Obsah 1 katarakta 4

3.4Fakoemulzifikace

Nejmodernější metodu operace katarakty představuje fakoemulzifikace, kterou do praxe zavedl v 60. letech Charles Kelman ( New York, 1967 ). Techniky fakoemulzifikace té doby byly poměrně neměnné - jádro čočky se odstraňovalo v přední komoře nebo nad pouzdrem v rovině zornice. Podnět k rozvoji nových postupů dalo až zavedení kurvilineární kapsulorhexe (CCC), kterou popsal Gimbel a Neuhann. Jelikož použití CCC znesnadňovalo luxaci jádra do přední komory a také fakoemulzifikace jádra in situ v pouzdru byla šetrnější k endotelu, objevuje se počátkem 90. let řada fakotechnik prováděných v pouzdře.

V roce 1990 popsal Shepherd techniku in situ fracture. Tuto techniku lze charakterizovat jako cracking s rotací. Na začátku se provede hyrodisekce bez hydrodelineace, v jádře se vytvoří zářez vedoucí od č. 12 k č.6 a jádro rotuje, pak se opět tvoří zářez od centra k č. 6 a znovu rotuje, prohlubuje se zářez. Rotace a prohlubování se provádí až do té doby, než se objeví reflex v zářezu. Jádro se rozštěpí tlakem fakotipu a pomocného nástroje od sebe. Shepherd jako první rozděluje jádro do tvaru kříže. Čtvrtina jádra se po otočení baze nahoru a dovnitř otvoru po CCC zpracovává ve středu zornice. Stejným způsobem se odstraňují zbylé částí jádra.

O rok později představuje Gimbel techniku „divide and conquer“ a její modifikace. Stručně se dá technika označit jako cracking bez rotace. Technika byla vhodná především pro středně tvrdá a tvrdá jádra. Pro měkká jádra vytvořil Gimbel variaci techniky – „trench divide and conquer“. Pro tvrdá jádra popsal techniku „cráter divide and conquer“, kdy byla fakoemulzifikací nejprve odstraněna centrální část tvrdého jádra a poté následoval zářez a štepení.

Obr. 8. Technika „divide and conquer“

V témže roce přichází Fine se svou technikou „chip and flip“ vhodnou pro měkká jádra. V principu se jedná o vytvoření misky s rotací.

V roce 1993 je popsána řada dalších nových technik: Fine a Maloney popsali techniku „crack and flip“ určenou pro tvrdá jádra (jde o cracking s rotací, základem je hydrodisekce, hydrodelineace, centrální zářez od středu), Johnson uvedl techniku „split and lift“ ( štěpení s rotací, provádí se pouze hydrodisekce, perinukleus odstraňován současně s kvadranty), Klemen představuje „V-style fako“ (stejné jako předchozí postup, ale bez nutnosti rotace).

Dále v tomtéž roce popsal Nagahara „phaco chop“ techniku, která spolu s technikou in situ fracture tvoří základ pro nově vznikající techniky ( nové techniky jsou tedy pouze obměnou těchto dvou). Postup využívá pro primární fragmentaci jádra mechanické síly speciálního nástroje (chopper) a ne energii ultrazvuku, jak je tomu u předchozích technik. Díky tomu se stává zcela výjimečnou technikou, která je určena pro tvrdá a velmi tvrdá jádra.


Obr. 9. Technika fakoemulzifikace „phaco chop“

V r. 1994 publikuje Koch techniku „stop and chop“ (kombinace krájení a štípání jádra), 1996 popsal Vasavada techniku „stop chop chop stuff“ (část práce ultrazvuku převáděna na manuální práci s chopperem) a r. 1997 představují autoři Joo a Kim techniku „phaco drill“. Při „phaco chop“ technice je jádro čočky stabilizováno za vysokých hodnot vakua vytvořeného fakoemulzifikační jehlou, druhým nástrojem – chopperem se rozštípne podélně směrem od zevního okraje k jeho centru a tvoří se trojúhelníkovité fragmenty.

V současné době je fakoemulzifikační technika standardní operací katarakty, snižuje výskyt raných komplikací, urychluje hojení a rehabilitaci vidění. Od předchozí metody se liší délkou incize a způsobem, jakým je odstraněno čočkové jádro – to je rozdrceno jehlou rozkmitanou pomocí ultrazvukové energie a následně odsáto aspirační kanylou. (9, 7)

Slovníček: