Nomegestrolacetát – nemá žádný androgenní, anabolický, estrogenní, gluko- ani mineralokortikoidní efekt, má výraznou antiestrogenní aktivitu
      
    • 
      Allylestrenol – nízká gestagenní aktivita a antiestrogenní aktivita, používá se u hrozícího potratu
      
    • 
      Cyproteron acetát – silný gestagenní aktivita, používá se pro léčbu karcinomu prostaty a hirsutismu
      
• 
  Antikoncepční látky
  
  • 
    Kombinace gestagenů a estrogenů
    
    • 
      MÚ – hlavní kontracepční účinek dělají gestageny, estrogeny zajišťují pravidelnost menstruačního cyklu
      
      • 
        podáváním hormonů se pomocí negativní zpětné vazby snižuje sekrece gonadotropinů, hlen děložního hrdla je vazký (bariéra pro spermie), mění se vlastnosti endometria a vejcovodů (bariéra pro vajíčko)
        
      • 
        dává se přednost novějším trifázickým preparátům (v různých fázích menstruace se podávají různé dávky estrogenů a gestagenů) před bifázickými a monofázickými
        
      • 
        cyklus je poté pravidelný (odstranění dysmenorey), snižuje se výskyt ovariálních cyst
        
    • 
      I – kontracepce, úprava dysmenorey, mírná substituční terapie u žen v klimakteriu
      
    • 
      D – od 1. dne menstruace do 21. nebo 24. dne, poté následuje týdenní přestávka
      
      • 
        novodobější přípravky mají minimální androgenní aktivitu nebo působí přímo antiandrogenně, pozitivně ovlivňují hladiny lipidů v krvi, zvyšují HDL, mohou působit i slabě antimineralokortikoidně, čímž se ruší zvýšená retence Na+ navozená estrogeny
        
    • 
      NÚ – napětí prsů, změny tělesné hmotnosti, deprese, poruchy libida, nausea, bolesti hlavy
      
      • 
        vážnější – zvýšený TK, poruchy funkce jater, negativní ovlivnění hladiny lipidů v krvi
        
      • 
        při selhání kontracepce hrozí vznik vrozených vývojových vad plodu
        
  • 
    Postkoitální kontracepce
    
    • 
      Jednofázový přípravek obsahující pouze gestagen, podává se krátce po nechráněném sexu
      
  • 
    Přípravky obsahující pouze gestagen
    
    • 
      U žen, které mají estrogen kontraindikován pro výrazné NÚ, přípravky nejsou tak spolehlivé jako kombinované, vyšší účinnost mají parenterální přípravky a depotní přípravky (implantát)
      
  • 
    Spermicidní kontraceptiva (Nanoxinol)
    
    • 
      Pouze doplňková metoda, v kombinaci s antikoncepčním pesarem před pohlavním stykem
      
• 
  Hormonální substituční léčba
  
  • 
    I
    
    • 
      Pro ženy s menstruací
      
    • 
      Pro ženy po klimaktériu – zahajuje se kolem 50 let věku, trvá cca 10 let, podávání estrogenů musí být doplněno cyklickým podáváním gestagenů pro zabránění hyperplazie endometria a kancerogenním účinkům
      
    • 
      Pro ženy bez dělohy – není třeba vyvážit estrogeny gestageny, ale i u těchto žen se doporučuje podávat gestageny, protože mají příznivější efekt na osteoporózu
      
    • 
      Klimakterický syndrom – výrazně se zlepšuje stav po podávání nízkých dávek estrogenů
      
  • 
    Mestranol, Estradiol
    
• 
  Antiestrogeny
  
  • 
    MÚ – tlumí inhibiční účinky estrogenů na hypofýzu a proto se zvyšuje sekrece gonadotropinů, stimuluje se tak ovulace a fertilita žen
    
  • 
    Klomifen
    
• 
  Antigestageny
  
  • 
    MÚ – nejnovější farmakologicky podmíněný způsob raného abortu, kompetitivní antagonisté progesterinových receptorů, při podání na začátku těhotenství se naruší decidua dojde k abortu
    
  • 
    Mifepriston
    

14b Psychofarmaka – přehled, anxiolytika (molekulární farmakologie těchto látek, klinické použití)

• 
  viz ot. 12b
  

15a Vztah mezi dávkou, plazmatickou hladinou a účinkem (příklady sledování plazmatických hladin léků)

• 
  viz ot. 3a
  

15b Psychostimulancia (klinické použití, léková závislost), nootropní látky a anorektika

• 
  viz ot. 12b
  

15c Nejzávažnější nežádoucí účinky antibiotik (alergické reakce, toxický vliv na nervové ústrojí, hematopoetický, kardiovaskulární a respirační systém – příklady)

• 
  viz příloha Antibiotika
  

16a Mechanismus účinku léčiv na molekulární úrovni

• 
  viz ot. 19a
  

16b Opioidní analgetika – mechanismus účinku, jednotlivé skupiny látek, morfin a další opioidní agonisté

• 
  viz příloha Analgetika a NSPZL
  

16c Androgeny a antiandrogeny – účinky a terapeutické použití

• 
  Androgeny
  
  • 
    Testosteron – přirozený androgen z intersticiálních buněk varlat, je stimulován FSH a LH
    
    • 
      MÚ – ve tkáních je metabolizovnán na účinnější dihydrotestosteron a estrogenní metabolity, proto poté působí na androgenní i estrogenní receptory
      
      • 
        stimuluje rozvoj sekundárních pohlavních znaků, zvyšuje libido, vaskularizaci kůže, mírně zvyšuje retenci Na+ a vody, má anabolický účinek
        
      • 
        jeho syntetické methyderiváty netlumí sekreci gonadotropinu
        
    • 
      I – hypogonadismus, opožděná puberta, postmenopauzální osteoporóza u žen, metastazující rakovině prsu, mastodynie
      
      • 
        jako anabolika se používají androgeny s oslabenou adrogenní aktivitou
        
  • 
    Mesterolon – syntetický, vhodný i pro PO aplikaci, netlumí sekreci gonadotropinu ani spermatogenezi
    
• 
  Antiandrogeny
  
  • 
    Cyproteron – léčba androgen-dependentních nádorů (karcinom prostaty)
    
  • 
    Flutamid – léčba pubertas preacox, normalizace chování sexuálních deviantů, v kombinaci s estrogeny pro léčbu akné a hirsutismu
    
• 
  Anabolické steroidy
  
  • 
    MÚ – syntetické steroidy blízké androgenům, mají zvýrazněné anabolické účinky (pozitivní dusíková bilance)
    
  • 
    I – stavy se zvýšeným rozpadem bílkovin, rekonvalescence po operaci, popáleniny, špatné hojení ran
    
    • 
      Doping - jsou zneužívána některými sportovci k dopingu (nárůst svalové hmoty)
      
  • 
    Nandrolon
    
  • 
    Stanazol – nejčastěji zneužívaná látka při dopingu
    

17b Opioidní analgetika – parciální agonisté, smíšení agonisté-antagonisté, opioidní antagonisté

• 
  viz příloha Analgetika a NSPZL
  

17c Terapeutické využití glukokortikoidů

• 
  Glukokortikoidy
  
  • 
    MÚ – kortikoidy (obecně) působí přes cytoplazmatické receptory, tento komplex (kortikoid, 2 heat shock proteiny, imunofilin) změní konformaci a přes DNA ovlivní expresi a inhibici některých genů, poté dojde ke zvýšené tvorbě mRNA a syntéze specifických proteinů, které jsou poté zodpovědné za různé účinky kortikoidů
    
    • 
      zvýšení energetického využití proteinů (negativní dusíková bilance) a lipidů, snížení utilizace glukózy má za následek zvýšení glykémie a nahromadění játrového glykogenu
      
    • 
      udržují objem extracelulární tekutiny
      
    • 
      působí protizánětlivě, antialergicky a imunosupresivně (snížením počtu lymfocytů a eosinofilů)
      
    • 
      zvyšují krevní srážlivost
      
    • 
      zesilují účinek katecholaminů na srdce
      
  • 
    NÚ (hyperkortikalismus = Cushingův syndrom) – zvýšená chuť k jídlu, poruchy výměny elektrolitů (dáno spíše mírou mineralokortikoidního účinku), zpomalené hojení ran, riziko vzniku žaludečních vředů, psychické změny (euforie, až podrážděnost), osteoporóza, hypertenze, hyperglykémie, zvýšení nitroočního tlaku, útlum hypofýzy (po náhlém vysazení se může vyvolat Addisonská krize)
    
  • 
    I – substituční léčba při adrenokortikální nedostatečnosti, revmatická artritida, sterilní zánětlivé procesy, alergie, asthma bronchiale (inhalačně, menší NÚ), v dermatologii (lokálně, menší NÚ), imunosuprese (v transplantologii), nádory (u hemoblastóz)
    
  • 
    KI – vředová choroba, těžká osteoporóza, těžké infekce, Cushingův syndrom
    
  • 
    Hydrokortizon (Kortizol) a jeho deriváty, které mají silnější glukokortikoidní účinky a potlačené mineralokortikoidní účinky, jejich protizánětlivé účinky jsou vztačeny na 20 mg hydrokortizonu (nejsilnější Kortizon = 25mg, Prednison = 5 mg, Dexametazon = 0,8 mg)
    

18b Neopioidní analgetika (analgeticko-antipyretické látky) a nesteroidní protizánětlivé látky

• 
  viz příloha Analgetika a NSPZL
  

18c Hormony a vitaminy ovlivňující homeostázu vápníku v organismu. Léčba hypokalcémie a hyperkalcémie

• 
  viz ot. 2c
  

19a Membránové receptor-efektorové systémy a účast G regulačního proteinu jako transduceru

• 
  Receptor-efektorové systémy (R-E systémy)
  
  • 
    Funkce - umožňují přenos extracelulárních chemických signálů na činnost buněk
    
  • 
    Struktura - skládají se nejméně ze dvou částí, tedy oblasti vázající ligand a oblasti efektorové
    
  • 
    Transdukce signálu - po navázání ligandu dochází k zesílení signálu za pomoci přenosu informace cytoplazmatickými druhými posli (messengery), které poté spustí děje vedoucí k danému fyziologickému nebo terapeutickému účinku
    
  • 
    látky působící prostřednictvím R-E systémů – hormony, neurotransmitery, růstové faktory, farmaka
    
• 
  Membránové R-E systémy
  
  • 
    nejčastější, ligandem je hydrofilní látka, receptor je na membráně
    
  • 
    
    
• 
  Cytoplazmatické
  
  • 
    ligandy - glukokortikoidy, mineralokortikoidy, pohlavní hormony, vitamin D, retinoidy, a hormony štítné žlázy
    
  • 
    receptory jsou v cytoplazmě, lipofilní ligand proto nejprve musí projít cytoplazmatickou membránou
    
  • 
    MÚ – ligandy se váží po průchodu buněčnou membránou na cytoplazmatické receptory, tento komplex poté putuje do jádra buňky, kde se specificky váže na DNA blízko sekvence genu a aktivuje tak jeho expresi
    
    • 
      účinek se projevuje za dlouho (musí se syntetizovat protein podle genu), ale také dlouho působí
      
    • 
      Tyreoidní hormony – působí třemi různými mechanismy zprostředkovaného účinky, protože se váží na cytoplazmatické receptory, volné frakce se váží na receptory vnitřní mitochondriální membrány a některé se váží i na povrchové membránové receptory buňky
      
• 
  Receptory spřažené s enzymy
  
  • 
    receptory pro inzulin, receptory pro růstové faktory
    
  • 
    Struktura – celý komlex prochází buněčnou membránou, vnější část slouží jako receptor pro ligand a vnitřní část má tyrozinkinázovou aktivitu
    
  • 
    MÚ – tyrozinkináza fosforyluje po aktivaci tyrozin proteinových substrátů uvnitř buňky a tímto způsobem dochází k předání informace
    
    • 
      tyrozinkináza se může autofosforylovat a poté je po určitou dobu aktivní, i když už na receptor není navázán ligand
      
    • 
      místo tyrozinkinázy může komplex obsahovat serinkinázu nebo guanylátcyklázu (je aktivována atriálním natriuretickým faktorem, tvoří se poté cGMP a dochází k relaxaci hladké svaloviny cév)
      
• 
  Receptory spřažené s iontovými kanály
  
  • 
    receptory pro GABA (jsou spřaženy stejně jako barbiturátové receptory s kanály pro Ca2+), glycin, glutamát, serotonin (podtyp HT3) a nikotinový receptor (spřažen s kanály pro Na+ a K+)
    
  • 
    Struktura – iontový kanál je tvořen mnoha proteiny, zatím není jasné, jak dokáže receptor změnit propustnost daného kanálu
    
  • 
    MÚ – po navázání ligandu na receptor dojde k ovlivnění příslušného iontového kanálu, tím se následně změní obsah iontů uvnitř buňky a vznikne například postsynaptický excitační potenciál
    
• 
  Receptory spřažené s G proteiny
  
  • 
    Struktura
    
    • 
      Receptor - prochází 7x buněčnou membránou, jeho kličky dokáží vázat G protein, ale také mohou být fosforylací změněny jejich vlastnosti
      
    • 
      G protein – je složen ze tří podjednotek (alfa, beta, gama), alfa podjednotka má GTPázovou aktivitu (váže a štěpí GTP), různé druhy G proteinů se liší strukturou podjednotky alfa
      
    • 
      Adenylátcykláza – enzym schopný po aktivaci Gs proteinem tvorby cAMP (druhý posel) z ATP za přítomnosti Mg2+, je inhibován Gi proteinem
      
      • 
        Gs stimulují přes receptor – katecholaminy, dopamin, histamin, ACTH, atd.
        
      • 
        Gi stimulují přes receptor – ligandy, které aktivují acetylcholinový receptor M2, alfa2 adrenergní receptor, dopaminový D2 receptor, opiátové sigma receptory, atd.
        
    • 
      cAMP dependentní Proteinkináza – je aktivovaná cAMP, fosforyluje konce proteinové substráty a přes ně poté dochází k výslednému účinku celého přenosu informace z ligandu
      
    • 
      Fosfodiesteráza – enzym schopný rozkladu cAMP na neúčinné AMP za přítomnosti Mg2+
      
      • 
        důležité jsou inhibitory fosfodiesterázy (Theofilin), které tak zvyšují koncentraci cAMP v buňce
        
    • 
      Fosfatáza – defosforyluje fosforylované proteinové substráty a ukončuje tak jejich signální funkci
      
  • 
    MÚ – po navázání ligandu na receptor dojde k jeho konformační změně, GTP se naváže na alfa podjednotku G proteinu, ta se oddělí od beta a gama podjednotek a naváže se na efektor, který tak aktivuje, poté rozloží GTP na GDP, oddělí se od efektoru a naváže se zpět na beta a gama podjednotky
    
    • 
      aktivované G proteiny mohou mít stimulační (Gs) nebo inhibiční (Gi) účinek na efektor
      
    • 
      antoganista – může se také navázat na receptor, ale neprovede jeho konformační změnu
      
    • 
      některé bakteriální toxiny dokáží ireverzibilně aktivovat G protein
      
  • 
    Obrovská rozmanitost účinků – jeden receptor může aktivovat jeden nebo více G proteinů, ale také více receptorů může aktivovat jeden G protein, stejně tak jeden G protein může aktivovat jeden nebo více efektorů, atd.
    
• 
  Receptory spřažené s Fosfolipázou C
  
  • 
    MÚ – po navázání ligandu na receptor je aktivována fosfolipáza C, která štěpí cytoplazmatické inositolové lipidy (PIP2 – fosfatidylinositol-bis-fosfát) na IP3 (inositol-trifosfát) a DG (diacylglycerol), které slouží jako messengery
    
    • 
      IP3 – uvolňuje z buněčných zásob v endoplazmatickém retikulu Ca2+, které mohou aktivovat Kalmodulin, ten se poté podílí na iniciaci různých dějů v buňce
      
    • 
      DG – aktivuje Proteinkinázu C, která fosforyluje substrátové proteiny
      
      • 
        z DG se uvolňuje kyselina arachidonová, která je zapotřebí pro syntézu prostaglandinů
        
• 
  Ostatní místa působení farmak
  
• 
  Iontové kanály
  
  • 
    Sodíkové kanály – ovlivňují je lokální anestetika, některá antiarytmika a diuretika
    
  • 
    Draslíkové kanály – ovlivňují je perorální antidiabetika (deriváty sulfonylmočoviny) a některá antiarytmika
    
  • 
    Na+ K+ ATPáza – normalizuje rozložení iontů, ovlivňují ji srdeční glykosidy
    
  • 
    Vápníkové kanály – při depolarizaci se otevírají a Ca2+ proudí do buňky, ovlivňují je antianginózní látky (blokátory vápníkových kanálů), antihypertenziva a antiarytmika (zpomalují automacii v SA a vedení v AV uzlu)
    
  • 
    Nikotinový cholinergní receptor pro Na+ a K+ - po navázání ACH na receptor vznikají ne nervosvalové ploténce excitační postsynaptické potenciály
    
    • 
      jako jeho antagonisté působí periferní kompetitivní myorelaxancia (Kurare, atd.)
      
  • 
    Receptor pro GABA a glycin – po navázání ligandu na receptor dochází ke zvýšení průtoku Ca2+ do buňky a tím k hyperpolarizaci, tím dojde ke vzniku inhibičních postsynaptických potenciálů
    
• 
  Guanylátcykláza – cytoplazmatický enzym, aktivuje ho NO a EDRF, poté vytváří cGMP, poté dochází k relaxaci hladkých svalů cév (vazodilatace)
  
  • 
    působí na něj vazodilatátory, které jsou donory NO
    
• 
  Dodání chybějícího substrátu
  
  • 
    podávání L-DOPA, ze které se v CNS vytvoří chybějící dopamin (léčba Parkinsonovy choroby)
    
• 
  Blokáda degeradace látky
  
  • 
    inhibice ACHE selektivními inhibitory (Neostigmin, Fysostigmin), nahromadí se tak ACH, ten poté působí na všechny své receptory (M, N a na nervosvalové ploténce)
    
  • 
    inhibice MAO, blokuje se tak rozkládání katecholaminů (léčba depresí)
    
• 
  Blokáda metabolické cesty
  
  • 
    inhibice ACE enzymu, dochází tak k poklesu koncentrace angiotenzinu II (léčba hypertenze)
    
  • 
    inhibice syntézy adrenokortikálních steroidů nebo eikosanoidů
    
• 
  Vytěsnění aktivních látek z místa skladování (vezikuly)
  
  • 
    po podání neaktivních lipofilnějších látkek dojde k plnění sekrečních vezikul těmito látkami a nemohou se tak zde skladovat účinné látky, ty se spotřebují a jejich efekt se tak sníží na minimum (nepřímo působící sympatolytika, jako Amfetamin)
    
• 
  Blokáda transportních mechanismů
  
  • 
    Reserpin blokuje transportní mechanismus pro katecholaminy v membráně zásobních vezikul
    
  • 
    Kokain blokuje reuptake katecholaminů do nervových zakončení, tím mohou v synaptické štěrbině stále působit a zesiluje se tak jejich účinek
    
  • 
    Imipramin (triciklické antidepresivum) blokuje zpětný příjem biogenních aminů
    
• 
  Substrátová inhibice enzymů
  
  • 
    Allopurinol – inhibuje xanthinoxidázu, nemůže se tak dokončit poslední reakce syntézy kyseliny močové (léčba dny, podávání při zvýšeném rozpadu tkání)
    
• 
  Vazba látek na buněčné komponenty
  
  • 
    Kolchicin – váže se na mikrotubulární protein tubulin, proto se nemohou tvořit mitotická vřeténka a je znemožněn pohyb a fagocytóza (léčba revmatoidní artritidy)
    
• 
  Ovlivnění funkce DNA
  
  • 
    Cytostatika
    

19b Imunologické reakce na léky jako nežádoucí účinky. Léčba anafylaktického šoku

• 
  Nežádoucí účinky léčiv
  
  • 
    každé léčivo může kromě terapeutického účinku vyvolat i vedlejší účinky (často nežádoucí)
    
  • 
    Nežádoucí účinek – může být vyvolán stejným mechanismem jako terapeutický, poté se projevuje až při vyšších dávkách léčiva nebo může být vyvolán jinými mechanismy, poté se může projevit už při dávkách velmi blízkých terapeutickým
    
    • 
      u 1-30% pacientů, u 3% vyžadují hospitalizaci
      
  • 
    Dělení podle závažnosti
    
    • 
      Mírné – nevyžadují přerušení terapie a speciální léčbu
      
    • 
      Středně vážné – vyžadují změnu terapie nebo alespoň úpravu dávkování
      
    • 
      Vážné – ohrožují život pacienta, léčivo se musí vysadit a pacient se často musí hospitalizovat
      
      • 
        někdy i letální – aplastická anémie po chloramfenikolu nebo masivní krvácení do GIT po podání kortikosteroidů
        
  • 
    Toxická reakce na lék
    
    • 
      po podání nadměrně vysokých dávek látky (záleží na dávce)
      
    • 
      druhy toxických reakcí podle závažnosti
      
      • 
        farmakologická – stav se vrátí k normálu po poklesu plazmatické koncentrace látky (deprese CNS po hypnotikách)
        
      • 
        patologická – dojde již k poškození tkání (poškození parenchymu jater)
        
      • 
        genotoxická – dojde k poškození DNA buněk (kancerogeny, teratogeny)
        
    • 
      druhy toxických reakcí podle lokalizace
      
      • 
        místní toxicita – místní popálení, podráždění dýchacích cest
        
      • 
        systémová toxicita – látka je již v systémové cirkulaci a poškozuje různé orgány podle citlivost, nejčastěji CNS, kardiovaskulární systém a parenchymatózní orgány
        
• 
  Léková alergie – nežádoucí reakce organismu na podanou látku
  
  • 
    vyvíjí se po opakovaném podávání látky (musí být expozice látkou alespoň 7 dní), za tuto dobu se v organismu vytvoří specifické protilátky, když se poté tyto protilátky s jakýmkoliv množstvím látky setkají, proběhne typická alergická reakce (nezáleží na dávce)
    
  • 
    může se objevit po prvním podání látky, pakliže se již organismus s touto látkou setkal jiným způsobem (alergie na penicilin u pacientů s plísňovými onemocněními)
    
  • 
    Lokalizace – nejčastěji kůže (peniciliny – kopřivky, sulfonamidy – dermatitidy)
    
  • 
    Rozlišení lékové alergie od toxické reakce na lék je velice důležité pro terapii
    
    • 
      Toxická reakce
      
      • 
        závislá na dávce
        
      • 
        z chemické struktury látky se dají určit její toxické účinky
        
    • 
      Léková alergie
      
      • 
        není závislá na dávce
        
      • 
        z chemické struktury látky se nedají určit její alergické účinky, ani jejich síla
        
      • 
        v séru se nacházejí protilátky proti dané látce
        
  • 
    Druhy alergických reakcí
    
    • 
      Typ 1 – časná nebo anafylaktická reakce
      
      • 
        přítomnost antigenu vede k tvorbě IgE protilátek, ty se váží na povrch bazofilů nebo žírných buněk, jestliže se poté na tyto buňky naváže i antigen, tyto buňky se degranulují a uvolní tkáňové působky (histamin, serotonin, atd.), nastane velice rychlá reakce
        
      • 
        místní (kůže, bronchy) nebo systémová (edémy, hypotenze a šok)
        
    • 
      Typ 2 – cytotoxická reakce
      
      • 
        antigen se váže na povrch určitých buněk (erytrocyty), po opakovaném kontaktu buněk s antigenem jsou tyto buňky zničeny za pomoci IgG a IgM protilátek
        
      • 
        poléková hemolytická anémie, SLE
        
    • 
      Typ 3 – reakce podmíněná imunitními komplexy
      
      • 
        vznikají komplexy antigen-protilátka (většinou IgG)
        
      • 
        sérová nemoc, alergická arteritida
        
    • 
      Typ 4 – reakce pozdní přecitlivělosti
      
      • 
        projevuje se až po několika dnech po opakovaném setkání jedince s antigenem, kdy musí dojít k vycestování aktivovaných mononukleárů z místní uzliny, poté se rozvíjí zánět
        
      • 
        kontaktní dermatitidy
        
• 
  Anafylaktický šok – život ohrožující stav, systémový typ alergické reakce 1. typu, kdy dojde k degranulaci bazofilů a žírných buněk, uvolnění histaminu, serotoninu a dalších mediátorů, tvoří se edémy, nastává hypotenze a šok
  
  • 
    T
    
    • 
      Glukokortikoidy – imunosupresivní účinek, pravděpodobně blokují tvorbu IgE
      
    • 
      Beta-adrenergní látky – snižují uvolňování mediátorů z bazofilů a žírných buněk, také působí bronchodilatačně
      
    • 
      Antihistaminika – snižují kapilární permeabilitu, brání bronchokonstrikci
      
    • 
      IV aplikace Ca2+ - působí nespecificky
      
• 
  Idiosynkrazie – geneticky podmíněná odlišná reakce na léky (je třeba odlišit od lékové toxicity a alergické reakce na léky), nežádoucí účinky se poté projevují velice rychle po prvním setkání s danou látkou nebo pacient může být na terapeutický efekt látky naprosto rezistentní
  
  • 
    hemolýza po nitridech a sulfonamidech (vrozený defekt G-6-P-dehydrogenázy)
    
  • 
    porfyrie po barbiturátech