O medu, jednom z nejstarších sladidel, jak vzniká, co obsahuje a jeho přednosti

O medu, jednom z nejstarších sladidel, jak vzniká, co obsahuje a jeho přednosti.

( článek přvzat z www.viscojis.cz )

Med je pravděpodobně nejstarším sladidlem, které člověk používá. První doklad o znalosti medu je více než 15 tisíc let starý. Staří Řekové uctívali med jako pokrm bohů a obětovali ho při svých náboženských obřadech. Med byl dáván jako cenný dar také do hrobek faraónů, dokonce se jím také mumifikovalo.

Jak med vzniká

Med vzniká činností včel – buď snůškou květního nektaru (květový med), nebo snůškou medovice (lesní med). Květní nektar je sladká šťáva obsažená v květech. Medovice je sladká lepkavá tekutina, kterou sbírají včely na jehličí, listech a větévkách lesních rostlin. Nepochází ale z těchto rostlin – vylučují ji různé druhy mšic, které na lesních rostlinách parazitují.

Co med obsahuje a jak působí

Oproti cukru med obsahuje kromě cukrů glukózy a fruktózy také minerální látky (med obsahuje například fosfor (P), vápník (Ca), hořčík (Mg) a zinek (Zn), vitaminy B skupiny a enzymy. V medu je obsažená hlavně amyláza, enzym, který pochází z trávicího systému včel a který pomáhá trávit škroby. Proto med mírně pomáhá k lepšímu trávení škrobových jídel – například pečiva, brambor, rýže a podobně. Pokud ale projde med tepelnou úpravou (teplotou asi nad 42 oC), enzymy v něm obsažené se zničí. Takže pokud si dáte horký čaj s medem, pijete vlastně jen sladký čaj. Med by se měl správně do čaje přidat až těsně před vypitím.

Protože med obsahuje trávicí enzymy a také vysoký podíl jednoduchých cukrů, je dobře stravitelný. Je výborným zdrojem rychle dostupné energie pro svaly a mozek, doporučuje se například k obnovení energetických rezerv po sportu nebo při učení. Pro své antibakteriální účinky pomáhá med chránit stěnu žaludku a střeva a používá se jako podpůrný prostředek při léčbě nachlazení. Díky schopnosti vázat vodu má zase mírný projímavý účinek (pomáhá proti zácpě).

Pro diabetiky med představuje podobné riziko jako cukr. Stejně tak pro ty, kteří potřebují snížit hmotnost, je med jen o málo vhodnější než cukr (energetický obsah medu je o něco nižší než cukru – 100 g medu má 1350 kJ, zatímco stejné množství cukru má 1668 kJ). Med by také neměli jíst lidé, kteří jsou alergičtí na pyly, protože med obsahuje zbytky těch pylů, z jejichž rostlin včely sbíraly nektar.

Med v kuchyni

Med se přidává do mnoha tradičních sladkostí – do perníku, medových koláčků, medovníků, různých sušenek. Kromě charakteristické chuti dodává med pečivu také vláčnost a lepší tvárnost. Z medu se vyrábí i tradiční alkoholický nápoj medovina. Med se doporučuje také jako kosmetický prostředek například na popraskané rty nebo jako zvláčňující pleťová maska, byly prokázány i schopnosti medu urychlit hojení ran.

 

Med - jeho vznik a význam pro člověka

článek převzat z www.vceli-produkty.eu

 

Jak dlouho už člověk zná med, nedokážeme vůbec odhadnout, i když se nám zachovaly jisté kresby našich dávných předků. Již ve velmi dávných dobách člověk zjistil, že včela mu může poskytnout chutnou součást své potravy - med. Nejstarší kreslený doklad o tom máme z doby paleolitické, tj. asi před 15 000 lety. Kresba pochází z Pavoučí jeskyně (Cauveas de la Arana) nacházející se u vesnice Bicorp ve Španělsku.

V antickém období byl med uznávaný jako pokrm bohů a jako takový jej také obětovali při svých náboženských obřadech. Je známé, že med byl dáván do hrobek faraónů. V Egyptských pyramidách byl nalezen med starý 3000 let; byl zkrystalizovaný, ale po hygienické stránce absolutně nezávadný! Medem se také mumifikovalo.

V Řeckém Epidauru ve svatyni řeckého boha lékařství je více jak 2000 let napsáno:

"Nerozčilovat se - hodně klidu - pít med v mléku - pěstovat divadlo a lehkou gymnastiku."

Med byl vůbec prvním produktem, který lidé začali využívat. Byl od pradávna obecně velmi ceněnou a uznávanou potravinou a nejen jako koncentrovaná forma cukrů. Písemné zprávy nám zanechali už zmínění staří Egypťané, kteří psali o využití medu jako slavnostního pokrmu dodávaného do chrámů, používaného při výrobě léků i při balzamování těl. Zaznamenali i cenu medu, která se rovnala ceně másla.
V každém národu či kultuře lze najít důkazy o tom, že med sloužil nejen jako potravina, ale i jako předmět náboženských, kouzelnických a léčitelských obřadů. Tato tradice používání medu jistě v moderní době vedla k tomu, že se med stal součástí mnoha dalších potravin dneška.

Naši slovanští předci uměli včelařit již jako prastarý evropský národ před vpádem Avarů a Hunů. V roce 448 napsal řecký filozof Priscus o vpádu asijských Hunů na levý břeh Dunaje daleko na sever od středního toku. Píše, že lidé z dědin jim přinášeli namísto obilí proso a namísto vína medovinu a med. V té době se totiž obyvatelstvo živilo převážně prosem, které utloukli v hmoždíři na mouku, zamíchali do něj mléko a med. Tato kaše se jedla přímo či z ní byly pečeny pagáče.

Nutriční a dietetický význam medu

Celkově lze med označit za potravinu s výrazným dietetickým účinkem zlepšující fyzickou kondici jedince, bránící vzniku nadměrné únavy během nárazových zátěžích. Výrazný pozitivní účinek se projevuje u problémů spojených se zažívacími potížemi. Výborné výsledky byly dosaženy při indikaci medu u zácpy či různých vředových chorobách.

Med díky svým antibakteriálním účinkům, vysoké viskositě a pufrační aktivitě dokáže velmi úspěšně chránit stěnu žaludku a střev před trávicími šťávami. Dále se potvrdilo, že při různých onemocněních ledvin je med vynikajícím podpůrným prostředkem, poněvadž neobsahuje téměř bílkoviny, které by ledviny zatěžovaly a přitom má dostatek energie a různé biologicky účinné látky.

Bylo zjištěno, že kojenci, kteří nebyli kojení přímo od žen (rozvojové země), ale byl jim podáván med byli v průkazně lepším stavu ve srovnání s kojenci, kterým med nebyl podávaný. Bylo zjištěno, že med pozitivně působí na fixaci vápníku v kostech a pozitivně působí při anemii. U anorektiků tlumí procesy nefyziologického hubnutí. V poslední době byl med nadějně testován jako možný prostředek k regeneraci sil po značné fyzické námaze. Jisté účinky byly zjištěny i v případě zlepšení psychické kondice.

Med kromě jeho přírodní podoby je také využíván v potravinářství: při výrobě perníků a dalších cukrářských výrobků. V pekařských výrobcích med obecně přispívá k prodloužení trvanlivosti a křehkosti pečiva díky vysoké hygroskopicitě. Dále se med využívá při výrobě alkoholických nápojů (medoviny, medovce, ale zkouší se i výroba doslazování piva medem (pivo Kvasar) či přímo náhrada části sladu medem

- v některých evropských státech je již zcela běžné; při výrobě dětské výživy (v USA se např. spotřebuje medu obrovské množství, neboť pediatři doporučili jeho aplikaci do všech výrobků dětské výživy).Poněkud módním trendem je plástečkový med či med obohacený např. o lískové nebo vlašské oříšky.

V některých zemích se také využívá spojení medu s jinou potravinou v potravinářském průmyslu, např. UHT mléko s medem, sušené mléko se sušeným medem, jogurty s medem - 10 až 15 % hmotnostní podíl před či po fermentaci na dně kelímku. Při smíchání jogurtu s medem se však ztrácí jeho viskozita, což lze napravit přidáním sušené smetany.

V Itálii například vyrábějí jogurt s jednodruhovým medem z citrusovníků - typické aroma tohoto medu je velmi vhodné pro kombinaci s jogurtem. Do zmrzliny se naopak použití medu neosvědčilo, protože ta se roztěkala mnohem rychleji (med má nižší bod mrznutí), a proto se používá pouze do zmrzlin v rodinném balení (obsah medu nesmí přesáhnout 7,5%, jinak se nepodaří zmrzlinu dobře zmrazit).

Léčivé účinky medu

Nejvíce známé jsou hojivé účinky medu na kůži, a proto je med často součástí kosmetických hydratačních a výživných krémů. Med však má vynikající účinky při aplikaci přímo do rány při různých odřeninách či dokonce popáleninách. Hojení a regenerace je velmi rychlá a tvorba jizev či puchýřů je minimalizovaná. Med aplikovaný přímo na rohovku v zánětu urychlí její uzdravení.
Často se dává med do spojitosti s diabetes. Jakkoliv je zřejmé, že med je nevhodný pro diabetiky, je rozhodně menším zlem, než potraviny slazené obyčejným cukrem. Bylo zjištěno, že hladina insulinu byla nižší při příjmu určitého množství energie z medu než při příjmu jiných potravin se stejným množstvím energie, ale krevní cukr byl naopak vyšší. U zdravých jedinců však při konzumaci medu byl dokázán nižší obsah cukrů v krvi, než při konzumaci obyčejného cukru.
Dnešní věda však doporučuje med spíše jako potravinu než lék. Lékaři totiž tvrdí, že celá řada účinků medu výše popsaných může být výsledkem zlepšené výživy. Problémem zůstává, že včelí produkty vyvolávají také alergické reakce, které se doslova staly strašákem dnešní doby. Lékaři však na druhé straně uznávají účinky medu, které spočívají v podpoře jiné vědecky ověřené léčby. Med je totiž zdrojem okamžité rychle a lehce doplnitelné energie, jejíž dodání je předpokladem úspěšné léčby (například při jaterních problémech, při ozařování ap.).

Dále je třeba zcela odmítnout i tvrzení, že med způsobuje zubní kaz. Zubní kaz je problémem spíše sladkostí z řepného cukru. Med naopak obsahuje celou řadu látek, které vzniku zubního kazu brání. Med také na rozdíl od řepného cukru obsahuje navíc dosti Ca a P, jež jsou zapotřebí při metabolismu sacharosy, takže organismus nemusí tyto prvky brát například ze zubní skloviny.

 

 Ing. Antonín Přidal, Ph.D.

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita

 

  Dobrý med? Tak ten v supermarketu prý není

Po „medovém” rozhovoru se včelařem VOJTĚCHEM TUČKEM budete možná chytřejší.

Proč med cukernatí? Jde o přirozený proces?

Med necukernatí, jak nesprávně říkají někteří lidé, ale krystalizuje. Je to z důvodu jeho složení, tedy původu včelou sbíraného nektaru.

Existuje několik druhů medu. Můžete je trochu přiblížit?

Květové medy, nejčastěji jarní, které jsou světlejší barvy a většinou krystalizují rychle. Je to způsobeno tím, že med má větší obsah glukózy oproti nižšímu podílu fruktózy. Tyto podíly nejsou v jednotlivých květových medech stejné, proto krystalizace nemá stejný časový průběh. A pak máme medovicové medy, nazýváme je také lesní. Jsou zpravidla tmavší barvy a krystalizují pomaleji. To je dáno tím, že obsah glukózy proti fruktóze je v tomto medu vyrovnanější. Výživná hodnota květových i medovicových medů se příliš nevychyluje, ale složením ano. Každý kvalitní, správně ošetřený, med krystalizuje vždycky. Svědčí to o jeho kvalitě a pravosti. Zkrystalizovaný med si zachovává všechny svoje vlastnosti jako tekutý. Zkrystalizovaný ale může znovu téct, a to vložením otevřené sklenice do voní lázně o teplotě maximálně 45 stupňů Celsia. Vyšší teplota ničí v medu cenné látky. Při rozehřívání medu musíme proto být velice opatrní.

V současné době však někteří včelaři nabízejí lidem také pastovaný med, který je však stále málo známý. Doporučíte ho milovníkům medu?

Říká se mu také krémový nebo šlehaný. Jedná se o přírodní včelí květový med, tedy med, který rychle krystalizuje v hrubých krystalech.

Jak takový med vzniká?

Při začátku krystalizace, kterou včelař musí hlídat, se s medem v určité době pomalu míchá, a to až patnáct minut třikrát denně a několik dní. Při tomto míchání se postupně krystaly v medu rozbíjejí a vzniká tak med pastovité konzistence, který si již tuto vlastnost ponechává. Pastovaný med má velice světlou barvu a doslova máslovou konzistenci. Lehce se ze sklenice nabírá, dobře se natírá na pečivo, nestéká a chuťově i složením zachovává všechny znaky květového medu.

Mnoho lidí dneska nakupuje med v obchodech, regály jsou plné sklenic od různých výrobců. Jaký je ale rozdíl mezi medem přímo od zkušeného včelaře a tím z obchodu?

Med, který kupujeme od včelaře, pochází z místa nebo kraje, odkud pocházíme. Známe tedy původ medu. To však nemůžeme říci při nákupu medu v obchodním řetězci. A navíc pokud med kupujeme přímo u včelaře, můžeme se ho zeptat, z čeho med pochází, z jakých zdrojů. Dobrý včelař by to měl vědět a znát. Zkuste se na to samé zeptat v obchodě. Z etikety se to asi nedozvíte. Med od včelaře z Česka je v rámci Evropy i celosvětově vysoce ceněn a je o něj zájem, neboť většina včelařů je organizována v rámci Českého svazu včelařů a jakékoliv léčení včelstev je kontrolováno státní veterinární správou. Tomu tak ale není v ostatních státech v Evropské unii ani jinde ve světě. Ceny našeho medu jsou vyšší z důvodů kvality. Zato dovozové medy, někdy i dotované falzifikáty medu jsou často v obchodních sítích prodávány za nižší cenu, než mají místní včelaři. Záleží jen na spotřebiteli, zda si vybere kvalitu a informace nebo anonymitu, někdy nižší cenu a pochybnou kvalitu. Některé výzkumy přitom potvrzují, že bychom si měli uvědomit, že každý z nás má konzumovat potraviny z oblasti, odkud pochází.

Někdo si oblíbil slazení čaje i dalších pokrmů medem, že je to zdravější. Je tomu skutečně tak? Jaký je rozdíl mezi medem a cukrem?

Propastný. Med se skládá ze Širokého spektra minerálů, vitamínů, enzymů, aminokyselin, barviv, vonných látek. Hlavní složku však tvoří jednoduché, lehce stravitelné, již rozštěpené cukry. Jde o glukózu (26 až 38 procent) a fruktózu (30 až 38 procent). Med také obsahuje vodu, a to sedmnáct až dvacet procent. V medu jsou obsaženy navíc další včelí produkty, i když jsou jen v malém množství. Med se používá jako potravina, ale také jako lék. Je to ekologicky čistý produkt, neboť včela nektar zbavuje všech nečistot, pesticidů i ostatních látek, které člověku škodí. Toxické výrony z rostlinných zdrojů si do úlu nedonese, ale uhyne. A cukr? Ten se průmyslově vyrábí z řepy cukrovky. Obsahuje 98 procent sacharózy a dvě procenta balastních látek. Cukr musí játra proměnit na jednodušší cukry, aby je tělo mohlo vstřebat. Navíc neobsahuje žádné minerální látky, vitamíny. Pokud medem sladíme nápoje, neměli bychom do nich dávat med dříve, než mají poživatelnou teplotu, abychom si vlastní vinou neničili některé důležité látky, které jsou v medu. Cukr jako sladidlo má velice krátký původ. Zatímco med používali již ve středověku jako sladidlo i lék na mnoho lidských neduhů a med lidé využívali jako zvláštní dar přírody, ke kterému se i tak chovali. Myšlenka známého lékaře Hippokrata zněla: To, co jíš, mělo by tě i léčit. A obzvláště u medu to platí.

Jak mám doma med uchovávat, aby mi dlouho vydržel jako čerstvý?

Díky obsahu jednoduchých cukrů má med samokonzervační účinky. Přesto musíme dodržovat určitá pravidla skladování. Například to, že ho necháme v uzavřeném obalu ze skla nebo keramiky v suché a tmavé místnosti při nízké vlhkosti. Med rád přijímá jak vlhkost, tak i pachy okolí, čímž může utrpět na kvalitě. Negativně na něj působí sluneční paprsky.

 

Košér MED

Na košer med mají certifikát od dvou rabinátů

Společnost Včelpo Obora vykupuje med pouze od českých včelařů. Výrobky z Obory získaly řadu ocenění a certifikátů kvality

Obora – Několik stovek tun medu výhradně od českých včelařů ročně zpracuje společnost s ručením omezeným Včelpo se sídlem v Oboře. Po jeho zpracování pak prodává různé medové pochoutky. Nabízí však i výrobky z propolisu,   mateří kašičky, pylu či vosku a také potřeby pro včelaře. Společnost stoprocentně vlastní Český svaz včelařů. „Naše společnost se řídí krédem: Český med Včelpo ­ tradice a kvalita. Propagujeme český med do českých obchodů,“ uvádí ředitel společnosti Panagiotis Margaritopoulos. Společnost byla založena už v roce 1979 jako výrobní podnik českých včelařů. Zakládá si na tom, že produkty, které zpracovává, nejsou nijak chemicky ošetřeny a upraveny. „Zpracováváme je moderními technologiemi, které garantují zachování jejich přirozených léčivých účinků. Na kvalitu ve všech fázích výroby dohlíží zavedený a certifikovaný systém HACCP, moderně vybavená laboratoř i Státní veterinární správa,“ zdůrazňuje ředitel s tím, že společnost má přidělený takzvaný oválek zdravotní nezávadnosti, který jí umožňuje prodávat živočišné produkty i tam, kde jsou velmi přísná zdravotní kritéria.
V sortimentu Včelpa je na výběr z medů květových, smíšených a medovicových. Firma nabízí také jednodruhové medy, jako slunečnicový, lipový, akátový, řepkový či pastovaný neboli krémový med. V nabídce nechybí ani biomed nebo dokonce košer med pod názvem Kosher Boskowitzer Honik. „Certifikátu KOSHER med si vážíme nejvíc. Disponuje jím jen několik společností na světě. My máme dokonce takzvaný dvojitý certifikát vydaný vídeňským a pražským rabinátem. Tento certifikovaný kosher med je zpracováván v nadstandardním provozním režimu, v biokvalitě a pod stálým dohledem. V názvu produktu je současně uveden region plnění se silnou historií židovství, což jsou nedaleké Boskovice,“ přidává zajímavost Margaritopoulos.
Včelpo má také bohatý sortiment potravinových doplňků, antibakteriálních ústních vod, medovin, kosmetických výrobků či propolisových kapek nebo tablet. A chystá další novinky. „Připravujeme novou řadu výrobků se zaměřením na kosmetiku s vysokým obsahem včelích produktů,“ říká ředitel firmy, která má sedmnáct zaměstnanců.
Kvalitu výrobků ze Včelpa dokládá hned několik značek a známek. „Med zpracováváme zvlášť šetrným způsobem. Od Českého svazu včelařů máme propůjčenou ochrannou známku Český med, která má legislativně daleko přísnější normu na jakost medu, než je současná norma na běžný med. Spotřebitel tak má jistotu, že kupuje kvalitní výrobek a současně podporuje české včelařství,“ doplňuje ředitel společnosti. Podle něj kvalitu medu prověřuje podniková laboratoř, která analyzuje medy i pro jiné společnosti zabývající se obchodem s medem. Firma se kromě certifikátu KOSHER pyšní také národní značkou kvality Klasa u šesti výrobků, jako první v České republice získala certifikát Český biomed a má řadu dalších certifikátů a ocenění.

Alergie na cizí med

Včelpo má kromě podnikové prodejny přímo v Oboře také reprezentativní prodejnu v Praze. Podnik dále tvoří oddělení výkupu veškerých včelích produktů, pracoviště na zpracování vosku a voští, pracoviště na zpracování medu, včelařská stanice v Jabloňanech na chov včelích matek a s dalšími partnery společnost vyrábí sportovní a potravinové doplňky. „Ve výrobě voskových mezistěn patříme mezi největší výrobce v Česku,“ podotýká Margaritopoulos.

Na český med nedá ředitel Včelpa dopustit. Levný med z dovozu totiž podle něj může lidem u nás způsobit problémy. „Středoevropan zvyklý na specifické pyly může agresivnější pyly z jiných kontinentů odnést silnými alergiemi,“ dodává.

 

Povídání o jedné vzácné perníkářce.

Milan Richtermoc: Stáří – máme tě přečtené?

21.08.2011

Velký Goethe se nechal slyšet, že zestárnout není umění. Umění je to snést. A tak se ptám: Co je stáří? Požehnání? Prokletí? Moudrost? Pošetilost? Stav, při kterém končí všechna naděje nebo ponížená suplika k Bohu o (alespoň) ještě jeden den navíc? Asi od každého kousek.

Ten, kdo se i ve vysokém věku těší dobrému zdraví, má ráno chuť vstát a napít se z číše právě se rodícího dne, přivonět k růži, má kde přebývat, co jíst, nosí a ochraňuje v sobě poselství předků a těší se úctě potomků, pro toho je stáří potěšením. Naopak ten, kdo bezmocně leží s amputovanou rukou nebo nohou (následek cukrovky), se zakaleným zrakem, bez prostředků, stranou zájmu rodiny a bez přízně štěstěny na lůžku v léčebně dlouhodobě nemocných, je stáří prokletím. A našinec pak ve chvílích jasné mysli, nemoha se (jak byl zvyklý) vyzpovídat knězi po ranní mši v kostele, sám a většinou marně hledá odpovědi: Kdy a komu jsem ublížil, že jsem byl osudem v závěru svého života touto nechtěnou mincí „odměněn?“

Znám lidi – a vy jistě také – kteří stáří ani v jednom ze svých projevů nezatracují. Jejich názory a postoje jsou nám inspirací a posilou pro chvíle, které přišly nebo teprve přijdou. Francouzský divadelní a filmový herec Jean Marais na účtenku, vystavenou stářím připsal: „Stáří je privilegium. Znamená, že člověk nezemřel mladý.“ Stáří Maraise neděsilo. „Vždycky jsem se snažil dívat na věci zpříma,“ říkal. „Mám pocit, jako bych se opozdil ve vývoji. Zůstal jsem dítětem. Zůstal jsem starým dítětem.“

S podobným pocitem se mi v penzionu pro seniory v Dřevčicích na prahu úctyhodné devadesátky svěřila známá perníkářka Jindřiška Dvořáková. Svoji chaloupku na břehu slepého ramene Labe ve Křenku u Staré Boleslavi již opustila, aby svůj bohatý a naplněný život dovršila právě zde. Jindřiška se stále těší dobrému zdraví. Po schodech do druhého patra jí nestačíte a mysl má jasnou jako málokdo. A tak jsem zprvu nepochopil, proč (podle mne předčasně) opustila soukromí své chaloupky a přízeň sousedů, a nastěhovala se do malého, i když útulně zařízeného pokojíku, který sdílí ještě se dvěma seniorkami. Snad preventivně, co kdyby? Na tuhle otázku mi Jindřiška zpočátku neodpověděla. A já nenaléhal. Zato na jiné otázky se mi odpovědí dostalo:

Jindřiško, staří lidé se často a rádi vrací do dětství. Je to i váš případ? A pokud ano, jak na dětství vzpomínáte?
„Do dětství se občas v myšlenkách ráda zatoulám, přesto že se do mých vzpomínek nezapsalo zlatým písmem, nýbrž pocitem strachu. Prožila jsem ho v Praze ve Vršovicích. Bydleli jsme v pátém patře činžovního domu a já se toho domu bála. Tyčil se do nebe jako hradní věž. Nahoře nad námi byla už jen půda, které skrývala tajemné neznámo. Bezpečí nastalo, až když  tatínek pracoval doma. V rohu místnosti měl velkou desku, na které napínal a krájel kůže. A tak vůně vyčiněných kůží je nadobro spojena s vůní mého dětství. Později se tatínek stal pražským tramvajákem. A ke mně se opět vrátil pocit strachu. Maminka za otcem nosila obědy v kastrůlku. Když odcházela, zůstaly jsme s mladší sestřičkou nadlouho doma samy. Měla jsem strach ze zamčených dveří. Ze zavřených oken. A největší strach jsem měla z toho, že se nám maminka už nevrátí.“

Měla jste maminku ráda?
„Měla, i když to s ní nebylo lehké. Byla totiž sirotkem. Pocházela ze šesti sourozenců. Při porodu poslední sestřičky jí maminka umřela a otec se zastřelil. Příbuzní si sice děti rozebrali, ale čekal je nelehký úděl: „Odveď si svoji práci! A pak za to dostaneš jídlo!“ Já říkám: Dětství je jako květináč. Kdo do živné půdy zaseje semínko a opečovává ho, vyroste z něho dobrý člověk. S maminkou chodila ruku v ruce trpkost. Jakoby vyčítala osudu, že jí vzal rodiče. Jako by nám, svým dětem záviděla, že rodiče máme. Často obdarovávala chudé děti v okolí, které potkal podobný osud jako ji. My jsme těmto dětem dárky ze srdce přály, ale naši maminku ne.“

A co tatínek?
„Tatínek byl o rok mladší než maminka. Měl tisíc dobrých vlastností a jednu špatnou. Byl silným kuřákem, což mamince vadilo. Stejně jako jeho otec a jeho děda se vyučil rukavičkářem. Pracoval jako domácí dělník. A i když byl později řidičem tramvaje, domácí práci si uchovával a řemeslo předků ctil nad jiné. Nám dětem se hodně věnoval. Kde na to vzal čas? Nevím. Ale hrával si s námi a naučil nás mnoho lidových písniček. Večery s ním byly kouzelné. Celé jsme je prozpívali.“

Souvisí otcova láska k řemeslu s tím, že jste se později stala perníkářkou?
„Jistě. Ale souvisí to také s mým druhým manželem Jiřím Dvořákem. Když jsem ho jako vdova poznala, byl už rozvedený. Pracoval v Motorletu jako vyvažovač leteckých motorů. Po práci společnost nevyhledával. Byl samotářem. Dokonce si myslím, že měl víc rád přírodu než lidi. A právě vztah k přírodě nás sblížil. A když předčasně zemřel, zůstala mi po něm zahrádka a včely. Poznat je a pracovat s nimi byla moje touha od mládí. V tu chvíli se naplnila. Učila jsem se o nich od manžela, v moudrých knihách i od jiných včelařů. A snažila jsem se k chovu včel přistupovat s gustem. Zastávám takovýto názor: Aby člověk svůj úkol zvládl, nemůže ho dělat jinak než s gustem. Nakonec jsem se dopracovala k úctyhodnému počtu 60 včelstev.“

Předpokládám, že od vlastního medu už vedla přímá cesta k medovým perníčkům, které vás nakonec proslavily doma i v zahraničí?
„Samozřejmě. Když už jsme doma měli vlastní med, zkoušela jsem z něho udělat malovaný medový perník.Receptů jsem měla mnoho, ale času bylo málo. Až v posledních létech, když se domem rozprostřelo ticho po těch, kteří odešli, a já musela stav včelstev snížit, přišel čas na medové perníčky. Nebrala jsem to jako práci, ale jako potěšení. Zpracovávat med a brát to jako práci? To by se stýskalo. Tajemství výroby medu v Čechách obvykle přecházelo z otce na syna a z mistra na tovaryše. Takové zázemí jsem neměla. A tak jsem vyslyšela otcovu dávnou radu: „Jen ať si za pravdou řemesla každý povandruje. Já taky co tovaryš sbíral moudrosti po cestách.“ Procházela jsem tedy muzejní sbírky, poznávala perníkové formy, vyhledávala a studovala starodávné knihy, vymýšlela malůvky, zkoušela… A přišla jsem na to, že řemeslo musíte vstřebat. A to vyžaduje čas.  K jeho zvládnutí žádná zkratka nevede. Nakonec jsem se, ale až k stáru, dopracovala k vlastnímu rukopisu: Perník musí být vidět. Musí být na povrchu medově hnědý, vypečený dozlatova, a na něm pak může perníkářova ruka napsat cukrovou polevou vzkázáníčko. Mělo by mít jednoduchost lidové písně a být čitelné. Medové perníčky jsem chápala i jako poselství. Lidový perník je podle mne poslíček citu. Je iniciátorem úsměvu a pozdravením čistého srdce. Na jarmarcích a poutích, ve městech, vesnicích, v muzeích i na slavnostech jsem se díky perníčkům potkávala se zajímavými lidmi. Svými perníčky jsem radost nejen rozdávala, ale i přijímala. Malovaný perníček byl pro mne podanou rukou a já najednou měla desítky přátel.“

Znovu se vás zeptám: Jak jste zvládla nelehký přechod ze Křenku do Dřevčic?
„O tom, že se otevírá Dřevčický dvůr jako středisko pro seniory, jsem se vloni na podzim dočetla v novinách. Došla jsem k závěru, že by pro mne byl vhodným místem pro stáří. Ve Křenku, ve svém domečku, jsem už všechnu práci nezastala. Před dvěma léty jsem musela přenechat včelstva jinému chovateli a také se tím pádem rozloučit s pečením medových perníčků. Najednou zde na mne padla prázdnota. V Dřevčicích jsem spokojená. Mám tu dobrou společnost a veškerou péči. Vybrala jsem si dobře. Nedovedu si představit nic lepšího.“

„Musela jste se vzdát toho, co vás nejvíce bavilo a co vás proslavilo. Zdalipak jste si vychovala následovnici?“

„Na to jsem nezapomněla. Mojí žákyní je Líba Hlavatá. Nedávno měla autorskou výstavu svých perníčků ve Staré Boleslavi. A sklidila zasloužený úspěch. Na vernisáži jsem se byla podívat. A uhlídala jsem tam něco, co mne potěšilo. Byl to závan reminiscence starých mistrů. Na vlastní oči jsem se přesvědčila, že žákyně je lepší učitelky! A to je dobře. Tak to má být!“

Připomenete si někdy svoji slavnou perníkářskou éru?
„Často. A přiznám se vám, že ještě teď se mi po tom všem stýská. Ovšem vím, že už se díky mému věku nic nemůže opakovat, že jsem si své pěkné prožila, ale už to nemohu mít. Člověk se musí umět rozloučit s tím, co dělal rád. A musí se rovněž včas, dříve než přijde kněz s posledním pomazáním, připravit na odchod z tohoto světa.“

„Na co zde v penzionu ještě ráda vzpomínáte?
„Na své milé muže. Na Michala a na Jirku. Oba byli skvělí. A ráda vzpomínám ani ne tak na dětství, jako na své mládí. Nejraději na svého tatínka. Tatínek byl zlatý. Maminka se mi stále vybavuje jako přísná, tvrdá žena, ale měla jsem ji také ráda. Třecí plochy odvál čas. Ráda vzpomínám na svoji přítelkyni, spisovatelku doktorku Marii Kubátovou. Žije ve Vrchlabí. Občas si zatelefonujeme a popovídáme si. A jsem ráda, že právě ona se stala autorkou mé knížky Medový perníček – do srdce chodníček, kterou v roce 2007 vydala známá nakladatelka Slávka Kopecká. A těší mne, že knížka u čtenářů nepropadla. Naopak. Přesto, že už vyšla ve druhém vydání, stále mi volají lidé, kteří by ji chtěli.“



A co váš Křenek?
„Ve Křenku se mi žilo krásně, i když by někomu mohlo vadit, že je to vesnička stranou od civilizačního ruchu a kulturního dění. Měla jsem tam krásnou zahradu, kde jsem si mohla vypěstovat všechno potřebné pro domácnost: Zeleninu i květiny. Měla jsem včelstva. Vztahy se sousedy byly znamenité. Všichni jsme si dobře rozuměli. Nedávno mne přišli navštívit. Měla jsem ráda i krajinu kolem Křenku. Z jedné strany široký tok Labe, z druhé malebný vrch Cecemín, kde se znovu daří mělnickým vínům. A kde se dařilo i včelstvu, které jsem tam kdysi chovala.“

Často jste byla zvána na velká výstaviště. I do toho nejmodernějšího v Lysé nad Labem. Se svými medovými perníčky jste i zde slavila úspěchy. Zajela jste se v poslední době někdy podívat třeba do Lysé?
„Nedávno. Přátelé mne pozvali na výstavu, která se jmenovala „Růžová zahrada.“ Se svým mladým týmem floristek ji vytvořil ing. Vlastík Šindelář. To vám byla nádhera! Až oči přecházely! Nikdy jsem něco podobného neviděla. Odnesla jsem si odtud na památku nejen krásnou růži, ale i silný zážitek. Obojí si uchovávám.“

Jak vnímáte stáří?
„Stáří je pro mne zvláštním stavem těla, duše a sociálních vztahů, a jejich vzájemného propojení. Dosti toho už nemůžete, ale na druhé straně mnohé už nemusíte. Ocitáte se ve zvláštním rozpoložení: Nic nemůžete získal a nic už nemůžete ztratit. Pro mne je stáří (v duchovní rovině) stavem pokoje, klidu a souznění. Ve stáří jsem se vždycky snažila vystříhat nečinnosti a snažím se o to i nyní.“

Máte přání, které byste si ráda splnila?
„Přemýšlela jsem o tom, že s někým napíši pokračování mé knížky Medový perníček – do srdce chodníček.
Říkám si, že bych to měla zkusit, protože ještě mám co nabídnout. Ve své první knížce jsem prozradila kouzla, ke kterým jsem se v řemesle časem dopracovala. Týkalo se to především přípravy a zpracování těsta a pečení medových perníčků. Teď by přišla řada na polevy a na zásady zdobení. Své zkušenosti bych chtěla předat dál. Když se otevřete, tak se ostatní také otevřou a vy se s nimi můžete hodně sblížit a nakonec získáte naději, že budete mít další následovníky. Vím, že řemeslo a řemeslná tvorba má budoucnost. Hodně lidí se k ní vrací. Ale řemeslo a umění musí mít nejen své tvůrce, ale také ctitele a obdivovatele. Dávat a přijímat. Věřte, že za to budete odměněni. Radost přijde sama od sebe. A co vám k ní bude přidáno? Okusíte, co je štěstí!“