Masarykova univerzita

3. Metodologická východiska

Práce se ve svém přístupu ke vztahu teorie a empirie inspiruje východisky adaptivního přístupu (adaptive approach) navrhovaného Derekem Layderem, který zdůrazňuje jejich nutnou provázanost. Dle Laydera je vhodné teorii průběžně přizpůsobovat empirickým poznatkům, které jsou ale zároveň filtrovány a přizpůsobovány na základě již existující teoretické perspektivy (Layder 1998, 38). Obecné teorie by podle něj neměly být roubovány na výzkumná data jako totální a všezahrnující explanační systém, ale sloužit spíše jako podnětný, citlivý a informovaný rámec umožňující široké spektrum vysvětlení. V rámci adaptivního přístupu má tedy výzkumník možnost přizpůsobovat dané teoretické východisko potřebám analýzy zvoleného případu (Layder 2006, 293). Tento přístup tak umožňuje zahrnout výchozí teoretické předporozumění, které řídí a vstupuje do empirické analýzy, a zároveň produkovat i konkrétní teoretická zobecnění na základě proběhnuvší analýzy dat (Layder 1998, 18). Zároveň ale usiluje i o postihnutí vzájemného vztahu a provázaností mezi sociálním chováním a širším kontextem systémového prostředí, pročež je považován za vhodný i pro aplikaci na analýzu de/sekuritizačních kroků v kontextu Itálie.

Vzhledem k tomu, že analýza de/sekuritizačních pohybů nutně vyžaduje zahrnutí diskurzivních praktik, bude práce v této oblasti vycházet z dlouhodobé tradice aplikace diskurzivní analýzy, jakožto nejvyužívanější metody pro práci s rámcem teorie sekuritizace. Přístup práce k velice rozmanitému souboru různorodých pojetí diskurzivní analýzy je možné definovat jako sociolingvistický (Phillips and Hardy 2002, 22-27). Ten byl vybrán vzhledem ke svému užšímu pojetí diskurzu a svému zacílení primárně na text, na nějž klade větší důraz nežli na kontext, což je pro tuto část výzkumu vhodnější vzhledem k tomu, že analýza kontextu bude v práci přítomna v rámci analýzy konkrétních legislativních změn a praktických kroků jednotlivých vlád. Práce tedy skutečnost, že nediskurzivní kontext diskurz strukturuje a tento je jím zároveň strukturován (viz Fairclough 1995, 8-9), reflektuje, ale činí tak mimo rámec diskurzivní analýzy.

Analýza oficiálního diskurzu vybraných vládních představitelů bude využita především pro odhalení toho, jak tuto problematiku rámují a jak prostřednictvím těchto rámů vytvářejí a prosazují specifické interpretační vzorce. Ty práce chápe jako schémata, která řídí lidské vnímání reality (podrobněji viz (Goffman 1986). Rámování práce považuje v souladu s Entmanem za výběr specifických aspektů vnímané reality a jejich zdůraznění takovým způsobem, aby podporovaly konkrétní pohled na danou problematiku, specifickou kauzální interpretaci, obsahovaly morální hodnocení a doporučené řešení (Entman 1993). K samotné analýze rámování imigrace v rámci vládního diskurzu bude přistoupeno prizmatem konceptů de/sekuritizace, protože diskurzivní de/sekuritizační kroky mohu být chápány jako specifický způsob rámování (Boswell 2007, 591).

Jak již bylo řečeno, práce se zaměřuje pouze na analýzu vybraných de/sekuritizačních aktérů, které vybírá vzhledem k jejich společenské pozici a kompetencím v souvislosti s definováním vládní pozice k otázce přistěhovalectví.¹³ Konkrétně s proto v období od 16. listopadu 2011 do 28. dubna 2013 věnuje předsedovi vlády Mariu Montimu a jeho ministryni vnitra Anně Marii Cancellieri, v období od 28. dubna 2013 do 14. února 2014 pak Enricu Lettovi a jeho ministru vnitra Angelinu Alfanovi a od 22. února 2014 do konce téhož roku pak předsedovi vlády Mattu Renzimu a jeho ministru vnitra Angelinu Alfanovi. Autor si je vědom redukce různorodosti italského politického diskurzu, která je s takovouto volbou spjata, nicméně vychází při tomto výběru z předpokladu, že tito aktéři jsou nevyššími představiteli vlády zodpovědnými za oficiální vládní přístup k neregulérní imigraci do Itálie, a že tedy jejich pozice nejreprezentativněji zastupuje postoj italské vlády a zároveň v sobě již obsahuje vliv dalších vnitrostátních aktérů, jejichž pozice vláda považuje za relevantní.

Zdrojem dat pro tuto část práce jsou články, reflektující veřejná vystoupení zmíněných politiků (tiskové konference, rozhovory, televizní vystoupení atd.) či jejich pozice, dostupné v internetových archivech celostátních italských médií. Práce se přitom omezuje na nejčtenější středově orientované deníky Il Corriere della Sera, La Repubblica, dále pak na levicově zaměřený Il Fatto Quotidiano, a pravicově orientovaný Il Giornale, který i přes relativně malou čtenost představuje hlavní takto orientované celostátní psané médium.¹⁴ Nejsledovanějším masovým sdělovacím prostředkem je v Itálii bezkonkurenčně televize, jejíž reflexe je bohužel vzhledem k nedostupnosti zdrojů nemožná. Práce se omezuje na nejčtenější psaná média především kvůli dostupnosti dat, nicméně je nutné zdůraznit, že tuto redukci zdrojů práce nepovažuje za zásadní překážku relevance analýzy vzhledem k rostoucí popularitě získávání informací na internetu a skutečnosti, že tato média hojně pokrývají i vystoupení a rozhovory zveřejněné v jiných médiích.¹⁵ Z představeného korpusu budou články vybrány na základě vyhledávání hesel clandestini, irregolari, illegali, profughi, immigrazione vždy ve spojení se jménem konkrétního politika.

Analýza rámování bude využita jako metoda analýzy diskurzu zaměřená na odhalení způsobů, jakými je otázka definována, hodnocena a problematizována, přičemž na rozdíl od komplexnějších přístupů (viz např. Van Gorp 2007) bude orientována pouze na odhalení rámů přítomných ve vybraných textech prezentujících oficiální pozici vládních představitelů, k čemuž bude využívat analytický software Atlas.ti ve verzi 6.2. Cílem analýzy je pouze identifikace a popis rámování fenoménu neregulérní imigrace a jeho interpretace v kontextu představeného teoretického rámce, práce proto zde bude postupovat výhradně induktivně. V souladu s Entmanovým pojetím rámů proto identifikuje to, kde vidí vládní představitelé problém, jeho příčinu, jak situaci hodnotí a jaké navrhují řešení (Entman 1993). K tomu práce využívá první dvě fáze kódování, z třífázového rámce nejčastěji asociovaného s aplikací metodologie zakotvené teorie, jejíž výzkumné schéma práce vzhledem k odlišným cílům (explorace rámování ne tvorba nové teorie) nepřejímá v původní podobě, tak jak je definováno Straussem a Corbin (2015, 134-147), ale v souladu například s Ocelíkem a Osičkou (2014, 99) jej upravuje a modifikuje pro vlastní potřeby.

Prvním krokem této analýzy bude otevřené kódování daného souboru dat, z něhož na základě prvního čtení budou abstrahována základní témata, motivy a významy. Texty během něho budou rozloženy na segmenty, k nimž budou přiřazeny kódy, které je vystihují. Kódování se přitom bude soustředit především na sémantiku, tedy na to, jak jsou produkovány významy nelegální migrace, s jakými lexémy¹⁶ je asociována a jakým způsobem tyto lexémy přispívají k budování významu. Tyto kódy pak budou syntetizovány a rozřazeny do kategorií složených z tematicky příbuzných kódů, které budou dále rozpracovány na základě širších kontextuálních poznatků do dominantních argumentačních schémat (Given 2008, 581). Povaha a vztahy mezi jednotlivými kategoriemi budou definovány na základě axiálního kódování (Corbin and Strauss 2015, 123–125), které umožní identifikovat dominantní rámy, jež jednotlivé vlády využívaly ve své prezentaci vlastního přístupu k neregulérním imigrantům, přičemž jejich interpretace bude vedena představeným rámcem sekuritizační teorie. Nediskurzivní manifestace přístupu vlády k imigraci pak práce pojímá prostřednictvím analýzy legislativy s důrazem na vládou iniciované návrhy a kroky,¹⁷ a prostřednictvím analýzy dalších aktivit, jimiž vláda reagovala na aktuální události a vývoj situace v tomto tematickém kontextu.