Obsah 1 katarakta 4

3HISTORIE

3.1Oční lékařství ve starověkých kulturách

Zrak hraje v životě člověka důležitou roli a je pro něho téměř nepostradatelný. Ale již odpradávna museli lidé čelit mnohým očním nemocem, proto vznikaly snahy léčit je, dokonce jim i předcházet. Už před 4 000 lety bylo v Babylónii známo několik očních nemocí, proti kterým byly udány i různé léčebné prostředky. V této době znali šedý zákal i jeho operační řešení – reklinaci čočky bronzovou jehlou, ale nevěděli, že katarakta je podmíněna zákalem čočky.

(Tuto skutečnost potvrzuje sloup nalezený v Suzách r. 1900, na kterém se dochovala sbírka zákonů babylónského krále Chammurabiho. Památka, jejíž vznik datujeme přibližně do r. 2 200 př.n.l., obsahuje krátké věty a výroky o tradici tehdejšího Babylónu. Prvé nařízení týkající se lékařství mluví o oční operaci: „Jestliže lékař bronzovou jehlou otevře u muže blanku a zhojí tak oko muže, obdrží za odměnu 10 šekelů stříbra.“) (13)

Obr. 4. Jehly používané k reklinaci

Rozkvětu se oftalmologie dočkala až u starých Řeků. Znalosti o anatomické stavbě oka stále ještě zůstávaly skromné. Medicínské vědění bylo zapsáno v souboru „Collectio hippocratica“ a platnost tohoto spisu se udržela s pozdějším Celsovým a Galenovým učením až do středověku. Podstata zákalu čočky v Hippokratově době nebyla pravděpodobně známa. Velký přínos pro anatomické znalosti oka měly Galenovy studie ( např. poznal, že rohovka je více zakřivena než bělima atd.). Tato doba znamená zlatý věk řeckého lékařství, a to i z pohledu řešení očních chorob. Poté nastával spíše pozvolný úpadek v Řecku i v Itálii.

S rozkvětem arabské kultury dochází k pokroku lékařství. V očním lékařství bylo známo množství očních chorob, které dovedli léčit, a to i operační technikou. Jejich lékařství však nikdy neproniklo do ostatní Evropy a bylo objevováno pozvolna v novější době.

Ve středověku se lékařství nerozvíjelo, šířily se spíše mýty a pověry. V této době však byl učiněn jeden důležitý vynález – ve 13.stol. byly objeveny brýle.

Další století se nesou spíše v duchu středověkých zvyklostí. Změny nastávaly jen pozvolna. V oblasti léčení očních nemocí se pohybují většinou šarlatáni a tzv. píchači zákalů. Ti putovali od města k městu a nabízeli své služby většinou někde na trzích nebo shromaždištích lidí za odměnu. Zákrok prováděli po vzoru starých Babylóňanů nebo Indů. Podstatou bylo sesunutí čočky do sklivce úzkou jehlou, která se do oka vsunovala v blízkosti okraje rohovky nebo bělimy. Kromě do sklivce mohla být čočka ještě sesunuta hluboko do dutiny oka – pak se jednalo o tzv.

Obr. 5. Provádění reklinace ve středověku

depresi.Rovněž se provádělo v některých případech i rozdělení čočky na několik fragmentů. Mnohdy se stávalo, že čočka nebyla úplně uvolněna ze závěsného aparátu a po nějaké době se vrátila na původní místo. Přesto měly operace úspěch aspoň v několika procentech. Opravdová anestezie tehdy nebyla známa a také nebylo ani povědomí o příčinách a vzniku nitrooční infekce. (13)

Obr. 6. Reklinace: vstup jehly do oka

Okulistikou se tehdy chirurgové zabývali pouze okrajově, spíše tento obor přezíraly, a proto nebyli v té době skuteční oční lékaři. Oční operace se tak nakonec staly doménou tržištních operatérů. Jejich neúspěchy však vyvolaly v některých chirurzích pocit zodpovědnosti a snahu zakročit.

(Lazare Riviere (1589-1655), profesor lékařství v Montpellieru píše o operaci katarakty: „Tato operace je mnohdy bezúspěšná a právě proto, že je tak často nejistá, nemá být prováděna řádným chirurgem, ale má se přenechat lazebníkům a mastičkářům, kteří za touto praxí cestují sem a tam.“)

Nové způsoby operace katarakty se prosazovaly jen velmi obtížně. Názor, že šedý zákal je výpotek (hypochyma, sufuze), jehož sražením vznikne mezi zornicí a čočkou neprůhledná blanka, byl hluboce vžit a nikdo o tom tedy nepochyboval. Šedý zákal jako zákal oční čočky poznali teprve Qrarré (1643) a Lesnier (1651). Pierre Borel se potom roku 1653 sám přesvědčil při provedení operace, že sesouval čočku a ne blanku. Ani přesto však nezvítězila správná představa a proti novému učení se pozvedla vlna odporu. Znovu je učení o kataraktě jako zaklené čočce budováno v r. 1701 Maitre Jeanem a potom i Bresseauem. Započal tak nový rozvoj oftalmologie, který ani tak nebyl nijak prudký. (13)